Bér italský

20. 03. 2021 Ing. Marek Podrábský, SEED SERVICE s.r.o. Osivo a sadba Zobrazeno 6562x

Bér italský je plodinou, jejíž význam roste se změnou klimatu. Kvalita jeho siláže je srovnatelná s čirokem a semeno o velikosti drobného prosa je dobré chuti. Díky výživné hodnotě je vhodné pro potravinářské účely a jako krmivo je ceněno především pro okrasné ptactvo.

Bér italský (syn. vlašský, slovensky mohár) pochází z Číny, Indie a Malé Asie. Patří do skupiny teplomilných plodin s C4 (rychlou) fotosyntézou. V Číně se pěstoval již před 8 tisíci lety, v Evropě na Blízkém a Středním východě se prokazatelně pěstoval už v době bronzové (asi 2 tis. let př. n. l.) Je to statná bylina z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s jednotlivými přímými hladkými stébly, 100–150 cm vysokými. Kořenový systém je ve srovnání s prosem setým vyvinutější. Květenství je 5–30 cm dlouhý, větvený lichoklas.

Agrotechnika

Na půdu není bér zvláště náročný, daří se mu na všech půdách a po všech předplodinách. Nesnáší půdy studené a zamokřené. Na teploty je o něco náročnější než proso a je odolný proti suchu a horku. Na produkci 1 t biomasy spotřebuje až o 1/3 vody méně než kukuřice. Semena klíčí od 5–8 °C, ale výsev raději provádíme do půdy více vyhřáté, aby semena rychle vzešla a porost se nezaplevelil. Takové podmínky nastávají obvykle v květnu po „zmrzlých mužích“, ale sít se dá i mnohem později. Nepříjemným plevelem bérů je příbuzná ježatka kuří noha. Můžeme ji eliminovat kvalitní předseťovou přípravou půdy, na kterou je vzhledem k pozdnímu termínu výsevu dostatek času.

Osivo se seje do úzkých řádků a do hloubky 2–3 cm. Při pěstování na zrno je výsevek 10–13 kg, při pěstování na zelenou hmotu 15–25 kg. Za sucha pozemek uválíme. Bér, podobně jako čirok, zpočátku roste jen pomalu.

V raných fázích vegetace má malý příjem živin, který se zvyšuje od odnožování do květu. Dávky a druhy hnojiv volíme podle předplodiny a použití (píce, zrno). Z půdy odebírá na 1 tunu produkce semen až 30 kg N, 15 kg P₂0₅, 40 kg K₂O a 10 kg CaO. Živiny dodáváme obvykle jednorázově před setím kombinovanými hnojivy. Na lehčích a chudších půdách lze přihnojit béry na zrno ledkem v dávce do 45 kg N/ha v době odnožování. Hnojení dusíkem však prodlužuje vegetaci a může způsobit nerovnoměrné dozrávání a polehnutí porostu. Béry na siláž nebo na seno hnojíme do 80 kg N/ha.

Herbicidní ochranu náš registr neřeší. V zahraničí se proti dvouděložným plevelům používá Arrat v dávce 0,15–0,2 kg/ha. Přestože choroby a škůdci jsou známy, ale při současné intenzitě pěstování nemají velký význam a ochrana se rovněž neřeší.

Zelená hmota na siláž se sklízí dvoufázově před metáním, pro sečení je vhodné použít stejně jako u čiroků prstový kondicionér. Zavadlou hmotu lze snadno silážovat i do kulatých balíků. Po sklizni bér obrůstá, ale méně intenzívně než čirok, a proto je vhodné i sít kombinaci těchto dvou plodin. Při pěstování na zelenou hmotu získáváme 15–25 t/ha silážní hmoty z jedné seče.

Sklizeň béru na zrno provádíme v plné zralosti neboť porosty dozrávají poměrně jednotně a obilky z laty nevypadávají. Protože jsou obilky drobné, musíme výmlat provádět vysokými otáčkami s dostatečně staženým mláticím košem, nebezpečí jejich poškozování je malé. Zrno se po sklizni v některých letech musí dosušit. Pro lidskou výživu se obilky musí v mlýnech „odslupkovat“ neboť plucha srůstá s obilkou. Výnosy zrna béru kolísají podle pěstitelských podmínek a úrovně agrotechniky od 1,5 do 4 t/ha. U bérů nebyly zaznamenány problémy se zaplevelením následných plodin jeho výdrolem.

Množitelský porost béru Rucereus na velmi suchém stanovišti (2019)

Letní směska - čirok Ruzrok s bérem

Dozrávající odrůda Ruberit

Využití

Bér je druhou nejrozšířenější prosovitou obilninou, pěstuje se po celém světě. Jeho význam narůstá v zemích s teplejším a sušším klimatem. Zrno má vyšší výživnou hodnotu než rýže nebo pšenice, vyniká zejména obsahem vitamínů a výhodným aminokyselinovým složením. Jeho mouka má univerzální využití a dělají se z ní potraviny pro diabetiky a osoby s nesnášenlivostí k lepku.

Obilky béru jsou také využívány pro krmení domácích zvířat, exotických ptáků a drůbeže, zvláště kuřat. Bér italský je ale především kvalitní pícninou pěstovanou na zelenou hmotu nebo na seno. V literatuře se uvádí, že kvalita senáže je velmi podobná čirokové. Dobytek ji velmi rád přijímá, což se potvrdilo i v mnoha českých chovech.

Při silážování „napřímo“ se bér musí sklízet v mléčné zralosti, protože pak mu příliš tvrdnou pluchy. Co se týká sena, stébla béru vysychají poměrně obtížně, a proto lze k sušení přistoupit jen za stálého velmi teplého počasí. Poměrně kvalitní je i bérová sláma po výmlatu semen. Oproti slámě z obilnin obsahuje výrazně více živin včetně bílkovin, je relativně měkká a pro dobytek stravitelnější.

Největší potenciál béru se ale jeví ve využití jako suchu odolné strniskové meziplodiny. V suchém a teplém letním období je jednou z mála plodin, které dokážou rychle vyklíčit a vyrůst i s málem vody, která v půdě zbývá. Ideální kombinace meziplodin pro greening do velkého sucha je s čirokem Ruzrok, v letní směsce ale lze kombinovat s dalšími meziplodinami, např. se svazenkou, jetelem alexandrijským, s hořčicí aj.

České odrůdy béru a čiroku

Do českých podmínek vyšlechtil Ing. Hermuth ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni první české odrůdy bérů a čirok s drobnějším zrnem, odrůdu Ruzrok. Bér Ruberit je o něco mohutnější a má červené zrno. Rucereus je ranější odrůda s větším výnosem žlutého zrna. Obě odrůdy jsou velmi odolné proti vylušťování a v teplém letním počasí rychle rostou i při malé dostupnosti vody. Kromě produkce nadzemní biomasy výborně prokořenění půdu a při včasném letním zásevu získáme dostatek píce pro krmení hospodářských zvířat. Odrůdy bérů a čiroku byly oceněny zlatou medailí na výstavě Země živitelka 2018. Licenční množení a distribuci osiva zajišťuje firma SEED SERVICE s.r.o. z Vysokého Mýta.