Hulevníky jako plevele v porostech řepky

08. 10. 2024 Ing. Josef Holec, Ph.D., Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 1631x

Ozimá řepka má v současnosti především v nižších polohách specifické spektrum plevelů, se kterými se u jiných ozimých plodin (obilniny) prakticky nesetkáváme. Je to dáno především časnějším termínem setí, který umožňuje rozvoj i těch druhů, které vyžadují na podzim delší dobu k vytvoření rostlin dostatečně velkých pro přezimování, a také nižší hustotou porostu v podzimním a časně jarním období, což vyhovuje druhům s nižší konkurenceschopností v časnějších vývojových fázích.

Významně se v ní uplatňují především druhy z čeledi brukvovitých rostlin, které využívají relativní příbuznost s plodinou, a tím pádem v některých případech nižší účinnost herbicidů. Již v průběhu 90. let minulého století se problematickým druhem v porostech řepky stal úhorník mnohodílný, který byl do té doby v jednoletých plodinách bezvýznamným plevelem.

Na počátku druhé dekády 21. století se v porostech řepky začal častěji objevovat hulevník Loeselův, který byl poměrně brzy následován hulevníkem lékařským. V posledních letech se pak v řepce opakovaně setkáváme s dalším druhem tohoto rodu - hulevníkem vysokým.

Hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii) byl dlouhou dobu na našem území především ruderálním druhem. Typicky rostl uvnitř lidských sídel podél komunikací, na opuštěných místech, na staveništích apod. Na orné půdě se prakticky nevyskytoval. V jednoletých plodinách nebyl schopen dozrát. Ještě začátkem tohoto století jsme jej nejčastěji (ale i přesto velmi zřídka) nalézali v prořídlých porostech víceletých pícnin v teplejších oblastech.

V roce 2011 jsme zaznamenali první pole řepky se silnějším výskytem hulevníku ve středních Čechách, od té doby pak můžeme sledovat jeho rychlé pronikání na ornou půdu. Velký posun byl zaznamenán především v posledních 10 letech, kdy se na řadě polí stal hulevník Loeselův významnějším plevelem než úhorník a v řadě oblastí je jím dnes již většina porostů řepky zaplevelena, i když ne vždy silně.

Hulevník Loeselův patří mezi jednoleté ozimé plevele, vzchází především na podzim, zimu přečkává ve fázi listové růžice. Na jaře přechází do generativní fáze o něco později než řepka, brzy ji ale dorůstá, a nakonec rostliny hulevníku porost řepky výrazně převyšují, což spolu s dlouhou dobou kvetení umožňuje poměrně snadnou identifikaci rostlin hulevníku v porostu. Hulevník začíná kvést přibližně v době, kdy řepka pomalu dokvétá a kvete kontinuálně ještě dlouho po odkvětu řepky, téměř až do sklizně. Rostliny mají dlouhou vegetační dobu, v době, kdy je již řepka dozrálá, stále vegetují a v případě, že porost není desikován, zvyšují vlhkost sklízeného produktu.

Listová růžice hulevníku Loeselova

Silný výskyt hulevníku Loeselova na okraji porostu řepky

Hulevník Loeselův v době květu - všechny žlutě kvetoucí rostliny jsou hulevníky, řepka již dokvetla

Hulevník lékařský (Sisymbrium officinale) - podobně jako u předchozího druhu i v případě hulevníku lékařského až donedávna prakticky neexistoval významnější výskyt na orné půdě. Rostl často podél cest, na dvorech zemědělských podniků, na neudržovaných místech. První silněji zaplevelený porost řepky jsme nalezli v roce 2016. V následujících letech jsme se s ním již setkávali čím dál častěji a můžeme předpokládat, že se postupně stane stejně významným, jako hulevník Loeselův.

V současné době se nejhojněji vyskytuje ve středních Čechách a na střední Moravě. Proniká však také do vyšších poloh, kde se snadno šíří na hnojištích odkud je zavlékán na ornou půdu, kde se dokáže velmi dobře uplatňovat v porostech řepky, zejména při absenci ostatních plevelů.

Jedná se o jednoletý, ozimý plevel, který na podzim vytváří růžici kracovitě laločnatých až peřenodílných listů. Lodyha je přímá, bohatě větvená, chlupatá, jednotlivé větve odstupují od lodyhy téměř kolmo, později jsou vystoupavé. Květy jsou poměrně drobné, žluté. Plodem je šešule kuželovitého tvaru, která je charakteristicky přitisklá k lodyze. Rostliny jsou již od mládí často nafialovělé, především na lodyhách a řapících. V době dozrávání se zabarvují do tmavé, fialovo hnědé barvy, v porostu řepky jsou pak velmi nápadné.

Listová růžice hulevníku lékařského

Hulevník lékařský na okraji porostu řepky, v rané fázi může být zaměněn za kokošku, ale je výrazně větší

Hulevník lékařský je nižší a méně nápadný než hulevník Loeselův

Kvetoucí hulevník lékařský

Hulevník vysoký (Sisymbrium altissimum) je dalším druhem hulevníku, který proniká do řepkových porostů. Tak, jako jsme v minulých letech sledovali postupný nárůst výskytu hulevníku Loeselova a h. lékařského, tak se nyní setkáváme s prvními pozemky silněji zaplevelenými hulevníkem vysokým. Tento donedávna především ruderální druh, který se na zemědělské půdě vyskytoval zřídka v sadech a vinicích nejteplejších oblastí, případně na úhorech a okrajích polí v zelinářských oblastech, se v řepce projevuje jako silně konkurenční plevel.

Stejně jako ostatní hulevníky je jednoletý ozimý, na podzim vytváří listovou růžici, na jaře pak relativně kratší, ale silný stonek, který v horní polovině větví. Mimo ornou půdu dorůstá obvykle výšky 0,5–0,7 m, v porostech řepky bývá vyšší a v době dozrávání převyšuje porost plodiny. Listy jsou členěné do nápadně úzkých úkrojků, delších než u ostatních plevelných hulevníků. Květy jsou světle žluté, plodem jsou tuhé, od větví odstálé čtyřboké šešule. Rostlina je chlupatá jen u báze, jinak je lysá.

V řepce se s hulevníkem vysokým zatím setkáváme především při okrajích porostů, kde se ale může vyskytovat ve vysokých počtech. Řepku přerůstá, ale ne tak výrazně, jako hulevník Loeselův. Oproti němu ale vytváří robustnější rostliny se silným stonkem, které dokáží těsně nad porostem řepky vytvořit hustou spleť větví.

Hulevník vysoký je u nás nepůvodní, pochází z oblasti jihovýchodní Evropy, k nám byl zavlečen pravděpodobně v průběhu 19. století. Velmi dobře snáší sucho, daří se mu i na lehkých, písčitých půdách. Dokáže dobře růst i na stanovištích s nízkým obsahem živin, v porostech řepky, kde je živin dostatek, pak vytváří mohutné rostliny, které řepce silně konkurují.

V našich podmínkách je vázán na teplejší oblasti, ve středních a vyšších polohách, charakteristických pro řepku, se jejím plevelem patrně nikdy nestane. Naproti tomu v nížinách, kde řepka sice nenachází optimální podmínky pro svůj růst (vyšší riziko sucha), ale je zde také běžně pěstována, se hulevník vysoký může na lehčích půdách stát v blízké budoucnosti závažným plevelem jejích porostů.

Kvetoucí rostlina hulevníku vysokého

Hulevník vysoký v porostu řepky

Listová růžice hulevníku vysokého

Možnosti regulace hulevníků

Jedním z důvodů intenzivního šíření hulevníků je jejich odolnost k mnoha řepkovým herbicidům, kdy zejména růstové herbicidy, včetně herbicidu Belkar vykazují na tyto plevele nedostatečnou účinnost (do 75 %). Dalším důvodem expanzivního šíření hulevníků může být výrazné snížení intenzity zaplevelení úhorníkem mnohodílným v posledních letech, k čemuž došlo po zavedení účinné látky halauxifen obsažené v herbicidu Belkar. Volnou niku v agrofytocenozách pak pravděpodobně obsadily právě hulevníky, které mají s úhorníkem obdobnou bionomii.

V našich pokusech vykázaly nejvyšší účinnost na hulevník lékařský herbicidy obsahující clomazone. Za příznivých povětrnostních podmínek vykázaly tyto herbicidy na hulevník velmi vysokou účinnost (95–100 %). Za sucha však může být jejich účinnost snížena, přičemž postemergentní možnosti regulace jsou, jak již bylo uvedeno, obvykle nedostatečně účinné. Rozdíly v citlivosti k herbicidům mezi jednotlivými druhy hulevníků nejsou zásadní a herbicidy obsahující clomazone lze proto využít jako základní regulační prostředek na všechny výše uvedené druhy hulevníků.