Polní plevele a jejich regulace (14): Rozrazil perský

02. 10. 2026 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Ing. Josef Holec, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 1720x

Rozrazil perský je jedním z nejběžnějších plevelů nejen na orné půdě, ale často i v zahradách. Později na podzim a brzy na jaře patří k dominantním druhům v ozimých plodinách, hojně roste i v porostech okopanin.

Biologie a bionomie

Rozrazil perský (Veronica persica Poir.) je jednoletý ozimý plevelný druh patřící do čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Kořenovou soustavu rozrazilu perského tvoří slabý hlavní kořen s bohatým větvením. Listy jsou zpočátku vstřícné, teprve další střídavé, okrouhle trojúhelníkovité, řídce pilovitě vroubkované, 7–12 mm dlouhé i široké, vpředu tupě špičaté, naspodu uťaté. Čepele jsou po obou stranách řídce chlupaté. Rostliny rozrazilu perského jsou poměrně drobné, ale mohutnější než většina ostatních plevelných rozrazilů. Lodyha dorůstá délky 10–50 cm, je obvykle poléhavá nebo v horní části vystoupavá, od báze často větvená a hustě chlupatá (obr. 1). Květy se vytvářejí jednotlivě na stopkách v úžlabí listenů, které tvarem i velikostí odpovídají listům. Mají světle modrou korunu o průměru 8–12 mm. Stopky jsou po odkvětu přibližně 2× delší než listen (obr. 2). Plodem rozrazilu perského je 4–6 mm dlouhá tobolka, která je ze stran zřetelně smáčklá. Na vrcholu tobolky je 2–3 mm dlouhá čnělka, která je obvykle odkloněná od osy plodu. Semena jsou okrově žlutá, nepravidelně polokulovitá až polovejcovitá, asi 1,5–2,0 mm dlouhá, na vnitřní straně s dutinou.

Obr. 1: Mohutně rozvětvená, přisedlá lodyha rozrazilu perského

Obr. 2: Kvetoucí rozrazil perský

Reprodukční schopnost rozrazilu perského je v ideálních podmínkách několik tisíc semen/m², v důsledku konkurence je však reprodukční schopnost obvykle výrazně nižší. Na jedné rostlině dozrává průměrně 50–100 semen, která postupně vypadávají z dozrálých tobolek. Semena jsou po dozrání poměrně dobře klíčivá, po hlubším zapravení do půdy se však u nich vyvine sekundární dormance. K porušení této dormance a iniciaci klíčení potřebují semena rozrazilu perského sluneční záření (zpracování půdy v nočních hodinách omezuje následné vzcházení tohoto druhu). Semena rozrazilu perského (platí však i pro ostatní, především efemérní druhy) mohou klíčit již při velmi nízkých teplotách a vzcházejí proto především v pozdním podzimním období, během zimních oblev, případně brzy z jara (obr. 3). Rostliny rozrazilu perského vzcházejí pouze z povrchových vrstev půdy (obvykle do 10 mm). V půdě vydrží semena relativně dlouho životná.

Obr. 3: Rozvlekle vzcházející rostliny rozrazilu perského

Rozrazil perský je původní v pohořích střední Asie. Do Evropy byl zavlečen počátkem 19. století pravděpodobně do botanických zahrad, u nás byl poprvé zaznamenán v roce 1809. V současnosti u nás patří k nejběžnějším plevelným druhům, je velmi hojně rozšířen od nížin až do podhůří. Roztroušeně se vyskytuje podél komunikací a na rumištích až do horského, resp. subalpínského stupně. Jedná se o velmi přizpůsobivý druh, který se vyhýbá pouze čistě písčitým, extrémně suchým či naopak trvale vlhkým stanovištím.

Rozrazil perský, podobně jako většina ostatních plevelných rozrazilů, může velmi dobře přezimovat v jakékoliv růstové fázi a svůj vývoj pak na jaře dokončit. Rozrazily mohou poměrně intenzivně růst a vyvíjet se i za nízkých teplot, čímž mohou významně konkurovat především časně setým ozimům. V případě mírných podzimů mohou rozrazil perský a příbuzné druhy konkurovat ozimým plodinám již na podzim, většinou ale dochází k plnému rozvoji až časně na jaře. Kvete obvykle velmi brzy na jaře a v této době může dokonce ozimou obilninu dočasně přerůstat (obr. 4). Rozrazil perský vytváří poměrně husté zápoje bohatě kvetoucích rostlin, zvláště výrazné na okrajích pozemků. Později jsou ale plodinou poměrně rychle přerůstány.

Rozrazil perský je světlomilný plevelný druh (nesnáší zastínění), proto při dostatečné konkurenci pěstované plodiny rychle ustupuje z porostu. V okopaninách či zeleninách vytvářejí rozrazily bohatě větvené rostliny, které se vyznačují vysokou produkcí semen. Kromě raných fází růstu, těmto plodinám příliš nekonkurují, jejich výskyt ale může způsobit významné obohacení půdní zásoby semen do dalších let.

Možnosti regulace

Z nepřímých regulačních zásahů je velmi efektivní včasná podmítka, která zabrání jeho rozvoji a vysemenění na strništi. Vzhledem k poměrně rychlému růstu a vývoji způsobují rozrazily škody zejména v časně setých ozimých obilninách, kde je často třeba zasáhnout herbicidně, a to nejlépe již v podzimním období, před odnožováním obilniny. Z tohoto pohledu je nejvhodnější časné postemergentní ošetření herbicidy obsahujícími diflufenican (Agility, Bizon, Compola, Juventus Pro, Mateno Duo, Trinity atd.), pendimethalin (Stomp, Trinity), beflubutamid (Beflex), prosulfocarb (Boxer, Roxy, Compola, Juventus Pro) či flumioxazin (Sumimax). Poněkud nižší účinnost mají postemergentně na podzim aplikované sulfonylmočoviny. Jarní regulace rozrazilů se často setkává s velmi malým úspěchem, navíc konkurenční působení rozrazilů již v té době pomalu končí. Pro jarní ošetření později setých ozimů jsou vhodné herbicidy obsahující carfentrazone (Aurora) a některé ALS inhibitory (iodosulfuron, pyroxsulam - obr. 5), dostatečná účinnost těchto herbicidů je však podmíněna ranou růstovou fází plevele v době aplikace (graf 1). Nedostatečnou účinnost na rozrazily vykazuje většina růstových herbicidů, s výjimkou halauxifenu (Pixxaro), i jeho účinnost se však ve vyšších růstových fázích výrazně nižší.

Obr. 5: Působení herbicidu Corello (pyroxulam) na rozrazil perský - 3 týdny po aplikaci

Graf 1: Porovnání účinnosti jarních herbicidů a účinných látek používaných v obilninách na rozrazil perský (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2015–24)

Rozrazil perský je možné v ozimé řepce úspěšně regulovat celou řadou půdních herbicidů. Vysoce účinné jsou především metazachlor (Butisany, Sultan, Met-Nex atd.), dimethachlor (Teridox) a dimethenamid (Butisan Duo a Complete), přičemž v kombinaci s clomazone lze jejich dávku výrazně snížit. Také kombinace pethoxamid + clomazone (Nero) vykazuje na rozrazily velmi dobrou účinnost (graf 2). Po vzejití řepky lze použít pouze metazachlor, rostliny rozrazilu by však měly mít vytvořeny max. děložní listy. Po vytvoření prvního páru pravých listů lze použít již jen halauxifen (Belkar), ale i jeho účinnost s rostoucí růstovou fází rozrazilu klesá (graf 3).

Graf 2: Porovnání účinnosti preemergentních herbicidů používaných v ozimé řepce na rozrazil perský (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2015–24)

Graf 3: Porovnání účinnosti postemergentních herbicidů a účinných látek používaných v ozimé řepce na rozrazil perský (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2010–24)

Většina půdních herbicidů registrovaných do kukuřice (terbuthylazin, dimethenamid, pendimethalin, isoxaflutole) vykazuje dobrou až velmi dobrou účinnost na rozrazily. Vhodné jsou především kombinované přípravky (např. Akris, Adengo, Sulcotrek, atd.). Za sucha je vhodnější časná postemergentní aplikace těchto herbicidů, tedy až po vzejití plevelů. Naopak ve vyšších růstových fázích bývá regulace rozrazilů obtížnější, zejména pokud se na pozemku vyskytují i jiné plevele, které rozrazily přerostou a rozrazil pak bývá často nedostatečně zasažen kapénkami postřiku. V případě dostatečného zasažení listové plochy vykazují dobrou účinnost některé HPPD inhibitory, především sulcotrione (Sulcogan) a mesotrione (Callisto).

Většina běžně používaných herbicidů do brambor vykazuje na rozrazil perský vysokou účinnost (aclonifen - pouze v plné dávce, clomazone, diflufenican, pendimethalin, prosulfocarb atd.). Za sucha nebo při intenzivním zaplevelení jsou vhodnější kombinované přípravky (Bismark, Bokator) nebo TM kombinace. Nedostatečně účinné jsou bentazone (Basagran) a rimsulfuron (Titus), postemergentní regulace je proto fakticky nemožná.

V porostech cukrové řepy se rozrazil perský dokáže prosadit pouze při velmi intenzivním zaplevelení pozemku nebo v případě pomalého zapojování porostu. Důležité je zasažení tohoto plevele při vzcházení nebo těsně po něm (max. 2 pravé listy). K dosažení uspokojivé účinnosti je obvykle třeba použít kombinace několika účinných látek (phenmedipham, ethofumesate, metamitron, lenacil). Za vlhka vykazuje dobrou účinnost také dimethenamid. Tyto látky je třeba použít také k regulaci rozrazilů v porostech Conviso Smart řepy, neboť herbicid Conviso One na tyto plevele nepůsobí.