Invazní plevele (6): Plevelná řepa

14. 10. 2019 Ing. Josef Holec, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 4244x

Plevelná řepa je všem pěstitelům cukrovky velmi dobře známá. Její výskyt na pozemku značně komplikuje pěstování této plodiny. Na většině polí, na kterých se u nás řepa pravidelně pěstuje, se plevelná řepa již vyskytuje a kvůli zavlékání osivem cukrovky se velmi rychle dostává i na ty pozemky, na které je řepa nově zařazena.

Popis

Jedná se o jednoletý, pozdní jarní plevel z čeledi merlíkovitých (Chenopodiaceae). Morfologické charakteristiky plevelné řepy jsou silně variabilní, a to jak mezi jednotlivými populacemi, tak i v rámci populací. V počáteční fázi růstu jsou rostliny velmi podobné kulturní řepě. Výrazněji odlišovat se mohou jen barvou hypokotylu, který bývá někdy růžový až karmínově červený, často je však světle žlutozelený podobně jako u cukrovky. Plevelná řepa obvykle vybíhá již v prvním roce do květu. Lodyhy plevelných řep bývají většinou tenčí než u vyběhlic cukrovky a často jsou již od báze větvené nebo vyrůstají ve větším počtu z kořenové hlavy. Bývají často hluboce podélně rýhované a na rozdíl od cukrovky mohou mít u báze nebo po celé délce lodyhy antokyanové zabarvení. Bulvy bývají menší a často silně větvené, častěji však nedochází k tvorbě bulvy vůbec a rostliny vytvářejí jen jednoduchý nebo rozvětvený kůlovitý kořen. Na příčném řezu kořene nebo bulvy bývá v nejširší části 5–7 kruhů cévních svazků, na rozdíl od cukrové řepy, která jich vytváří 8–10. Zabarvení kořene je od bílé, žluté, červené až po karmínovou. Listy bývají menší a užší. Květenstvím řep je lata složená z lichoklasů klubíček. Klubíčko je stažený vrcholík, s květy téměř přisedlými a rozestavěnými na všechny strany. Každé klubíčko obsahuje obvykle 2– 3 květy. Zralé klubíčko o průměru 3,5–6 mm je souborem nažek, uzavřených ve ztvrdlém zaschlém okvětí. Tím se plevelná řepa odlišuje od současných odrůd cukrovky, které jsou geneticky jednoklíčkové, tedy vytvářejí v každém klubíčku pouze jednu nažku.

Biologie a ekologie

Pojmem plevelná řepa jsou označováni kříženci mezi cukrovou řepou (Beta vulgaris subsp. vulgaris) a řepou přímořskou (Beta vulgaris subsp. maritima). Primární typy plevelné řepy vznikají v oblastech výroby osiva cukrové řepy, nejčastěji v severní Itálii a jihozápadní Francii. Semenářské porosty cukrovky mohou být náhodně opyleny přirozeně se vyskytující přímořskou řepou a kříženci se tak objevují přímo v osivu. Do oblastí pěstování technické cukrovky, kde se původní, plané formy řepy většinou nevyskytují, je plevelná řepa zavlékána osivem. Zde dochází následně k další hybridizaci s kulturní řepou a ke křížení hybridů navzájem a vznikají tak sekundární typy plevelné řepy, které vykazují značnou morfologickou variabilitu. Typickým znakem plevelné řepy je to, že vykvétají již v prvním roce (na rozdíl od dvouletého životního cyklu kulturní řepy). Rostliny často začínají kvést již koncem května, plné zralosti dosahují v srpnu až září.

Rostliny vzešlé z půdní zásoby je možné rozeznat v porostu cukrovky podle toho, že nevyrůstají pravidelně v řádcích, ale vytvářejí na pozemku větší či menší ohniska. Naopak rostliny pocházející v daném roce z osiva takto rozlišit nelze. Plevelná řepa vytváří v průměru 1 500 klubíček na jedné rostlině, ale mohutní jedinci také až 10 000. Primární dormance nažek trvá jen asi 2 měsíce, což ale postačuje k tomu, aby zabránila vyklíčení v roce dozrání.

Minimální teplota klíčení, při které ale vyklíčí jen velmi malé procento nažek, je 5 °C, optimum se pohybuje mezi 25 a 30 °C. Střídání teplot má na klíčivost pozitivní vliv. Plevelná řepa vzchází nejlépe z hloubek 5–30 mm, ale poměrně dobře vzejde i z hloubky 50–80 mm.

V polních podmínkách vzchází velmi etapovitě, především v průběhu dubna a května, ale v omezené míře i později. Perzistence nažek v půdě se v závislosti na populaci značně liší. V některých případech došlo při jejich uložení v hloubce 15 cm k poklesu klíčivosti pod 2 % během 3 let. V jiném experimentu však ještě po 6 letech uložení v půdě dosahovala klíčivost 9 %. Z výše uvedených důvodů by tedy cukrovka neměla být na tentýž pozemek zařazována dříve, než za 5 let.

Klíční rostlina plevelné řepy

Výskyt rostlin plevelné řepy mezi řádky cukrovky

Plevelná řepa na počátku kvetení

Škodlivost

Přímý škodlivý vliv plevelné řepy na plodinu lze spatřovat obzvláště v bezprostředním ovlivnění růstu a vývoje kulturních rostlin. Nebezpečí výskytu plevelných řep tkví zejména v tom, že se zvyšuje zaplevelení porostů technické cukrovky, snižuje její výnos a zhoršuje se technická kvalita bulev. Výskyt 1 plevelné rostliny na 1 m² představuje redukci výnosu z této plochy o 12 %.

Nepřímá škodlivost představuje nepříznivé působení na kvalitu sklizených bulev a potažmo výtěžnost cukru, případně i šíření chorob a škůdců cukrové řepy.

Kromě cukrovky se plevelné řepě velmi dobře daří i v ostatních okopaninách, např. kukuřici či slunečnici, kde je však poměrně snadno herbicidně regulována. Plevelná řepa je schopna zaplevelovat také ozimou řepku, kde koncem léta vzejde, během podzimu vytvoří menší bulvu a v následujícím vegetačním období jako dvouletá dokončuje svůj životní cyklus včetně tvorby zralých klubíček. Kvůli pozdnímu vzcházení se špatně uplatňuje v ozimých ale i jarních obilninách. Pokud nejsou tyto porosty mezerovité, vytváří zde jen slabé jedince, kteří později odumírají nebo produkují jen velmi málo diaspor.

Porost cukrovky s velmi silným výskytem plevelné řepy

V podzimním období dokáže plevelná řepa ozimou řepku značně utlačovat

Extrémní zaplevelení plevelnou řepou, řádky vyseté cukrovky nejsou vůbec patrné

Bohatě plodící rostlina plevelné řepy

Plevelná řepa v porostu slunečnice

Výskyt v ČR

Zprávy o výskytu forem B. vulgaris jako plevelů v cukrové řepě pocházejí z několika zemí Evropy a USA již z 20. let 20. století. Výskyt plevelné řepy v dnešním slova smyslu však byl v západní Evropě poprvé zjištěn a systematicky studován teprve v průběhu 70. let 20. století. Od 80. let je plevelné řepě věnována pozornost prakticky v celé Evropě včetně dnešní České republiky. V době, kdy bylo osivo cukrovky produkováno na našem území, bylo riziko zavlečení plevelné řepy minimální. Po přesunutí produkce osiva do jižnějších oblastí Evropy se ale plevelná řepa na naše území rychle rozšířila a již v polovině 90. let 20. století byla na řadě pozemků velmi hojná.

Při pravidelném zařazování cukrovky se obvykle na poli plevelná řepa vyskytuje. Její výskyt však bývá mírný a vidíme především jednotlivé rostliny, případně menší ohniska. V mnoha porostech není výskyt plevelné řepy vůbec zaznamenán, především tam, kde se dlouhou dobu řepa nepěstovala, a také tam, kde je její regulaci věnována značná pozornost. Na druhou stranu se ale i přes dobrou informovanost pěstitelů cukrovky o škodlivosti plevelné řepy stále setkáváme s pozemky, které jsou plevelnou řepou zapleveleny až kalamitně, což ukazuje na dlouhodobé a zpravidla neřešené problémy s tímto plevelem.

Působení herbicidu Conviso One na plevelnou řepu v porostu Conviso Smart odrůdy (dva týdny po aplikaci)

Pole zaplevelené plevelnou řepou: v pravé části je vysetá Conviso Smart odrůda ošetřená herbicidem Conviso One; v levé části je vyseta konvenční odrůda ošetřená konvenčními herbicidy

Možnosti regulace

Nebezpečnost plevelné řepy v porostech cukrovky spočívá zejména v tom, že její citlivost k herbicidům je prakticky totožná s citlivostí konvenčních odrůd kulturní řepy a není ji tedy možné omezovat žádným k cukrovce selektivním herbicidem.

Hlavním preventivním opatřením by proto mělo být používání osiva, které neobsahuje pokud možno žádnou příměs plevelné řepy. To však vzhledem k systému produkce osiva není biologicky možné a je potřeba počítat s tím, že se v osivu plevelná řepa může vyskytnout. Existují však velké rozdíly v čistotě osiva, přičemž pěstitel by měl od dodavatele osiva vyžadovat minimální příměs plevelných řep, respektive požadovat kompenzace v případě dodání kontaminovaných šarží.

V počátcích výskytu plevelné řepy na pozemku je i přes zvýšené pracovní náklady velmi efektivní rostliny plevelné řepy (respektive všechny vybíhající rostliny) z porostu vytrhat. Je-li zásah prováděn opožděně až v době květu nebo po odkvětu, mohou na rostlinách dozrávat semena a je nutné rostliny odstranit z porostu. Pokud je počáteční nízké zaplevelení přehlíženo, dojde na pozemku během dvou až tří cyklů pěstování cukrovky k výraznému nárůstu populace plevelné řepy a její regulace pak bývá velmi nákladná.

Je nutné kombinovat plečkování s ruční okopávkou a následným odstraňováním rostlin, vybíhajících do květu.

Rostliny přerůstající porost cukrovky mohou být zasaženy také neselektivním herbicidem pomocí knotového nebo válcového aplikátoru. Toto opatření je však jen částečně účinné, neboť část plevelných řep zůstane nepoškozena a zvláště při pozdějším použití může docházet k odumření pouze horních částí rostlin nebo k dozrávání klubíček na zasychajících rostlinách. V případě menších ohnisek přichází v úvahu včasná lokální aplikace neselektivního herbicidu, která sice poškodí cukrovku, ale zabrání vysemenění plevelné řepy.

Důležité je také důsledné potlačování plevelné řepy v ostatních plodinách, především v ozimé řepce, kde dochází k její reprodukci poměrně často, zejména v prořídlých porostech.

Z řepkových herbicidů vykazují nejvyšší účinnost na plevelnou řepu především aminopyralid (Galera Podzim) a imazamox (Cleravis), který je však možné použít pouze v Clearfield řepce.

Od letošního roku je k regulaci plevelné řepy možné využít systém Conviso Smart, který je postaven na odrůdách cukrovky odolných vůči některým ALS inhibitorům (Smart odrůdy). Herbicid Conviso One (foramsulfuron + thiencarbazone) je do Conviso Smart odrůd cukrovky registrován v dávce 1,0 l/ha, vhodnější je však jeho dělená aplikace (0,5 + 0,5 l/ha). Účinnost herbicidu Conviso One na plevelnou řepu je velmi vysoká, a to i v relativně nízkých dávkách. Reziduální působení herbicidu, pokud je použit alespoň v dávce 0,5 l/ha, obvykle nedovolí vzcházení nových rostlin plevelné řepy v dalším průběhu vegetace. Je však třeba věnovat pozornost důkladné kontrole porostů cukrové řepy a v případě výskytu vybíhajících rostlin tyto důsledně odstraňovat z porostu, a to ještě před tím než vykvetou. Nedodržování tohoto doporučení může vést v horizontu několika let k nekontrolovatelnému šíření „nových“ plevelných řep, které budou odolné vůči mnoha ALS inhibitorům a jejich regulace bude mnohem složitější, než regulace těch, které zaplevelují cukrovková pole dnes.

Ing. Josef Holec, Ph.D., Doc. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Ing. Pavel Hamouz, Ph.D., Prof. Ing. Josef Soukup, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze