Dlouhodobé změny vegetace plevelů v porostech cukrové řepy

01. 06. 2026 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 368x

Cukrová řepa vykazuje vysokou citlivost ke konkurenci plevelů. Plevelné druhy, které rychle přerůstají rostliny cukrové řepy, způsobují jejich zastínění, omezují růst i vývoj porostu a narušují proces fotosyntézy. Tím dochází ke snížení schopnosti cukrové řepy přijímat vodu a živiny. V důsledku plevelné konkurence se snižuje akumulace sušiny a dochází k poklesu jak čerstvé, tak suché hmotnosti bulev. Úspěšné pěstování cukrové řepy proto vyžaduje včasnou a vysoce účinnou regulaci plevelů.

V porostech cukrové řepy jsou zvláště konkurenčně zdatné plevelné druhy příbuzné cukrové řepě, tedy druhy ze stejné čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae), dříve označované jako merlíkovité (Chenopodiaceae). I nízká intenzita zaplevelení těmito druhy může vést k výraznému snížení výnosu, což podtrhuje zásadní význam implementace účinných strategií managementu plevelů za účelem minimalizace výnosových ztrát. Regulace plevelů v pozdějších fázích vývoje cukrové řepy má již omezený význam. Všechny metody regulace plevelů proto kladou důraz především na včasnou detekci a přesné rozpoznání plevelných druhů v raných růstových fázích.

Regulace plevelů

Součástí strategie regulace plevelů jsou preventivní opatření a regulační zásahy. Mezi preventivní opatření lze zařadit především zajištění čistoty osiva. Produkce osiva cukrové řepy je realizována převážně mimo území ČR, přičemž kontrola množitelských porostů je v kompetenci místních kontrolních orgánů a osivářských firem. Významným rizikem je šíření populací cukrové řepy s nežádoucími vlastnostmi, jako je jednoletost nebo atypické zbarvení rostlin.

K dalším preventivním opatřením patří omezení šíření plodů a semen plevelů prostřednictvím organických hnojiv, zejména chlévského hnoje a kompostů. Hnojení chlévským hnojem zvyšuje potenciální i aktuální zaplevelení pozemků. V půdní semenné bance se zvyšuje zejména podíl pozdně jarních plevelných druhů, jako jsou laskavec (Amaranthus spp.), merlík bílý (Chenopodium album) a ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Současně se mohou objevovat i druhy zavlečené hnojem, například blín černý (Hyoscyamus niger), lilek černý (Solanum nigrum) či pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora). Z tohoto důvodu je nezbytné mít pod kontrolou odpadní materiál vyvážený na hnojiště a dbát na kvalitní kompostování hnoje. Přestože má hnojení chlévským hnojem nezastupitelnou roli při pěstování cukrové řepy, a pozitivně ovlivňuje výnos i stav půdy, přináší zároveň riziko zvýšeného zaplevelení, kterému je nutné přizpůsobit mechanickou i chemickou regulaci plevelů.

Z řady vědeckých studií vyplývá, že výnosy cukrové řepy se významně neliší mezi mechanickými, mechanicko-chemickými a čistě chemickými technologiemi regulace plevelů. Z hlediska nákladů a časové náročnosti však vykazuje chemická regulace plevelů nejnižší hodnoty.

Meziřádkové okopávání nebo plečkování radličkovou plečkou patří k tradičním mechanickým postupům. V současnosti tyto metody zaznamenávají renesanci v souvislosti s rozvojem ekologického a precizního zemědělství. Využití autonomních okopávacích robotů se jeví jako perspektivní alternativa pro druhy obtížně regulovatelné herbicidy. Mechanické zásahy však mohou přinášet i určitá rizika, zejména zvýšení větrné eroze a narušení půdní struktury, včetně chodbiček půdních bezobratlých.

Regulace plevelů mechanicko-chemickou cestou kombinuje mechanické odplevelení meziřádkových prostor s aplikací herbicidů v řádcích plodiny (tzv. pásový postřik). Nasazení okopávacích robotů v kombinaci s bodovou aplikací herbicidů umožňuje výrazné snížení spotřeby vstupů i energie a současně snižuje toxikologická rizika ve srovnání s konvenčním plošným postřikem. Náklady a časová náročnost těchto technologií jsou pouze mírně vyšší než u plošné aplikace herbicidů. Provoz autonomních systémů je však zatím limitován sklonitostí a členitostí pozemků.

V současné praxi je regulace plevelů v cukrové řepě založena převážně na aplikaci herbicidů, což vede k vysoké závislosti zemědělského sektoru na pesticidech. Používání herbicidů je dlouhodobě kritizováno pro jejich potenciálně negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí. Chemické metody regulace plevelů zároveň významně ovlivňují druhové složení plevelného spektra. V konvenčním systému pěstování cukrové řepy jsou běžnou strategií 3 postemergentní aplikace herbicidů. Volba herbicidních přípravků a jejich aplikačních dávek v jednotlivých termínech se odvíjí od spektra a růstové fáze plevelů i plodiny a od aktuálních povětrnostních podmínek. Časté opakování postemergentních aplikací zvyšuje environmentální zátěž a zároveň riziko vzniku herbicidně rezistentních populací plevelů.

Novým trendem v regulaci plevelů jsou technologie využívající speciální odrůdy cukrové řepy, tolerantní k herbicidům (HT). Technologie cukrové řepy tolerantní k herbicidům inhibujícím acetolaktátsyntázu (ALS), konkrétně k účinným látkám foramsulfuron (FSN) a thiencarbazone-methyl (TCM), byla vyvinuta a komercializována pod označením Conviso Smart, zejména pro evropské pěstitele, kteří nemohou využívat geneticky modifikované odrůdy. Aplikace systému Conviso Smart se jeví jako velmi účinná zejména na silně zaplevelených pozemcích. Opakované používání této technologie však může významně zvýšit riziko vzniku herbicidní rezistence uplevelných druhů.

Obr. 1: Dlouhodobý polní pokus v Ivanovicích na Hané

Polní pokus

Pokus byl realizován na území ČR v katastru obce Ivanovice na Hané, na pozemcích Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (obr. 1). Lokalita se vyznačuje převážně rovinatým až mírně zvlněným reliéfem a nachází se v nadmořské výšce přibližně 230 m. Z klimatického hlediska zde dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek činí 564 mm, zatímco průměrná roční teplota dosahuje 8,6 °C. Půdní pokryv tvoří černozem silně smytá, přičemž z hlediska zrnitostního složení převažuje půda hlinitá. Dlouhodobý polní pokus byl na této lokalitě založen již v roce 1989.

Technologie pěstování cukrové řepy byla ve všech sledovaných letech udržována jednotná. Jarní příprava půdy před setím byla prováděna pomocí kombinátoru a následné setí bylo realizováno přesným secím strojem. Cukrová řepa byla vysévána do řádků se vzdáleností 0,45 m, přičemž rozestup rostlin v řádku činil 0,18 m. Před podzimní orbou byl aplikován chlévský hnůj v dávce 40 t/ha spolu s minerálním hnojením fosforem v množství 50 kg/ha a draslíkem v dávce 110 kg/ha. Na jaře, v rámci předseťové přípravy půdy, bylo aplikováno 60 kg N/ha a během vegetace byla porostům dodána další dávka dusíku ve stejném množství.

Zaplevelení porostů cukrové řepy bylo hodnoceno v letech 2014, 2019 a 2024. Hodnocení bylo provedeno pomocí početní metody, při níž byl stanoven počet plevelných jedinců na ploše 1 m². Sčítání probíhalo vždy před aplikací herbicidních přípravků.

Plevele cukrovky

Vyhodnocení zaplevelení porostů cukrové řepy ve vybraných letech je znázorněno v grafu 1. Z hlediska skupin plevelů ve všech hodnocených letech převažovali zástupci pozdně jarních druhů. U časně jarních plevelů byl zaznamenán mírně klesající trend, zatímco skupina přezimujících plevelů vykazovala kolísavý průběh zaplevelení. Zastoupení jednotlivých plevelných druhů v porostech cukrové řepy ve sledovaných letech je uvedeno v grafu 2.

Graf 1: Zastoupení skupin plevelů v porostech cukrovky

Graf 2: Zastoupení druhů plevelů v porostech cukrovky

Ve všech hodnocených letech byl dominantním druhem merlík bílý (Chenopodium album - obr. 2). V roce 2014 byly kromě merlíku bílého významně zastoupeny také druhy svízel přítula (Galium aparine - obr. 3), sléz přehlížený (Malva neglecta), rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli) a oves hluchý (Avena fatua). V roce 2019 hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule), silenka noční (Silene noctiflora), merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum - obr. 4), ježatka kuří noha a pcháč oset (Cirsium arvense). V roce 2024 byly kromě dominantního merlíku bílého výrazně zastoupeny také druhy lilek černý (Solanum nigrum), laskavec ohnutý, svízel přítula, ježatka kuří noha, opletka obecná (Fallopia convolvulus - obr. 5) a hluchavka objímavá.

Obr. 2: Merlík bílý (Chenopodium album)

Obr. 3: Svízel přítula (Galium aparine)

Obr. 4: Merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum)

Obr. 5: Opletka obecná (Fallopia convolvulus)

Z grafu 3 vyplývá, že v průběhu sledovaného období došlo u některých plevelných druhů k nárůstu jejich výskytu. Tento trend byl zaznamenán zejména u lilku černého, laskavce ohnutého, opletky obecné, rozrazilu perského (Veronica persica) a rozrazilu lesklého (Veronica polita). Naopak u jiných druhů byl pozorován pokles početnosti, konkrétně u druhů rdesno blešník, truskavec ptačí (Polygonum aviculare), oves hluchý, ježatka kuří noha a pcháč oset.

Graf 3: Změny v zastoupení vybraných druhů plevelů v porostech cukrovky

Změny ve druhovém složení plevelné vegetace jsou výsledkem působení celé řady faktorů. Globální změna klimatu představuje zásadní výzvu pro všechny rostlinné druhy, přičemž plevelné rostliny disponují výraznými adaptačními schopnostmi, které jim umožňují na tyto změny efektivně reagovat. Adaptivní vlastnosti plevelů se do značné míry překrývají s vlastnostmi podporujícími jejich šíření v měnících se klimatických podmínkách. Dalším významným důsledkem těchto změn je nárůst invazí nepůvodních rostlinných druhů. Tyto druhy představují silnou konkurenci pro původní plevelnou flóru a současně závažný problém pro zemědělskou produkci. Některé z těchto plevelných druhů mají potenciál se v podmínkách probíhající klimatické změny dále šířit a významně se podílet na zaplevelení porostů cukrové řepy v ČR.

Výsledky polního pokusu jednoznačně ukazují, že nejvýznamnějším a nejčastěji se vyskytujícím plevelným druhem v porostech cukrové řepy je merlík bílý (Chenopodium album). Jedná se o pozdně jarní plevel ze stejné čeledi jako cukrová řepa, jehož ekologické nároky se s podmínkami porostů cukrové řepy výrazně překrývají. Tyto porosty proto vytvářejí pro merlík bílý velmi příznivé prostředí, zatímco jeho chemická regulace je často obtížná. Významným zdrojem jeho nažek jsou rovněž organická hnojiva. Početnost populací merlíku bílého zatím nevykazuje klesající trend, přestože se v posledních letech začínají objevovat jeho blízcí příbuzní, jako jsou merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum) a merlík fíkolistý (Chenopodium ficifolium - obr. 6), které jsou teplomilnější. Současně byly zaznamenány také merlík tuhý (Chenopodium strictum) a merlík stopečkatý (Chenopodium album subsp. pedunculare), u nichž existuje zvýšené riziko vzniku herbicidně rezistentních populací. Lze proto předpokládat, že rod Chenopodium zůstane i v budoucnu jedním z nejproblematičtějších plevelných taxonů, přičemž lze očekávat změny v druhovém zastoupení ve prospěch teplomilnějších a rezistentních druhů.

Obr. 6: Merlík fíkolistý (Chenopodium ficifolium)

Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus - obr. 7) spolu s dalšími druhy rodu Amaranthus, včetně jejich kříženců, patří mezi plevele, které se na orné půdě šíří mimořádně úspěšně. Porosty cukrové řepy poskytují těmto druhům velmi příznivé podmínky pro růst a reprodukci. V současnosti je celosvětově popsáno již 11 druhů rodu Amaranthus, u nichž byla potvrzena rezistence vůči některým používaným účinným látkám herbicidů. Vysoká produkce nažek, jejich dlouhodobá životaschopnost v půdě a výrazná tolerance k suchu jsou klíčové vlastnosti, které činí laskavce mimořádně obtížně regulovatelnými, zejména v širokořádkových plodinách.

Obr. 7: Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)

Zástupce čeledi lilkovitých (Solanaceae) lilek černý (Solanum nigrum - obr. 8) je rovněž pozdně jarním plevelným druhem. Přestože habitus jeho rostlin neumožňuje výraznou konkurenční schopnost vůči cukrové řepě, tolerance k suchu a částečná odolnost vůči některým herbicidům mu umožňují stát se stabilní součástí plevelného spektra porostů cukrové řepy. K jeho šíření významně přispívají organická hnojiva, zejména komposty. Rostliny lilku černého jsou často součástí zahradního bioodpadu, přičemž komposty z tohoto materiálu mohou obsahovat životaschopná semena. Aplikací takových kompostů tak může docházet k zavlékání lilku černého na nové lokality.

Obr. 8: Lilek černý (Solanum nigrum)

Pojmem plevelná řepa (Beta vulgaris f. herba inutilis) se označují rostliny řepy, které vykvétají již v prvním roce vegetace, tedy jednoleté formy blízce příbuzné cukrové řepě. Jejich semena se mohou vyskytovat jako nežádoucí příměs v osivu cukrové řepy. Nově vytvořená klubíčka plevelné řepy vykazují velmi vysokou životaschopnost a mohou v půdní semenné bance přetrvávat po dobu několika desítek let. Masivní výskyt plevelné řepy v minulosti vedl k vyloučení některých pozemků z pěstování cukrové řepy, neboť tento plevel nebylo možné účinně regulovat běžně používanými herbicidy. Zavedení technologie Conviso Smart významně snížilo význam plevelné řepy jako problematického druhu. Přesto však nadále existuje riziko přenosu herbicidní rezistence z pěstovaných odrůd cukrové řepy na plevelnou řepu, zejména v oblastech produkce osiva cukrové řepy. Následné zavlečení rezistentních populací prostřednictvím osiva by mohlo vést k opětovnému zhoršení situace s výskytem plevelné řepy.

Mezi pozdně jarní plevelné druhy rovněž patří ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Jedná se však o jednoděložnou rostlinu z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Výsledky sledování naznačují pokles jejího výskytu v porostech cukrové řepy, přesto si tento druh nadále zachovává významné postavení v plevelném spektru. Ježatka kuří noha je náročnější na dostatek vláhy a v podmínkách sucha bývá často vytlačována konkurenčně zdatnějšími druhy, zejména béry (Setaria spp.).

Vytrvalý a obtížně regulovatelný plevel z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je pcháč oset (Cirsium arvense). V průběhu sledování byl zaznamenán pokles jeho výskytu, což lze přičítat účinné regulaci tohoto druhu na pokusném pozemku. Obecně však pcháč oset zůstává významným plevelem na řadě zemědělských pozemků, zejména v důsledku své schopnosti vegetativního rozmnožování.

Přezimujícím plevelem z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), a zároveň nepůvodním druhem, je rozrazil perský (Veronica persica - obr. 9). Jeho růstový habitus mu neumožňuje výraznou konkurenci vůči cukrové řepě. Nicméně některé moderní herbicidy používané v porostech cukrové řepy vykazují vůči tomuto druhu omezenou účinnost, což může v budoucnu vést k nárůstu jeho výskytu i v těchto porostech.

Obr. 9: Rozrazil perský (Veronica persica)

Závěr

Výsledky dlouhodobého polního pokusu naznačují, že druhové složení plevelné vegetace v porostech cukrové řepy prochází postupnými změnami. Zvyšuje se zastoupení teplomilných a suchovzdorných plevelů, stejně jako druhů se zvýšenou schopností vytvářet rezistenci vůči používaným herbicidům. Mezi tyto druhy lze zařadit zejména merlík tuhý (Chenopodium strictum), merlík stopečkatý (Chenopodium album subsp. pedunculare), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), lilek černý (Solanum nigrum) a další. Porosty cukrové řepy zároveň poskytují příznivé podmínky pro šíření nepůvodních a potenciálně invazních plevelných druhů.

Druhové složení plevelů v porostech cukrové řepy, stejně jako u ostatních zemědělských plodin, není statické. V průběhu času dochází k postupným změnám, při nichž některé druhy ustupují a jsou nahrazovány druhy novými. Plevelné populace se vyznačují vysokou početností jedinců a značnou genetickou variabilitou, která jim umožňuje rychlou adaptaci na měnící se podmínky prostředí. Změny v pěstitelských technologiích, zejména zavádění nových herbicidních účinných látek, mohou působit jako selekční tlak vedoucí k mikroevolučním změnám v populacích plevelů. Tyto proměny druhového složení plevelů mohou destabilizovat zemědělské ekosystémy a významně komplikovat účinnou regulaci plevelů. Včasné zachycení těchto trendů je možné pouze prostřednictvím systematického a dlouhodobého monitoringu zaplevelení.

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Ing. Barbora Kotlánová, Ph.D.¹, Ing. Igor Děkanovský³, Ing. Pavel Hledík⁴, Ing. Stanislav Hudec^4
1Mendelova univerzita v Brně, ²Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego ve Varšavě, ³Fakultní nemocnice Brno, ⁴Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Ivanovice na Hané