Mezerovité porosty ozimých obilnin a jejich zaplevelení

16. 04. 2025 Ing. Jan Štrobach, Ph.D., Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 344x

Ozimé obilniny patří dlouhodobě k nejvýznamnějším plodinám u nás. Dominantní roli mezi obilninami hraje ozimá pšenice, ostatní obilniny jako je ječmen ozimý, ozimé tritikale nebo ozimý oves, jsou pěstovány výrazně méně. Ozimé žito je v současnosti považováno spíše za minoritní plodinu i přesto, že v historii, téměř do konce 2. světové války, patřilo k nejpěstovanějším plodinám u nás. V mimo vegetačním období může vlivem celé řady faktorů, jako je špatný zdravotní a výživový stav porostu, nedostatečné zpracování půdy, omezené střídání plodin, nevhodné použití herbicidu, alelopatie, škody působené zvěří a jinými živočichy dojít k tomu, že porosty přes zimu špatně přezimují, a proto můžeme na polích v plodinách nacházet volné mezerovité plochy. Tyto plochy bez konkurence plodiny jsou impulzem pro rozvoj plevelů v plodině. Obvykle se uplatňují ozimé plevele, ale výjimkou nejsou i skupiny plevelů s odlišnými biologickými vlastnostmi.

Obr. 1: V mezerovitých porostech se často prosazují heřmánkovité plevele

Zpracování půdy a zapravení posklizňových zbytků

Kvalitní zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření v systémech pěstování plodin a regulace plevelů na orné půdě, které ovlivňuje složení a početnost plevelného spektra v plodině. V minulosti bylo zpracování půdy v podstatě spolu se střídáním plodin jediným účinným opatřením při regulaci plevelů.

Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů. Současně přerušení půdních kapilár zabraňuje ztrátám vlhkosti a podpoří klíčení plevelů z povrchových vrstev půdy. Po podmítce následuje vlastní zpracování půdy.

Zpracování půdy se dělí na orbu, která může mít různé podoby v závislosti na hloubce, počtu kultivačních prací a použitých strojích. U orby dochází k převrácení vrstvy ornice, při které se dokonale zapraví diaspory plevelů, které z hlubších vrstev půdy obtížně vzcházejí. Odlišné je redukované zpracování půdy, které může mít několik podob závislých na množství rostlinných zbytků na povrchu půdy a použitých technologiích. Proto systémy redukovaného zpracování půdy dělíme na 2 skupiny, a to na technologie minimálního zpracování půdy, které zahrnují omezenou manipulaci s půdou smícháním zbytků rostlin do povrchu půdy a bez zpracování půdy, přičemž plodiny jsou součástí nezpracované půdy, s nebo bez odstranění zbytků plodin z povrchu.

Kvalitní zpracování půdy úzce souvisí i s výskytem chorob a škůdců. Např. kvalitní zpracování půdy a zapravení posklizňových zbytků, jsou důležitým faktorem, který ovlivňuje výskyt a napadení ozimých obilnin, např. plísní sněžnou především ve vyšších polohách. V důsledku toho mohou v ozimých obilninách na jaře vznikat mezerovité porosty, které jsou zdrojem dalšího problému, kterým je právě zaplevelení. Nedokonalé zpracování půdy může podporovat růst a rozvoj specifických skupin plevelů.

Výživa rostlin

Kvalitní výživa rostlin nám zajišťuje zdravé, vitální a zapojené porosty, které snáze odolávají stresu a mají předpoklad vysokých výnosů. Současná výživa rostlin má velký vliv na plevelová společenstva. 1. prací na polích na jaře je regenerační hnojení N, které má zajistit rychlou regeneraci plodin. Ovšem značnou dávku dusíku odeberou právě plevele. Plevele reagují na hnojení zvýšeným růstem, v řadě případů i rychleji než pěstované plodiny. V takových podmínkách jim velmi silně konkurují. Po regulaci ozimých nebo časně jarních plevelů na jaře hrozí opětovné zaplevelení volných ploch nově vzcházejícími plevely především ze skupin pozdně jarních plevelů, někdy i plevelů vytrvalých, které plodinu mohou zaplevelovat po celou dobu vegetace.

Osevní postupy a střídání plodin

Význam osevního postupu tkví v pravidelném střídání plodin v prostoru (na pozemcích) a v čase (v jednotlivých letech), podle nároků plodin a záměrů produkce. Plodiny osevního postupu se střídají za sebou na jednotlivých polích a současně v letech v rámci tzv. střídání plodin. Správný postup je i dnes jedním z nejúčelnějších agrotechnických opatření v rostlinné produkci, kterým se nezvyšují náklady na výrobu, ale výsledkem je zvyšování produkce.

Opakované pěstování stejné plodiny na jednom pozemku je neudržitelné z důvodů silné závislosti na pesticidech, včetně herbicidů. Účelné střídání plodin omezuje reprodukci určitých plevelných druhů. Při dodržování správného střídání plodin dochází k postupnému potlačování některých plevelů - některé jsou potlačovány více, jiné méně. Klasický střídavý osevní postup udržuje vyrovnaný poměr mezi ozimými a jarními plevely a mezi jednoděložnými a dvouděložnými druhy, které jsou vázány na určitou plodinu. Díky tomu došlo k výrazné selekci plevelného spektra konkrétně vázaného na určitou plodinu. Jakýkoliv posun ve struktuře osevního sledu ve prospěch obilnin či ve prospěch ozimých nebo jarních plodin, má za následek rychlou reakci plevelných společenstev.

V posledních 20–30 letech se nedá hovořit o osevních postupech. Pravidla střídání plodin nejsou dodržována, druhové spektrum pěstovaných plodin se výrazně snížilo ve prospěch komerčních plodin. Z orné půdy ustoupily víceleté pícniny, poklesly plochy luskovin, cukrové řepy i brambor. To se zákonitě projevuje na expanzním šíření celé řady plevelných druhů, které se stávají problematické. Plevelné spektrum v agrofytocenózách se rychle mění a je nepředvídatelné.

Alelopatie

Další příčinou mezerovitých porostů může být alelopatie. Alelopatie je považována za přirozeně se vyskytující ekologický jev v zemědělských i přírodních podmínkách, při kterém alelopatické látky, uvolňované rostlinami a mikroorganizmy, ovlivňují růst a vývoj jiných rostlin a mikroorganizmů.

V současnosti je známo několik cest, kterými se látky mohou dostávat mimo těla rostlin do prostředí. Přímo bývají vylučovány jako kořenové exsudáty nebo nepřímo se dostávají do půdy rozkladem nadzemní nebo podzemní biomasy. Některé látky jsou do ovzduší nebo půdy uvolňovány přímo z povrchu rostlin. Vznik daných látek je specifický pro dané rostliny. Schopnost látek inhibice se významně liší v závislosti na typu látky, a také na druhu rostliny, na kterou působí.

Z praxe jsou známy příklady silného alelopatického působení pýru plazivého (obr. 2) nebo pcháče rolního (obr. 3). Při likvidaci těchto plevelů v předplodině dochází při rozkladu jejich biomasy k uvolňování alelopatických látek do půdy, které inhibují růst a vývoj následující plodiny. Proto na místech dříve silně zaplevelených dochází k omezenému růstu plodiny a následné mezerovitosti porostu. Častým příkladem jsou zapýřené souvratě polí na zanedbaných pozemcích.

Obr. 2: Oddenky pýru plazivého působí alelopaticky

Obr. 3: Listová růžice pcháče rolního

Hraboš polní a nutrie říční

V posledních letech se také setkáváme s přemnožením hrabošů v některých oblastech. Jak je všeobecně známo, hraboš jako škůdce polních plodin dokáže skvěle reagovat na bezorebné technologie pěstování plodin, především ozimých obilnin. Takovým způsobem nedojde k narušení kolonií hrabošů a k regulaci jejích počtů, která může nastat až po aplikaci rodenticidů nebo přirozeně vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek, které hrabošům nevyhovují v reprodukci. V důsledku žíru v okolí kolonií dochází k poškození a následné mezerovitosti porostů, která bývá patrná i z leteckých snímků. Lokálním problémem je poškozování plodin v blízkosti vod zavlečeným invazivním živočichem nutrií říční. Nutrie se na poškozené plochy pravidelně vrací a porosty po opakovaném spásání nejsou schopny regenerovat. Nejvíce patrné jsou škody způsobené na jaře, na začátku vegetace na porostech ozimých obilnin a řepky. Tyto plochy, stejně tak plochy vzniklé jinou příčinou, využívají plevele k rychlé kolonizaci.

Škody působené zvěří

Škody působené zvěří jsou další příčinou, při které dochází k poškozování a vzniku mezerovitosti postů. Poškození porostů nejen ozimých obilnin vzniká opakovanou pastvou divokých přežvýkavců nebo rytím černou zvěří, především na místech, na kterých byla zapravena potravně atraktivní předplodina, jako je kukuřice, řepa cukrová, brambory a vzácně i kořenová zelenina. Vzhledem k nedostatku potravy po sklizních na konci vegetace bývají v místech vyššího výskytu zvěře opakovaně poškozovány i rozsáhlé plochy plodin. Rozrýváním povrchu půdy často černá zvěř likviduje i osivo nově založených porostů. Mimo posklizňových zbytků a osiva také stejnou formou černá zvěř s oblibou vyhledává vegetativní orgány některých plevelů. Výsledkem jsou zničené nebo narušené porosty s vysokou mezerovitostí.

Ozimé plevele

Ozimé plevele vzcházejí na konci léta nebo na podzim a do zimy vytvářejí nejčastěji listové růžice s několika listy nebo odnožemi. Po přečkání chladových podmínek pokračují ve vývoji v následující vegetační sezoně. Rostliny vytvářejí během vegetace plody či semena, které jsou schopny klíčit během celé vegetační sezony. To jim umožňuje zaplevelovat všechny pěstované plodiny. Mezerovité porosty ozimých obilnin umožňují těmto druhům vytvářet početnější populace, prosadit se i druhům náročnějším na světlo a využít živiny, které jsou určeny pro plodiny. Nedostatečná ochrana v podzimních měsících a vzcházení plevelů v průběhu teplé zimy jim umožňují se rychle na volných plochách uplatňovat.

Mezerovité porosty ozimých obilnin jsou schopny zaplevelovat všechny významné ozimé dvouděložné plevele. Jedná se především o plevele spodního patra, jako jsou hluchavky, penízky (obr. 4) a kokošky, violky, kakosty (obr. 5), rozrazily, ptačince aj. Mezi další významné ozimé dvouděložné druhy plevelů patří heřmánkovec nevonný, svízel přítula a zemědým lékařský. Rozšíření a početnost těchto skupin plevelů na našich polích je podporováno omezeným střídáním plodin a vysokým podílem ozimých obilnin v osevních sledech, a zvyšujícím se podílem ploch obhospodařovaných technologiemi bezorebného zpracování půdy. K šíření také přispívá omezování účinných látek herbicidů a jejich nevhodná aplikace. Regulace této skupiny plevelů v porostech je dnes přímo závislá na podzimních a jarních aplikacích. Proto bychom neměli podceňovat preventivní metody jako jsou střídání plodin, výživa rostlin, zpracování půdy atd.

Mezi ozimé jednoděložné plevele, využívající především mezerovité porosty, patří sveřepy, mrvka myší ocásek nebo lipnice roční (obr. 6), tradiční je zastoupení chundelky metlice, oblastně i psárky polní. Problematika psárky polní nebo chundelky metlice spíše souvisí s rezistencí vůči některým skupinám herbicidů. Sveřepy jsou na orné půdě nejčastěji zastoupeny sveřepem jalovým, ostatní druhy sveřepů jako je sveřep měkký nebo sveřep střešní jsou na polích méně významné. Regulace sveřepů na orné půdě je poměrně problematická zejména z důvodu jeho rychlého růstu a tvorby generativních orgánů a odolnosti vůči většině běžně používaných herbicidů. Typickým plevelem, který využívá mezerovitosti v porostech, je mrvka myší ocásek. Velmi často roste ve skupinách, na místech s dostatkem prostoru vytváří až mono dominantní porosty, které na příhodných místech mohou být značně rozsáhlé (několik desítek až stovek m²). Jedná se o plevel, jehož šíření je podporováno technologiemi minimálního zpracování půdy, dobře snáší sucho, je méně náročná na živiny a vyhovují jí plochy méně vhodné pro pěstování. K herbicidům je mrvka poměrně odolná, rychle ji potlačuje klasická orba. Vzhledem k vysoké přizpůsobivosti a rychlému vývoji je významným plevelem, který využívá mezerovitosti porostu.

Dalším druhem je lipnice roční. V našich podmínkách ještě donedávna patřila mezi méně významné plevele. Jedná se o plevel, který jako jediný dokáže vytvořit i několik generací během vegetační sezony. S vývojem rostlin se snižuje i účinnost aplikovaných herbicidů. Když rostliny začínají vytvářet generativní orgány, je herbicidní ochrana bezvýznamná - rychle dozrávají a rychle vysemeňují. V případě regulace herbicidy je zásadní lipnici roční zasáhnout v pravý čas. Účinné jsou hlavně preemergentní půdní herbicidy.

Obr. 4: Hromadné vzcházení penízku rolního

Obr. 5: Kakost maličký patří mezi významné plevele

Obr. 6: Lipnice roční rychle osidluje řídké nebo mezerovité porosty

Časně jarní plevele

Tato skupina plevelů začíná svůj vývoj velmi brzy na jaře. Klíčení probíhá již při teplotě mírně nad 0 ^oC, ale jsou schopny vcházet i později, prakticky během celé vegetační doby. Časně jarní plevele by neměly být hlavními plevely ozimých obilnin, jelikož ozimé obilniny by měly být v době jejich vzcházení již zapojeny a jejich růst by měl tuto skupinu plevelů na jaře velmi rychle potlačit. Vzhledem ke zmiňovaným problémům zaujímají v mezerovitých porostech stejné místo jako ozimé plevele. Mezi významné druhy patří oves hluchý, hořčice polní (obr. 7) nebo opletka obecná.

Obr. 7: Hořčice polní zapleveluje porosty brzy na jaře

Pozdně jarní plevele

Zdravé a silné porosty obilnin na jaře jsou pozdně jarními plevely zaplevelovány vzácně. Řídké či mezerovité porosty těmto plevelům podléhají rychle. Typickým příkladem je zaplevelení ozimých obilnin na písčitých půdách s přísuškem na jaře v teplejších oblastech. Obvykle se jedná o výnosově slabé pozemky, na kterých se v porostech silně prosazují rosičky s dominancí rosičky krvavé, béry, ježatka kuří noha, konopice polní (obr. 8) někdy i merlíky a laskavce.

Obr. 8: Konopice polní v mezerovitém porostu ozimé pšenice

Vytrvalé druhy plevelů

Mezerovité porosty mohou v průběhu vegetace i na jaře zaplevelovat také vytrvalé druhy plevelů, které se na půdě rozmnožují jak generativní, tak vegetativní cestou. V současnosti jsou jejich výskyt a šíření spojeny s technologiemi minimálního zpracování půdy, které tyto plevele potlačuje méně než klasická orba.

Mezi nejvýznamnější vytrvalé druhy, které můžeme v mezerovitých porostech nalézt, patří pýr plazivý a pcháč rolní. Oba druhy mohou silně zaplevelovat plodiny již v mezi porostním období a v průběhu vegetace tvorbou kořenových výhonků a listových růžic. V mezerovitých porostech se také dobře uplatňují kamyšníky jako je kamyšník širokoplodý a kamyšník polní, které se uplatňují především na pozemcích s nízkou úrovní podzemní vody. Jedná se o problematické plevele dlouhodobě setrvávající na místě. Jejich regulace je značně problematická. Obvykle je založena na herbicidní ochraně a využití konkurenčně silné plodiny, jako jsou víceleté pícniny pěstované na orné půdě, které kamyšníky potlačí.

Závěr

Problém mezerovitých porostů je spojen s celkovou péčí o půdu a porosty. Jen dobře založené plodiny a vhodné odrůdy, s kvalitní výživou a s potřebnou ochranou proti chorobám, plevelům i škůdcům, mohou odolávat zaplevelení.

Tato práce byla vytvořena za podpory projektu MZe QK22010251.