Invazní škůdci a původci chorob v Česku

01. 11. 2022 Ing. Michal Hnízdil a kolektiv sekce osiv, sadby a zdraví rostlin; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Ochrana obecně Zobrazeno 2654x

Do Česka jsou v posledních letech, mnohem častěji než dříve, zavlékány nebo se spontánně šíří ze sousedních zemí invazní škůdci a původci chorob rostlin. Jde o důsledek globalizace obchodu a cestovního ruchu a oteplování klimatu. Je proto důvodné se ptát, zda jsme schopni reálně tomuto šíření bránit a jak omezit negativní dopady po usídlení těchto vetřelců. Příspěvek uvádí příklady invazních patogenů a škůdců rostlin, statut jejich výskytu v ČR a možnosti jejich regulace.

Invazní a nepůvodní druhy

Nepůvodní živočichové obvykle nemají v novém prostředí přirozené nepřátele, rychle se přizpůsobí a často vytlačují původní druhy. V takových případech se jedná o invazní organizmy, které kromě škod na zemědělské a lesnické produkci vážně narušují biologickou rozmanitost, tedy biodiverzitu.

Je nesporné, že globalizace obchodu a cestovního ruchu velmi usnadňuje šíření nepůvodních druhů ze vzdálených oblastí. Příliv škůdců a původců chorob rostlin jako černých pasažérů je způsoben stále se zvyšujícím turistickým ruchem mezi světadíly a nákupy rostlin a semen v internetových obchodech napříč světem.

Významným faktorem je rovněž oteplování klimatu, což umožňuje usídlení teplomilnějších nepůvodních druhů. Dlouhá období extrémního sucha v posledních letech přispívají k oslabování rostlin, zvláště dřevin, a zvyšuje se tak jejich náchylnost k napadení nejen nepůvodními druhy. Na zjišťování velkého počtu nepůvodních patogenů a škůdců v posledních letech má jistě vliv také zvyšování úrovně jejich monitoringu včetně diagnostických postupů, aneb „kdo hledá, najde“.

Řada invazních druhů hmyzu zavlečených do Evropy patří k listožravým nebo dřevokazným škůdcům, kteří napadají běžně rozšířené stromy a keře v lesích, parcích a zahradách. Postižené dřeviny často již nelze vyléčit. Masový úhyn dřevin v parcích a veřejné sídelní i soukromé zeleni pak může mít značné dopady sociální a na životní prostředí.

Regulace škodlivých organizmů rostlin v Evropské unii

Regulace škůdců a patogenů rostlin je v Evropské unii (EU) stanovena harmonizovaným způsobem, tedy pro všechny členské státy stejně. Je založena na výsledku analýzy jejich rizika, včetně hodnocení rizik pro životní prostředí, kterou provádí Evropská agentura pro bezpečnost potravin (EFSA). Východiskem je tzv. Výstražný seznam (Alert List) Evropské a středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO), který obsahuje rizikové patogeny a škůdce ohrožující Evropu a země Středomoří.

Fytosanitární regulace v EU obecně představuje legislativně podložený zákaz zavlékání dotčeného patogena nebo škůdce do EU a jeho šíření v EU, požadavky pro dovoz a obchod s rizikovými komoditami a povinnost členských států EU v případě nálezu regulovaného druhu přijmout opatření proti dalšímu šíření. V EU regulované škodlivé organizmy jsou buď regulované karanténní (ohniska výskytu jsou eradikována nebo je alespoň zamezeno dalšímu šíření), regulované nekaranténní (regulace jen na osivu a sadbě) a „dočasně“ regulované, tedy často druhy nově zavlečené do EU, kdy ještě nepadlo konečné rozhodnutí, zda a jak mají být v EU trvale regulovány. Členský stát může také při záchytu nového patogena či škůdce provést vlastní analýzu rizika a zavést regulaci jednostranně na vlastním území. Následně členské státy spolu s Evropskou komisí rozhodují, zda je regulace důvodná pro celou EU nebo nedůvodná, pak se jednostranná regulace zruší.

Členské státy EU provádějí průzkum výskytu vybraných regulovaných druhů škodlivých organizmů koordinovaně, dle pravděpodobnosti záchytu, srovnatelnými metodami. V Česku je odpovědným úřadem Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který každoročně sleduje cca 35–40 druhů, z nichž je většina invazních.

Kromě průzkumu výskytu jsou invazní škodlivé organizmy v Česku sledovány v rámci provádění rostlinolékařské dovozní kontroly zboží ze třetích zemí a rostlinolékařského dozoru nad dodávkami rostlin z jiných členských států EU. K zajímavým záchytům při dovozní kontrole patřil nález háďátka borovicového (Bursaphelenchus xylophilus) v dřevěných paletách, asijských kozlíčků rodu Anoplophora na bonsaji nebo rzi Gymnosporangium asiaticum na jalovci dovezeném z Asie. V posledních dvou letech je při dovozu osiva rajčete a papriky z Číny, Tchaj-wanu a Indie pravidelně zjišťován virus hnědé vrásčitosti plodů rajčete.

Pro včasné zjištění nepůvodních druhů je důležité zapojení výzkumných institucí v rámci rostlinolékařských výzkumných projektů a široké veřejnosti formou tzv. občanské vědy.

Řadu do Evropy nově zavlečených škodlivých organizmů však nelze nebo nemá smysl úředně regulovat, neboť nejsou účinné způsoby k zabránění jejich dalšího šíření, jejich škodlivost není velká, a v některých případech jsou k dispozici způsoby přímé ochrany. Následný přehled příkladů patogenů a škůdců zavlečených do Česka některé případy dokumentuje.

Nepůvodní patogeny a škůdci ovocných dřevin, révy vinné a chmele

Vrtule ořechová (Rhagoletis completa)

Jde o původně severoamerického škůdce ořešáků. V EU byl do roku 2019 regulovaným karanténním škůdcem, od roku 2020 byl ovšem deregulován vzhledem k těžko proveditelné eradikaci a postupnému šíření po území EU. První výskyt v Česku byl v roce 2017 zjištěn na Moravě, následný detekční průzkum ÚKZÚZ (2018–2020) prokázal výskyt v dalších oblastech.

K monitoringu se doporučuje využít žluté lepové desky; ovšem v Česku ÚKZÚZ zjistil jejich malou účinnost s atraktantem i bez atraktantu. Jako prevenci lze doporučit sběr a ničení napadených plodů. K insekticidnímu ošetření stromů proti této vrtuli je v Česku povolen Mospilan 20 SP (acetamiprid).

Vrtule ořechová (J. Beránek)

Octomilka japonská (Drosophila suzukii)

Škůdce napadá dozrávající plody drobného ovoce, peckovin, révy a dalších plodin. Jde o původně jihoasijský druh a jeden z nejvýznamnějších invazních škůdců ovocných plodin zavlečený v posledních desetiletích do Evropy. Jeho úřední regulace by neměla smysl - po zavlečení do nové oblasti se velmi rychle šíří, přelet je možný až několik km, eradikace nemožná. Pasivní přenos na delší vzdálenosti možný hlavně obchodem s ovocem - regulace vnitřního trhu s ovocem v EU by však nebyla ekonomicky únosná ani efektivní.

Tato octomilka byla v roce 2008 zjištěna poprvé v EU a rychle se šířila dále, v roce 2014 byla poprvé zjištěna v Česku na více místech při detekčním průzkumu ÚKZÚZ (2011–2015) i při dalších entomologických průzkumech.

Její monitoring, signalizace výskytu dospělců a určité potlačení populace jsou možné odchytem do optických lapáků s návnadou. Ochrana je možná v rámci integrovaného systému pěstování, tj. založená na potlačování populace octomilky pod práh hospodářské škodlivosti. Doporučuje se využívání raných odrůd, ničení napadených plodů a úplná sklizeň plodů včetně podřadných a skladování plodů při určitých nízkých teplotách. Insekticidní přípravky registrované v Česku proti octomilce jsou na bázi cyantraniliprolu (réva) a spinosadu (jádroviny, třešeň, višeň, drobné ovoce). Nutná je koordinace ochranných opatření u všech pěstitelů v zamořeném území a v jeho okolí.

Křísek révový (Scaphoideus titanus)

Původně severoamerický druh není v EU regulován, ale je hlavním přenašečem v EU karanténní fytoplazmy - původce zlatého žloutnutí révy. První výskyt tohoto kříska v Česku byl zjištěn v roce 2016 (ÚKZÚZ) jako přirozené rozšíření z Rakouska, výskyt fytoplazmy následoval v roce 2021 (ÚKZÚZ).

Proti tomuto křískovi jsou v Česku povoleny přípravky na bázi cyantraniliprolu a spirotetramatu, vhodné i do integrované produkce révy, a do ekologických vinic přípravky Pyregard na bázi pyrethrinů a NeemAzal na bázi azadirachtinu.

Křísek révový (J. Beránek)

Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys)

Jde o široce polyfágní druh původem z Asie, byl zavlečen do Severní a Jižní Ameriky a Evropy (2004). Závažné hospodářské ztráty popsány v USA (2010: v některých státech škody na peckovinách i přes 90 %), Gruzii, Švýcarsku a Itálii (i 100% škody na jabloních aj.). Škodí na ovoci, zelenině a dalších plodinách, jde o obtížný hmyz v domácnostech.

Fytosanitární regulace není v EU reálná vzhledem k rychlému aktivnímu šíření letem a přenosu prostřednictvím mezinárodního obchodu a dopravními prostředky.

Detekční průzkum této ploštice provádí ÚKZÚZ od roku 2014, první výskyt v Česku zjištěn v roce 2018 (Luková u Přerova, světelný lapač ÚKZÚZ). Lze předpokládat další šíření v Česku, je pravděpodobný vznik významných škod.

K signalizaci a ochraně se používá feromonových lapačů, jako fyzické ochrany pak sítí nad korunami stromů i v oknech lidských obydlí. V Česku lze použít řadu přípravků registrovaných proti savému hmyzu, insekticidní ochrana je však problematická, protože dospělci kněžice se rychle přemisťují z jednoho hostitele na druhý. O významu této kněžice pro EU svědčí také skutečnost, že v říjnu 2019 byly diskutovány její dopady na sektor ovoce a zeleniny na Radě ministrů pro zemědělství a rybářství. Austrálie zavedla s cílem zabránit zavlečení této kněžice povinnou fumigaci všech průmyslových zásilek určených k dovozu z EU.

Kněžice mramorovaná (J. Beránek)

Verticiliové vadnutí chmele (Verticillium nonalfalfae)

Tento půdní patogen byl v EU do roku 2020 karanténní, nyní má statut regulovaného nekaranténního organizmu na rozmnožovacím materiálu chmele. Je rozšířen ve více světadílech, v Evropě známé vysoké až totální ztráty v Anglii, Bavorsku a Slovinsku.

První výskyt v Česku zjištěn v roce 2017 (okr. Přerov), průzkum odhalil zamoření téměř všech chmelnic v dotčeném podniku. V roce 2021 ÚKZÚZ zjistil výskyt na dvou lokalitách v okr. Louny. V roce 2022 provede ÚKZÚZ cílený průzkum výskytu patogena v Žatecké chmelařské oblasti.

Přímá ochrana je s ohledem na dlouhodobé přežívání v půdě obtížná. Opatření tak směřují k eradikaci výskytu, tedy k likvidaci zamořených chmelnic i s konstrukcí, a následné izolaci výskytu, včetně zákazu přejezdů neočištěné a nedezinfikované techniky na jiné pozemky.

Nepůvodní patogeny a škůdci zeleniny

Candidatus Liberibacter solanacearum

První výskyty této bakterie byly ve světě (USA a Nový Zéland) zjištěny v roce 2008, v Evropě v roce 2010. V Česku byl výskyt potvrzen v uplynulých letech v dodávkách osiva mrkve a petržele z Itálie a Francie, určených k vývozu do třetích zemí, přímo na českém území výskyt znám není. Bakterie tvoří tzv. haplotypy: A a B - pro lilkovité rostliny, kde je přenašečem bakterie merule Bactericera cockerelli; C, D a E - pro miříkovité rostliny, kde jsou přenašeči merule mrkvová (Trioza apicalis) a merule Bactericera trigonica. Na bramboru je tato bakterie původcem tzv. zebra chip. Přenos osivem není zcela prokázán.

Onemocnění bramboru „zebra chip“ - Liberibacter solanacearum (J. E. Munyaneza)

Nepůvodní patogeny a škůdci okrasných a lesních dřevin

Phytophthora ramorum (fytoftorové odumírání)

Jde o oomycetu (řasovku), jejíž pravděpodobný původ je v Asii, a byla zavlečena nezávisle do Evropy a Severní Ameriky. Patogen napadá široké spektrum především listnatých stromů a keřů, v USA způsobuje náhlé odumírání dubů, v Evropě je původcem spály a korové nekrózy dřevin. Nejvážnější dopady byly popsány na modřínu japonském na Britských ostrovech. V EU je poměrně časté šíření patogena školkařskými výpěstky okrasných keřů (pěnišník, kalina aj.), jde o karanténní patogen EU od roku 2002.

První nález v Česku byl potvrzen v roce 2003 na Viburnum x bodnantense z Itálie (ÚKZÚZ), probíhá detekční průzkum patogena od roku 2006. Další jednotlivé nálezy v ČR byly zjištěny v letech 2009–2020 ve školkách a prodejnách na okrasných keřích zahraničního původu, převážně Rhododendron sp. (VÚKOZ, ÚKZÚZ), všechny tyto výskyty byly eradikovány. Status výskytu patogena na území Česka je proto nadále „bez výskytu“.

Žlabatka Dryocosmus kuriphilus

Škůdce pochází z Asie a napadá pouze kaštanovníky. Detekční průzkum prováděl ÚKZÚZ od roku 2007 do roku 2015; první výskyt v Česku zjištěn v roce 2012 na kaštanovnících dodaných z Itálie. Následně až v roce 2020 byl hlášen nález soukromou osobou na kaštanovníku na zahradě, a k tomu přibylo několik dalších lokalit s výskytem. Škůdce již není v EU úředně regulován s ohledem na jeho značné rozšíření na jihu Evropy.

Hospodářské ztráty lze v ČR hodnotit jako nevýznamné - kaštanovník se pro plody v ČR prakticky nepěstuje, nicméně s postupným šířením žlabatky se očekává snížení estetické hodnoty napadených stromů.

Možnosti ochrany jsou omezené: prořezávání a likvidace napadených výhonů s hálkami před vylíhnutím dospělců. V ČR lze v okrasných výsadbách a školkách použít přípravky registrované pro savé a žravé škůdce.

Síťnatka Corythucha arcuata

Nově zavlečená ploštice na území Česka, napadá duby. Lze očekávat její další šíření. Jedná se o v EU neregulovaného škůdce, neboť nelze efektivně zabránit jeho šíření (přenos např. i s dopravními prostředky). Chorvatsko v letech 2018–2019 uplatňovalo národní mimořádná opatření proti zavlékání a šíření C. arcuata s dopadem na mezinárodní obchod. Případ byl opakovaně projednáván na úrovni Evropské komise, regulace nebyla přijata pro nejednoznačné odůvodnění opatření ani jeho zřejmý přínos.

V případě potřeby lze v okrasných výsadbách a školkách dubu použít přípravky registrované pro savé a žravé škůdce.

Příznaky po sání síťnatky Corythucha arcuata (K. Hradil)

Síťnatka Corythucha arcuata (L. Érsek)