Ochrana proti škodlivým organizmům na přelomu května a června

23. 05. 2026 Doc. Ing. Jan Kazda, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Ochrana obecně Zobrazeno 611x

Květen patří k nejdůležitějším obdobím v ochraně rostlin. U většiny chorob i škůdců hlavních polních plodin dochází k maximálnímu rozvoji v citlivých fázích vývoje rostlin. Úspěšná ochrana proti škodlivým organizmům v průběhu května a začátkem června znamená zvýšení úrody. Toto platí nejen pro obilniny, řepku a mák tedy plodiny, které se budou sklízet v průběhu července, ale i pro plodiny, které se sklízí až v průběhu podzimu.

Obilniny

Celý květen se zvýrazňují příznaky na listech a postupně i v klasech způsobené houbovými patogeny. Jejich první příznaky bývají patrné již koncem dubna. Na pšenici je to především padlí pšenice (původce Blumeria graminis) a septoriová skvrnitost pšenice (braničnatka pšeničná, původce Mycosphaerella graminicola). V tomto období nejčastěji dochází k rychlejšímu šíření padlí a dalších chorob ze spodních částí rostlin vzhůru po stéble a na nové listy. V květnu se pravidelně mohou objevit i příznaky rzí - (původce Puccinia recondita nebo Puccinia graminis), feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatka plevová, původce Phaeosphaeria nodorum) a pyrenoforová skvrnitost pšenice (helminthosporióza pšenice, původce Pyrenophora tritici-repentis). Zvláštní pozornost je nutné věnovat růžovění klasu pšenice (fuzariózy klasů - původce Gibberella zeae, Gibberella avenacea atd.). Tyto houby produkují vysoce toxické mykotoxiny, které jsou nepřípustné při potravinářském i krmivářském využití zrna.

Na ječmenu se můžeme setkat s příznaky síťovité skvrnitosti ječmene (hnědá skvrnitost ječmene, původce Pyrenophora teres), tmavohnědou skvrnitostí ječmene (ramulariovou skvrnitostí, původce Ramularia collo-cygni), spálou ječmene (rhynchosporiová skvrnitost ječmene, původce Rhynchosporium secalis), padlí ječmene (původce Blumeria graminis) případně i pruhovitosti ječmene (původce Pyrenophora graminea). Příznaky chorob listů a později klasů nabývají v průběhu května postupně na intenzitě. Podobně jako u pšenice je nutné věnovat zvláštní pozornost růžovění klasu ječmene (fuzariózy klasů, původce Gibberella zeae, Gibberella avenacea atd.). Tyto houby produkují vysoce toxické mykotoxiny, které jsou nepřípustné při sladovnickém i krmivářském využití zrna.

Pro ošetření obilnin proti listovým chorobám je k dispozici celá řada fungicidů, konkrétní přípravky je nutno používat vždy v souladu s registrací. Podle naší dosavadní zkušenosti je proti listovým chorobám potřeba ošetřovat při objevení se prvních příznaků na spodních listech. Cílem je ochrana praporcových listů. Nejefektivnější se jeví kombinace účinných látek (úč. l.) na bázi SDHI fungicidů strobilurinů a azolů, např.: fenpropidin, spiroxamin, azoxystrobin nebo prothioconazole. Při běžném počasí v květnu obvykle stačí jedna aplikace (T2), ale v případě pěkných, hustých porostů a za vlhkého počasí je nutné použít opakovanou aplikaci fungicidů (T3) v období kvetení proti růžovění klasů pšenice koncem května až začátkem června např. prothioconazole, spiroxamin nebo tebuconazole.

V průběhu května pokračuje na obilninách výskyt dospělců obou druhů kohoutků - kohoutka černého (Oulema melanopus) a kohoutka modrého (Oulema lichenis). Dospělci i larvy od května vyžírají vrstvy buněk mezi žilkami listů až na epidermis spodní strany listu, takže vznikají proužkovitá okénka. Po žíru brouků je porušena i dolní pokožka. Po žíru larev zůstává dolní pokožka listů neporušena. Ochrana se provádí pouze proti larvám. Škodlivost kohoutků bývá vyšší v letech s teplým a suchým jarem v době kladení vajíček, po kterém následuje vláhově příznivé období v době žíru prvních vývojových stupňů larev. Větší škody nastávají v letech se suchým a teplým obdobím v době dozrávání obilnin, kdy se kompenzační schopnost obilnin po poškození listové plochy snižuje. Jařiny jsou poškozovány více než ozimy.

Chemická ochrana je účinná a registrovány jsou úč. l. cypermethrin, deltamethrin, lambda-cyhalothrin a některé další. Podle našich zkušeností hubí zejména mladé larvy i aplikace hnojiva DAM, případně i aplikace dalších kapalných hnojiv.

Koncem května je možno pozorovat první výskyty bejlomorky sedlové (Haplodiplosis marginata, obr. 1). Larvy způsobují na stéble vznik sedlovitých hálek, které negativně působí na vývoj klasu a obilek. Škodlivost na ozimé pšenici se projevuje méně než na jarním ječmeni. Na rozdíl od porostů jarního ječmene obvykle postačí ošetřit okraje porostů pšenice. Příznaky na napadeném stéblu jsou však nezřetelné, na velkých plochách obilnin prakticky nezjistitelné. Většina pěstitelů obvykle o výskytu tohoto škůdce neví. K ochraně se používají úč. l. pirimiphos-methyl, alpha-cypermethrin, deltamethrin, lambda-cyhalothrin nebo alfa-cypermethrin.

Rovněž od konce května je nutno počítat s výskytem mšic v porostech obilnin (obr. 2). Mšice mohou v příznivém roce pro jejich vývoj způsobit velké škody. Považují se stále za velmi významné škůdce ve všech oblastech pěstování obilnin, přestože v posledních několika letech je jejich výskyt zanedbatelný. Mšice mají složitý vývojový cyklus, během roku zpravidla vystřídají několik hostitelů. Na obilninách se nejčastěji vyskytují kyjatka osenní (Sitobion avenae), kyjatka travní (Metopolophium dirhodum), mšice střemchová (Rhopalosiphum padi), brvnatka travní (Sipha maydis) a kyjatka obilná (Sitobion fragariae). Mšice vytváří velké kolonie na listech, stéblech a někdy i klasech. V tomto období již způsobují pouze přímé škody sáním.

Obr. 1: Larva bejlomorky sedlové v pšenici

Obr. 2: Mšice na pšenici

Ve stejnou dobu koncem května se začínají objevovat první zástupci třásněnek a truběnek (Thysanoptera). Nymfy a dospělci třásněnek (obr. 3) vysávají povrchové buňky listů, kvítků, klasů nebo nezralých obilek. Protože do těchto buněk proniká vzduch, pletiva jsou potom stříbřitě kropenatá. Později se zbarvují do hněda a usychají. Napadené klásky se nevyvíjejí, zasychají a jsou hluché. Charakteristické jsou také tečkovité černé kapičky trusu.

Třásněnky při silnějším výskytu mohou způsobit hospodářsky významná poškození. Posáté květní části se přestávají vyvíjet, části klasů nebo i celé klasy bělají. Sáním na obilkách snižují HTS a zhoršují další kvalitativní ukazatele. Přeřazením potravinářského obilí do krmného pak mohou nastat významné ekonomické ztráty. Významně snižují klíčivost zrna při výskytu na množitelských plochách. Vzhledem k velikosti a pohyblivosti třásněnek se i silné výskyty snadno přehlédnou. V období sucha a nadprůměrných teplot je nutné podrobněji kontrolovat klasy, nejlépe jejich rozebráním.

Proti všem vyjmenovaným škůdcům se obvykle neošetřuje odděleně, ale aplikují se stejné insekticidní úč. l. v termínech pro ochranu proti kohoutkům.

V několikaletých intervalech dochází k přemnožení dvoukřídlého hmyzu vrtalek, nejčastěji vrtalky ječné (Agromyza megalopsis). Larvy minují v listech a významně snižují listovou plochu. Ošetření musí být provedeno včas, protože hospodářsky významné škody vznikají během několika dnů.

Lokální, ale o to významnější riziko, zejména v teplejších oblastech pěstování pšenice představuje obaleč obilný (Cnephasia pumicana). Jeho škodlivost graduje v období od konce dubna do června, kdy housenky (obr. 4) po počátečním minování listů vnikají do stébel. Kritickým projevem napadení je vyžírání pletiv pod klasem, což vede k jeho předčasnému zbělení a hluchosti. Závažný je také žír v klasech. Vzhledem ke skrytému způsobu života housenek uvnitř stébel je klíčové správné načasování ochrany. Chemický zásah je nejúčinnější v době, kdy se housenky po přezimování hromadně stěhují z listů do pochev a stébel, což obvykle odpovídá růstovým fázím pšenice od konce odnožování do počátku sloupkování (BBCH 29–31). V tomto období v dubnu se však housenky často přehlédnou a ošetřuje se až koncem května proti velkým housenkám poškozující stéblo pod klasem nebo klas. Ohroženy jsou pouze menší plochy obilnin v oblastech se stromy a keři mezi polemi.

Obr. 3: Poškození třásněnkami

Obr. 4: Housenka obaleče obilného

Ozimá řepka

V průběhu kvetení se v některých letech objevuje silné poškození stonků řepky fomovým černáním stonků řepky (fomová hniloba, původce Plenodomus lingam, obr. 5). Jsou to oválné skvrny nejčastěji ve spodní třetině stonku, při silném napadení pletivo stonku praská, později odumírá. Od začátku kvetení (přibližně od fáze BBCH 61) se začínají projevovat příznaky napadení bílou hnilobou řepky (sklerotiniová hniloba, původce Sclerotinia sclerotiorum, obr. 6). V důsledku napadení odumírají stonky, rostlina nouzově dozrává. V kalamitních letech může být výnosová ztráta 50 i více procent. Ochrana se doporučuje chemická, největší efekt má aplikace postřiku na počátku kvetení (BBCH 60–63), možná je i aplikace v době plného květu. Ochrana proti oběma chorobám spočívá ve výběru odolnějších odrůd. Nutné je fungicidní ošetření od začátku květu, které je při silném infekčním tlaku nutné opakovat. Registrovány jsou přípravky s úč. l. azoxystrobin, boscalid, fluopyram, prochloraz,metconazole, propiconazole, tebuconazole atd.

Většinou až na šešulích od konce kvetení, začínají být zřetelně viditelné příznaky napadení, alternariovou skvrnitostí brukvovitých (čerň řepková, původce Alternaria spp.) Cílená ochrana se neprovádí.

Obr. 5: Fomová hniloba na řepce

Obr. 6: Stonek řepky s bílou hnilobou

Během květu a v době odkvétání se někdy v porostech ve velkém množství objevuje krytonosec šešulový (Ceutorhynchus obstrictus, obr. 7). Dospělci dírkují listy a vyžírají jemné jamky do stonků a pupenů. Larva se vyvíjí v šešuli a vyžírá tvořící se semena. Poškození je zvenku rozeznatelné teprve když larva opustila šešuli kruhovým otvorem, provrtaným stěnou šešule. Larvám stačí k vývoji poškodit jen několik málo semen, šešule dále nepraská a výrazně se nedeformuje. Způsobené škody nejsou výrazné. Cílená chemická ochrana se zpravidla neprovádí.

Obr. 7: Krytonosec šešulový a jeho larva (vpravo)

V minulosti byla mimořádně významným škůdcem řepky v období tvorby šešulí bejlomorka kapustová (Dasineura brassicae, obr. 8). Drobní nenápadní komárci kladou vajíčka do šešulí, kde se později vyvíjejí beznohé bezhlavé larvy. Enzymaticky rozpouští stěnu šešule. Natrávený obsah následně vysávají. Semena sice přímo nepoškozují. Šešule se však deformuje, praská a semena vypadávají. V současné době je její výskyt malý, většina porostů se insekticidně neošetřuje. Účinnou ochranou je především aplikace neonikotinoidů (acetamiprid) v období tvorby šešulí.

Obr. 8: Bejlomorka kapustová a šešule otevřená jejími larvami (vpravo)

Kukuřice

Vzhledem k tomu, že kukuřice se seje v průběhu dubna a v květnu je již vzešlá a poměrně rychle roste, neprovádí se žádná specifická ochrana. V případě chladného počasí ve vyšších polohách může být potřebná ještě foliární ochrana proti bzunce ječné (Oscinella frit). Největším problémem může být poškození zvěří (divočáci, bažanti a další).

Řepa cukrová

Závažným škůdcem v průběhu celého května až do počátku června jsou mšice. Tmavě zbarvená mšice maková (Aphis fabae) vytváří na rostlinách rozsáhlé kolonie. Mšice poškozují rostliny přímo sáním, ale i přenosem virových chorob.

Nenápadná žlutozeleně zbarvená mšice broskvoňová (Myzus persicae) nevytváří na rostlinách řepy kolonie, ale vyskytuje se pouze jednotlivě na spodní straně listů. Je to významný přenašeč virových chorob.

Účinná ochrana proti mšicím je možná přípravky s úč. l. acetamiprid a je možné, že bude nutné ji během května několikrát opakovat.

V oslabených nebo růstově opožděných porostech mohou být ještě problémem larvy 1. generace mouchy květilky řepné (Pegomya hyoscyamin, obr. 9), které způsobují rozsáhlé plošné miny na listech řepy. Ochranou je aplikace pyretroidů nebo působí přípravky aplikované proti mšicím. Při více než 6–8 listech není ochrana nutná.

Obr. 9: Květilka řepná a list řepy poškozený jejími larvami

Jarní mák

Květen je pro jarní mák zlomovým měsícem. Porosty rychle přecházejí z fáze listové růžice do prodlužovacího růstu, což je období, kdy se rozhoduje o budoucím výnosu. Aktuální strategie ochrany se musí soustředit na eliminaci škůdců poškozujících pletiva a na prevenci chorob, které vlivem kolísavého květnového počasí dokážou porost zdecimovat během několika dnů. Velkým problémem může být plíseň máku (plíseň maková, původce Peronospora arborescens, obr. 10). Pokud je jaro deštivé a teploty se drží kolem 15–20 °C, dochází k masivní tvorbě konidií. Typickým příznakem jsou bledé, deformované listy s šedofialovým povlakem. V této fázi je klíčová preventivní ochrana přípravky na bázi strobilurinů nebo speciálním látkám proti jiným pravým plísním. V registru přípravků nejsou žádné úč. l., které působí proti plísni máku povolené. Registrovanél přípravky Axos Xcell, Delpupo. Elatus Era a Jade nemohou být účinné ani teoreticky proti pravým plísním a je zbytečné je aplikovat. Jsou však účinné proti dalším chorobám máku. Z registrovaných přípravků je účinný pouze přípravek Romeo, což není klasický chemický fungicid, ale přírodní přípravek vyrobený z kvasinek.

Obr. 10: Plíseň máku

Významnou chorobou objevující se v porostech máku je pleosporová hnědá skvrnitost máku (helmintosporioza máku, původce Pleospora papaveracea). Květen je kritický pro sekundární infekci, která se projevuje hnědými skvrnami na listech a stonku. Pokud patogen pronikne k bázi stonku, dochází k jeho černání. V květnu se při deštivém počasí může projevit i šedá plísňovitost máku (plíseň šedá, Botryotinia fuckeliana). Napadá oslabená pletiva a způsobuje zahnívání listových bází. Proti oběma chorobám dobře působí již vyjmenované fungicidy na bázi SDHI a azolů.

Ačkoliv se v květnu musíme soustředit na nadzemní části máku, nesmíme zapomínat na larvy krytonosce kořenového (Stenocarus ruficornis, obr. 11). Ty v tomto měsíci intenzivně vyžírají chodbičky v hlavním kořeni. Rostliny pak za slunečných dnů vadnou. Ochrana proti larvám již není možná.

Obr. 11: Larvy krytonosce kořenového na kořenu máku

Na listech se začínají objevovat kolonie mšice makové (Aphis fabae). Její sání způsobuje kroucení listů a deformaci vegetačního vrcholu. Spolu s mšicemi (obr. 12) se v porostu objevují klopušky (Lygus). Jejich vpichy do stonků způsobují zasychání špiček a nežádoucí větvení. Skrytým škůdcem je žlabatka stonková (Timaspis papaveris), jejíž larvy vyžírají dřeň stonku. Drobní dospělci tohoto blanokřídlého hmyzu koncem května a v červnu kladou vajíčka do stonků. V porostech se zjišťuje velmi obtížně, ochrana je spíše náhodná při aplikaci přípravků proti jiným šklůdcům. Proti tomuto komplexu savých a žravých škůdců je v květnu ideální použít systémové přípravky na bázi acetamipridu, jako je Mospilan 20 SP nebo Gazelle, které zajistí delší reziduální účinnost i v rychle rostoucích pletivech.

Obr. 12: Mšice na máku

Slunečnice

Květen je pro slunečnici obdobím rychlého startu. Porosty přecházejí z fáze klíčení do tvorby prvních párů pravých listů, což je moment, kdy jsou rostliny nejzranitelnější. Ochrana se v tomto měsíci musí soustředit na udržení zdravé listové plochy a ochranu kořenového systému před patogeny, které mohou způsobit mezerovitost porostu.

Objevují se skvrny na listech, hnědnutí krčku i odumírání klíčních rostlin. Osivem jsou přenášeny alternariové skvrnitosti slunečnice (původce Alternaria spp.), plíseň slunečnice (původce Plasmopara halstedii), černá stonková skvrnitost slunečnice (fomové černání stonku slunečnice, původce Plenodomus lindquistii). Z půdy nebo z posklizňových zbytků předplodiny se mohou šířit bílá hniloba slunečnice (sklerotiniová hniloba slunečnice, původce Sclerotinia sclerotiorum) a šedá plísňovitost slunečnice (plíseň šedá, původce Botryotinia fuckeliana).

V porostu jsou především nápadné silně deformované, světlejší rostliny napadené plísní slunečnice. Přímá chemická ochrana u nás není povolena. Mohou se však pěstovat odolné hybridy.

K napadení rostliny ostatními uvedenými patogeny dochází obvykle při dlouhotrvajícím ovlhčení rostlin. Dispozičními faktory tak jsou zaplevelený porost, deštivé počasí, přemokřený pozemek. Přibližně od fáze 6–8 pravých listů (BBCH 19) se mohou objevit první příznaky, ale v této fázi vývoje ještě nemusejí být jasně viditelné. Často se zaměňují s poškozením od herbicidů. Z výsledků pokusů vyplývá, že aplikace systémového fungicidu právě ve fázi 4–8 pravých listů (BBCH 14–19) patří k vysoce efektivním zásahům a mělo by být automaticky součástí pěstební technologie slunečnice. Registrováno je mnoho úč. l. azoxystrobin, fluopyram, prothioconazole, boscalid, pyraclostrobin atd.

Slunečnice se seje relativně řídce do širokých řádků na konečnou vzdálenost. Vzhledem k malé kompenzační schopnosti nemůže slunečnice výnosově nahradit odumřelé sousední rostliny. Proto k závažným škůdcům patří všechny druhy poškozující vzcházející rostliny žírem nadzemních i podzemních částí - drátovci larvy kovaříků (Elateridae, obr. 13), ponravy chroustů, plži a v teplých oblastech v posledních letech i potemník písečný (Opatrum sabulosum). Ochranou je insekticidně mořené osivo nebo foliární postřiky lambda-cyhalothrinem nebo acetamipridem.

Koncem května a začátkem června, kdy slunečnice přechází do dlouživého růstu začínají být největším problémem mšice (obr. 14), především mšice maková (Aphis fabae) a mšice slívová (Brachycaudus helichrysi) Jejich kolonie se tvoří na spodní straně listů a v růstovém vrcholu. Sání způsobuje silné kroucení listů a deformace, které rostlinu výrazně oslabují. K regulaci se využívají systémové přípravky na bázi acetamipridu. Nebezpečné jsou v květnu klopušky (Lygus spp., obr. 15). Jejich vpichy do vegetačního vrcholu mohou způsobit odumření hlavní lodyhy a následné nežádoucí větvení rostliny, což komplikuje dozrávání a sklizeň. Ochrana je stejná jako proti mšicím a většinou stačí společné ošetření.

Obr. 13: Drátovec na malé slunečnici

Obr. 14: Mšice na slunečnici

Obr. 15: Klopuška na slunečnici

Velkým problémem může být poškození zvěří (divočáci, bažanti atd.).

Hrách

Období druhé půlky května je pro hrách z hlediska ochrany proti chorobám a škůdcům rozhodujíc, protože rostliny v období květu a tvorby malých šešulí jsou velmi náchylné k poškození. Toto poškození často rozhoduje o velikosti a kvalitě úrody.

V průběhu května se objevují příznaky fuzariové stonkové hniloby vadnutí hrachu (původce Gibberella avenacea) a dalších kořenových chorob. Rostliny nejčastěji v květu žloutnou, vadnou, odumírají. Kořenové hniloby vyvolávají houby Fusarium spp., Rhizoctonia, Pythium spp., Thielaviopsis basicola atd. Ochrana je v tomto případě pouze preventivní (správná pěstitelská praxe), fungicidní ošetření je nerentabilní.

Většinou až na přelomu května a června se objeví první projevy napadení houbami, které vyvolávají skvrnitostli listů, stonků a lusků (Didymella pisi, Mycosphaerella pinodes, Erysiphe pisi , Botryotinia fuckeliana atd.). Ochrana spočívá v dodržování střídání plodin, ve výsevu zdravého, případně mořeného osiva. Někdy jsou k dispozici tolerantní odrůdy. Při četnějším výskytu příznaků, v semenných porostech, u oslabených porostů je účinný fungicidní postřik ihned po zjištění primárních příznaků (boscalid, pyraclostrobin, azoxystrobin, fluopyram, pyrimethanil, cyprodinil, fludioxonyl). Vyzkoušet lze i přípravek Romeo.

V lokalitách, kde v období tvorby a zrání lusků opakovaně převažuje deštivé počasí je vhodné se orientovat jen na úponkové hrachy. Jejich porost je vzdušnější, povrch rostlin rychleji osychá, a to je efektivní ochrana proti napadení houbovými patogeny.

Pravidelně se celý květen v porostech hrachu vyskytuje velká nápadná zelená mšice kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum, obr. 16). Vytváří velké kolonie a škodí nejen sáním, ale i přenosem virových chorob (výrůstková mozaika hrachu). Rostliny žloutnou, nasazují menší množství lusků. Ochranou je ošetření úč. l. acetamiprid, flonikamid, flupyradifuron, pirimicarb.

Obr. 16: Kyjatka hrachová

Vážnými škůdci hrachu jsou malé a nenápadné třásněnky. Nejčastěji se vyskytuje třásněnka hrachová (Kakothrips pisivorus). Dospělci i larvy poškozují sáním především generativní orgány - poupata, květy a mladé lusky. Poškozené orgány zasychají a odpadávají. Na postižených místech rostlin jsou patrné stříbřitě lesklé skvrny a tmavé kupky trusu. K ochraně je povoleno použít pyretroid deltamethrin. Účinnost je problematická.

Od začátku květu se v porostech hrachu objevují dospělci brouka zrnokaze hrachového (Bruchus pisorum, obr. 17). Larvy tohoto brouka se skrytě vyvíjejí uvnitř semena hrachu, kuklí se zde a dospělci opouští hrách typickým otvorem často až ve skládce. Brouk poškodí převážnou část semene. Napadená semena jsou v osivu považována za příměs. Napadení semen může být důvod pro zamítnutí produkce jako osiva. Konzumace napadených semen je zdraví škodlivá. Škůdce může pěstiteli zkomplikovat jeho záměry s uplatněním semen (konzervárenství, osivo). Ve stejnou dobu se v porostech vyskytuje a podobně škodí zrnokaz bobový (Bruchus rufimanus). V hrachu je však méně častý a dává přednost ostatním luskovinám. V porostech se vyskytuje obvykle později. Ochranu proti oběma druhům je nutné provést před nakladením vajíček. Později je jen málo účinná. Registrované jsou úč. l. acetamiprid, deltamethrin a flupyradifuron.

Obr. 17: Zrnokaz hrachový a jeho vajíčka (dole)