Zhodnocení podzimní sezony a jarní doporučení pro ozimou řepku

01. 03. 2025 Ing. David Bečka, Ph.D., Ing. Lucie Bečková, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Ochrana obecně Zobrazeno 906x

Podmínky pro zakládání porostů řepky byly v roce 2024 příznivé (včasné žně, dostatek času na přípravu půdy a setí, srpnové srážky). Původní předpoklady o poklesu ploch řepky se tak nenaplnily. Podle informací ČSÚ k 30. listopadu 2024, plocha řepky meziročně klesla o 1095 ha na úroveň 341,9 tis. ha. Přerušil se tedy trend, kdy od roku 2017–18 (s výjimkou roku 2022–23) plochy řepky klesaly. Jiná situace je na Slovensku, kde se očekává pokles osevů o 5–7 %. V EU dle předběžných odhadů by se plocha řepky měla zvýšit z 5,8 mil. ha na 6,0 mil. ha.

Každý rok je z pohledu zakládání porostů řepky ozimé něčím specifický, a ne jinak tomu bylo i v této sezoně. Velmi rychlé žně umožnily i velmi časné zakládání porostů, nastala tedy zcela odlišná situace než v roce 2023.

Se setím řepky se začalo brzy i kvůli obavám z dřepčíků a sucha. Kolem 18. 8. se ochladilo a spadlo kolem 40–60 mm srážek. Porosty vzešly velmi rychle a tlak dřepčíků nebyl zpočátku tak silný. Koncem srpna se již aplikovaly první regulátory. Na konci září měly porosty 6–8 listů a zpravidla již 2 regulace za sebou. Srpnové srážky byly na dlouhou dobu jediné vydatné. Řepky seté po deštích byly vystaveny vysokým teplotám, suchu a intenzivnímu slunečnímu svitu. Zářijové teploty atakovaly 30°C. Řepky se trápily, nerovnoměrně a pomalu vzcházely, stav těchto porostů byl velmi neuspokojivý.

Vše se změnilo s příchodem vydatných dešťů mezi 12.–16. zářím, kdy průměrné celorepublikové srážky dosáhly za toto období 136 mm. Přestože někde byly srážkové úhrny během 5 dnů opravdu extrémní (Jesenicko až 517 mm, jižní Čechy až 340 mm), v západních Čechách spadlo „jen“ kolem 50 mm. Po tomto deštivém počasí a ochlazení některé porosty teprve začaly vzcházet či dovzešly. Výjimkou nebyly ani porosty vzešlé ve dvou etapách, které byly tvořeny v různém poměru rostlinami vzešlými v 1. vlně hned po setí a pak rostlinami vzešlými až po polovině září. Byly to především pozemky na těžších půdách, s horší přípravou půdy, kdy sečka neudržela seťovou hloubku, anebo bylo více posklizňových zbytků na povrchu.

Řepky ze zaplavených oblastí S Moravy měly velké problémy v důsledku nadbytku vody a nedostatku vzduchu v půdě. Jejich růst se velmi zpomalil, některé rostliny uhnily a ty které přežily, měly odlišný habitus - tzv. husí krky (obr. 1).

Tlak dřepčíků z rodu Phyllotreta nebyl tak silný jako jiné roky, zřejmě v důsledku velmi teplého a suchého počasí. V 1. polovině září nalétl dřepčík olejkový a začali se vyskytovat zápředníčci, pilatky a mšice. Zpočátku teplé podzimní počasí jejich rozvoji mimořádně svědčilo. Hlavně u mšic byly velké problémy s jejich regulací. Nakonec se však masivně nerozšířily, tak aby poškodily srdéčko a způsobily vážnější úbytky listové plochy. Vydatné zářijové deště vedly také k proplavení živin, nejenom dusíku, ale i síry. Z tabulky 1 je vidět, že koncem října byly na Výzkumné stanici v Červeném Újezdu jedny z nejnižších obsahů N_min za poslední roky.

Jak ukazuje mapa 1, na všech našich lokalitách s odrůdovými pokusy byly před zimou řepky v dobrém stavu. Na severní Moravě (Hoštická a.s.) je patrná reakce kořenů, a následně i nadzemní biomasy, na extrémní srážky. V přemokřené půdě se vytěsnil kyslík a kořeny přestaly být fyziologicky aktivní. Stav růstových ukazatelů v meziročním srovnání byl zpravidla nadprůměrný, především v biomase kořenů a listů a v počtu listů (graf 1). Pod průměrem byla jen šířka kořenového krčku, ale nikterak výrazně. Celkově lze konstatovat, že stav řepek před zimou byl optimální. Později a nerovnoměrně vzešlé porosty vše dohnaly. Průběh povětrnostních podmínek byl nejen pro ozimou řepku, ale i další ozimy (s výjimkou problematického setí pšenic) do období vánočních svátků ideální. 1. větší ochlazení se sněhovou nadílkou nám přinesly až 1. dny roku 2025. Růst kořenů tak minimálně do Vánoc stále pokračoval.

Tab. 1: Hodnoty N_min na podzim u ozimé řepky, Výzkumná stanice FAPPZ ČZU Červený Újezd

Mapa 1: Stav porostů řepky ozimé před nástupem zimy na odrůdových pokusech ČZU Praha (podzim 2024)

Obr. 1: Vlevo normální růst řepky, vpravo reakce řepky na zatopení (Opavsko, 5. 11. 2024)

Otevření jara bývá časné

Poslední roky se nám předjaří otevírají velmi časně, ale pak se chladné počasí v několika vlnách zpravidla vrací. Výjimkou bylo jaro 2024, kdy vše bylo velmi časné a rychlé. Vegetace startovala jako jiné roky, ale pak se vegetační nůžky otevřely. To bylo patrné i na termínech jednotlivých agrotechnických zásahů (tab. 2). Řepky v teplejších oblastech vykvetly již koncem března, a to se naposledy stalo v roce 2007. Jaký bude start letošní vegetace sice nevíme, ale je potřeba se včas připravit na hnojení dusíkem a 1. insekticid.

Tab. 2: Porovnání termínů hlavních agrotechnických zásahu v pozdním jaře 2023 a časném jaře 2024 (Výzkumná stanice ČZU FAPPZ Červený Újezd)

Nezvládáme stonkové krytonosce

Zákazem účinnějších insekticidů s delším účinkem se nám značně zkomplikovala možnost chemické ochrany proti těmto škůdcům. Zhoršují to i změna klimatu. Entomologové poslední roky zaznamenávají odlišné chování těchto škůdců, které se projevuje už podzimními nálety do porostů. Předjaří jsou sice časná, ale velmi rozvleklá a často větrná. Také se již nelze spoléhat na noční mrazy, které nám usnadní jízdu po poli při rozmetání hnojiv a omezí riziko vzniku kolejí. Poslední roky takových příležitostí výrazně ubylo.

Základem regulace stonkových krytonosců je včasný a správný monitorig. Brouk, který už je v porostu do misky nenalétne. Proto bychom neměli s nastražením Mörickeho misek příliš otálet. Jedině tak dokážeme zachytit 1. nálety. Čím více monitorovacích míst si vytvoříme, tím přesnější informace o náletu získáme. Misky rozmístíme dle expozic ke světovým stranám, nadmořské výšky a podle loňských řepkovišť, remízků apod. Osvědčily se žluté misky (Magic trap) s kamerou napájenou fotovoltaickým článkem. Miska po spárování s chytrým telefonem posílá 2× denně fotografii pasti a pomocí softwaru dokáže hlavní škůdce i identifikovat a spočítat. Určitě je to užitečný pomocník, který ušetří čas a potěší příznivce moderních technologií. Z osobních zkušeností mohu říci, že tato past velmi dobře funguje na signalizaci náletu dřepčíků, stonkových krytonosců a blýskáčků.

S aplikací 1. insekticidů bychom rozhodně neměli otálet. Jakmile je dosaženo prahových hodnot (3 brouci/miska/den) a počasí to dovolí, je třeba ihned stříkat. I když se uvádí, že ke kladení vajíček dochází za 7–10 dnů po hromadném náletu. V předjaří se počasí rychle mění a je potřeba využít každé příležitosti. Velmi často nám postřiky komplikuje silný vítr či přemokřená pole. Důležité je i správné načasování postřiků dle pozemků. Přednostně ošetřujeme pole, kde jsme zaznamenali nejvyšší nálety, pozemky s jižní expozicí a pozemky v blízkosti loňský řepkovišť.

Pro 1. postřiky jsou nejvhodnější volbou esterické pyretroidy (cypermethrin, deltamethrin, esfenvalerát, gamma-cyhalothrin a lambda-cyhalothrin). Zpravidla ale s tímto jedním zásahem nevystačíme. Dle vývoje počasí s odstupem 1–2 týdnů je nutná 2. aplikace. Pro ni již volíme silnější kombinace úč. látek - acetamiprid + pyretroid nebo flupyradifuron + deltamethrin. V předchozích letech jsme se často v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek s 1. postřiky opozdili. Stonky pak byly napíchané a následně vyžrané od larev stonkových krytonosců. Tato poškození se stala vstupní branou pro houbové choroby. Proto jsme opět měli suchá strniště.

Z našich výsledků je zřejmé, že četnost i délka požerků a následný výnos závisí na počtu insekticidních zásahů. Jeden nebo dva insekticidy na jaře rozhodně nestačí, a výnos zvýší jen o jednotky procent. Ekonomicky efektivní, s prokazatelným pozitivním výnosovým efektem, jsou 3 insekticidní zásahy, které kombinují různé účinné látky.

Pro optimální účinek insekticidů je potřeba kyselejší pH (5–6). Proto bychom neměli míchat insekticidy s bórem, roztokem močoviny a dalšími přípravky zvyšujícími pH. Často vysoké pH má i samotná voda, kterou používáme k přípravě postřikové jíchy. Běžným přístrojem, který by měl mít ve výbavě každý agronom je pH metr (obr. 2), který se dá pořídit i za 150 Kč. Na trhu je řada „okyselovadel“, zpravidla na bázi fosforu, kterými můžeme pH postřikové jíchy upravit.

Graf 1: Meziroční porovnání růstových ukazatelů řepky ozimé před nástupem zimy, relativní průměr (%) všech odrůdových pokusů (2021–24, ČZU Praha)

Obr. 2: pH metr - pomůcka každého agronoma při přípravě postřikové jíchy

Doporučení k dusíkatému hnojení

Bez dusíkatého hnojení nemůžeme u řepky očekávat adekvátní výnosy. Řepka odebere v závislosti na výnosu semen 250–350 kg N/ha. Část dusíku se v průběhu vegetace uvolní rozkladem organické hmoty procesem mineralizace (50–100 kg N/ha). To i na těch nejlepších půdách pokryje jen asi 1/3 potřebného dusíku pro řepku. Zbytek musíme dodat v podobě dusíkatých hnojiv.

Mnohdy ani to, že řepku dostatečně pohnojíme dusíkem, není záruka očekávaného výnosu. Příkladem je loňský rok, kde v některých regionech (část středních Čech) během celého jarního období (od 8. 2. až do 7. 5.) nespadly srážky nad 6 mm. Většina dusíku zůstala v povrchové vrstvě a ten, který se proplavil do půdního profilu, byl pro rostliny vlivem sucha těžko přijatelný. Při analýzách N_min jsme zjistili (17. 4. 2024) neuvěřitelně vysoké hodnoty, až 87,4 mg/kg. Zatímco v rostlinách byla zásobenost dusíkem jen 50–60 %. Další problém nastal po deštích na konci 1. květnové dekády, kdy se dusík proplavil ke kořenům, řepky zmladily a začaly podruhé kvést. To je situace, kterou sice těžko ovlivníme, ale minimálně bychom se měli snažit většinu dusíku dodat rostlinám v době, kdy je v půdě dostatečná vlhkost a rostliny jsou schopny tento dusík přijmout. Později lze výživu doladit pomocí listových aplikací, ale základní dávku dusíku musí mít řepka včas.

Vzhledem k dlouhé podzimní vegetaci, a částečné vegetaci i během teplé zimy, lze na jaře očekávat nízké hodnoty N_min. Záleží však na předplodině, bonitě půd a růstovém stavu porostů. Proto by stanovení N_min mělo být základním ukazatelem pro nastavení 1. dávky dusíkatého hnojení. Pokud je obsah N_min pod 10 ppm (tj. do 45 kg N/ha), pak nepřistupujeme ke snížení dávky dusíku. Pokud je však hodnota vyšší, pak bychom od plánované dávky dusíku, měli odečíst minerální dusík v půdě. Z pokusů také vychází, že řepky řídké (pod 20 r./m²), nebo naopak husté (nad 60 r./m²), reagují výnosově méně na dodaný dusík než porosty s optimální hustotou.

S 1. dávkou dusíku bychom rozhodně neměli otálet. Vedle legislativních omezení, mohou nastat i aplikační problémy s pojezdem techniky. Proto bychom měli začít hnojit co nejdříve. Často je po zimě půda převlhčená, a pokud neumrzne uděláme na poli hluboké koleje anebo se do pole vůbec nedostaneme. V únoru aplikovaný dusík nám i při vydatnějších srážkách neuteče, pokud ho aplikujeme na dobře zapojené porosty a nejedná se o lehké půdy a svažité pozemky.

Dusík je třeba dodat včas

Celkovou dávku dusíku bychom měli přizpůsobit výnosové hladině řepky v dané oblasti či regionu a vynásobit ji odběrovým normativem 50 kg N/t semene řepky. Dávku korigujeme dle N_min, hustoty a stavu porostu, bonity půdy a rozdělíme ji zpravidla na 2–3 (někdy i 4) dávky (regenerační, produkční a kvalitativní).

Pokud začneme s hnojením koncem února–začátkem března, kdy můžeme očekávat návrat zimy, pak použijeme hnojivo DASA či jiná hnojiva s vyšším podílem amonného či amidického dusíku (močovina, Sulfammo, Sulfan anebo stabilizované formy Ensin, Alzon NeoN, Urea stabil aj.). Pokud se jaro otevře později, jsou lepší volbou ledky, které dodají rostlinám rychleji přístupný nitrátový dusík. Pokud však hospodaříte na těžkých, studených a zamokřených půdách, kde je přeměna amonného dusíku na nitrátový podstatně pomalejší, pak je výhodnější použít ledky. Také v případě většího omrznutí listů jsou vhodnější ledky, které rychleji zregenerují porosty. Při časném otevření jara (únor) regenerační dávku rozdělíme na 2 s odstupem asi 14 dnů (40–60 kg N/ha + 60 kg N/ha). Při otevření jara po polovině března dávky spojíme a aplikujeme 100–120 kg N/ha. V rámci regenerační dávky aplikujeme hnojiva s obsahem síry (DASA, Ensin, Sulfammo, Sulfan), zvláště na půdách lehkých a promyvných (vyšší polohy). Na jaře bychom měli hnojit sírou v dávce 30–40 kg/ha.

Po plném obnovení zeleně aplikujeme produkční dávku nejčastěji v množství 60 kg N/ha. Pokud přetrvávají mrazy, je lépe použít opět ledky. Jinak jsou vhodná tekutá hnojiva DAM 390 či lépe SAM. Hnojivem SAM dodáme i síru (5 %). Pokud je dlouhotrvající sucho, je vhodné stabilizovat tekutá hnojiva inhibitory ureázy.

Dusíkaté hnojení završíme kvalitativní dávkou 30–40 kg N/ha v době butonizace. Této dávce se většinou, z pohledu výnosu, klade malý význam. Pokusy však ukazují, že ji rozhodně nelze podceňovat, stejně tak jako hnojení v období kvetení. Řepka se nachází v období intenzivního růstu a odběry živin jsou extrémní. Pro kvalitativní dávku jsou nejvhodnější ledky. Pro foliární hnojení na začátku nebo v plném květu, lze použít roztok močoviny (10 kg močoviny do 200 l postřikové jíchy) nebo roztok ledku vápenatého - Lovo CaN (7 % N), lépe koncentrovanější - Lovo CaN T (13 % N) s močovinou. Vedle dusíku je důležitý i vápník (13 % CaO). Vápník ovlivňuje aktivitu enzymů, zpevňuje buněčnou stěnu, stabilizuje pletiva a má detoxikační účinek. Tato hnojiva nám v pokusech dlouhodobě zvyšují výnos o 1–6 %. Nelze je však míchat s fungicidy, kdy vlivem vápníku dojde k vysrážení.

Zkoušíme nová hnojiva

Roky prověřené je hnojivo Alzon NeoN, které obsahuje současně inhibitory ureázy a nitrifikace. Výnosově je toto hnojivo srovnatelné s LAD. Výhodou je možnost sloučení dávek do jedné či dvou, a tím úspora přejezdů po poli. Eliminujeme rovněž i negativní dopady jarního sucha, protože dusík aplikujeme zavčas a ve vysokých dávkách.

V pokusech zkoušíme dusíkatá či kombinovaná hnojiva s obsahem zeolitu. Zeolit je vulkanický hlinito-křemičitý minerál, který má mikroporézní strukturu, připomínající včelí plásty a má schopnost poutat živiny. Účinek zeolitů se nejvíce projeví při opakovaném hnojení v rámci celého osevního postupu. Okamžitý efekt po jednom roce použití těchto hnojiv se nemusí vždy projevit.

Zajímavou a perspektivní novinkou jsou obalovaná hnojiva, resp. směsi klasických a obalovaných hnojiv. K obalení se používají různé materiály, nejčastěji pryskyřice. Zkoušeli jsme směsné hnojivo LAD a obalovaný LAD (obr. 3). Benefit těchto směsí hnojiv je v tom, že klasický LAD se rozpustí a dusík zpřístupní rostlinám velmi rychle, zatímco granule obalovaného LAD se dle vláhových a teplotních podmínek rozpadnou po delší době (obr. 4). Aplikací této směsi získáme „dvourychlostní“ hnojivo, jehož smyslem je omezit počet přejezdů.

Obr. 3: Směsné hnojivo tvořené LAD a obalovaným LAD (oranžové granule)

Obr. 4: Po 7 dnech od aplikace se granule LAD již rozpustily, ale granule obalovaného LAD ještě ne

Shrnutí a další následná doporučení

Základem jarní agrotechniky je včasný a správně založený monitoring náletu stonkových krytonosců. Adekvátně na to by měla přijít optimálně načasovaná ochrana. Pro 1. zásah volíme levnější pyretroidy a v době největšího náletu pak přípravky s účinnou látkou acetamiprid a flupyradifuron. Nemíchat insekticidy s bórem, močovinou či jinými přípravky, které zvyšují pH postřikové jíchy. Při vysokém pH musíme jíchu okyselit.

Hnojení dusíkem při splnění legislativních požadavků bude nutné zahájit včas, pravděpodobnost suchého jara je vysoká. Živiny je potřeba dostat do půdního profilu, jinak se minou účinkem.

Z dalších opatření se jedná o regulaci porostů, ke které přistupujeme pouze v případě, pokud nejsou řepky ve stresu nebo se nepředpokládají povětrnostní extrémy (mráz, sucho apod). Spíše je třeba volit méně razantní regulátory s větším fungicidním účinkem a dodat rostlinám v době butonizace bór na podporu opylení a snížení redukce generativních orgánů. Rovněž bychom neměli vynechat aplikaci fungicidů v období počátku květu–plného kvetení. V případě vlhkého průběhu počasí je nutné zásah opakovat.