Metody regulace plevelů ve chmelnicích

13. 02. 2026 Ing. Jiří Dreksler a kol. Plevele Zobrazeno 566x

Pěstování chmele má na území ČR více než tisíciletou tradici. V každém období se chmelařství potýkalo s výzvami, které bylo nutné řešit. V posledních letech mezi největší výzvy patří klimatická změna a s ní související kolísání výnosů chmele i úbytek účinných látek používaných při ochraně chmele. V rámci jeho ochrany před škodlivými činiteli stojí plevelná společenstva mimo zájem pěstitelů. Konkurence plevelných druhů o zdroje, a jejich potenciál být rezervoárem škůdců a chorob, mohou být jedněmi z významných činitelů způsobujících hospodářskou ztrátu ve výnosu chmele.

Jako plevele označujeme rostliny, které se vyskytují každoročně, na všech pozemcích a ve všech typech plodin. Obecná definice popisuje plevel jako každou rostlinu vyskytující se na určitém stanovišti proti vůli člověka. Plevelné rostliny negativně interagují s porosty kulturních rostlin - negativní vztahy mezi plevelnou a kulturní rostlinou jsou především konkurence, ale může se také jednat o parazitismus a alelopatii. Tyto negativní vztahy pak způsobují přímé hospodářské ztráty na kulturní plodině. Mezi nepřímé ztráty můžeme řadit hostitelský status plevelné rostliny pro škůdce a choroby, které následně působí škody na kulturní plodině.

Plevelná společenstva v určitých případech mohou podporovat rostlinnou i živočišnou diverzitu a mohou fungovat jako pomocné plodiny - tj. plodiny plnící mimoprodukční funkci jako fixace živin, energie slunečního záření, produkce organické hmoty a jako protierozní kryt. Všechny tyto pozitivní funkce plevelů jsou zastíněny faktem, že plevelné rostliny produkují značné množství diaspor, které jsou schopné zaplevelit nejen blízké okolí mateřské rostliny, ale i plochy značně vzdálené. Systém využití plevelů jako pomocných rostlin vyžaduje neustálé zásahy ze strany pěstitele a tyto systémy se v praxi téměř nevyskytují.

Prostor chmelnice a plevelná společenstva

Jako chmelnici označujeme pozemek, na kterém je umístěna chmelniční konstrukce, sloužící pro oporu rostlin chmele. Prostor chmelnice je tvořen vysazenými rostlinami chmele, tvořícími řádky, opěrnými sloupy, drátěným stropem a kotevními prvky. Plevelné rostliny ve chmelnicích mohou negativně ovlivňovat rostliny chmele, ale také mohou působit technologické obtíže. Na obrázku 1 je patrný řádek chmele s opěrnými a jistícími prvky, ve kterém došlo přes zimní období k růstu ptačince prostředního, který pokryl řádek chmele hustým porostem. V technologii přípravy na řez bez použití jarního vláčení chmelnice mohou takovéto zaplevelené porosty působit technologické obtíže při řezu chmele. Pracovní orgány seřezávače chmelových rostlin se ucpávají, odpor na mechanické části seřezávače je enormní a řez není proveden kvalitně.

Dalším neméně důležitým problémem je negativní působení plevelných rostlin na rostliny chmele.

Chmelnice se ve vztahu k plevelným společenstvům můžeme rozdělit na 2 zóny (schéma 1). První, a z hlediska konkurence nejdůležitější, je zóna růstu chmele, tzv. chmelový hrůbek. Semena plevelných rostlin se do tohoto prostoru dostávají zejména ze zóny meziřadí, která je na většině tuzemských chmelnic obhospodařovaná metodou černého úhoru, meziřadí není pokryto mulčem ani zde nerostou krycí plodiny, a plevelné rostliny zde mají prostor pro svůj růst. Ani opakované přejezdy plečkami a kultivátory (často nevhodné konstrukce pro odplevelování) nezajistí bezplevelný stav meziřadí. V zóně růstu chmele plevelné rostliny přicházejí do přímé interakce s rostlinami chmele přes kořenové systémy, jedná se konkurenci o vodu a živiny.

Druhá zóna se nachází v prostoru meziřadí, kde dochází k přímé konkurenci jen zřídka, kořeny chmele totiž vnikají do prostoru meziřadí v hloubce kolem 40 cm a s kořeny plevelných rostlin se stýkají minimálně. Růst a tvorba diaspor v meziřadí představuje riziko při zpracování půdy ve chmelnicích (především při přiorávce chmele), které zajišťuje transport půdy i se semeny plevelů do zóny růstu chmele (obr. 2). Kořenové systémy plevelů mohou přispívat k tvorbě kořenových balů, které komplikují kvalitní drobení půdy, zejména při velmi suchém, či nadměrně vlhkém průběhu jara.

Dalším problematickým prostorem mohou být manipulační plochy okolo chmelnice a zaplevelené meze, remízky, případně transport anemochorně se šířících plevelů z orné půdy. Stav těchto ploch by se měl řešit, případně by měla probíhat jejich údržba, než je ponechávat neřízeně zaplevelovat okolní plochy (obr. 3). Použití herbicidních látek ve chmelnicích je nejisté (pouze 2 povolené úč. l. - fluazifop-P-methyl a kyselina pelargonová) a nezajišťuje dostatečnou účinnost na celé spektrum plevelů vyskytujících se ve chmelnicích a cenovou dostupnost.

Agrotechnické postupy ve chmelnicích vytvářejí vhodné podmínky především pro rozvoj jednoletých plevelných druhů. Po podzimním zpracování půdy lze očekávat výskyt jednoletých ozimých druhů plevelů, jejichž rostliny jsou schopny dobře přezimovat. Větší výskyt plevelů lze spojovat i s pomalejším ohřevem a osycháním půdy při vlhkém průběhu jara.

Mezi primární ozimé druhy zaplevelující prostor hrůbku patří především ptačinec prostřední, hluchavky, rozrazily a lipnice roční. Přestože jsou tyto druhy považovány za bezvýznamné plevele, především díky nízkému vzrůstu, nelze jejich negativní působení při vysokém stupni zaplevelení, a při výskytu vzrůstných rostlin, ve vztahu ke kvalitě řezu a zpracování půdy při přiorávce přehlížet.

Zásadní roli z hlediska zaplevelení chmelnic hrají pozdní jarní druhy. Jejich semena klíčí při vyšších teplotách půdy, většinou 8 °C a více. Jedná se o skupinu druhů, která se vyznačuje především rychlou dynamikou růstu a krátkou dobou vegetace, včetně vysokého rizika tvorby generativních orgánů. Pozdní jarní druhy vzcházejí od jara až do pozdního léta. U většiny těchto druhů lze očekávat dlouhodobé přežívání semen v půdní zásobě. Z hlediska vysoké úrovně zásoby živin ve chmelnicích jsou významným problémem i tzv. ruderální druhy, které na dostatek živin reagují intenzivním růstem a tvorbou velmi vzrůstných rostlin. Mezi typické zástupce patří především druhy lebeda a merlík. Tyto druhy zaplevelují nejen meziřadí, ale také řádek. Mezi další zástupce patří pěťoury, bažanky, ale také teplomilnější laskavec ohnutý. Zásadní možností regulace pozdních jarních plevelů je kultivace meziřadí nebo jeho osetí.

Schéma 1: Zonalita chmelnice (Brant, 2020)

Obr. 1: Ptačinec prostřední obrůstající kotevní a opěrné prvky chmelnice a řádek chmele

Obr. 2: Mulč krycích plodin v meziřadí, bránící růstu plevelů

Obr. 3: Rostliny bolehlavu plamatého rostoucí v blízkosti chmelnic

Krycí plodiny

Krycí plodiny mají potenciál jako důležitá součást eliminace plevelů v systémech s omezeným použitím herbicidů. Mohou potlačit produkci nadzemní biomasy a tvorby semen plevelů a jejich mulč může snížit nebo zpomalit vzcházení plevelů.

V poloprovozním pokusu provedeným autorským kolektivem, proběhlo v říjnu 2022 osetí meziřadí několika variantami podplodin (tab. 1). Po odběru nadzemní biomasy (14. 6. 2023) byly zaznamenány velké rozdíly mezi jednotlivými variantami. Nejnižší produkce nadzemní biomasy byla zaznamenána u ovsa nahého, jehož výnos nadzemní biomasy činil 1,783 t/ha. Produkce nadzemní biomasy plevelů zde dosáhla 0,233 t/ha. Naopak nejvyšší produkce nadzemní biomasy byla stanovena na plochách se svazenkou, která činila 10,873 t/ha, tento porost výrazně potlačil plevele, jejichž produkce nadzemní biomasy byla pouze 0,104 t/ha. Rovněž byl prokázán vliv meziplodin na regulaci plevelů, která na kontrolní variantě činila 1,391t/ha (tab. 2).

Tab. 1: Použité druhy rostlin a výsevky pro osetí chmelových meziřadí

Tab. 2: Produkce suché nadzemní biomasy meziplodin, plevelů a celkové biomasy při 1. odběru (14. 6. 2023)

Kypření meziřadí

Trendem je velmi mělké kypření s podřezávacím efektem, kterého běžně dostupné plečky a kypřiče používané ve chmelnicích nejsou schopny. Primárně se jedná o odplevelení horní vrstvy půdy (do 5–7 cm) s nevynášením semen plevelů ze spodních vrstev, s tím souvisí i omezení hlubší kultivace z důvodu omezení doplnění semen v horní vrstvě půdy. Pěstitelé by se měli vyvarovat regulace plevelů za nevhodných podmínek. Technická řešení, vycházející z principů plochých šípových radliček, se vyznačují možností mělkého kypření a podříznutí rostlin pod odnožovacím uzlem u trávovitých druhů a pod kořenovým krčkem u druhů dvouděložných (obr. 4). U těchto technických řešení je nutná absence opěrných/pěchovacích válců na strojích určených k regulaci plevelů kvůli zvýšení regenerace po přimáčknutí k půdě. Tyto válce lze nahradit tzv. rotačními válci, které vyhazují rostliny i s kořenovými baly na povrch půdy a dochází k efektu oklepání.

Obr. 4: Stroj s pracovními orgány sloužícími k podřezávání plevelných rostlin

Ing. Jiří Dreksler, Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., Ing. Pavel Procházka, Ph.D.; Centrum precizního zemědělství při ČZU
Ing. Jan Matějka; Arix a.s.

foto: 1, 2 - J. Dreksler, 3, 4 - V. Brant