Brukvovité plevele v porostech řepky

06. 10. 2025 Ing. Andrea Rychlá; OSEVA vývoj a výzkum s.r.o. Plevele Zobrazeno 848x

Definice plevele se v posledních letech výrazně mění. Dříve se na něj pohlíželo jako na něco zcela negativního, co bylo potřebné z porostů bezezbytku odstranit. Dnes citlivěji vnímáme skutečnost, že v přírodě má každý živý organizmus svoje místo a svoji roli. Bavíme-li se tedy o pleveli, není už vnímán jako rostlina, hodná komplexního vyhubení, ale jako živý organizmus, který při zvýšeném výskytu může kulturní rostliny ochuzovat o světlo, vláhu a živiny, často rukou člověka cíleně dodané. Ve volné přírodě se přitom jedná o rostliny užitečné, v mnoha případech i léčivé, estetické, které jsou součástí přirozené biodiverzity se vším, co s tím souvisí.

Už s ohledem na ceny herbicidních vstupů žádný pěstitel neošetřuje pole zbytečně. K zásahu přistoupí, až když si to situace vyžádá. Většina ošetření je realizována formou preemergentní - tedy má zabránit nežádoucím rostlinám úspěšně vyklíčit. Pouze v některých případech musí pěstitel realizovat i ošetření opravné, kdy 1. vstup (např. kvůli suchu) nebyl dostatečně účinný. Spolehlivost herbicidní ochrany je založena na selektivitě. Na konkrétní účinnou látku reagují rostlinné rody (druhy) odlišně. Řeč je o citlivých a méně citlivých plevelech. I v porostech řepky se mohou vyskytovat ty odolnější, které dokáží pěstitele pěkně potrápit. Zvláštní kategorií jsou pak plevele z čeledi brukvovitých.

Čeleď brukvovité (Brassicaceae) zahrnuje velký počet rostlinných rodů. Patří do ní, kromě řepky, i mnoho zelenin, ale také řada plevelných rostlin. Genetická příbuznost přirozeně ztěžuje eliminaci nežádoucích rostlin v porostech řepek. Na trhu existují přípravky, které dokáží problém úspěšně řešit. Dosáhnout požadovaného efektu ale bývá náročnější. Často výrobci doporučují zvyšovat dávky herbicidu tak, aby účinkoval i na brukvovité plevele (kokoška, úhorník atd.)

Co ale bývá pro pěstitele další nesnází, je vlastní determinace rostlin. Plevele této skupiny bývají často mezi sebou zaměňovány, protože si jsou podobné. Kromě všeobecně známé kokošky pastuší tobolky nebo penízku rolního, které zřejmě správně určí každý, existuje i skupina méně jednoznačných druhů (hořčice, ředkve, hulevníky, úhorníky, barborka). Následující text si bere za cíl porovnat tyto rostliny mezi sebou a shrnout jejich základní charakteristiku. Pro komplexnost začíná popisem běžných druhů a pokračuje charakterizací hůře zařaditelných.

Kokoška pastuší tobolka

Běžně se vyskytujícím plevelem je kokošky pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris - obr. 1). Jedná se o jednoletou–dvouletou rostlinu, která dokáže dobře přezimovat. Velikost rostliny je silně podmíněna prostředím. V horších podmínkách může dorůst pouze do 10 cm, na dobře vyhnojené půdě s dostatkem prostoru až do 50 cm. Přízemní růžice plošně pokrývá půdu, kořen je kůlovitý, s bočními kořeny. Lodyha nese drobné bílé kvítky s typickými znaky brukvovitých rostlin. Plodem je šešule trojúhelníkovitého tvaru. Množí se drobnými semeny, jejichž produkce je vysoká. Setkat se s ní můžeme nejen na polích, roste ale i na zahradách, rumištích nebo podél cest. Je velmi nenáročná. Používá se v lidovém léčitelství. Regulaci výskytu docílíme správnou agrotechnikou - podmítka po vzejití plevelů, správný osevní postup. Preemergentní herbicidy s metazachlorem její výskyt potlačují a zároveň jej řepka v registrované koncentraci snáší.

Obr. 1: Kokoška pastuší tobolka

Penízek rolní

Dalším běžným brukvovitým plevelem je penízek rolní (Thlaspi arvense - obr. 2). Jedná se o jednoleté–ozimé rostliny. Nevýhodou penízku je, že dokáže vyklíčit i z větších hloubek a díky tomu za sucha nemusí být chemická ochrana tak účinná. Penízek může přispívat k přenosu hlízenky do porostů řepek. Podle podmínek prostředí dorůstá výšky 20–50 cm. Listy tvoří přízemní růžici, kořen je kůlovitý. Světle zelená lodyha nese drobné bílé květy. Plodem je typická plochá šešule kruhovitého tvaru. Tento znak je pro penízek nezaměnitelný. Produkuje tisíce drobných semen. Penízek byl částečně používán i v lidovém léčitelství. Ve světě je realizováno jeho šlechtění za účelem využití k produkci semen na olej a biomasy jako meziplodiny. Je regulovatelný vybranými herbicidy, podobně jako kokoška.

Obr. 2: Penízek rolní

Hořčice rolní

Hořčice rolní (Sinapis arvensis - obr. 3), někdy se také můžeme setkat s označením hořčice polní, jde však pouze o synonymum. Jedná se o jarní, jednoletý plevel. Klíčit může ale i na podzim. Standardně kvete od června do srpna. Rostliny mohou dosáhnout výšky až kolem 1 m. Má kůlovitý, silněji větvený kořen, lodyha a listy jsou ochlupené. Květy mají jasně žlutou barvu. Plodem je zploštěná šešule se zobanem. Jedna rostlina vyprodukuje až 10 tis. semen. Dříve se pěstovala jako krmná a medonosná rostlina. Díky svému agresivnímu šíření se tak ale již nevyužívá. Její výskyt lze regulovat vybranými herbicidy.

Obr. 3: Hořčice rolní

Ředkev ohnice

Rostliny ředkve ohnice (Raphanus raphanistrum - obr. 4) mají vysokou konkurenční schopnost. Jedná se o jednoletý, jarní nebo i ozimý plevel. V řepce se vyskytuje poměrně často. Dorůstá výšky až 1 m. Rostliny bývají mohutné. Kůlovitý kořen může být zduřelý, podobně jako u jiných zástupců rodu Raphanus. Ochlupená lodyha se silně větví. Spodní listy jsou také ochlupené, s delší čepelí. Horní pak přisedlé. Kvete výrazným květem žluté, mléčné nebo bílé barvy. Doba kvetení je standardně květen–září, v teplých dlouhých podzimech může ale vykvést před zimou. Šešule se zobanem má typický kloubnatý tvar - zúžená místa (obr. 5). Neotvírá se, ale rozpadá. V každé části se vyvíjí jedno semeno. To je silně dormantní a může vyklíčit až po řadě let.

Obr. 4: Ředkev ohnice - rostlina vykvetlá na podzim

Obr. 5: Typický tvar šešule rodu Raphanus

Hulevník lékařský

Jednoletým jarním plevelem, někdy i ozimým, je hulevník lékařský (Descurainia sophia - obr. 6). Klíčit může už na podzim, kvete od května. Vyskytuje se především na orné půdě (okraje polí), kolem cest a na ruderálních plochách. Dokáže silně konkurovat řepce a je velmi odolný proti suchu, což podpořilo jeho rozšíření v posledních letech. Má velmi hluboký, kůlovitý kořen - dosáhne na vodu i živiny i za přísušku. Dorůstá do výšky až 80–100 cm. Světle zelené listy připomínají tvarem kapradinu. Kvete drobnými žlutými kvítky. Plodem je úzká, drobná šešule s mnoha semeny, která velmi dobře klíčí. Je regulovatelný herbicidními vstupy (metazachlor atd.). Už z názvu je patrné, že jde současně o léčivku. Používá se při kašli a na plicní problémy. Po rozemnutí rostliny voní po tymiánu.

Obr. 6: Hulevník lékařský

Hulevník Loeselův

Druh hulevník Loeselův (Descurainia loeselii - obr. 7) je výrazně robustnější než h. lékařský. Jde o synantropní druh - je striktně vázán na lidskou činnost. Se změnou klimatu se stává poměrně běžným plevelem. Vyskytuje se podél cest, na okrajích polí, rumištích. Mnohdy roste na místech, kde jiná rostlina už neuspěje, např. v městské zástavbě, kde se stává zdrojem pylu a nektaru pro hmyz. Listy má hluboce peřenosečné, se širšími segmenty než hulevník lékařský. Jsou matnější a světle zelené. Vzchází na jaře i na podzim. Přezimuje ve fázi listové růžice. Kvete od května do července. Dobře snáší extrémní sucho a teplo.

Obr. 7: Hulevník Loeselův

Barborka obecná

Na rozdíl od všech doposud zmíněných druhů je barborka obecná (Barbarea vulgaris - obr. 8) dvouletým, až vytrvalým plevelem. Na podzim tvoří pouze listové růžice, kvete od dubna do června. Za příznivých podmínek se může chovat i jako jednoletá. Vyhledává raději hlubší a vlhčí půdy, nacházíme ji ale často také na chudších úvratích. Po přezimování na jaře pokračuje ve vegetaci velmi záhy, čímž konkuruje řepce odběrem živin. Dorůstá výšky do 80 cm. Na podzim tvoří lesklé, hladké, tmavě zelené peřenosečné listy. Horní mají tvar podlouhlý. Tvoří bohaté hrozny drobných žlutých květů. Šešule dorůstá délky 3–5 cm, je úzká a rovná. Velmi drobná semena dokáží vyklíčit i z hloubky. Herbicidní regulace je sice možná, účinnost může být ale nižší. Nejlepší ochranou je prevence - osevní postup, správná péče o půdu nebo mulčování okrajů polí s výskytem před dozráním semen. Také barborka je léčivou rostlinou. Používá se k čištění krve a na zlepšení trávení. Její listy se přidávaly do salátů. V ekologickém zemědělství je indikátorem obsahu N v půdě.

Obr. 8: Barborka obecná

Úhorník mnohodílný

Jednoletý, jarní i ozimý plevel je úhorník mnohodílný (Lepidium ruderale - obr. 9). Preferuje slunná, suchá místa. Úhorník dorůstá výšky kolem 40 cm, někdy i více. Listy mají typický, dobře odlišitelný tvar. Jsou jemně peřenodílné–čárkovité, připomínají fenykl nebo mrkev. Květy jsou velmi drobné, nazelenalé–bílé, korunní plátky jsou velmi nevýrazné. Šešulka je drobná (3 mm) a má diskovitý tvar. Kořen je, na rozdíl od ostatních zástupců, mělký, vřetenovitý. Klíčí na jaře i na podzim (přezimuje listová růžice). Kvete v květnu–srpnu. Úhorník má velmi rychlý vývoj. Vyhledává sušší, teplé lokality, nevadí mu zasolení. Jak už název napovídá, vyskytuje se především na úhorech polí a okrajích cest. Rostlina má slabě štiplavou chuť podobnou řeřiše, se kterou je příbuzná. Dříve se konzumovaly mladé listy. Používal se i v léčitelství pro své močopudné účinky.

Obr. 9: Úhorník mnohodílný

Rukevník východní

Jednoletý jarní nebo ozimý plevel, rukevník východní (Sisymbrium orientale), je často rozšířený v polích i na rumištích, v teplejších oblastech střední Evropy. Lze ho najít na okrajích polí, ruderálních stanovištích, náspech. Vyhledává slunná a suchá místa. Dorůstá do 30–80 cm, spodní listy má peřenosečné, horní úzce čárkovité. Hluboký, kůlovitý kořen umožňuje rostlinám dobře odolávat suchu. Kvete drobným, žlutým květem. Plodem je úzká, až 5 cm dlouhá šešule. Má rád písčité, propustné, teplé půdy. V ČR není jeho výskyt častý. V lidovém lékařství se používá spíše r. lékařský, který se označuje jako „bylina na chrapot“.

Kromě těchto nejběžnějších planých plevelných druhů mohou řepce na poli konkurovat i jiné brukvovité plodiny. Přítomnost výdrolu hořčice bílé nebývá většinou zásadnějším problémem. V podzimních měsících si sice mohou konkurovat, hořčice bílá ale většinou spolehlivě vymrzá. Extrémně teplé zimy mohou sice zapříčinit přezimování nejvitálnějších jedinců, jde však doposud pouze o ojedinělé případy. Na polích, především v některých oblastech ČR, se ale můžeme setkat s výdrolem řepice ozimé, která může být pro řepku skutečným ohrožením.

Řepice ozimá

Ve směsi s řepkou ozimou se dříve pěstovala řepice ozimá (Brassica rapa - obr. 11). Teprve časem se plodiny oddělily. Řepka byla vyšlechtěna do dnešního „00“typu, zatímco řepice se využívala pouze jako pícnina. V době socialismu byla u nás často za tímto účelem pěstována. Rostliny jsou řepce podobné, přesto podle typických znaků dobře rozlišitelné. Listy přízemní růžice mají žlutozelenou barvu (spíš jako hořčice rolní) a jsou ochlupené. Prodlužovací růst na jaře ale rozdíly smyje. Ve fázi butonizace už od sebe řepku a řepici odlišíme jen se zvýšeným úsilím. Horní listy řepice zcela objímají stonek, což u řepky není. Květenství řepice je hustější a kvítky drobné. Řepice také vždy začne nakvétat o 10–14 dnů dříve než řepka. V této fázi ji tedy lze odlišit. Také šešule řepic má jiný tvar. Je kratší, s výrazným zobanem. Stopka je k šešuli výrazně ostře zalomená, u řepky je v ose. Řepice také dříve dozrává a bohužel má výrazný sklon k vypadávání semen. To je pak zdrojem zaplevelení mnoha honů. Původně pár rostlin se dokáže během několika let, skryto v porostu řepky, úspěšně namnožit. Semena řepice jsou nepatrně menší než u řepky, ale obsahují zvýšené množství kyseliny erukové a glukosinolátů. Pokud sklidíme řepku s významnějším podílem řepice, může dojít ke znehodnocení produkce zvýšením podílu těchto látek. Herbicidní ochrana v tomto případě představuje pouze použití systému Clearfield.

S klimatickou změnou postupně přicházejí i změny ve spektru běžně se vyskytujících plevelů. Budeme se častěji setkávat s novými druhy nebo s projevy, které běžné doposud nebyly (jarní plevele kvetoucí na podzim, přezimování dříve spolehlivě vymrzajících druhů). Změnám je potřeba se přizpůsobit a se změnami je potřebné počítat. Také zastoupení brukvovitých plevelů bude vzrůstat, i jejich druhové spektrum bude bohatší. Pěstitel se bude muset zaměřit na nové šetrné technologie, které mu pomohou hospodařit s omezeným množstvím vláhy a udržet půdu v co nejoptimálnějším stavu. Dobrým hospodařením půjde řadě problémů předejít, to je ostatně věky ověřená pravda. S podporou alespoň základního herbicidního ošetření, či jiných vstupů, půjdou jistě i v budoucnosti porosty regulovat nám potřebným směrem.

Obr. 10: List (zleva) hořčice rolní - barborka obecná - kokoška pastuší tobolka - úhorník mnohodílný - hulevník Loeselův

Obr. 11: Řepice ozimá

Ing. Andrea Rychlá; OSEVA vývoj a výzkum s.r.o.
foto: 1–3, 5–10, 12 - A. Rychlá, 4 - M. Lošák, 11 - J. Houska