Invazní rostliny v lesním hospodářství - Byliny

24. 10. 2017 Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.; Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Praha-Zbraslav Plevele Zobrazeno 4809x

V minulém článku byla podána informace o nejvýznamnějších invazních dřevinách z pohledu lesního hospodářství v České republice. V lesích se však vyskytuje i mnoho invazních bylin, a to jak v lesních porostech, tak i v lesních školkách. Jejich spektrum je poměrně široké, ale i zde lze vytipovat několik nejvýznamnějších, které lesní hospodářství trápí.

Jednak jsou velkou konkurencí pro čerstvé výsadby, někdy výsadbu značně komplikují nebo přímo znemožňují. Významné jsou pak především v lesních školkách. V neposlední řadě ovlivňují biodiverzitu rostlinných společenstev v lesích se všemi následnými negativními dopady.

V černém seznamu je uvedeno celkem 52 terestrických bylin, vytrvalých, dvouletých i jednoletých.

V kategorii vyžadující intenzivní management (BL1) je pouze bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a ambrózie peřenolistá (Ambrosia artemisifolia). Zatímco bolševník se může objevovat i na okrajích lesů, zejména podél cest, pak ambrózie se v lesích nevyskytuje (a kde se vyskytuje?).

Zbytek bylin je zařazen do dalších dvou kategorií vyžadující specifický management - v kategorii BL2 je to 23 druhů a v kategorii BL3 pak 27 druhů. Zde jsou i rostliny, vyskytující se v hojné míře i v lesích, minimálně lokálně, včetně některých „užitkových“.

Do subkategorie BL2 patří např. netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), křídlatky (Reynoutria spp.), zlatobýly (Solidago spp.) nebo slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), která je vysazována na lesních políčcích jako krmivo pro zvěř.

V kategorii BL3 je pak např. pcháč oset (Cirsium arvense), ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), pěťoury (Galinsoga spp.) nebo starček úzkolistý (Senecio inaequidem).

V šedém seznamu je uvedeno celkem 39 terestrických bylin (např. netýkavka malokvětá - Impatiens parviflora nebo starček jarní - Senecio vernalis) a ve varovném seznamu dalších 10 druhů (zde za zmínku z lesnického hlediska je možné zmínit snad pouze bolševník perský - Heracleum persicum a bolševník Sosnovského - H. sosnowskyi).

Mnoho zde jmenovaných rostlin se vyskytuje zejména na okrajích lesů nebo v lesích podél cest nebo vodotečí, avšak jsou zde i druhy které jsou schopny zaplevelit paseku nebo jsou významnými pleveli v lesních školkách.

Bolševník velkolepý - Heracleum mantegazzianum Sommier et Lamier

Dvouletá až vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), mohutného vzrůstu, dorůstající výjimečně až 5 m výšky. Množí se semeny, kterých jedna rostlina vyprodukuje ročně až 25 tisíc. Velmi dobře klíčivá zůstávají po dobu až 10 let, což umožňuje jejich úspěšné rozmnožování a šíření.

Lodyha na bázi až 10 cm tlustá, brázditě žebernatá, roztroušeně štětinatě chlupatá, červeně skvrnitá. Listy velké, 50–200 cm dlouhé (směrem k vrcholu se listy zmenšují), trojčetné nebo peřeně složené, okraj nerovnoměrně pilovitý, laloky zašpičatělé. Květenství je složený okolík skládající se z vrcholového okolíku o průměru až 60 cm a zpravidla 30–60 (ale až 150) okolíčky menších rozměrů. Vlastní květy jsou drobné. Korunní lístky květů bílé, paprskující, 10–12 mm dlouhé. Plod je dvounažka.

Jeho současné rozšíření v ČR pochází z několika ohnisek. Nejstarší údaje jsou vedeny v západních Čechách (Lázně Kynžvart - 1862, okolí Mariánských Lázní - 1877). Dovezen byl jako dekorativní rostlina ze západního Kavkazu, kde se vyskytuje na horských loukách. Později byl u nás vysazován i v bažantnicích jako ochrana bažantů před dravci. V současné době je rozšířen ve větší části Evropy a v Severní Americe. Směrem na východ v ČR jeho četnost u nás klesá, méně rozšířený je rovněž v teplejších oblastech. Vyskytuje se i relativně vysoko v horách (v nadmořských výškách 1000–1200 m). Obsazuje prakticky všechna stanoviště. Prvotně obsazuje stanoviště ruderální, odkud s dále šíří zejména podél cest, vodních toků apod. na další, zejména vlhčí, živinami bohatá stanoviště. Postupně vytlačuje i konkurenčně silné byliny a dále se šíří. Vyskytuje se na loukách, okrajích lesů, pasekách, v nově zakládaných porostech, podél cest, vodních toků, v příkopech, zahradách, rumištích apod. V zapojených porostech chybí.

Bolševník podstatně ovlivňuje původní vegetaci s tendencí vytvářet monodominantní porosty. Rozrušení původního bylinného patra vyvolává půdní erozní procesy. Celá rostlina obsahuju fotosenzibilní látky (funarokumariny - imperatorin, bergapten, xanthotoxin, psoralen a další), které v součinnosti se světlem způsobují alergické reakce u člověka - na kůži se vytváří otoky nebo kožní vyrážky, které se velmi obtížně hojí.

Bolševník velkokvětý je do jisté míry krásná dekorativní rostlina, ale …

Křídlatka japonská - Reynoutria japonica Houtt.

Vytrvalá jednodomá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonacea) dorůstající výšky až 2,5 m. V Evropě se vyskytují pouze samičí rostliny. Rozmnožuje se oddenky, k růstu nové rostliny postačuje i jeho několikagramová část. Oddenky a kořeny zaplní svrchní vrstvu půdy a hustý porost zastíní její povrch, takže zcela potlačí ostatní rostliny. Velmi dobře regeneruje a probíhá u ní velmi rychlý nárůst biomasy, hubení je proto velmi složité. Mladší rostliny lze využít jako krmivo, starší pak jsou využitelné právě jako biomasa pro další zpracování.

Lodyhy jsou přímé, ke konci větvené, duté, lysé, červeně skvrnité. Listy vejčité až široce vejčité, řapíkaté, až 15 cm dlouhé a 10 cm široké, s dlouhou špičkou, na bázi tupě uťaté, celokrajné. Květenství je lata složená z mnohokvětých lichoklasů. Květy drobné, bílé, výjimečně narůžovělé. Plody jsou nažky.

Do Evropy byla dovezena v roce 1825 jako okrasná rostlina z východní Asie (původní rozšíření - Japonsko, Korea, Čína, Taiwan, kde se vyskytuje až do nadmořské výšky 4000 m). U nás rozšířena po celém území od nížin do podhůří (cca 900 m n. m.), zejména na březích vod, podél komunikací, okrajů lesů, rumištích apod. Upřednostňuje kyselá stanoviště.

Křídlatka u kroměřížského zámku

Křídlatka sachalinská - Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai

Vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonacea), větší než předchozí, může dorůst výšky až 4 m. V Evropě samčí i samičí jedinci, na jedné rostlině mohou být i květy obou pohlaví nebo oboupohlavné květy (morfologicky) avšak funkčně pouze jednophlavné. I přes přítomnost obou pohlaví se semeny rozmnožuje relativně řídce (původ vzniku kříženců); k rozmnožování využívá stejně jako předchozí druh především oddenky, resp. jejich částmi. Vytváří často rozsáhlé porosty, které potlačují ostatní vegetaci. I tento druh velmi rychle roste. Rostliny do 1 m výšky lze v čerstvém stavu zkrmovat, biomasa starších rostlin lze využít pro další zpracování.

Velmi podobná předchozímu druhu. Listy větší, až 35 cm dlouhé a 20 cm široké, vrchol tupý nebo tupě špičatý, báze srdčitá. Květy někdy žlutavé.

V Evropě pěstována jako okrasná rostlina, solitérně i ve skupinách, od roku 1869. Původní rozšíření v Asii - jižní Sachalin, Kurilské ostrovy a severní Japonsko (Hokaido a Honšů). U nás od nížin do podhůří (jde níže než předchozí druh, maximálně 760 m), v severní části státu hojnější, preferuje vlhčí stanoviště.

Křídlatka česká - Reynoutia x bohemika Chrtek et Chrtková

Kříženec křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. Roste jednak samostatně nebo i v porostech obou výše uvedených druhů. Vzniklí kříženci jsou plodní pouze zcela výjimečně, k rozmnožování využívají také oddenky. Rodičovské druhy jsou tímto křížencem z lokality postupně vytěsňovány.

Samičí květy velmi brzo opadávají, což je u tohoto křížence významný rozlišovací znak. Jinak svými znaky stojí uprostřed svých rodičů.

Netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera Royle

Jednoletá rostlina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae) dorůstající až 3 m výšky. Rozmnožuje se semeny, které jednak vystřeluje až na vzdálenost 4 m nebo se šíří vodou, avšak neplavou, ale jsou šířeny po dně společně se zrnky písku. Mohou ulpět i na křídlech vodních ptáků a dostat se tak i proti proudu vodních toků. Každá rostlina vyprodukuje několik set až několik tisíc (i více než 5 tisíc) semen. Klíčivá zůstávají až 6 let, a vyklíčí velmi rychle, během 8 dnů. Velká zásoba semen zabezpečuje rychlý nárůst populace rostlin na lokalitě.

Primární kořeny záhy zanikají a jsou nahrazeny adventivními větvenými kořeny rostoucími z uzlin na bázi lodyhy. Lodyha přímá, někdy od spodu větvená, při bázi až 5 cm v průměru, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Listy v dolní části lodyhy střídavé nebo vstřícné, v horní části vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, až 35 cm dlouhé a 12 cm široké, špičaté, na bázi, klínovité, jejich okraj ostře pilovitý. Květenství je hrozen, složený z 2–20 květů. Květy velké, až 4,5 cm dlouhé, zpravidla světle až tmavě červenofialové, příjemně vonící po ovoci. Plody jsou tobolky.

V Evropě zřejmě od roku 1839 (Anglie), kam byla dovezena jako okrasná a nektarodárná rostlina (zde se vyskytuje v nadmořských výškách 1800–3000 m). První údaje o pěstování tohoto druhu u nás pocházejí z roku 1846 (zámecká zahrada Červeného hrádku u Jirkova). Z roku 1896 je znám již údaj o výskytu planých jedinců od Litoměřic a následně z břehů Jizery u Turnova (1903). Postupně se rozšířila po většině území, chybí v horských oblastech (nad 800 m n. m.) a v oblastech s absencí větších vodních toků. Preferuje vlhká stanoviště s dostatkem dusíku, zejména podél vodních toků, ale také v lužních porostech. Dobře snáší zastínění.

Postupně vytlačuje jiný invazní druh netýkavky - netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora DC.) původem z jižní části Západní Sibiře a Mongolska. Tato je menší, kvete žlutě a je v současné době u nás více rozšířena a lépe snáší i sušší lokality. Rozšířila se z rostlin pěstovaných v botanických zahradách a zámeckých parcích v poslední třetině 19. století (prvně z našeho území uváděna v roce 1844 z Prahy).

Netýkavka žláznatá tvoří porosty podél vodotečí - Vltava u Zbraslavi

Ježatka kuří noha - Echinochloa crus-galli Ruiz et Pav.

Jednoletá pozdně jarní tráva z čeledi lipnicovitých (Poaceae), jemně trsnatá, poléhavá až vystoupavá, zpravidla 30–70 cm dlouhá. Množí se výhradně semeny, které naklíčí nejdříve v následujícím roce.

Listy jsou tmavě zelené, 5–15 mm široké, lysé nebo roztroušeně porostlé jemnými chloupky. Kořeny hustě svazčité. Stébla s načervenalými, slabě ochlupenými kolénky. Květ je přímá nebo převislá, hustě rozvětvená lata, 5 až 10 cm dlouhá, je tvořena hroznovitě uspořádanými lichoklady, které často bývají přetrhované, světle zelené s fialovým nádechem a na bázi mají několik štětinek. Lata se může skládat z 200 až 2000 klásků. Kvetou od června do podzimu a stejně tak postupně i dozrávají.

Plod je asi 2 mm dlouhá a 1,5 mm široká, lesklá, žlutá obilka.

Mohutnost rostliny je ovlivňován i délkou fotoperiody. Při krátkém dni vytváří ježatka kuří noha nízké rostliny s mnoha odnožemi, na kterých se vytvářejí drobné laty, při dlouhém dni vyrůstají vysoké a silně větvené rostliny s mohutnými květenstvími. Roste ponejvíce v teplejších oblastech na humózních půdách, jež jsou dlouhodobě vlhké a dostatečně výživné. Vyskytuje se na polích, vinicích, v rýžovištích, zahradách, na březích vodních toků a nádrží, v příkopech podél cest, na rumištích, skládkách i na dalších místech v blízkosti člověka. Dobře snáší i mírné zasolené půdy.

Rostliny jsou považovány za velice nebezpečný plevel (je uváděna mezi 10 nejvýznamnějšími pleveli světa). V lesním hospodářství velmi významná ve školkách. Protože ježatka kuří noha je silně vlhkomilná, dokáže v mokrém roce pole silně zaplevelit, naopak v suchém roce se téměř nevyskytuje.

Ježatka kuří noha je významným plevelem na polích

Závěrem

Mohlo by se zdát, že výše uvedené invazní byliny (včetně některých dalších zde neprobraných) nejsou v rámci lesního hospodářství příliš významné. V lesním hospodářství je mnoho významnějších plevelů (třtina, ostružiník apod.), avšak ani tyto invazní rostliny nejsou zanedbatelné, např. ježatka kuří noha patří mezi nejúpornější plevele v lesních školkách, podél vodotečí se šíří křídlatky a netýkavka, starčky mohou zaplevelit holiny. Topinambur je významnou rostlinou pro myslivce. Takže je patrné, že i tyto rostliny jsou z lesnického hlediska důležité a jejich význam možná ještě poroste.

Invazní rostliny v lesním hospodářství - Byliny