Jak zvýšit ekonomiku produkce mléka

10. 02. 2021 Ing. Pavel Kožený; Pioneer Osivo a sadba Zobrazeno 1578x

Za poslední čtvrt století prošel chov dojnic velkými změnami. Užitkovost narostla mnohdy až do extrémních hodnot. V této situaci se snažíme přemýšlet, jak tyto hodnoty ještě posunout a zároveň udržet ekonomiku produkce mléka. Pracujeme s genetikou zvířat, se stájovou technologií, zvyšuje se take podíl IT technologií a hlavně se snažíme produkovat velmi kvalitní objemná krmiva.

Jako jedna z možností zvýšení efektivity produkce mléka se zdá zvýšení stravitelnosti vlákniny u kukuřičných siláží. Zde ale začínáme narážet na limity mezi zvýšenou stravitelností a pěstitelskými vlastnostmi. Na polích se sice objevují stravitelnější hybridy, které se mnohdy během vegetace lámou, jsou velmi špatně skliditelné a tím pádem i ekonomicky nevýhodné. Dalším úskalím stravitelnosti vlákniny je její poměrně velká meziročníková variabilita, kterou nejsme schopni ovlivnit. Existuje však další možnost, jak docílit vyššího ekonomického efektu při zkrmování kukuřičných siláží a tou je pěstování hybridů s typem zrna zub.

Typ zrna tvrdý (flint)

Obsahuje více prolaminu (proteinu), a proto dochází k pevnějšímu zapouzdření zrn škrobu.

Typ zrna zub (dent)

Obsahuje méně prolaminu (proteinu) a zapouzdření zrn škrobu je méně pevné.

Pěstování hybridů s tímto typem zrna přináší dvojí efekt:

1. Vyšší stravitelnost škrobu zubových typů (až o 7 %) oproti tvrdému typu zrna.
2. Vyšší využitelnost zejména nově otevřených kukuřičných siláží vyrobených z hybridů s typem zrna zub oproti silážím z hybridů s tvrdým typem zrna. Je to dáno vyšší stravitelností škrobu a zároveň nižším podílem nestrávených zbytků zrna v exkrementech. Rozdíl ve stravitelnosti a využitelnosti zejména nových siláží je vice než 9 % ve prospěch siláží z hybridů s typem zrna zub.

Problematiku stravitelnosti kukuřičného škrobu během fermentačního procesu vysvětluje článek výživářského specialisty firmy Pioneer Billa Mahany s názvem: Proč čekat se zkrmováním nové siláže?

Vědeckému výzkumu někdy trvá dlouho, než prokáže to, co chovatelé skotu a odborníci na výživu zvířat intuitivně dávno vědí. Po mnoho let je standardním doporučením odborníků na výživu zvířat počkat se zkrmováním nové kukuřičné siláže a vlhkého kukuřičného zrna až po Vánocích. Nyní k těmto doporučením přichází také výzkumné práce, které racionálně vysvětlují toto desítky let staré doporučení.

Začíná to fyziologií kukuřičného zrna a intenzitou změny rychlosti trávení škrobu. Problém trávení se totiž točí spíše kolem škrobu než vlákniny. Z tohoto důvodu lze brzy po sklizni začít zkrmovat travní, jetelové, vojtěškové ale i luskovinové senáže, které jsou v podstatě bez škrobu.

Endosperm kukuřičných zrn se skládá ze škrobových zrn obalených bílkovinou prolamin. Koncentrace těchto proteinů stoupají se zráním zrna s vrcholem v době tvorby černé tečky (asi 35 % vlhkost zrna). Příroda ve snaze chránit příští generace vytvořila tyto zásobní proteiny se schopností odpuzovat vodu a tím bránit předčasné hydrataci škrobu, která by mohla narušit klíčení.

Vzhledem k tomu, že příroda nikdy neměla v úmyslu zkrmovat kukuřici dojnicím, představují tyto bílkoviny nutriční výzvu tím, že omezují trávení škrobu. Postupem času ve zfermentovaném krmivu však silážní mikrobiální aktivita a chemické působení fermentačních kyselin postupně tyto proteiny rozpouštějí a uvolňují škrobové zrna pro rychlejší trávení bachorovou mikroflórou. To je hlavní důvod, proč má zrno v kukuřičné siláži nebo ve vlhkém kukuřičném zrně vyšší energii a je mnohem dostupnější pro trávení v bachoru než stejný hybrid krmený jako nefermentované suché kukuřičné zrno.

Když kukuřičná zrna v siláži nebo vlhkém zrnu (vlhkost nad 25 procent) zahajují proces fermentace, procházejí nejrychlejšími změnami během prvních 2 až 3 měsíců. Ve studiích na zvířatech v USA i v Evropě bylo prokázáno, že rychlost stravitelnosti škrobu se během tohoto období rychle mění.

Existuje dostatek výzkumů, které ukazují rychlé změny v silážích v prvních 2 až 3 měsících procesu silážování. Výsledky těchto výzkumů podporují doporučení počkat se zkrmováním nových siláží až po Vánocích. Až donedávna nebylo jasné, co se děje v déle skladovaných silážích a zrnech. Studium časového průběhu fermentace naznačují, že stravitelnost kukuřičného škrobu je stabilizovaná přibližně po 5–6 měsících silážování. Toto zjištění je dále podporováno sledováním rozpustnosti bílkovin ve vzorcích kukuřičné siláže a vychází z předpokladu, že rozpustnost bílkovin vysoce koreluje se stravitelností škrobu.

U vlhkého kukuřičného zrna je situace trochu jiná. Pokusy na zvířatech i analýza rozpustnosti bílkovin ukazují, že stravitelnost škrobu se u vlhkého kukuřičného zrna neustále zvyšuje, a to po dobu až 12 měsíců. Tento rozdíl mezi kukuřičnou siláží a vlhkým kukuřičným zrnem je pravděpodobně způsoben různou zralostí zrna v době sklizně a rozsáhlejší fermentací (pH), která působí na zrno.

Výzkumné studie tak potvrdily dlouholetou zkušenost, že pokud to zásoby krmiva umožňují, je nejlepší počkat se zkrmováním nové kukuřičné siláže a vlhkého kukuřičného zrna 2 až 3 měsíce po sklizni. Tímto způsobem se vyhnete rychlým změnám v energetické hodnotě kukuřičné siláže a vytvoříte konzistentní krmnou dávku. Pracovat s rezervou kukuřičné siláže na úrovní 20–25 %, tak aby bylo možno počkat se zkrmováním nových siláží, je ekonomické rozhodnutí.

I po uplynutí rané a velmi dynamické fáze fermentace v prvních 3 měsících skladování je důležité i nadále zohledňovat zvýšení stravitelnosti škrobu v bachoru (asi 2 % za měsíc). Nezohlednění změn ve stravitelnosti škrobu vysvětluje některé „jarní acidózy“ doprovázené poklesem mléčného tuku v chovech, kde krmí vysoké dávky kukuřičné siláže doplněné o, v bachoru vysoce fermentovatelné, vlhké kukuřičné zrno.

Zpracováno podle článku Billa Mahany(Pioneer, USA).