Škodlivé organizmy sóji na Šumpersku

22. 04. 2026 Ing. Veronika Sedláková, Ph.D., Ing. Radmila Dostálová; Agritec Plant Research, s.r.o. Šumperk Ochrana obecně Zobrazeno 741x

Sója luštinatá (Glycine max L. (Merr.)) je již po několik let považována za jednu z nejvýznamnějších plodin dominujících celosvětové zemědělské produkci. Sója je pokládána za poměrně starou kulturní plodinu s původem na území Číny, kde probíhala i její domestikace. A i dnes je zde tradičně velmi hojně pěstována. Přestože má původ v Asii a význam jejího pěstování je zde obrovský, mezi největší současné producenty patří zejména Brazílie, USA a Argentina. Společně s Čínou a Indií se těchto 5 zemí podílí na více než 92 % světové produkce. Předpokládá se, že produkce sóji v sezoně 2025/26 dosáhne rekordních 425,8–428,9 mil. t, v čele s Brazílií (175 mil. t), USA (117–124,7 mil. t) a Argentinou (48,5 mil. t). V Evropě je sója stále považována za minoritní plodinu, nicméně plochy postupně narůstají a dle prognóz vysoké poptávky se budou i nadále zvyšovat.

Sója, která je z hlediska statistik řazena mezi olejniny, se nicméně v ČR stává druhou nejpěstovanější luskovinou a její plocha v roce 2025 dosáhla 34 142 ha s očekávanou produkcí 84 tis. t, což činí 14,6% nárůst oproti loňskému roku.

Hlavní význam pěstování sóji tkví v tom, že je poměrně nenáročná na předplodinu. Velmi často je pěstována jako přerušovač obilných osevních sledů. Uvádí se, že při řádném přihnojení je možné sóju pěstovat 2 roky po sobě na stejném pozemku a dochází tak k namnožení hlízkových bakterií specifických pro sóju a následnému zvýšení výnosu ve 2. roce pěstování. Za stále větší oblibou zemědělců v pěstování sóji stojí také zdražování průmyslových hnojiv, protože sója není tak náročná na vstupy jako např. kukuřice či jiné plodiny. Přestože je sója díky schopnosti biologické fixace vzdušného dusíku prostřednictvím hlízkových bakterií na kořenech relativně soběstačná v zásobení dusíkem, je vzhledem k výraznému nárůstu nadzemní biomasy nezbytné půdu před jejím pěstováním řádně přihnojit. Vzhledem k dostupnosti širokého sortimentu odrůd sóji vhodných pro naše klimatické podmínky, se očekává další nárůst ploch. Toto navýšení ploch s sebou ale nese mnohé nástrahy a rizika, jako je např. tlak škodlivých činitelů (chorob a škůdců), které je nutné zohlednit. Dostupnost agrochemie pro sóju je ale na poměrně dobré úrovni a přípravky na ochranu rostlin - fungicidy, herbicidy a insekticidy jsou pro sóju dobře dostupné.

Škodlivé organismy na porostech sóji v roce 2025

Sója se řadí mezi poměrně pozdě seté jarní plodiny, je proto vhodné zaměřit se především na odplevelení pozemku v meziporostním období, kdy je možné k likvidaci plevelů použít relativně levné totální herbicidy. Značně pomalý počáteční růst sóji umožňuje rozvoj plevelů, preemergentní aplikace herbicidů je proto zásadní pro dobré zapojení porostu. Mezi doporučené přípravky pro likvidaci jednoděložných a dvouděložných plevelů patří např. Quantum, Pendifin 400 SC, Outlook, Successor Pro, Successor 600 a Sumimax. Účinnost těchto herbicidů je ale do značné míry ovlivňována množstvím srážek po jejich aplikaci a také teplotou, která ovlivňuje vzcházení sóji. V případě zvýšené konkurenční schopnosti plevelů je možné aplikovat postemergentní herbicidy. Mezi doporučené přípravky k likvidaci jednoděložných plevelů patří např. Gallant, Gramin, Pilot a Targa Super 5EC a k likvidaci dvouděložných plevelů např. Pulsar 40. Jednoděložné plevele lze v porostech sóji potlačovat poměrně úspěšně, v roce 2025 byl zaznamenán jen ojedinělý výskyt. Mezi nejvíce zastoupené plevele v porostech sóji na Šumpersku v roce 2025 patřil merlík bílý, violka rolní, drchnička rolní a brukev řepka.

Poměrně běžným nepřítelem porostů sóji mohou být v některých lokalitách hraboši, zajíci a holubi. Hraboši významně škodí zejména okusem spodních pater lusků. Zajíci škodí okusem mladých rostlin zejména v jarních měsících a v letních měsících na vzrostlejších rostlinách potom škodí srnčí zvěř. Nejobávanějším škůdcem porostů sóji jsou právě holubi, kterým lze historicky přičíst i několik zrušených pokusů, protože dokáží zlikvidovat celý porost ozobáváním děložních lístků u mladých rostlin (obr. 1). Často proti nim nejsou účinná žádná opatření (plašiče, omezená možnost použití dělobuchových plašičů). Pokusné parcely v Šumperku jsou před nálety holubů chráněny překrýváním netkanou textilií (obr. 2), v roce 2025 se toto opatření velmi osvědčilo.

Obr. 1: Poškození holuby

Obr. 2: Netkaná textilie proti poškození holuby

Nejnebezpečnějším škůdcem porostů sóji je sviluška chmelová (Tetranychus urticae) a je velmi důležité porosty pravidelně kontrolovat, zejména v letních měsících. Tento škůdce může při silném napadení způsobit hospodářsky významné škody a při jejím zjištění v porostu je nutné zajistit chemickou ochranu. Problémem možného ošetření sóji proti svilušce je malé množství registrovaných přípravků (např. Movento 100 SC). Na sóje se mohou vyskytnout i mšice, které škodí zejména sáním na listech a přenosem infekcí a listopas čárkovaný (Sitona lineatus), který svým typickým způsobem okusuje listovou plochu (obr. 3). Dále mohou porostům sóji škodit housenky babočky bodlákové, které se na porostech sóji objevují pravidelně a výskyt bývá často lokální. Při napadení porostu dokáže způsobit značné hospodářské ztráty. Na semenech jako skladištní škůdci potom mohou škodit housenky zavíječe sójového.

Obr. 3: Poškození rostlin sóji okusem

Porosty sóji, které jsou v průběhu vegetace vystaveny abiotickým stresům, jako je sucho či naopak zamokření, extrémní teploty nebo chemické či mechanické poškození, jsou náchylnější k napadení chorobami. Míra napadení se liší v závislosti na době napadení, odolnosti odrůdy a podmínkách vnějšího prostředí, zejména počasí. Sója je v průběhu vegetace napadána širokou škálou patogenů, což negativně ovlivňuje výnos i kvalitu sklizených semen. Vzcházející semena, ale i starší rostliny, mohou být napadeny nejrůznějšími patogeny a šířit tak chorobu z rostliny na rostlinu a v různém časovém rozpětí způsobovat škody a ztráty. Infikovaná semena mohou mít sníženou klíčivost, nižší hmotnost a sníženou kvalitu oleje a dalších látek. Škodlivé organizmy sóji mohou být kontrolovány a předcházeny používáním správných agrotechnických postupů, pravidelného monitoringu porostů a včasného zásahu při jejich výskytu. K eliminaci výskytu patogenů je zásadní počáteční kvalitní příprava půdy, výsev zdravého osivo, střídání plodin a vhodný výběr odrůdy pro danou lokalitu. Klíčovým faktorem pro zabránění výskytu a šíření chorob je šlechtění nových, odolnějších odrůd se specifickými stupni rezistence vůči konkrétním patogenům.

Mezi nejčastější virózy sóje patří virová mozaika sóje (SMV, Soybean Mosaic Virus, obr. 4), virus žluté mozaiky bobovitých (BYMV, Bean Yellow Mosaic Virus) a virus fazolového lusku (BPMV, Bean Pod Mottle Virus). Infikované rostliny se vyznačují zkadeřenými a zkroucenými listy, které jsou světle nebo naopak tmavě skvrnité. Čepele listů bývají často svraštělé a kroutí se směrem dolů (obr. 5). Virová mozaika se nejčastěji šíří infikovaným osivem nebo mšicemi, nejčastěji mšice maková (Aphis fabae) nebo kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum). V souvislosti s virózami je často skloňovaná i diskolorace a skvrnitost semen sóji, a to zejména v interakci s různými faktory vnějšího prostředí, zejména teplotou a vlhkostí v době dozrávání. V závislosti na příčině změny barvy a výskytu skvrn na semenech však nemusí být výnos potenciálně vůbec ovlivněn. Změny zbarvení způsobené vlivy počasí a teplot mají na výnos daleko menší vliv než např. diskolorace v důsledku napadení chorobami, tj. virózami. Skvrnitost způsobená virovou mozaikou (SMV) tvoří hnědé (obr. 6), tmavě hnědé–černé (obr. 7) paprskovité skvrny směrem od pupku (hilum), které někdy zbarvují i celé semeno. Barva skvrnitosti je dána barvou hila. Další typ diskolorace semen způsobuje virus fazolového lusku (BPMV), který tvoří světle hnědé paprskovité skvrny směrem od pupku, ale podobně jako SMV může zbarvovat celé semeno. SMV a BPMV mohou způsobit i významnější ztráty na výnose, ale to se samozřejmě odvíjí od citlivosti pěstované odrůdy, konkrétního kmenu viru a době výsevu nebo stáří rostliny, kdy je rostlina infikována.

Obr. 4: Virová mozaika sóji

Obr. 5: Virus fazolového lusku

Obr. 6: Viróza - hnědá skvrnitost semen

Obr. 7: Viróza - černá skvrnitost semen

Mezi nejčastější bakteriózy sóji patří bakteriální spála sóje (Pseudomonas syringae pv. glycinea) a bakteriální skvrnitost sóje (Xanthomonas axonopodis pv. glycinea). Bakteriální spála (obr. 8) se projevuje zejména na listové ploše, ale napadeny mohou být i stonky, květy a lusky. Bakteriální spála je charakteristická výskytem drobných, hranatých, žlutých či světle hnědých skvrn, které postupně ve středu zasychají a zbarvují se červenohnědě–černě. Žlutozelený vodnatý lem okolo skvrn zůstává a zaschlé středy skvrn vypadávají. Silně napadené listy bývají zkroucené, chlorotické a mají tendenci opadávat. Patogen Pseudomonas syringae pv. glycinea napadá sóju v průběhu celé vegetace, v šíření pomáhá i teplé a vlhké počasí. Bakteriální spála většinou neovlivňuje výnos.

Mezi nejčastější choroby způsobené houbovými patogeny patří plíseň sóje (Peronospora manshurica), bílá plísňovitost sóje (Sclerotinia sclerotiorum), diaportová stonková nekróza sóji (Diaporthe phaseolorum var. sojae, Diaporthe longicolla) a mykóza fomová skvrnitost sóje (Phoma exigua, Phoma pinodella). Plíseň sóje se projevuje zejména na listech vodnatými světle zelenými–žlutozelenými nepravidelnými hranatými skvrnami (obr. 9), které poměrně rychle zasychají. Způsobená listová skvrnitost snižuje asimilační plochu listů. Na spodní straně napadených listů se vyskytují šedavé porosty sporangioforů a sporangií (obr. 9). Výskyt plísně sóji je vyšší ve vlhkém a teplém počasí. Bílá plísňovitost sóje (hlízenka) se vyskytuje především v hustších porostech okolo poloviny srpna. Hlízenka se projevuje odumíráním celých rostlin, báze stonku bývají pokryta myceliem a uvnitř se nachází sklerocia. Příznaky diaportové stonkové nekrózy se v počátku objevují na listech a stoncích, odkud se šíří na celou rostlinu, která postupně odumírá. Fomová skvrnitost patří mezi poměrně četné choroby sóji a rostlinám škodí růstovou a vývojovou depresí, zhoršuje kvalitu produkce a může infikovat další semena. Sója je často napadána i komplexem kořenových a krčkových chorob, mezi nejčastější kořenové choroby patří fusariová kořenová hniloba sóje (Fusarium oxysporum, Fusarium solani), fytoftorová hniloba sóje (Phytophthora sojae) a černá kořenová hniloba sóje (Thielaviopsis basicola).

Další choroby způsobující listovou skvrnitost sóje jsou např. septoriová skvrnitost sóje (Septoria glycines, teleomorpha Mycosphaerella uspenskajae), fylostiktová listová skvrnitost sóje (Phyllosticta sojaecola) a cerkosporové listové skvrnitosti (Cescospora sojina, Cercocpora kikuchii). Listová skvrnitost způsobená patogenem Cercospora kikuchii byla v roce 2025 zaznamenána pouze jako ojedinělý případ asi na 3 rostlinách (obr. 10). Projevem je fialovo-bronzové až černé zbarvení listu, kdy spodní strana listu zůstává zelená. List postupem času hrubne a ve tkáních se hromadí toxin cerkosporin, který reaguje se slunečním zářením. Typickým projevem infikovaných semen je jejich lehce fialové, skvrnité zbarvení. Tento projev choroby na semenech pozorován nebyl.

Obr. 8: Bakteriální spála sóje

Obr. 9: Plíseň sóje

Obr. 10: Cercospora - projev na listu

V roce 2025 na Šumpersku byl výskyt chorob zaznamenán v poměrně nízké míře, napadení porostu často nepřesahovalo ani 5 % a proto nemělo významný vliv na výnos. Napadení a poškození škůdci nebylo pozorováno ve větší míře a jednalo se pouze o jednotky poškozených rostlin. Na porostech sóji byl zaznamenán výskyt virové mozaiky, bakteriální spály a plísně sóji. Na Šumpersku se letos dařilo např. odrůdám Adelfia a ES Collector, které vykazovaly nejnižší procento napadení výše zmíněnými chorobami. Monitoring výskytu škodlivých organismů a zhodnocení míry napadení je důležitou součástí zemědělské praxe a včasné zjištění, identifikace a výběr vhodného řešení dopomůže ke stabilnímu výnosu a vysoké kvalitě sklizených semen.

Tato práce vznikla za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO1023.