Laskavec bílý v podmínkách České republiky

22. 02. 2026 Ing. Jan Štrobach, Ph.D., Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 372x

Laskavec bílý (Amaranthus albus L.) z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae) patří mezi pozdně jarní plevele. V našich podmínkách se jedná o nepůvodní druh, který k nám byl zavlečen z jižní části Spojených států a Mexika. V areálu svého původního rozšířen patří k přirozené součásti pouští a polopouští nebo ruderálních stanovišť.

První záznamy o výskytu laskavce bílého pocházejí z Evropy, z Itálie z počátku 18. stol. V ČR byl poprvé zaznamenán až koncem 19. stol. Dnes se v našich podmínkách jedná o zdomácnělý neofyt. V ČR se sice jedná o méně významný plevel, ale jeho uplatnění na nezemědělské i zemědělské půdě v širokořádkových plodinách má stoupající tendenci. Tento fakt je podmiňován jeho vysokou generativní reprodukcí a schopností semen dlouhou dobu přežívat v půdě.

Laskavec bílý

Vzhled rostliny

Laskavec bílý patří mezi jednoleté jednodomé plevele. Rostliny mohou být vysoké až 1 m. Lodyhy jsou přímé nebo poléhavé, často se od spodu bohatě větví. Lodyha je lysá, někdy řídce chlupatá, v řezu kulatá, často načervenalé barvy. Listy jsou 1–5 cm široké, kopinaté s tupým zakončením, na bázi klínovité, na dlouhých stopkách lysé, na okraji jemně vlnité, světle zelené barvy. Listy na vyšších větvích jsou menší a kratší, řapíkaté. Květy jsou uspořádány do vrcholíkových třásní, světle zelené barvy. Listeny jsou asi 2× delší než okvětní lístky s trnitým hrotem na konci. Okvětní lístky jsou přibližně 1 mm dlouhé, samčí květy jsou kopinaté, ostře zašpičatělé, samičí nestejně dlouhé, podlouhlé, tupé nebo krátce špičaté. Plod je široce vřetenovitá, jemně vrásčitá a hrbolatá tobolka, která se otevírá víčkem, které je delší než okvětní lístky. Semena jsou 0,8–1,1 mm dlouhá. Semena jsou lesklá, barvy černé, někdy hnědé.

Květenství laskavce bílého se nachází v úžlabí listů

Původ a další šíření ve světě a u nás

Původní domovinou tohoto druhu jsou jižní oblasti USA a Mexiko, odkud se druhotně rozšířil do Kanady, do střední a Jižní Ameriky, Evropy, Asie, a také do Afriky, Austrálie a na Nový Zéland. Zdomácnělým druhem se stal zejména ve Středozemí a v jihovýchodní Evropě. Nejstarší evropské nálezy pocházejí z roku 1723 ze střední Italie (Toscana u Viareggio). Později se objevuje ve všech státech Evropy, s výjimkou severních oblastí Skandinávie. Ze střední Evropy je l. bílý znám od roku 1876 z Hamburku v Německu.

V ČR patří laskavec bílý místy až mezi hojné plevele. První výskyty byly zaznamenány v obci Chotěšiny v okresu Ústí nad Orlicí (1893). Později byly nové populace nalézány v labských přístavech spodního Polabí a v dalších nenavazujících lokalitách v rámci republiky. Druh se poměrně rychle rozšířil především v teplejších regionech republiky. V současnosti u nás i v zahraničí je l. bílý zastoupen na sušších ruderálních místech ve městech i na vesnicích, na železničních nádražích a železnicích, v přístavech, podél cest, silnic apod. V teplých oblastech země se vyskytuje na orné půdě, na které se stává stále častějším plevelem okopanin, jako jsou brambory nebo řepa cukrová. Vzácněji se vyskytuje i v kukuřici. V Maďarsku a jižním Slovensku se jedná o významný plevel zaplevelující širokořádkové plodiny. Maďarské a slovenské populace mohou být příčinou častého pronikání tohoto druhu do oblastí jižní Moravy.

Laskavec bílý se šíří hlavně podél komunikací

Životní cyklus

Rostliny v teplých oblastech pravidelně a vydatně vytváří semena, kterých je l. bílý schopen vyprodukovat i několik stovek tisíc. Semena klíčí v pozdějším jaru, obvykle v širším rozmezí teplot. Optimum pro vzcházení je 10–15^oC nebo 30–35^oC. Semena jsou proti okamžitému vyklíčení chráněna dormancí, kterou lze prolomit uložením semen v chladných a vlhkých podmínkách. Po ukončení dormance dochází k hromadnému vzcházení rostlin, které jsou obvykle schopné vzcházet i v širším teplotním optimu. Semena nejlépe vzchází z povrchových vrstev půdy z hloubky 0,5–4 cm. V polních podmínkách ke vzcházení dochází až během května. Semena dozrávají od srpna do konce září (října). Semena se z rostliny šíří pomocí větru, často dochází k šíření i pomocí stepních běžců. Což je vlastnost, která je typická pro tento druh ve své původní domovině. To znamená, že k jeho rozšiřování dochází tak, že dojde k odlomení celé rostliny, která je větrem hnána z místa na místo. Při bližším sledování můžeme spatřit vypadávající semena, která jsou touto cestou roznášena i na značné vzdálenosti. Stepní běžci jsou v našich podmínkách typičtí hlavně pro prostředí železnice, na kterých jsou i v zimním období vidět torza rostlin laskavců.

Rostliny se mohou šířit i závlahovou vodou hlavně v zelinářských oblastech, nalézt laskavec můžeme také na písčitých březích Labe jako součást vegetace písčitých náplav. Významnější je jeho výskyt v povodí Dunaje z Maďarska. Vzhledem k vysoké olejnatosti si semena v půdě uchovávají dlouhodobou vzcházivost. Např. Jehlík V. ve své knize z r. 1998 „Cizí invazivní plevele“ uvádí, že klíčivost semen uložených v nevytápěné místnosti dosahovala po 6 letech 98 %, po 13 letech 80 %, po 16 letech 72 % a po 22 letech klíčivost dosahovala úctyhodných 24 %. S těmito vlastnostmi můžeme laskavec bílý zařadit mezi plevele s nejdelší životností semen. Do této skupiny také patří např. širokolisté šťovíky, hořčice rolní nebo ježatka kuří noha, jejichž semena se také vyznačují dlouhou životností.

Jak je patrno, tento druh se vyznačuje ohromnou schopností generativní reprodukce (stovky tis. semen vyprodukovaných 1 rostlinou) a dlouhodobou životností semen. Tato schopnost je jednou z podmínek, která zajišťuje novým druhům možnost osidlovat nová stanoviště a umožňuje jim expandovat na zemědělskou půdu, na které se mohou uplatňovat jako plevele.

Laskavec bílý jako plevel

Ve své původní domovině v podmínkách mírného pásma lze l. bílý nalézt ve společenstvech ruderální vegetace do 1 000 m n. m. V pouštních podmínkách jihozápadní Severní Ameriky, ve kterých dosahuje teplota pro vzcházení a růst 12–15 °C, lze tento druh nalézt i ve vyšších nadmořských výškách do 2 000 m n. m. Jako pouštní druh je schopen tolerovat vysoké teploty. Podle některých údajů jsou jeho rostliny schopny přečkat i teploty dosahující 70^oC. Některé populace se často vyskytují na písečných dunách nebo na narušených půdách s písčitým podložím v mnoha částech světa.

V Novém Mexiku na zemědělské půdě významně zapleveluje a snižuje výnosy fazolí a brambor. V Oklahomě v USA je nebezpečným plevelem bavlníkových plantáží. V Evropě zapleveluje především širokořádkové plodiny. Významné ztráty na produkci plodin jsou známy z Řecka. Na Slovensku a v Maďarsku je významným plevelem v Podunajské nížině. Zde patří mezi významné plevele kukuřice, cukrovky, zeleniny, luštěnin, tabáku, slunečnice aj. Často se objevuje jako pozdně jarní plevel na sklizených strništích. Nejlépe mu vyhovují lehké písčité půdy v teplých oblastech.

Situace v České republice

V ČR patří laskavec bílý mezi typické plevele šířící se lidskou činností. Už od konce 19. stol. je k nám zavlékán nejčastěji železniční dopravou s přepravou zemědělských komodit (obilí, olejniny, osivo, bavlna, vlna) nebo průmyslovými surovinami (rudy, uhlí, stavební materiál aj.). Druh se k nám šíří všemi hlavními migračními trasami adventivů (nově zavlečený druh do nového prostředí). Labská migrační cesta má vliv na šíření druhu ve středním a spodním Polabí. Panonská cesta zabezpečuje zavlékání do oblasti jižní Moravy z oblasti jižního Slovenska a Maďarska. V minulosti byl l. bílý zavlékán spolu s přepravou železné rudy z Ukrajiny do oblasti Ostravska, kde v současnosti zapleveluje chátrající průmyslové areály. V ČR je centrum výskytu v nejteplejších oblastech státu odkud vystupuje i do chladnějších poloh. Zde doposud nepatří mezi významné plevele, místy se objevuje v řepě cukrové, kukuřici nebo zelenině. Roste v Praze a v okolí Prahy, na Moravě především v okolí Brna a v jižních částech Moravy, ve které zapleveluje hlavně vinice.

Závěr

Laskavec bílý v našich podmínkách nepatří mezi významné plevele, proto se prozatím cílená regulace neprovádí, ale lze předpokládat jeho další šíření. Obecně se laskavce snadno přizpůsobují zaběhlým způsobům regulace plevelů v systémech pěstování plodin. Například reakce vzcházení semen na různé střídání plodin ukazují adaptivní změny. Také u několika druhů laskavců (l. Powellův, l. ohnutý) byla zjištěna rezistence vůči herbicidům. Tato skutečnost proto může v budoucnu ztížit možnou ochranu plodin před tímto plevelem.