Zahrada před zimou - Co ještě udělat, než přijde zima?

07. 11. 2020 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 4633x

Při mírném a teplém podzimu roste trávník ještě i v listopadu. I když jste v sezoně zvyklí sekat nakrátko, při posledním podzimním sečení ho ponechte raději 5 cm vysoký i vyšší, aby byly lépe chráněny odnožovací uzly a kořeny před rozmary zimy. Posečenou trávu sbíráme do koše, případně ji shrabujeme spolu se spadaným listím.

Co s trávníkem?

Při mírném a teplém podzimu roste trávník ještě i v listopadu. I když jste v sezoně zvyklí sekat nakrátko, při posledním podzimním sečení ho ponechte raději 5 cm vysoký i vyšší, aby byly lépe chráněny odnožovací uzly a kořeny před rozmary zimy. Posečenou trávu sbíráme do koše, případně ji shrabujeme spolu se spadaným listím.

Na pokoseném trávníku bez listí je menší nebezpečí napadení chorobami, po nichž na jaře zůstávají holá místa. Jedná se o tzv. vyzimování trávníku. Nejběžnější a nejčastěji se vyskytujícím původcem je sněžná světlorůžová plísňovitost trav (plíseň sněžná - Monographella nivalis, Microdochium nivale). Na zastíněných plochách se zvýšenou vlhkostí a na lokalitách s déle ležící sněhovou pokrývkou, se choroba vyskytuje pravidelně. V travních porostech, kde jsou dominantními druhy jílek vytrvalý a kostřava červená mohou způsobit vyzimování trávníků také další houby rodu Fusarium. Na některých lokalitách působí vážné škody vyzimováním také sněžná šedobílá (tyfulová) plísňovitost trav (paluška travní - Typhula incarnata), která může poškodit všechny druhy trav. K velmi náchylným patří především psineček tenký. Mezi podmínky zvyšující napadení patří velmi pozdní výsev, neošetření (neposečení) před zimou, trávník se silnější vrstvou „stařiny“, nadměrné hnojení dusíkem, nedostatečné zásobení draslíkem a zásadité pH půdy.

Porovnání a recenze zahradních traktorů najdete na webu Arecenze.cz.

Ochrana - v rizikových oblastech se doporučuje posečení a případně i provzdušnění trávníku na podzim vertikutátorem nebo vertikutačními hráběmi;

• starší a namáhané (sešlapáváné) trávníky potřebují i radikálnější zásah, jímž je provzdušnění až do hloubky 10 cm, k tomu účelu slouží speciální vidle s dutými hroty nebo provzdušňovací válce;
• nepřehnojovat dusíkem, lépe přihnojit draslíkem a sírou a pěstovat odrůdy se zvýšenou odolností.
• nově založené trávníky přihnojíme vyzrálým kompostem;
• na počátku zimy se doporučuje na rizikových plochách i chemické ošetření fungicidy: na plísňovitosti trav Heritage; na rzi, listové skvrnitosti, padlí travní a plísňovitosti trav Opera Top.

Vyzimování trávníku - napadení plísňovitostí trav

Po opadu listí kontrolujeme stromy

Na holých větvích často objevíme poškození, která je třeba odstranit. Nejčastěji jsou to zarostlé úvazky, zbytky a rány po odlomených větvích, mumifikované plody či zámotky škůdců. Dobře si prohlédneme také kůly, opěry, konstrukce, po kterých vedeme ovocné nebo okrasné dřeviny. Růstem větví nebo uvolněním konstrukce vznikají místa, která stromům odírají kůru.

Mumifikované plody odstraníme

Úklid listí

Typickou podzimní prací na zahradě bývá úklid spadaného listí. Většinou tento úklid provádíme zejména z estetických důvodů, ale tato činnost má ještě další ozdravný - fytosanitární význam. Značná část houbových patogenů přezimuje ve zbytcích napadených listů, plodů, méně na povrchu letorostů a pod šupinami napadených pupenů. Základem ochrany jsou proto všechna preventivní opatření.

Z významných chorob, jejichž výskyt v průběhu vegetace lze do určité míry ovlivnit již v podzimním období, je strupovitost jabloně (Venturia inaequalis). Choroba napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty. Choroba přezimuje na napadených opadlých listech, na kterých se v plodnicích vyvíjí ve vřeckách askospory. Askospory jsou na jaře zdrojem primárních infekcí. Proto je důležitým opatřením v podzimním období u výsadeb jabloní likvidace opadlých listů napadených strupovitostí jabloně, případně omezení zdroje infekce podzimním postřikem spadaných listů močovinou, pro urychlení rozkladu. Obdobná situace je i u strupovitosti hrušní (Venturia pirina). Další z chorob, která se velmi často a ve značné intenzitě vyskytuje, je skvrnitost listů třešně (Blumeriella jaapii). Tato choroba postihuje třešeň, višeň, mahalebku, rovněž se vyskytuje na slivoni, meruňce, broskvoních a dalších příbuzných okrasných i divoce rostoucích dřevinách. Velmi náchylné jsou některé odrůdy višní. Houba rovněž přezimuje na napadených opadlých listech, kde se na jaře vyvíjejí askospory. U vlašského ořešáku na napadených opadlých listech přezimuje závažná choroba hnědnutí listů ořešáku (antraknóza ořešáku, Gnomonia leptostyla), a tak lze pokračovat skoro u všech ovocných i okrasných druhů.

Úklid opadlých listů patří k preventivním opatřením

Zakládání kompostu

Listí se běžně používá k výrobě kompostu nebo jako tepelná izolace k ochraně rostlin před mrazem a ořechové listí i jako repelent proti hlodavcům (cibuloviny, nové výsadby citlivějších dřevin…). Je vžitá tradice, že listí napadené chorobami se většinou pálí nebo vyhodí do nádoby na odpad, podobný osud rovněž postihne i listí ořešáku (dubu), protože se traduje, že je pro vyšší obsah tříslovin ke kompostování nevhodné (škodlivé). Vyšší obsah tříslovin jen trochu zpomaluje rozklad a zvyšuje kyselost vzniklého kompostu (kyselý humus je vhodný pro rododendrony a vřesovištní rostliny, rybíz, jahody …). Pokud však není listí napadeno některou karanténní chorobou (např. bakteriální spála růžokvětých), nemusíme se bát jeho zkompostování.

Pro urychlení rozkladu (případně otupení kyselosti) však přidáme při zakládání kompostu k listí trochu mletého vápence, nejlépe dolomitického (obsahuje kromě vápníku i hořčík) a kompost kvalitně překryjeme 8–10cm vrstvou zeminy. Abychom na jaře zabránili případnému úniku zárodků onemocnění z nerozložených listů. Můžete také použít dle návodu některý z prodávaných urychlovačů kompostů. Kvalitně založený kompost z různého organického materiálu však žádný urychlovač nepotřebuje. Nejlepší urychlovač, který nic nestojí, je při zakládání ho naočkovat vhodnou mikroflórou přidáním kvalitního zralého (loňského) kompostu. Při zakládání kompostu jenom z listí je vhodné přidat pro urychlení trochu dusíku, optimálně ve formě granulí močoviny (nepřehnojit!). Ty fungují na stejném principu jako granulovaný hnůj. Kompostováním tento organický odpad změníme na užitečné kvalitní organické hnojivo. Ušetříme tak výdaje za odvoz odpadu i za nákup hnojiva a svým podílem přispějeme také k ochraně životního prostředí.

Podzim je nejvhodnějším obdobím k založení nového kompostu. Při jarním tání totiž dochází vlivem dostatečné vlhkosti a zvyšující se teplotě k velmi rychlému rozkladu veškerého bioodpadu nahromaděného na podzim a přes zimu. Správný kompost je plný živých organizmů, takže má vlastní biorytmus. Rozklad (tlení) organických zbytků a jejich přeměna na kompost probíhá rychle, pokud jsou dostatečně vlhké, mají přístup vzduchu a obsahují přiměřené množství živin pro drobné živočichy a mikroorganizmy (bakterie, plísně, žížaly a další půdní organizmy), které zbytky postupně rozkládají. Vhodné místo pro kompost je v polostínu, pod vyšším stromem. Do kompostu patří jen organický odpad, tedy zbytky zeleniny, ovoce, vaječné skořápky a zahradní odpad - listí, podrcené větve stromů a keřů, odkvetlé květy, posekaná tráva aj. Nepřítomnost vzduchu (přemokření) a sucho proces přeměny zastavují. Správný poměr vzduchu a vlhkosti v kompostu podpoříme smícháním jemného zeleného materiálu, jako je posečená tráva či kuchyňský odpad ovoce, zeleniny, vlhké listí s hrubým materiálem, například nasekanými, nadrcenými větvemi, pilinami apod. zhruba v poměru 3:1. Optimální  je jednotlivé složky pravidelně vrstvit.

Základ kompostu tvoří asi 25 cm vysoká vrstva drceného dřevěného odpadu větviček a pilin. Druhou vrstvou je promíchaný odpad, posečená tráva (ideálně promíchaná s organickými zbytky z domácnosti) nebo listí. Také můžeme přidat (podle kyselosti tlející hmoty) mletý dolomitický vápenec a pro urychlení kompostování dusíkaté hnojivo. A naočkujeme ho vhodnou mikroflórou přidáním kvalitního zralého kompostu. Poté znovu přijde na řadu drcený odpad, tráva a listí až po úplné naplnění kompostu (optimální je výška 1 m s půdorysem 1×1–2 m) nebo kompostéru. Vrch kompostu udržujeme mísovitý, aby voda nestékala po bocích, ale vsakovala se dovnitř. Kompost nesešlapáváme, musí být vzdušný, aby mohlo probíhat tlení. Původní starý kompost na podzim přeházíme (masu nabíráme vidlemi z boku, ukrajujeme ji) přes hrubé síto a nezetlené zbytky, stonky, větvičky přidáme k novému kompostu.

Zralý kompost, v němž už nerozeznáváme původní materiál, z kterého vznikl, je vhodným hnojivem pro všechny rostliny na zahradě a můžeme ho přimíchat i do substrátu pro rostliny v nádobách. Pokud chceme kompost používat pro vřesovištní (vápnobojné) rostliny, nesmíme ho nadbytečně hnojit vápnem či vápencem!

Klasický kompost můžeme vyměnit za kompostér, který na zahradě vypadá úhledněji. V otevřených kompostech lépe prosychá zvláště vlhčí materiál (tráva ze sekačky apod.). Nevzniká v nich tedy zbytečné množství zapáchající tekutiny jako v uzavřených kompostérech. Nevýhodou volného kompostu (oproti uzavřeným kompostérům) je delší doba zrání, a také to, že je vidět na materiál (zbytky), které jsou na kompostu uloženy. Plastové uzavřené kompostéry zvyšují tepelnou izolaci stěn a díky větracímu systému urychlují průběh kompostování, zrání trvá zhruba čtyři týdny. Mají jednoduché odklopné víko a plní se shora.

Volný kompost

Kompostér urychluje průběh kompostování

Výsadba ovocného stromku

V zahradnictvích neseženete prostokořenné ovocné stromky celoročně. Koupit je můžete většinou na jaře mezi březnem a květnem nebo na podzim většinou v říjnu a listopadu. Čím dříve ovocný stromek na podzim vysadíte, tím lépe se ujme. Při suchém podzimu, je asi budete muset i zalévat. Zde je potřeba podotknout, že prostokořenné školkařské výpěstky určené k uvádění do oběhu se mohou odlisťovat, sklízet a expedovat až po ukončeném uznávacím řízení, tj. koncem září. Na podzim bývá také většinou i větší výběr. Podzimní výsadba má ale oproti té jarní své výhody. Stromy zasazené na podzim se často lépe ujmou a v zimě (pokud nezamrzne) využijí vláhu ze sněhu a ihned na jaře začínají regenerovat. Pouze u některých teplomilnějších druhů - zejména u broskvoní, mandloní, případně i meruněk je vhodnější odložit výsadbu až na jaro, aby je zima nepoškodila.

Není vhodné nakupovat neuznané a neoznačené školkařské výpěstky na tržištích a při příležitostném prodeji od různých prodejců neposkytujících dostatečné garance.

U každého kvalitního certifikovaného ovocného výpěstku (C - Certified Seed) se sleduje biologická kvalita (pravost druhu a odrůdy) a pěstitelská kvalita výpěstků. Musí být označen návěskou - uznaná sadba, která udává stupeň biologické kvality. Ovocné výpěstky mohou být případně označeny i jinou návěskou, tzv. konformní materiál (CAC - Conformis Agraria Communitatis). Zde se většinou sleduje jen pěstitelská kvalita výpěstků. Konformní rozmnožovací materiál (CAC) musí být druhově pravý, odrůdově čistý a musí splňovat stanovené požadavky na vlastnosti; zejména musí být prostý škodlivých organizmů, nesmí vykazovat příznaky napadení škodlivými organizmy nebo vykazovat vlastnosti snižující způsobilost jeho použití. A při uvádění do oběhu musí být vždy označen názvem druhu a odrůdy.

Návěska by měla být vyplněna ve všech kolonkách, včetně registračního čísla dodavatele. Ještě v letošním roce se mohou používat dříve používané bílé návěsky i nové žluté návěsky, které budou používané v dalších letech.

Prodej ovocných stromků bez návěsky zákony nepovolují a může jít o rizikový materiál z hlediska přenosu chorob a škůdců, bez původu odrůdy a záruky. U nekvalitního výpěstku je málo pravděpodobné, že se dočkáte kvalitní sklizně a ještě si můžete „obohatit“ sbírku chorob na zahradě o nové (případně i škůdce), které jste tam zatím neměli. Nejlépe je nakupovat stromky přímo v ovocné školce nebo v zavedených odborných prodejnách. Některé - většinou dovážené výpěstky - jsou označené krásnou pestrobarevnou návěskou, ale ta ještě nezaručuje kvalitu daného výpěstku.

Při nákupu stromků dejte přednost výpěstkům s bohatěji vyvinutými kořeny a dávejte pozor, aby neměly zaschlé kořeny nebo poraněný kmínek. Před výsadbou namočíme kořeny na jeden den (ne déle, aby nezačaly zahnívat!) do vody, lépe se pak ujmou. Nikdy stromky nesázejte do zmrzlé půdy! Stromek byste neměli při sázení „utopit“, tj. vysadit hlouběji než byl pěstován ve školce. Pouze keře můžete zasadit o něco hlouběji (o 5–10 cm) než se pěstovaly v ovocné školce (lépe zakoření a lépe větví). Před výsadbou zakraťte zalomené či jinak poškozené kořeny ostrými nůžkami. Rovněž korunku je vhodné zakrátit přiměřeně velikosti kořenů. U peckovin větší ranky zatřete stromovým balzámem, stepařským voskem nebo akrylátovou barvou.

Na výsadbu postačí vykopat jámu o něco větší než je velikost kořenů a nezapomeňte nakypřit dno. Na dno vykopané jámy přidejte trochu dobře uleželého kompostu. Nikdy ne čerstvý hnůj, který může způsobit zahnívání kořenů. Po výsadbě stromek důkladně zalijeme. Pro ukotvení vysázeného stromku a rychlejší zakořenění je vhodné zarazit před výsadbou do jámy pevný opěrný kůl. Nezarážejte ho dodatečně až po výsadbě, aby jste nepoškodili stromku kořeny. Životnost kůlu prodloužíte, když ho několik dnů máčíte (impregnujete) v roztoku modré nebo zelené skalice nebo spodní konec opálíte nad ohněm. Vysazené stromky, pokud nejsou v dobře oplocené zahradě, chraňte proti okusu zvěří vhodnými chrániči.

Reklamace a záruky upravuje speciální zákon č. 219/2003 Sb. - o oběhu osiva a sadby v platném znění novelizovaný zákonem 295/2017, Sb. Při koupi rozmnožovacího materiálu jednoletých druhů, s výjimkou sazenic zeleniny, je záruční doba 1 rok, pokud nebude sjednána doba delší. U víceletých druhů končí záruční doba 1 rok po dosažení vývojového stupně potřebného k určení pravosti odrůdy. U sazenic zeleniny a květin je záruční doba 3 týdny. Pravidla označování na eagri.cz.

Stávající bílá návěska - uznaná sadba

Nová žlutá návěska - CAC

Ochrana proti ohryzu stromů

Sady a zahrádky v blízkosti polí a lesů často ohrožují nevítaní návštěvníci, zajíci nebo vysoká zvěř. Už na podzim, ale hlavně jakmile napadne sníh, ohryzávají kůru stromů. Ohrožené jsou zejména mladé stromky v prvních letech po výsadbě. Jednoduché oplocení někdy není dostatečnou ochranou. Proto je dobré dát na každý ohrožený stromek chránič z drátěného pletiva, plastu nebo ho obvázat chvojím. Odřezané čerstvé větvičky upevněné na stromcích by měly odvést počáteční zájem a současně upozornit na škůdce v zahradě. Chrániče mají být tak vysoké, aby chránily i před zajícem, který je vzpřímený na zadních nohách. Když je vrstva sněhu vyšší, dokážou zajíci poškodit i dolní větve zákrsků. Mladé stromky můžete také preventivně ošetřit repelentním přípravkem proti okusu a ohryzu zvěří Morsuvin aj.

Okroužkování okusem mladých stromů mohou způsobit i přemnožení hraboši polní. Hraboš polní je především známý svými škodami v zemědělských plodinách, ale škody vznikají i v sadech a v lesních výsadbách. Hraboš polní ohryzává kůru dřevin (po obvodu) na nadzemní části kmínku a kořenový krček (cca 5–20 cm od povrchu půdy), na zatravněných pásech, pod mulčem, případně je-li souvislá sněhová pokrývka. Z ohryzané kůry požírá lýko, borku nechává být. Ohlodaný povrch dřeva je hladký se slabými stopami po hlodácích (v šířce cca 2cm). Vznik škod bývá zvláště zapříčiněn zanechanými a neošetřenými pruhy trávy mezi řadami stromků či na podzim neodstraněným vyšším organickým mulčem (např. z posekané trávy). Zde se hraboši v letošním teplém létě a podzimu hojně namnožili. K poškození také může dojít při větším množství slehlého sněhu, který je chrání před predátory a zabraňuje jim v přístupu k přirozené potravě. Ochranou je, nenechat hraboše během roku přemnožit a před příchodem zimy omezit jejich počty, např. položením povolených otrávených nástrah: Polytanol aj. Při pokládání nástrah je nutno přesně dodržovat přiložený návod k použití!

Okus stromku

Ochrana stromku proti okusu

Podzimní ošetření ovocných stromů

V době vegetačního klidu jsou peckoviny citlivé k napadení korovými nekrózami- klejotokem (napadení dřevních částí stromů bakteriemi a houbami) a následnému odumírání větví nebo i celých stromů. Proto je vhodné předejít v tuto dobu jakémukoliv mechanickému poškození, které je vstupní branou tohoto ochoření. K poškození může dojít řezem, silným větrem, prasklinkami po silnějších mrazech a v rizikových vlhčích oblastech i rankami po opadaných listech. Proto se na podzim po opadu většiny listů provádí v rizikových (vlhčích, mlhavých) oblastech ošetření mědnatými přípravky: Flowbrix, Cuproxin progress, Champion 50 WP, Kuprikol 50 aj. se smáčedlem. V předjaří (pokud se oteplí a trvá vlhké sychravé počasí) je vhodné ošetření před rašením zopakovat. Toto ošetření významně sníží i případné napadení klejotokem a u broskvoní podstatně sníží jarní infekční tlak kadeřavosti broskvoní a u slivoní proti napadení pupenů suchou skvrnitostí listů peckovin. Na rizikových lokalitách se toto ošetření rovněž doporučuje i u jádrovin.

Klejotok na větvi je třeba ošetřit

Maliník

Zejména některé nově vysazované odrůdy jsou v některých lokalitách silněji poškozovány chorobou didymelové odumírání maliníků jehož původcem jsou dva druhy hub: Didymella applanata a Leptosphaeria coniothyrium vyskytující se samostatně nebo společně. Menší škody může choroba způsobovat i na ostružiníku. Zatímco houba D. applanata parazituje jen v povrchových vrstvách kůry výhonků, L. coniothyrium jako typický parazit ran proniká přes lýko a dřevní část cévních svazků až do dřeně. Způsobuje tak odumírání bočních i hlavních výhonů maliníků a ostružiníků a je proto škodlivější.

Tato choroba se vyskytuje především na těžkých a vlhkých půdách a ve starších a zahuštěných (zastíněných) výsadbách. Napadá listy a zejména mladé výhony (letorosty), na jejichž bázi se objevují fialově hnědé různě ohraničené skvrny. Náchylnost jednotlivých odrůd je rozdílná. Napadené výhony mají v příštím roce menší přírůstky a za příznivého počasí pro rozvoj houby letorosty předčasně, často již na začátku sklizně zasychají a mohou se i vylamovat.

Chemická ochrana je jen částečně účinná, proto jsou důležitá preventivní opatření: výsadba na osluněné stanoviště, zejména optimální hustota porostu a vyrovnaná výživa, nepřehnojovat dusíkem, udržovat čistotu a vzdušnost porostu, také včasně obměňovat porosta mulč. Již na podzim, nejlépe ihned po ukončení sklizně, proveďte odstranění odplozených, napadených a zahušťujících výhonů. Prosvětlením porostu také snížíte relativní vlhkost vzduchu a omezíte tak podmínky pro infekci.

Na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést fungicidní ošetření preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby. Přípravky Score 250 EC, Signum nebo Switch se ošetřuje na jaře při výšce nových letorostů 20 cm nebo při prvních symptomech choroby. Ošetření se podle ohrožení porostů 2–3× opakuje v intervalu 7–10 dní. Na rizikové lokality nevysazujte náchylné odrůdy.

Didymelové odumírání maliníků

Neopadavé dřeviny

Stálezelené jehličnany se na zimu připravují snížením odpařovací plochy opadem staršího jehličí. Jehličnatým i listnatým stálezeleným dřevinám pomůžeme (pokud je suchý podzim) v přípravě na zimu vydatnou závlahou ještě dřív, než přijdou mrazy a půda zamrzne.

Také rododendrony podobně jako i další listnaté stálezelené dřeviny potřebují před zmrznutím půdy dostatečnou zálivku. Je to ochrana před vyschnutím, které se na jaře často nesprávně hodnotí jako poškození mrazem.

Růže

Růže chráníme před mrazy nejlépe přihrnutím zeminy. Před příchodem mrazů ochráníme i korunku stromkových růží, nejlépe ohnutím s přihrnutím zeminy. Růže ohýbáme každý rok na stejnou stranu. Pokud je už nemůžeme ohnout, tak je zabalíme do prodyšného materiálu. Důležité je, aby bylo dobře chráněné místo očkování, srůst šlechtěné odrůdy s podnoží. Keře jen částečně zkrátíme a odstraníme jen suché a nemocné části rostlin. Silnější řez na podzim růže oslabuje a zvyšuje nebezpečí poškození mrazem, ten provedeme až na jaře.

Proč některé rostliny nepřežijí zimu

Všechny naše listnaté dřeviny se na zimu začínají připravovat již koncem léta. Zpomalují a ukončují růst a dochází k vyzrávání dřeva. Pouze takové větve bez úhony přečkají zimu a případné silnější mrazy. Pokud ještě v tuto dobu chceme přihnojovat, tak zejména draslíkem a případně fosforem, tyto živiny napomáhají vyzrávání. Naopak v žádném případě již u opadavých dřevin neprovádíme vydatnou zálivku a nehnojíme dusíkem, což podporuje prodlužovací růst. Zejména to platí u zajímavých dovážených druhů, které si na doporučení vysadíme, ale i přes ujištění prodejců, že jsou mrazuvzdorné většinou na mnoha lokalitách již na jaře nevyraší. Pokud jsou označeny jako mrazuvzdorné s uvedením mrazu, který ve své domovině běžně snášejí, to ještě neznamená, že přežijí naši zimu.

Zimovzdornost nelze zcela zjednodušit jen na odolnost rostliny vůči mrazu, neboť zimovzdornost ovlivňují i podmínky stanoviště, vlastnosti samotné rostliny, a také vlhkost a schopnost půdy zadržovat vodu v průběhu zimy. Z vlastností rostlin je pak nejdůležitější to, jak se dokáže daný druh přizpůsobit samotnému období vegetačního klidu a rovněž to, z jakých klimatických podmínek je původem. Všechny tyto faktory působí na danou rostlinu společně.

Je třeba vědět, že je rozdíl mezi zimovzdornými a mrazuvzdornými rostlinami. Ty mrazuvzdorné většinou přežijí naši zimu jedině za předpokladu, že jsou v relativním suchu a pro kaktusy a sukulenty platí dokonce to, že musí být v naprostém suchu. Tyto (jenom) mrazuvzdorné druhy se totiž nedokážou zbavit vody obsažené v rostlinných pletivech a ta je po zmrznutí doslova roztrhá. Ty odolnější většinou zase dorazí naše předjaří s pozdními dubnovými či květnovými mrazíky. Proto mnohdy nemusí být viníkem ani tak mráz, jako spíše vysoká vlhkost, která je pro většinu našich zim typická. Dále to může být i pozdní výsadba, kdy rostlina již nestačí do zimy dobře zakořenit. Jednou za čas mohou přijít i extrémní mrazy, které mohou poškodit i naše domácí i adaptované druhy. Pokud nechceme být na jaře zklamaní, musíme s tím počítat. U choulostivějších druhů a podzimní výsadby se musíme postarat o vhodnou ochranu zakrytím nebo zabalením do prodyšného materiálu.

Pro trvalky, okrasné traviny a zejména pro dřeviny platí, že je před zimou nikdy neřežeme. To uděláme na jaře až po vyrašení pupenů. Na podzim také nestříháme duté stonky trvalek a suchá stébla okrasných travin. Většina pochází ze suchých oblastí a podobně jako mnohým skalničkám jim vadí zimní vlhkost. Do dutých stonků a stébel se dostane voda a tam podpoří zahnívání, které může zachvátit část trsu nebo i celou rostlinu. Proto jim svažte stébla s listy, aby se nepoškodil střed trávy a choulostivější druhy obložte chvojím. Pod něj můžete dát také spadané listí (nejlépe z ořechu - to odpuzuje hlodavce) a zatěžkejte je. V místech, kde je lokálně větší výskyt myší a hraboše polního, aplikujete do nor nebo jedových staniček jedovaté nástrahy, aby vám nepoškodily cibuloviny, zakryté choulostivější druhy a při vyšší sněhové pokrývce i mladé výsadby dřevin.

Ochranou před mrazy je i zapojený živý plot

Počasí je faktor, který nedokážeme výrazně ovlivnit. Máme však možnost chránit se alespoň částečně před jeho nepříznivými vlivy. Například vliv větru na rostliny v zahradě můžeme podstatněji omezit i vhodně vysazeným živým plotem, který dokáže snížit jeho rychlost až o 60 %. Účinnost ochrany závisí na výšce a hustotě plotu. Na podzim je vhodná doba k jeho výsadbě. Hustou stěnu vytvoříme při pravidelném ošetřování například i z nenáročného ptačího zobu, habru nebo buku. Živý plot je dekorativní i na podzim - ptačí zob černými bobulemi, habr a buk podzimním zabarvením listí. Všechny chrání před větrem i v zimě, protože větší část listů na dřevině zůstane.

Správný živý plot má být košatý a hustý, čehož docílíte jedině pravidelným střihem. Dřeviny, které se používají na živý plot řez snáší dobře. Ostříhat ho můžete v podstatě kdykoliv, kromě období letních veder, kdy zbylé dříve zastíněné letorosty by popálilo slunce a mohly by zasychat. Po řezu je navíc vždy vhodné provést zálivku a to i u suchomilných druhů. Živé ploty je třeba stříhat do kónického tvaru, tak aby koruna byla užší než spodní část keře. Tam kde hnízdí ptáci, je tvarujeme, nejlépe během srpna (až ptáci vyvedou mladé). Čím rychleji plot roste, tím dříve ho seřezáváme. Zmlazení nebo hlubší řez necháme na začátek vegetační sezony při rašení, když právě nemrzne (rány po řezu mohou omrznout). Jehličnaté ploty rostou poněkud pomaleji, ty stačí většinou stříhat jednou do roka, optimálně v srpnu.

Před zimou (zvláště, když je suchý podzim) je vhodné jehličnany a stále zelené ploty dobře zalít ještě předtím, než půda promrzne. Kořeny keřů je vhodné přikrýt vrstvou mulčovací kůry (ve výšce alespoň 7 cm), ta zabraňuje růstu plevelů, chrání kořeny před mrazem a půdu před vysušením.

Zapojený živý plot chrání před větrem a mrazy