Zhodnocení pěstitelského ročníku 2024/25

05. 02. 2026 Ing. Antonín Šandera; Rudka Ochrana obecně Zobrazeno 203x

Jestliže byl tento ročník něčím typický, pak vyššími až velmi vysokými výnosy obilnin na rozdíl od podprůměrných výnosů řepky ozimé, místy s extrémními propady. Lokality s velmi nízkými výnosy řepky potvrdily probíhající trend, který je výsledkem kombinace několika rozhodujících vlivů, a zároveň ukazují na nutnost reagovat na výkyvy počasí v jejich dalších vazbách.

Pšenice ozimá a další obilniny

Ačkoliv byla řada porostů ozimých obilnin zakládána opožděně, výnosová úroveň byla v průměru řady lokalit vyšší. Ani výnosovým výsledkům pšenice ozimé se ovšem nevyhnuly výrazné rozdíly, často i v rámci jedné lokality, dané jak některými dlouhodobými trendy, tak nárůstem škodlivosti specifických škůdců, především těch, kteří mají vazbu na posuny ve struktuře osevních postupů.

Opětovně se projevil vliv změny klimatických podmínek, stejně jako další faktory ovlivňující efektivitu využití dusíkatých hnojiv, jak minerálních, tak organických.

Virózy

Přestože průměrná úroveň poškození porostů virovými zakrslostmi byla celkově nízká, v některých lokalitách způsobily virózy významné lokální škody, které vedly k nečekaným propadům výnosů pod průměr dané oblasti.

Hlavními důvody byly chyby v základních zásadách ochrany proti virovým zakrslostem, zejména podcenění nutnosti intenzivnější insekticidní ochrany u porostů založených na nižším výsevku a z časného setí, dále nereagování na potřebu ošetřit porosty v citlivých fázích BBCH, často i opakovaně v případě etapovitého vzcházení. Právě etapovité vzcházení bylo nejčastější příčinou silnějšího napadení porostů, hned po chybách v technologii nízkých výsevků.

Druhy s vazbou na organickou hmotu předplodin (drátovci, hrbáč osenní)

V posledních letech lze pozorovat výrazný nárůst ploch ozimých obilnin poškozených nebo zcela zlikvidovaných specifickými škůdci, kteří mají úzkou vazbu na kumulaci organické hmoty z obilních předplodin i meziplodin. Nejvýznamnějšími druhy jsou hrbáč osenní a drátovci (larvy kovaříkovitých), kteří se často vyskytují společně.

Nárůst výskytu hrbáče osenního (obr. 1) se regionálně týká zejména jižní Moravy a teplejších částí vrchovin přiléhajících kukuřičným a řepařským oblastem. V těchto oblastech, kde se areál škodlivosti hrbáče znovu rozšiřuje, bývá ohniskové napadení a mizení porostů na jaře mylně připisováno drátovcům, protože oba škůdci se často vyskytují současně.

Hlavním důvodem je kumulace organické hmoty z předplodin, často v důsledku dlouhodobého neprovádění (nebo v nevhodnou dobu) aplikace dusíku na slámu, vysokého podílu monokultur obilnin, nevhodného managementu meziplodin, včetně těch proti erozi.

Nejsilnější nárůst škodlivosti souvisí s omezením aplikací dusíkatých hnojiv na rozklad slámy a monokulturu obilniny (v určitých situacích i meziplodinu).

Napadení drátovci bývá často přehlíženo, protože se projevy, jakými je řídnutí porostu či neprospívání připisují jiným vlivům. Oproti tomu napadení hrbáčem osením má dramatický průběh: po prvním oteplení na přelomu února a března dochází k rychlému mizení porostů v enklávách, s denním posunem hranice poškození o několik metrů.

Vzhledem k zákazu persistentních insekticidů a skutečnosti, že škůdce je aktivní pouze v noci, je třeba ošetřovat porosty v nočních nebo soumračných hodinách. U drátovců nebyl potvrzen výraznější rozdíl mezi různými systémy zpracování půdy. Napadení se často objevuje i na plochách se zaoranou slámou bez aplikace dusíku, někdy dokonce více než u půdoochranných technologií bez orby.

Obr. 1: Hrbáč osenní - larva

Obr. 2: Poškození pšenice hrbáčem osenním

Škůdci odnožovacího uzlu

Tito jinak minoritní škůdci dlouhodobě zaznamenávají nárůst škodlivosti, přičemž vykazují stejnou vazbu na rostoucí podíl monokultur obilnin jako jiné druhy. Mimo hlavní plán ochrany jsou poměrně úspěšně omezeni ve škodlivých projevech i díky aplikacím insekticidů proti přenašečům virových zakrslostí. Určitý nárůst škodlivosti byl zaznamenán v porostech rezistentních odrůd ječmenů, kde nebyla (logicky) provedena insekticidní ochrana proti vektorům viróz a u porostů s nízkým výsevkem tak byly jedním z častěji vizuálně detekovaných poškození ovšem bez výraznějšího vlivu na výnos.

Choroby

Z chorob měly největší dopad fuzariózy klasů, které u některých partií sladovnických ječmenů a pšenic vedly až k neprodejnosti zrna. Nikoliv neočekávaně se v případě pšenic často jednalo zejména o vysoce výkonné krmné odrůdy kategorie C.

Lokálně se znovu objevily choroby pat stébel, a to v závislosti na příhodných klimatických podmínkách a odrůdových rozdílech. Na některých plochách byla pozorována i silná napadení původcem černání pat stébel (Ophiobolus graminis) s typickým ohniskovitým projevem a sekundárními symptomy (např. jehlancovité klasy, barevné změny F-listu zaměnitelné s nedostatkem fosforu).

Abiotická poškození

K významným abiotickým faktorům, které ovlivnily výnos, patřily opakované mrazy po začátku vegetace, zejména v období sloupkování a zakládání klasů. V řadě lokalit došlo ke sterilizaci klasů (obr. 3) v důsledku kombinace přísušku, citlivé fáze odrůdy a dalších stresových vlivů.

Mezi abiotické vlivy s podstatným vlivem na výnosové kolísání lze zařadit nevhodnou volbu odrůdy v lokalitách, kam se (i pouze ročníkově) rozšířil areál přísušku. Přísušek zejména v době hlavního plnění zrna v mléčné zralosti u pozdních odrůd vedl k nízké HTZ, poklesu potravinářské kvality a vyšším hladinám reziduálního N v půdě a ve slámě.

Na vyšší míře snížení výnosu se lokálně podílela i nevhodná strategie regulace porostů s dopady na strukturu výnosotvorných prvků a jejich vývoje v čase. Zejména se jednalo o nevhodné tank-mixy se specifickými herbicidy, kdy může být reakce porostu na takovou aplikaci v periodě poklesu teplot i poměrně dramatická jak do účinnosti na zkrácení rostlin, tak případné struktury klasu, zejména v počtu zrn v jednotlivých patrech klasu.

Obr. 3: Terénní deprese, citlivá odrůda, klas poškozen mrazem ve fázi sloupkování

Obr. 4: Retardace růstu nevhodnou kombinací herbicidu a regulátoru růstu v mrazové periodě (vlevo)

Hlavní byly následující vlivy:

• mikroreliéf pozemků (terénní deprese atd.), rovinaté plochy,
• citlivá fáze dané odrůdy,
• přísušek (v terénních depresích až 80 % klasů sterilních, nevyvinutých).

Další souvislosti

Samostatnou, široce diskutovanou problematikou je nutná změna k přístupu v hnojení plodin v přísuškových ročnících a oblastech. Zejména s ohledem na rizika nevyužití N v tradičních schématech, kdy se opakovaně potvrzuje problematické využití N v celé škále plodin, nejen v obilninách.

V případě obilnin je jedním z hlavních dopadů nedostatečná úroveň parametru obsahu dusíkatých látek v zrnu, i přes adekvátní výši aplikovaného N ve vztahu k úrovni výnosu. Podstatným parametrem je reziduální (nevyužitý N) k jehož zvýšené hladině (až extrémně) vedou různé scénáře, kdy za nevyužitý N lze považovat i jeho vysoký obsah ve slámě. Zároveň slabá povědomost o vývoji reziduálního N v čase často maskuje vlastní aplikační chyby a vede k mylným závěrům o účinnosti různých způsobů hnojení.

Řepka ozimá

U této plodiny pokračoval trend nevyrovnaných výnosů i v rámci téže lokality s opakováním identických příčin jako v posledních letech této dekády, a některých ročníků dřívějších (např. 2012 apod.). Představa, že za extrémní pokles výnosů je zodpovědný z většiny jediný faktor, a to zákaz insekticidů a mořidel, je z mnoha důvodů nedostatečná. Vyhodnocením lze dovodit více příčin ve vzájemné kombinaci, kde vyšší napadení škůdci je jedním z důvodů, který umocňuje vlivy další, ale nikoliv jediným a nejdůležitějším.

Za hlavní příčiny lze považovat:

• kombinaci sucha a opakovaných mrazových period (obr. 5),
• nezvládnutou ochranu proti dřepčíku olejkovému a následné sekundárního napadení stonků,
• extrémní početnost larev krytonosců obou druhů,
• silnou škodlivost blýskáčka na slabě kvetoucích porostech (vlivem mrazu i napadení škůdci stonku) + škodlivost blýskáčka na větvích po rozkvětu terminálů,
• vzhledem k ročníku opožděnému hnojení v tradičních schématech,
• překryv krátké periody kvetení v mrazových lokalitách (dané i vysokou hustotou porostů) s periodou mrazů,
• vysokou škodlivost 1. generace bejlomorky na prvních šešulích (lokálně, především jižní Morava),
• odrůdová citlivost k mrazům v květu.

Ačkoliv se hlavní pozorované škody na porostech týkají časného jara a kvetení, některé důvody mají původ již v založení porostů, jejich vývoji v podzimním období a úspěšnosti řešení škůdců, včetně dřepčíka olejkového.

Zásadní faktor krátkého kvetení (a případného překryvu této fáze s periodou mrazů, která je již jen dílem pravděpodobnosti) je dán hustotou porostů. Husté porosty kvetly velmi krátkou dobu. Dále s tímto faktem spolupůsobily i další faktory, zejména extrémní napadení škůdci stonku (včetně dřepčíka olejkového) a opožděné hnojení N.

V praxi se pak zejména v lokalitách a na pozemcích s extrémními projevy mrazu odlišila i odrůdová citlivost, podobně jako je tomu v případě hlízenky v ročnících s vysokým tlakem choroby (2016). Selektují se tak dlouhodobě stabilní materiály s vyrovnaností výnosů v různých letech a stabilitou ve více meziročníkových souvislostech.

Redukce poupat a květů pokračovala i v pozdějších fázích vývoje porostů jako důsledek škodlivosti blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus, obr. 6) na laterálních větvích po rozkvětu terminálů. V této době se škůdce přesouval na postranní větve s teprve se vyvíjejícími poupaty, kde často likvidoval celé květní rozety. Poškození bylo obdobné jako při časném jarním náletu blýskáčka na ještě velmi nízké rostliny, tedy dlouho před vlastním rozkvětem (již na počátku dubna). Kombinace obou těchto vlivů vedla na řadě lokalit, zejména ve středních a jižních Čechách, k úplně holým terminálům i větvím.

Obr. 5: Porost řepky silně poškozený kombinací mrazu a dalších faktorů, v pozadí svažitá část pozemku (omezený vliv mrazu)

Obr. 6: Kombinace poškození mrazem a blýskáčkem ve fázi poupat

Dřepčík olejkový

V poslední polovině této dekády se stal dřepčík olejkový zásadním škůdcem stonků řepky, přestože prvotní vstupní branou jsou řapíky listů po náletu škůdce od posledního týdne srpna (podle lokality dominantně koncem září až do pozdního podzimu). Početnost larev dřepčíka snadno odlišitelných od larev krytonosců byla i v řádu vyšších desítek kusů na rostlinu ve všech patrech porostů (i větví), kam jsou vynášeny vegetativním růstem od předjaří dále. Přechod larev z řapíků do srdéčka na slabých rostlinách probíhal již na podzim a velmi brzo během krátkých oteplení a velmi brzo na jaře (obr. 7) již koncem února. Takové porosty vykazovaly typické reznutí listů, silné poškození báze terminálů a výrazně snížené nasazení poupat. Tím se dále zesiloval vliv kombinace sucha a mrazových period, které vedly k opadu poupat i bez přímé činnosti blýskáčka řepkového.

Obr. 7: Likvidace vzrostného vrcholu řepky dřepčíkem olejkovým (larvy, předjaří)

Krytonosci

Pokračuje trend změny bionomie obou druhů stonkových krytonosců, kdy podstatný je dřívější nálet krytonosce čtyřzubého před řepkovým. V teplejších lokalitách již několikátým rokem nalétává k. čtyřzubý již v listopadu, v roce 2024 pak byly zaznamenány první výskyty samiček na podzim a velmi brzy na přelomu února a března. Typickým opět bylo nakladení velkého počtu vajíček během několika teplých odpoledních hodin.

Ochranu komplikovala vysoká početnost obou druhů a velmi dlouhé období s opakovanými nálety. Situaci zhoršila i absence účinných insekticidů a nemožnost realizace účinné antiresistentní strategie. Extrémní škodlivost obou druhů krytonosců a dřepčíka olejkového je tak jedním z hlavních důvodů, proč část pěstitelů v posledních letech od pěstování řepky ustupuje.

Je však třeba zdůraznit, že zákaz persistentních insekticidů není jediným důvodem nárůstu škodlivosti i vzhledem k argumentu, že ještě v době používání úč. l. chlorpyrifos k podobným kalamitním výskytům i v kombinaci s mrazy (byť v podstatně v menší míře) v minulosti regionálně izolovaně docházelo. Často v podmínkách, kde podíl řepky v osevním postupu přesáhl 30 %. Typickým příkladem jsou lokality Benešovska a dalších oblastí s vysokou koncentrací řepky v krajině.

Blýskáček

Blýskáček byl v řadě případů nacházen již ve fázi květních rozet (obr. 8), při výšce porostu kolem 20–30 cm, kdy na velmi drobných poupatech způsobil i 100% poškození květních pupenů na terminálu.

V souvislosti s omezeným a krátkým obdobím kvetení, ovlivněným mimo jiné hustotou porostu a dalšími faktory, působil blýskáček značné škody i na bočních větvích po rozkvětu. Po odkvětu byla v těchto porostech často pozorována vysoká početnost larev blýskáčka, což naznačuje riziko silných výskytů i v následující sezoně.

Obr. 8: Silné napadení blýskáčkem při výšce porostu 20 cm (fáze květní rozety)

Bejlomorka

Místy způsobila bejlomorka (obr. 9) vyšší až velmi vysoké škody, zejména tam, kde nebyla dostatečně potlačena 1. generace kladoucí vajíčka do 1. šešulí. V kombinaci s nízkým nasazením šešulí po opadu způsobeném mrazy a blýskáčkem došlo ke značnému rozvoji 2. generace a řádově vyšší škodlivosti.

Porosty s touto kombinací poškození (krytonosec + mráz + blýskáček + bejlomorka II. generace) dosahovaly výnosů kolem 2 t/ha i méně. Typicky se přitom největší škody vyskytly v nejúrodnějších částech polí - v terénních depresích, kde výnosy místy klesly až k 1 t/ha.

Obr. 9: Exudát po kladení bejlomorky do velkých šešulí

Hlízenka + napadení škůdci stonku

Vliv chorob byl vzhledem k podstatně silnějšímu vlivu jiných faktorů minoritní, i z toho důvodů, že pokud byly porosty významně napadeny právě hlízenkou, dominantně se jednalo o porosty poškozené škůdci stonku.

Nadále tak platí, že nejlepším „fungicidem“ je správně řešená ochrana proti krytonoscům (a dřepčíku olejkovému), která však významně chybí vzhledem k restrikci úč. l., ačkoliv o podílu tohoto vlivu lze v dalších souvislostech diskutovat a regionálně i téměř vyloučit.

Primární infekce hlízenkou z půdy byla na mnoha lokalitách přehlížena, přestože podle dlouhodobých pozorování lze její výskyt účinně omezit pouze razantním snížením podílu řepky a dalších hostitelských plodin v osevním postupu. V některých oblastech podíl těchto plodin přesahuje 50 %, což je hlavní příčina primárních infekcí nejen řepky, ale i slunečnice. U té byl tento faktor jedním z hlavních důvodů extrémního poklesu výnosů i v jinak vysoce produkčních regionech.

Typicky bývají silně napadeny porosty řepky seté po luskovino-obilní směsce či inkarnátu. Často diskutované napadení patogenem Verticillium je přitom v praxi zjišťováno jen výjimečně a bývá zaměňováno s časnými infekcemi jiných patogenů vázaných na nevhodný osevní postup - např. Phoma či bakteriální infekce poškozených kořenů po napadení květilkou. Takové porosty vykazují odumřelé kořeny a rozpad cévních svazků, přičemž houby bývají často přítomny jen sekundárně.

V souhrnu lze říci, že trend poklesu průměrných výnosů řepky pokračoval, a to z různých regionálně specifických důvodů, včetně stále stejných chyb ve volbě herbicidů do předplodin, které jsou jedním z často vůbec nevyhodnocených důvodů mezerovitého vzcházení, neprospívání porostů, a radikálních propadů výnosů v inundacích polí, kde se působením eroze kumulují zbytky herbicidů z předplodin a v subletální koncentraci různou měrou poškozují následnou plodinu (obr. 10). Škála poškození je od úplného nevzejití porostu až po poruchy růstu, zejména poškození vrcholového meristému a tvorby rostlin bez terminálu.

Za zmínku stojí vysoká výnosová úroveň vázaná na konkrétní pěstitelské postupy v lokalitách s nižším zastoupením řepky, s určitou izolací od okolí, kde lze z části hledat odpověď na budoucí podmínky úspěšného pěstování této plodiny, která zažívá problémy, jež byly predikovány a jsou vázány na více vlivů.

Obr. 10: Poškození rostliny řepky subletální koncentrací herbicidu z předplodiny

Kukuřice

Zavíječ kukuřičný

Pokračuje trend posunu vysoké škodlivosti zavíječe do vyšších poloh až k nadmořským výškám kolem 650 m n. m (obr. 11). Na řadě lokalit byly zaznamenány vysoké škody až nad úroveň 70 % rostlin poškozených housenkami, včetně následného poléhání. Část porostů poléhá i v reakci na vysokou hustotu a přehnojování N, včetně započtení zbytkového dusíku z předchozích let.

Z monitoringu škůdce vyplývá trvalý posun prvních výskytů a nárůst početnosti již v prvních letových vlnách, které jsou schopny působit hospodářsky významné škody. Rostoucí počet letových vrcholů komplikuje zejména načasování biologické ochrany, protože v některých oblastech dochází k překryvu jednogenerační a dvougenerační populace, lišících se termíny maximální letové aktivity.

Obr. 11: Napadení 100 % rostlin kukuřice zavíječem kukuřičným (550 m n. m.)

Obr. 12: Standardní vývoj porostu kukuřice (půdoochranná technologie)

Obr. 13: Hybrid kukuřice citlivý na chlad (orební technologie)

Drátovci

Podobně jako u jiných plodin dochází i v kukuřici k řádovému zvýšení početnosti larev kovaříkovitých (drátovců), s výraznou vazbou na kumulaci organické hmoty a strukturu osevního postupu. Hlavní příčinou škod, které často vedly až k nutnosti přesevů (i na plochách s mořeným osivem), bylo uspěchané setí a zpomalený vývoj porostů. Ten prodlužoval období citlivosti mladých rostlin ve fázi nízkého vývojového stupně (BBCH).

Bázlivec kukuřičný

Zatímco škody na latách a neopylením palic způsobené bázlivcem byly výrazně nižší, v některých porostech byla opět jako u drátovců zaznamenána zvýšená míra napadení kořenového systému s typickými projevy. Přiléhání rostlin vlivem nedokonale vyvinuté kořenové soustavy však bylo v tomto ročníku častěji spojeno s aplikačními chybami při hnojení pod patu, zejména dusíkem.

Opakovaně se potvrzuje souvislost mezi přísušky a aplikací hnojiv pod patu. Při nedostatku vláhy dochází k omezené distribuci živin a jejich extrémní koncentraci v zóně kořenů - v některých případech byly zaznamenány hodnoty přesahující 1 tis. kg N/ha. Takto koncentrované prostředí významně narušuje vývoj kořenového systému a sekundárně zvyšuje náchylnost rostlin k poškození škůdci.

Závěr

Ročník 2024/25 potvrdil některé dlouhodobé a očekávané trendy, zvláště v případě propadu a kolísání výnosů řepky ozimé. Potvrzuje se posun vysokých výnosů obilnin do vyšších poloh daných změnou klimatických podmínek.

V sušších oblastech se ukazuje nutnost přizpůsobit pěstitelské technologie, odrůdovou skladbu, termíny setí, způsob hnojení i ochranu, nové realitě, včetně vyhodnocení změn v bionomii škůdců. Pokračuje také změna druhového spektra škůdců, přičemž některé druhy dříve považované za minoritní vykazují potenciál stát se škůdci klíčovými jako v případě dřepčíka olejkového v řepce.