Konkurence plevelů v jarním ječmenu

21. 03. 2022 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 1873x

Jarní ječmen je plodinou, která má oproti ostatním obilninám výborně rozvinutou schopnost konkurovat plevelům. Tuto schopnost podporují podmínky, které mají pozitivní vliv na rychlý růst a vývoj ječmene. Konkurence jarního ječmene se efektivně projevuje především vůči jednoletým dvouděložným plevelům. Ve srovnání s ozimými obilninami je regulace zaplevelení u jařin obecně efektivnější. Díky poměrně rychlému nárůstu biomasy jarních obilnin dochází k omezení doby vzcházení většiny jednoletých dvouděložných plevelů.

Ovšem v jarním ječmenu se dokážou prosadit i některé ozimé druhy plevelů, jako jsou hluchavky, ptačinec prostřední, violky, heřmánkovité a brukvovité plevele. Ze skupiny jarních plevelů jsou velmi časté opletka obecná, merlík bílý či hořčice polní. K významným jednoděložným druhům, které se dokážou dobře uplatnit zejména na prořídlých místech porostu, řadíme oves hluchý, béry nebo ježatku kuří nohu. Snadno se také prosadí vytrvalé druhy, jako jsou pýr plazivý, pcháč oset nebo přeslička rolní.

Zdroj zaplevelení

Výrazným zdrojem zaplevelení na našich orných půdách je půdní semenná banka. Semena plevelů obsažená v půdní semenné bance dosahují velkého množství. V literatuře se uvádí 30 000 až 350 000 semen na 1 m². Obsah a rozvrstvení semen se mění v závislosti na zpracování půdy, čímž se některá semena dostávají na povrch půdy. Jiná semena mohou být naopak přesunuta do spodních vrstev a tam přetrvávat. Některá semena plevelů dokážou přetrvávat v půdě až 80 let. Semena některých druhů plevelů bývají odolná i vůči mikrobiální degradaci.

Klíčení semen plevelů závisí na dormanci a je spojeno s rychlou metabolickou aktivitou. Důležitá je rovněž příznivost podmínek, které panují v daném prostředí. Klíčení semen ovlivňují rostlinné zbytky na povrchu pozemku. Jejich přítomnost snižuje intenzitu světla a omezuje přístup kyslíku, čímž jsou semena do jisté míry izolována a je bráněno jejich bobtnání a klíčení. Tím se mění vláhové a teplotní poměry půdy, které nemusí být pro plevele příznivé. Přesto některá semena dokáží klíčit i za snížené intenzity světla. Podmínky klíčení jsou často druhově velmi odlišné.

Snížení množství semen v půdní semenné bance je velmi problematické. V současné době nemáme žádné metody použitelné na orné půdě. Proto je nutné dodržovat preventivní opatření, jako je střídání plodin, omezení tvorby nových plodů a semen plevelů. Určité množství semen plevelů v půdě je redukováno díky přirozenému stárnutí, ale také působením řady abiotických a biotických faktorů. Semena plevelů totiž slouží pro řadu organizmů jako zdroj živin a energie. Semena obsahují více nutričně a energeticky významných látek oproti nadzemním orgánům rostlin. Výrazný podíl na úmrtnosti semen má predace živočichů, především bezobratlých.

Dalšími cestami šíření plodů a semen jsou vítr, živočichové a člověk. Mezi významné zdroje zaplevelení patří semena obsažená ve statkových hnojivech, která ulpí na zemědělské mechanizaci a také semena, která mohou být součástí osiva. Statkovými hnojivy se šíří především druhy nitrofilní, jejichž semena mají velmi dlouhou životaschopnost (merlíky, laskavce, rdesna nebo šťovíky). V nekvalitních osivech může být přítomen zejména oves hluchý, psárka polní, sveřep jalový, s. střešní a prosovité plevele.

Konkurence plevelů

Během vývoje zemědělství se na orné půdě vytvořily vztahy mezi plodinami a plevely. Klíčovým aspektem mezi těmito dvěma skupinami rostlin je však konkurence, která se liší v závislosti na určitém druhu rostliny či podmínek prostředí. Konkurenci mezi plodinou a plevelem ovlivňují faktory, jako jsou teplota, dostupnost světla, přístupnost vody a živin v půdě.

Konkurence se nejsilněji projevuje mezi druhy, které mají podobný životní cyklus a podobné životní nároky. Jedinci, kteří nedokážou zužitkovat tolik životních zdrojů, jsou omezováni v růstu jedinci, kteří dokáží využít tyto zdroje ve svůj prospěch. Vzniklá konkurence vede ke snížení produkce biomasy, a také dochází k morfologickým změnám. Tím se konkurenčně slabší rostliny snaží vyrovnat s touto pro ně nepříznivou situací.

Dostatečná schopnost konkurovat je spojena s předpokladem rychlého růstu nadzemní biomasy a kořenového systému. Rychlost růstu jarního ječmene je významně ovlivněna průběhem počasí v jarním období. Příznivé podmínky počasí vedou k posílení konkurenční schopnosti ječmene. Naopak nedostatek srážek, vyšší teploty a pozdní mrazíky vedou k omezení růstu a k nevyrovnanosti porostu. Tím se otevírá životní okno pro plevele.

Chladné jaro s dostatečným množstvím srážek vyhovuje časně jarním nebo přezimujícím druhům, eventuálně se mohou na pozemku vyskytovat druhy efemerní. Vyšší teploty podporují výskyt pozdně jarních plevelů. Druhové spektrum plevelů však neovlivňuje jen průběh počasí, ale také technologie zpracování půdy, půdně-klimatické podmínky a střídání plodin.

Hustota porostu a plevele

Hustota porostu je klíčovým znakem, který rozhoduje o míře konkurenceschopnosti plodin. Obecně za konkurenčně silné plodiny považujeme ty, jejichž růst je od vysetí velmi rychlý a které současně dokážou rychle zapojit porost.

Konkurenceschopnost plevelů a plodin bývá vyšší zpravidla u plevelů. To je dáno především životní strategií, kterou plevele uplatňují. Tato strategie je charakteristická rychlým počátečním růstem a maximálním využitím životních zdrojů daného stanoviště. Schopnost plevelů soutěžit o prostor a zdroje v daném prostředí je velmi silná u většiny druhů. Pokud plevele vytvoří hustě zapojený porost, vznikne fytocenóza, ve které se žádná plodina není schopna prosadit. Obecně plevele mají vyšší transpiraci vody, což omezuje dostupnost vody a vytváří stresové podmínky.

Životní cyklus ječmene dává příležitost určitým druhům plevelů. Snadněji se uplatní ty, které nedokáže plodina svým zapojením porostu potlačit již v raných fázích růstu. Nezapojený porost plodiny dává další příležitost pro uplatnění některých druhů plevelů. Konkurenční schopnost plevelů ovlivňuje nejen vzrůst nadzemní části plodiny, ale důležitý je také růst a vývoj kořenového systému.

Kvalitně založený porost jarního ječmene, který má optimální hustotu, umožňuje lépe konkurovat plevelům. Za předpokladu, že je hustota porostu snížená o polovinu nebo více, může být sušina plevelů při sklizni až pětkrát vyšší než sušina plodiny. Výška ječmene sice zvyšuje schopnost konkurence plodiny, ale přesto je rozhodující hustota porostu. Vyšší odrůdy ječmene mají velmi dobrou konkurenceschopnost, ale pouze při střední až vysoké hustotě porostu.

Další vlastností ječmene, která působí na konkurenceschopnost, je ranost. Včasný nástup prodlužovací fenofáze významně omezuje zaplevelení. Ovšem příliš vysoká hustota porostu ječmene může mít za následek polehnutí porostu, a tak mohou plevele nízkého patra prorůst až nad polehlý porost. Od začátku odnožování až po konec sloupkování probíhá rozhodující fáze konkurence, kdy je nezbytné plevele potlačit.

Průměrný počet rostlin této plodiny bývá 300–350 jedinců/m². Rovnoměrně zapojený porost jarního ječmene vytváří dostatečnou konkurenceschopnost. Při nižším počtu jedinců ječmene se snadněji prosazují druhy Veronica persica, Viola arvensis, Galium aparine, Stellaria media, Medicago sativa nebo Lamium purpureum. Místa s velmi nízkým počtem jedinců jarního ječmene nebo místa bez plodiny byla často obsazena druhy Chenopodium album, Fallopia convolvulus a Poa annua. Je tedy patrné, že hustota a vyrovnanost porostu je pro zaplevelení rozhodující (graf 1).

Graf 1: Hustota porostu jarního ječmene a zaplevelení

Závěr

Ječmen jarní má potenciál výrazně potlačovat zaplevelení. Proto je velmi důležitá kvalita základního zpracování půdy, předseťové přípravy půdy a setí. Cílem je vytvořit ideální podmínky pro rychlý růst a zajištění optimální hustoty porostu. Chyby v technologii pěstování se u ječmene projeví nejen v nerovnoměrném porostu, ale také ve vyšším zaplevelení.

Fenoménem dnešní doby je úbytek biodiverzity, což se nevyhýbá ani plevelům. V důsledku tohoto jevu dochází k výskytu 1–2 dominantních druhů plevelů. Těmto druhům je pak věnována převážná pozornost při jejich regulaci. Pokud je regulace úspěšná, dojde k poklesu výskytu dominantního druhu. Ovšem tento druh bývá posléze nahrazen jiným druhem, který bývá často přehlížen a který díky tomu převezme dominantní postavení v plevelném spektru. Změny ve struktuře vegetace plevelů probíhají poměrně pozvolně a jsou opomíjené.

Vztah hustoty porostu jarního ječmene a výskytu plevelů je určující pro konkurenční vztahy. Vytvořením optimální hustoty porostu můžeme podpořit konkurenceschopnost ječmene, a tím omezit zaplevelení. Přesto je nutné k regulaci plevelů přistupovat komplexně a využívat všechna opatření od preventivních až po přímou regulaci plevelů.

Opletka obecná (Fallopia convolvulus) v porostu jarního ječmene

Jazýček ovsa hluchého (Avena fatua)

Merlík bílý (Chenopodium album) je stále častějším druhem v jarním ječmenu

Mezi časté druhy patří hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule)

Hluchavka nachová (Lamium purpureum)

Vzrůstem nižší je také rozrazil perský (Veronica persica)

Ve středních a vyšších polohách je častá konopice polní (Galeopsis tetrahit)

Konkurenčně velmi zdatným druhem je svízel přítula (Galium aparine)

Pcháč oset (Cirsium arvense)

Stále častější bývá k vidění úhorník mnohodílný (Descurainia Sophia)

Ing. Jan Winkler, Ph.D.¹, Ing. Igor Děkanovský ², Ing. Pavlína Machů ^1
1 Mendelova univerzita v Brně, ² Fakultní nemocnice Brno