Invazní plevele: Laskavce
21. 07. 2020 Plevele Zobrazeno 4476x
Nejvýznamnějším druhem laskavce na orné půdě je bezesporu laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), který je jedním z nejčastějších plevelů okopanin a jiných širokořádkových plodin především v teplejších oblastech.
Kromě něho se u nás ale můžeme setkat i s dalšími druhy, z nichž některé se stále šíří, jiné se zatím vyskytují jen vzácně, ale v budoucnu by se mohly stát významnými pleveli. K těmto druhům můžeme vedle již poměrně hojného laskavce zelenoklasého přiřadit ještě laskavec bílý a laskavec žmindovitý.
Popis
Laskavec zelenoklasý (syn. laskavec Powelův; A. powelii) je velmi podobný u nás nejrozšířenějšímu laskavci ohnutému, především v počátečních fázích růstu. Později lze nalézt rozdíly v lodyze, která je lysá nebo jen slabě ochlupená. Listy jsou zvláště v mládí jasněji zelené. Při společném výskytu s laskavcem ohnutým bývá v době zralosti vyšší. Dorůstá výšky kolem 1–1,5 m. Květenstvím jsou dlouhé, štíhlé, světle zelené, většinou nevětvené lichoklasy. Obvykle vytváří jeden nápadně dlouhý koncový a několik kratších úžlabních lichoklasů. Oproti laskavci ohnutému jsou semena elipsovitějšího tvaru.
Laskavec bílý (A. albus) dorůstá obvykle výšky 10–50 cm. Listy má eliptické nebo až kopisťovité, jen 2–4 cm dlouhé a dlouze řapíkaté. Lodyhy mohou být přímé, častěji však nalézáme rostliny s lodyhami vystoupavými až poléhavými. Bohatě větví již odspoda. Větve jsou tenké, směrem k vrcholu se zkracují a dodávají rostlinám typický široce kuželovitý vzhled. Nevytváří výrazná vrcholová květenství na koncích lodyh jako předchozí druh, ale jen krátká, nenápadná květenství v úžlabí listů. Semena jsou výrazně drobnější než u laskavce ohnutého, v průměru měří 0,8–0,9 mm.
Laskavec žmindovitý (A. blitoides) vytváří poléhavé lodyhy, které větví především u báze a často jsou červenavě zbarvené. První listy jsou drobné, okrouhlé, pozdější až kopinaté nebo kopisťovité a dlouze řapíkaté. Mají na okraji tenký světlý lem. Nevýrazná květenství jsou umístěna v úžlabí listů. Semena jsou oproti ostatním druhů laskavců výrazně větší (1,3–1,8 mm v průměru).
Kromě výše uvedených druhů se na našem území můžeme setkat ještě s laskavcem žmindou (A. blitum), který ale spíše ustupuje, dále s vytrvalým laskavcem skloněným (A. deflexus), který se neuplatňuje jako plevel na orné půdě, a nověji také s laskavcem vykrojeným (A. emarginatus), který místy roste v nejjižnější části Moravy.
Biologie a ekologie
Laskavce jsou jednoleté, pozdní jarní plevele. Všechny zde uváděné druhy laskavců jsou výrazně teplomilné a vyskytují se proto především v teplejších oblastech našeho státu. S postupným oteplováním klimatu a rozšiřováním pěstování kukuřice do vyšších poloh však pronikají na další plochy orné půdy. Laskavec zelenoklasý, podobně jako laskavec ohnutý, je nitrofilní druh. Vyskytuje se především na úrodnějších, středně těžkých až těžších půdách. Je tolerantní k mírnému zasolení půdy. Na pH půdy vyhraněné požadavky nemá.
Rozmnožují se pouze semeny. Plodem jsou drobné, elipsoidní, jednosemenné tobolky. Produkce relativně drobných semen může být vysoká, v případě laskavce zelenoklasého může jedna rostliny vytvořit až statisíce semen. Stačí tedy i malý počet rostlin k vytvoření bohaté a perzistentní půdní zásoby, ze které může v následujících letech vzcházet velké množství rostlin a významně zaplevelovat porosty okopanin a dalších plodin, ve kterých se u nás laskavce vyskytují. Semena dozrávají postupně a po dozrání snadno vypadávají. Tvrdé osemení způsobuje dormanci semen po dozrání. U semen s neporušeným osemením je dormance velmi silná a k jejímu porušení dochází až během uložení semen v půdě.
Semena laskavců vyžadují pro klíčení relativně vysoké teploty. Minimální teplota potřebná pro klíčení se pohybuje okolo 10 °C, ale výraznější klíčivosti bývá dosahováno až okolo 20 °C. V polních podmínkách proto začínají laskavce vzcházet v druhé polovině dubna, nicméně hlavní vlna vzcházení nastává až po dostatečném prohřátí půdy, v průběhu května. Následně vzcházivost prudce klesá. Během léta (červenec a srpen) již laskavce vzcházejí omezeně. V půdě vydrží semena životná v závislosti na biologické aktivitě půdy až 10 let.
Škodlivost
V teplejších oblastech patří laskavce mezi nejškodlivější plevele okopanin a dalších širokořádkových plodin. Uplatňují se především v porostech kukuřice, cukrovky, slunečnice, raných brambor a zelenin. Nezřídka zaplevelují také řídké, či později seté porosty máku. Nebezpečnými plevely jsou také v trvalých kulturách, především v intenzivních sadech a vinicích. Počáteční růst laskavců bývá pomalejší, později v prodlužovacím růstu ale rychle přirůstají, obsazují prostor a začínají plodině silně konkurovat.
Mohutnost rostlin i produkce jejich semen je redukována hustotou zaplevelení. Rostliny laskavců vytvářejí při nižší intenzitě zaplevelení více postranních větví, zatímco při vysoké hustotě tvoří nevětvený stonek. Z hlediska ovlivnění výnosu širokořádkové plodiny (cukrovka, kukuřice, slunečnice) není tak důležitá intenzita zaplevelení, ale rozhodující je termín vzejití rostlin laskavců ve vztahu k termínu vzcházení plodiny a včasnosti zapojení porostu. Rostliny laskavce ohnutého vzešlé po vzejití plodiny mají výrazně nižší konkurenční schopnost než rostliny vzešlé před vzejitím plodiny nebo dokonce už před jejím výsevem. Naproti tomu v řídkých porostech zeleniny, kde k zapojení nedojde prakticky vůbec, se mohou laskavce uplatnit, ať již vzejdou kdykoliv.
Výskyt v ČR
Laskavec zelenoklasý se v ČR vyskytuje od 30. let 20. století. Větší šíření ale začalo až v poslední třetině 20. století, kdy se začal pravidelně vyskytovat na orné půdě jako polní plevel. Všechny zmiňované laskavce jsou původní v Americe, přičemž tento druh pochází z Kordiller až And. V ČR je dnes spolu s laskavcem ohnutým v mnoha oblastech jedním z nejvýznamnějších plevelů okopanin a zelenin. V místech společného výskytu bývají oba tyto druhy vcelku rovnoměrně zastoupeny, na mnoha pozemcích ale dosud chybí a dále se šíří.
Laskavec bílý je oproti předchozímu druhu méně významným plevelem. Pochází ze Severní Ameriky (jižní oblasti USA a Mexiko). U nás se vyskytuje od konce 19. století. Roste převážně v teplejších oblastech, především na ruderálních stanovištích, velmi často v prostoru železničních nádraží, ale také jako polní plevel okopanin. Setkat se s ním můžeme v porostech cukrovky nebo kukuřice. Byl zaznamenán i jako plevel v zelenině. Předpokládá se jeho další šíření.
Nejméně častým druhem je laskavec žmindovitý, který pochází ze západní části Severní Ameriky. V ČR se zatím vyskytuje pouze v nejteplejších oblastech, především jako ruderální rostlina, řídčeji jako plevel širokořádkových plodin, především kukuřice. Byl zaznamenán jeho výskyt v nově založeném trávníku v navážce zeminy - zde ve velkém počtu vzcházel, ale později byly všechny rostliny zničeny ještě před květem herbicidním zásahem. Tento příklad ukazuje na možnost jeho zavlékání na nová stanoviště a zároveň možný přehlížený výskyt na ruderálních stanovištích.
Možnosti regulace
S ohledem na vysokou reprodukční schopnost laskavců je třeba předcházet jejich vysemenění, jak v porostech plodin, tak i na plochách, odkud se může šířit na ornou půdu (především na kompostech či v okolí hnojišť). Většina polí, na kterých se ve vyšší míře pěstují širokořádkové plodiny, je laskavci silně zaplevelena a jejich semena zde tvoří podstatnou část půdní zásoby semen plevelů. Pro její snížení je vhodné na několik roků pozemek vyloučit z pěstování okopanin a zeleniny. Kvůli dlouhé životnosti semen v půdě je ale i při účinné regulaci vždy otázkou delšího času, než začnou laskavce z pozemku ustupovat.
K herbicidní regulaci laskavců v porostu kukuřice je možné použít velké množství přípravků. Vysokou účinnost vykazují především kombinované půdní herbicidy obsahující isoxaflutole, mesotrione, sulcotrione, terbuthylazin, S-metolachlor, dimethenamid a pethoxamid, které lze obvykle použít preemergentně i časně postemergentně. Pro klasické postemergentní ošetření (4 a více pravých listů) jsou vhodné sulfonylmočoviny foramsulfuron, rimsulfuron, thifensulfuron, ale lze použít také HPPD inhibitory mesotrione, tembotrione a sulcotrione, či některé kombinované přípravky.
V cukrovce se k regulaci laskavců používají především herbicidy obsahující účinnou látku desmedipham, která by však měla být od roku 2021 v EU zakázána. V takovém případě bude třeba podpořit účinnost na laskavce triflusulfuronem. K posílení reziduálního účinku může být využit metamitron, nejlépe v kombinaci s quinmeracem, při silném zaplevelení a za sucha je vhodnější dimethenamid. Vysokou účinnost na všechny druhy laskavců vykazuje také herbicid Conviso One (foramsulfuron + thiencarbazone), kterým se však mohou ošetřovat pouze Conviso Smart odrůdy.
Většina herbicidů registrovaných do brambor vykazuje vůči laskavcům dobrou účinnost (aclonifen, prosulfocarb, flurochloridone, metribuzin, atd.). Postemergentně je nejúčinnější rimsulfuron. Metribuzin působí dostatečně pouze v nejrannějších růstových fázích laskavce.
S ohledem na vysokou reprodukční schopnost dochází u laskavců poměrně snadno k vývoji rezistence vůči herbicidům. V minulosti byly v ČR zaznamenány rezistentní populace laskavce ohnutého vůči triazinových herbicidů. V současnosti je také evidována řada populací laskavce ohnutého rezistentních vůči metamitronu.
Laskavec zelenoklasý
Typicky štíhlá a jasně zelená květenství laskavce zelenoklasého
Laskavec bílý
Výskyt laskavce bílého v porostu cukrovky
Rostliny laskavce bílého již od báze bohatě větví
Mladá rostlina laskavce žmindovitého
Laskavec žmindovitý
Rostlina laskavce s typickým poškozením herbicidem s účinnou látkou nicosulfuron
Další články v kategorii Plevele
RSS
RSS