Neobvyklá abiotická a biotická poškození máku

29. 04. 2016 Ing. Jiří Havel; OSEVA vývoj a výzkum Opava Ochrana obecně Zobrazeno 4259x

Mák je náročná a velmi choulostivá plodina, u které je potřeba opatrně a se znalostí věcí volit vhodné pěstitelské zásahy, jinak hrozí riziko citelného poškození porostu. Banálně vypadající chyba, která v případě jiných plodin celkem nic neznamená, může v případě máku způsobit i těžké poškození porostu. Na máku se vyskytují i méně obvyklé choroby známé spíše z jiných plodin a začínají se objevovat i škůdci máku v oblastech, kde se dříve nevyskytovali.

Abiotická poškození

Mák je velmi citlivý na utužení půdy. Problematické bývají utužené úvratě, okraje polí, často jsou postiženy bývalé polní skládky cukrovky. Holá místa u vjezdu na pozemek, kde nerostou ani plevele, mohou znamenat netušené problémy. Mák na takových místech mívá zřetelně ztluštělé buď jen kořenové krčky, nebo i hlavní kořeny (obr. 1). Výraznější poškození porostu může způsobit utužení půdy v kombinaci s nadbytkem srážek (obr. 2).

Obr. 1: Ztluštění kořenů vlivem utužení půdy, vpravo nepoškozené kořeny

Obr. 2: Utužení půdy v kombinaci s nadbytkem srážek, masový výskyt bezsemennosti tobolek

Velmi citlivý je mák na zamokření půdy. Na podmáčených pozemcích by se mák neměl pěstovat, protože tam to velmi pravděpodobně nedopadne dobře. Velmi nebezpečné je rozmočení půdy vlivem vytrvalých dešťů, jaké bylo na severní Moravě v roce 2009 a 2010 (obr. 3). Rovinaté pozemky, odkud nadbytečná voda hůře odtékala, byly masivně rozmáčeny nadbytkem deště. Na svažitých plochách byla situace podstatně lepší, protože odtamtud mohla přebytečná voda odtéci. Na mnoho ploch se nedalo od května do začátku července vůbec vjet, nebylo proto možné porost ošetřovat proti plevelům. Na jakoukoliv náhradní plodinu už bylo v červenci příliš pozdě, jedinou možností bylo sklidit i tyto ubohé porosty (obr. 4). Aby toho nebylo málo, tak ti, co postižené pěstitele nejdříve litovali, je později kritizovali, jak mohli něco takového vůbec dopustit.

Obr. 3: Mák poškozený nadbytkem srážek v roce 2010

Obr. 4: Dozrávající porost na rozmáčeném pozemku

Poškození herbicidy se vyskytuje poměrně často. Na porostu se mohou vyskytnout prakticky jakékoliv známé příznaky fytotoxicity - vyblednutí, změna barvy, nekrózy, deformace a hynutí rostlin. Fytotoxicita se může vyskytnout i u správně aplikovaných registrovaných účinných látek, např. rozklesnutí a vyblednutí rostlin po fluroxypyru, vyblednutí rostlin až mírné nekrózy okrajů nejstarších listů po mesotrione a tembotrione. Pokud jsou dodržena doporučená opatření, hlavně tloušťka voskové vrstvy na listech (3 dny odstup od posledního deště dle starších doporučení) a správná vývojová fáze rostlin, tak se fytotoxicita vůbec nemusí projevit nebo její příznaky jsou slabé a poměrně rychle zmizí. Projev fytotoxicity závisí na komplexu faktorů, nelze proto říci, zda a v jaké míře se fytotoxicita objeví. U opakovaných pokusů se stejnými přípravky se u každého pokusu projevily poněkud odlišně vypadající příznaky fytotoxicity, přestože byly striktně dodrženy všechny požadované podmínky pro aplikaci. Dokonce i mezi jednotlivými pokusy v témže roce se příznaky poměrně výrazně lišily, přestože tyto pokusy byly založeny na velmi podobných pozemcích a ošetřeny ve stejnou dobu.

Problémy s fytotoxicitou mohou také vzniknout u sledů postemergentních herbicidů. Jde o někdy dost výrazné poškození, které se při samostatném použití přípravků ze sledu nevyskytuje. Vzniká tehdy, když ošetření postemergentním herbicidem z různých důvodů neúčinkuje dostatečně a pěstitel pak porost ošetří ještě dalším přípravkem. Tento typ poškození se objevuje poměrně vzácně, neví se přesně, jaké podmínky jeho vznik podporují a je proto velmi nevypočitatelné. U starších účinných látek byly kombinace a sledy ošetření nezbytné, protože jediný postemergentní herbicid nedokázal porost dostatečně vyčistit. Známým „paličem“ byl sled chlortoluron - izoproturon, což už nehrozí, protože žádný herbicid s izoproturonem není v současnosti do máku registrován. Před více než deseti lety se fytotoxické působení sledu chlortoluron - izoproturon neočekávaně objevilo při standardním ošetření dle tehdy aktuálního doporučení příslušného firemního zástupce. Nepomohlo ani zvětšení odstupu mezi aplikacemi v dalším roce, fytotoxicita se objevila znovu. Byl proto založen cílený pokus, ale vyvolat fytotoxicitu se nepodařilo ani v prvním a ani v dalším roce zkoušení. Naprosto neočekávaně se ale v prvním roce objevila fytotoxicita ve sledu jiných registrovaných přípravků, kterou se také nepodařilo experimentálně zopakovat. Autor se dokonce setkal i s případem fatálního poškození porostu při hodně pozdní aplikaci graminicidu, což se také nepodařilo cíleně znovu vyvolat. Přes veškerou snahu objasnit tuto záležitosti nelze bohužel učinit žádný v praxi použitelný závěr. Jen se opět potvrdilo, že mák je velmi choulostivý, jeho reakce mohou být naprosto nevypočitatelné a problémy se mohou objevit tam, kde je nikdo nečeká.

Velký problém může u máku vzniknout při použití neregistrovaných přípravků a jejich kombinací (obr. 5). K vážnému poškození porostu může dojít např. při použití přípravků na bázi clopyralidu, pcháč je proto nutno vyhubit v předplodině.

Nebezpečné jsou také usazeniny přípravků v postřikovači z předchozích postřiků, které se v následném postřiku mohou uvolnit a pak vznikne typické poškození ve tvaru protáhlých trojúhelníků spáleného porostu, jak je toxická směs postupně od středu postřikovače vyplavována nezávadnou jíchou. Většinou to vznikne hned u vjezdu na pole, což je o to nepříjemnější, že je to dobře vidět z cesty. Nebezpečné jsou v tomto směru zvláště formulace s pevnou látkou, např. SC nebo WG. Jediné řešení je vymývat postřikovače přípravky k tomu určenými, vypláchnutí čistou vodou nestačí. Kapitolou samou o sobě je lidská hloupost ve všech podobách, např. jeden pěstitel se domníval, že půdní herbicid na vzrostlý porost máku nebude mít vliv, a proto po ošetření obilí nevypláchl postřikovač (obr. 6).

Obr. 5: Poškození máku tank-mixem chlortoluronu s malým množstvím MCPA

Obr. 6: Následky nevypláchnutého postřikovače po aplikaci herbicidu do obilnin

Všechna výše uvedená poškození mají jednu společnou vlastnost a sice, že se mohou stát spouštěcím faktorem pro vznik bezsemennosti makovic. Ze všech abionóz může bezsemennost způsobit největší škody, naštěstí kvůli komplikovanému mechanizmu vzniku se bezsemennost nevyskytuje příliš často. Pro vznik bezsemennosti musí nejprve ve fázi prodlužovacího růstu dojít k silnému stresování nebo poškození máku zamokřením, utužením půdy, poškozením herbicidy nebo tank-mixem pesticidů a hnojiv. Tím dojde pravděpodobně k narušení vývoje pylu a pak do hry vstoupí druhý faktor - počasí v době květu resp. aktivita včel v porostu. Mák je fakultativně cizosprašná rostlina, opyluje se proto stejně dobře vlastním i cizím pylem. Pokud je vlastní pyl nefunkční a v porostu je dostatečná aktivita včel, mák se dostatečně opylí cizím funkčním pylem a nic se nestane. Pokud včely nemohou létat kvůli špatnému počasí, anebo z nějakého jiného důvodu není možné cizosprášení (nedostatek včel, příliš malé množství funkčního pylu v porostu), k opylení nedojde a vzniká bezsemennost. Na obr. 7 je bezsemenná rostlina s jednou nepoškozenou tobolkou, což svědčí o časové omezenosti vlivu faktoru způsobujícího bezsemennost. Takto postižená rostlina se stala klíčem k pochopení mechanizmu vzniku bezsemennosti. Podle toho, co bylo prvotní příčinou bezsemennosti, může být poškození lokální (např. u utužení půdy) nebo plošné (nevhodné ošetření nebo nadbytek srážek). Poškození porostu může být opravdu velké a přitom vůbec nemusí být vizuálně pozorovatelné jako na obr. 2. Porost může vypadat úplně normálně a přitom dá třeba jen čtvrtinový výnos.

Nalepené okvětní lístky (obr. 8) jsou většinou (ale ne vždy) způsobeny deštivým počasím v době květu. Není to příliš nebezpečné, je to spíše jen kosmetická vada. Postižené makovice většinou normálně dozrají, za vlhka ale můžou plesnivět.

Nejběžnější a relativně nejméně nebezpečné je polehnutí. Nastává většinou po odkvětu nejčastěji vlivem nárazu větru při bouřce. Výrazně náchylnější jsou porosty přehoustlé a přehnojené dusíkem. Polehlý porost se obtížněji sklízí a zvyšuje se nebezpečí znečištění semen pískem, který se špatně odstraňuje. Polehlé rostliny poškozují hraboši a při styku se zemí snadno hnijí. Polehlé rostliny také s oblibou vyklovávají havrani.

Obr. 7: Rostlina postižená bezsemenností s nepoškozenou tobolkou

Obr. 8: Nalepené okvětní lístky

Biotická poškození

Odumřelé rostliny napadené bakteriózou s typicky zčernalým stonkem se v porostech vyskytují poměrně vzácně (obr. 9). Mnohem častěji se nacházejí rostliny s tmavými skvrnami na bázích stonků, anebo zčernalou celou spodní částí stonku. Asi u poloviny takto napadených rostlin byla identifikována bakterie Pectobacterium carotovorum ssp. carotovorum (Erwinia carotovora). U části vzorků byl zase prokázán výskyt houby Verticilium sp., příčiny černání báze stonků proto mohou mít komplexnější povahu. Při výraznější napadení může docházet k předčasnému zasychání rostlin, ochrana není známa.

Obr. 9: Rostlina napadená bakteriózou

Virózy v současné době nepředstavují pro mák nějaké výrazné nebezpečí, to ale neznamená, že se na máku nemohou vyskytovat. Kubelková a Špak (1999) identifikovali na máku virus mozaiky tuřínu (TUMV), mozaiky řepy (BMV) a žloutenky řepy (BYV), dalšími viry se mák podařilo experimentálně infikovat.

Rostliny napadené bílou hnilobou máku (hlízenka obecná, Sclerotinia sclerotiorum) mohou v ranějším stadiu infekce kvůli předčasnému dozrávání připomínat spíše virózu (obr. 10). Postupně ale napadená část stonku typicky zbělá a vytvářejí se v ní černá sklerocia. Velmi vzácně můžou být napadeny i makovice, ty jsou pak ztrouchnivělé a plné černých sklerocií. Sclerotinia sclerotiorum je polyfág napadající velké množství rostlinných druhů, dosti kuriózní byl nález hlízenky na ozdobném durmanu Datura sanguinea. Na máku se hlízenka vyskytuje převážně ojediněle, ochrana se u máku proti ní neprovádí.

Obr. 10: Rostlina napadená bílou hnilobou máku může vypadat jako napadená virózou

Fuzariózy jsou nejčastěji spojovány s obilím nebo kukuřicí, ale na máku se mohou vyskytnout také. Nejčastěji se objevují na stoncích nebo makovicích oranžově zbarvená napadená místa, anebo je uvnitř makovic typické narůžovělé mycelium. Z jedné takové napadené rostliny se podařilo izolovat a identifikovat Fusarium avenaceum. Je otázkou, zda mák nemohou napadnout i jiné druhy rodu Fusarium. Rostliny s vizuálními příznaky napadení se v porostu objevují jen zřídka, hlavně ve vlhčích letech, skryté napadení bez vizuálně pozorovatelných příznaků se v porostech máku pravděpodobně vyskytuje podstatně častěji. Typické srpkovité konidie byly nalezeny při mikroskopickém sledování zdravotního stavu tobolek. Dalším důkazem jsou výsledky stanovení obsahu mykotoxinů ve vzorcích semen, kdy detekovatelný obsah fusariotoxinů byl nalezen u velké části zkoumaných vzorků. Zachycené výskyty byly ale hluboce podlimitní, prakticky na hranici citlivosti použitých metod. Při dodržení správné technologie sklizně a skladování semen při dostatečně nízké vlhkosti se není potřeba fuzarióz u máku obávat, ochrana se neprovádí.

Plíseň šedá (šedá plísňovitost, Botryotinia fuckeliana) se vyskytuje na velkém počtu druhů rostlin, mák proto není výjimkou. Za vlhka může plíseň šedá v přehoustlých porostech způsobit poškození nebo odumírání rostlin máku. Ve vlhkých létech může napadnout i makovice, ty jsou pak porostlé typickým šedým kožíškovitým myceliem. Výskyt choroby je ale spíše ojedinělý, nepatří k významným patogenům máku.

Žlabatka stonková (Timaspis papaveris) se vyskytuje ve všech oblastech, kde se mák pěstuje. Její larvy vyžírají stonek a při silném napadení mohou způsobit předčasné dozrávání máku. Většinou bývá napadení slabé, a tak uniká pozornosti, protože výskyt larev lze zjistit pouze při rozříznutí stonku ve fázi zelených makovic. Ochrana je možná insekticidy ve druhé polovině prodlužovacího růstu stonku, problém ale je, že není zatím známa vhodná metoda zjištění úrovně napadení porostu. U většiny porostů napadení je tak slabé, že výnos neovlivní, preventivní ošetření je proto zbytečné, nehledě k jeho škodlivosti pro životní prostředí. Na silně napadených místech rostliny předčasně usychají, po rozříznutí jsou stonky plné larev a jejich požerků. V této fázi je na chemickou ochranu už pozdě, vhodné opatření je v nejbližším okolí postižené lokality v příštím roce mák nepěstovat. Žlabatky jsou drobné, a proto na vzdálenější porosty máku nedoletí.

Krytonosec makovicový zas až tak neobvyklým škůdcem máku není, v nejteplejších oblastech naší republiky je pěstitelům máku znám až moc dobře. Žír larev tam silně poškozuje makovice a ochrana proti němu je víceméně standardní součástí pěstitelské technologie. Jiná situace je v chladnějších oblastech, kde se tento škůdce začal objevovat až v posledních letech. Napadení v těchto oblastech je zatím většinou slabé, hlavně na okrajích pozemků. Výrazněji mohou být poškozeny malé plošky máku na zahrádkách nebo záhumencích. Jde o jev dobře známý např. u cibule, póru, mrkve a dalších zelenin, kde velkopěstitel ochranu proti některým škůdcům (vrtalka pórková, pochmurnatka mrkvová) řešit nemusí, protože jsou napadeny pouze okraje, které by tak jako tak nejspíš nesklidil kvůli horší kvalitě produktů na nich, kdežto zahrádkář má při stejné intenzitě výskytu napadenu celou plochu a škody citelné. Dospělci mají na krovkách výraznou bílou skvrnu (obr. 11), do porostu nalétávají těsně před květem. Jsou poměrně velcí, na rozdíl od jiných druhů krytonosců při vyrušení zůstávají na rostlinách, nepadají na zem a dají se proto v porostu poměrně dobře najít. Ochrana se řeší ošetřením insekticidy na začátku květu. Práh škodlivosti není znám, odhaduje se na 1 brouka na 10 rostlin. Problém s ochranou nastává v chladnějších oblastech, protože pěstitelé už vědí, že se tam tento škůdce začíná vyskytovat, ale přitom ho prakticky neznají a v porostu nic nevidí. Není proto výjimkou, že pěstitel zvolí nejjednodušší řešení a mák preventivně ošetří insekticidem. To je ta nejhorší varianta, která se může stát, protože květy většinou bývají plné blýskáčků a ti jsou postřikem zasaženi jako necílový organizmus.

Obr. 11: Dospělec krytonosce makovicového

Blýskáčci máku nijak neškodí, není proto na místě mák proti nim ošetřovat. Názor, že to přece nevadí, alespoň blýskáčků bude méně, je přímá cesta do pekel, protože tím si nebezpečně zahráváme s rezistencí blýskáčků. Rezistence je přirozená obrana živých organizmů proti nepříznivým vlivům, které na ně působí, není proto otázkou, jestli se rezistence vyskytne, ale kdy se tak stane. Blýskáčci jsou rezistentní vůči syntetickým pyretroidům už na celém území republiky, velká část registrovaných přípravků na ně proto neúčinkuje a zbylé účinné přípravky se musí používat o to častěji. Z výsledků výzkumu jasně vyplývá tendence postupného snižování citlivosti blýskáčků i k dalším účinným látkám, což je předzvěstí vzniku nových typů rezistence. Pro pochopení rozsahu škody, jakou může takové neuvážené ošetření napáchat, si je třeba ještě uvědomit, čím pěstitel mák pravděpodobně ošetří. Řepku dnes pěstuje kdekdo, pěstitel proto s velkou pravděpodobností použije něco, co mu zbylo z ošetření řepky, tj. přípravek zatím účinný na blýskáčky. Takovéto ošetření „pro jistotu“ na škůdce, který ani v porostu nemusí být vůbec přítomen, znamená další kontakt blýskáčků s účinnou látkou a krok blíž k vzniku rezistence. Agronom je většinou velmi zaneprázdněný člověk, je pod tlakem vedení podniku, které potřebuje co nejlepší ekonomický výsledek a je vystaven nevybíravé nátlakové kampani nezodpovědných dealerů pesticidů razících zásadu „kupujte a ošetřujte, čím víc, tím líp, však vědci zase na něco přijdou, až to nebude fungovat“, to ale není omluvou pro rozhodování o ochraně rostlin od stolu podle toho, že porost už dorostl do potřebné fáze bez zhodnocení úrovně napadení a preventivní ošetřování porostu. Pokud se tento nezodpovědný přístup nezmění, hrozí reálné nebezpečí takového rozvoje rezistence, že už na blýskáčky prakticky nebude účinné vůbec nic. Nelze spoléhat na vývoj stále nových účinných látek, je to čím dál nákladnější a přichází na trh jich stále méně a méně. Většina nových přípravků obsahuje již známé účinné látky v jiných formulacích, nových účinných látek je jen minimum.

Práce vznikla v rámci projektu QJ1510014 financovaného ministerstvem zemědělství ČR.

Neobvyklá abiotická a biotická poškození máku