Polní plevele a jejich regulace (3): Hořčice polní

18. 07. 2025 Ing. Josef Holec, Ph.D., Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 1667x

Hořčice polní (Sinapis arvensis L.) patří k běžným plevelům jarních plodin. Setkáváme se s ní jak v obilninách, tak i v porostech luskovin, olejnin a okopanin. Zatímco v konvenčním zemědělství je její regulace poměrně dobře vyřešena, v ekologickém systému stále patří k nejškodlivějším plevelům.

Mladé rostliny hořčice

Kvetoucí hořčice polní

Biologie a bionomie

Hořčice polní je časný jarní plevelný druh z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Tvoří vřetenovitý, často větvený kořen zasahující často až do podorničí. Lodyhy jsou štětinatě chlupaté, dorůstají výšky až kolem 1 m a obvykle bohatě větví. Spodní listy bývají lyrovité, vrchní pak vejčité či eliptické, nepravidelně zubaté. Květy jsou ve vrcholových či úžlabních květenstvích, s jasně žlutou korunou a žlutozeleným kalichem, jehož lístky jsou rovnovážně odstálé (příbuzná a dosti podobná ohnice má kališní lístky přitisklé). Jak kališní, tak i korunní lístky jsou 4, což dává květům typický tvar kříže (odtud starší označení brukvovitých jako rostlin křížatých).

Plodem je 3–4,5 cm dlouhá šešule, která za zralosti poměrně prudce puká, což může semena částečně vystřelovat na krátké vzdálenosti, většina semen ale pouze jednoduše vypadává. Semena jsou kulovitá, 1,2–1,7 mm velká, matně černá, nevyzrálá pak červenohnědá. Jedna rostlina vytvoří až 4 000 semen.

Po dozrání vykazují semena hořčice polní vysoký stupeň dormance a snadno vytvářejí perzistentní půdní zásobu. Hořčice polní patří k plevelům, jejichž semena mají nejdelší životnost v půdě, kde vydrží klíčivá i více než 10 let. Za vhodných podmínek mohou v půdě přežívat i 30 a více let. Semena hořčice polní v půdě snadno přežívají i dočasné zatravnění. Po narušení drnu nebo opětovné kultivaci dokáží snadno a hromadně vzcházet. Totéž můžeme pozorovat i u okrasných trávníků, založených na navážkách ornice. Vysokou odolnost vykazují semena hořčice také při průchodu trávícím traktem hospodářských zvířat a při fermentaci organických hnojiv, kterými se pak může snadno šířit na nové pozemky.

Hořčice polní vzchází od časného jara až do pozdního podzimu. Klíčí z povrchových vrstev půdy, nejlépe z hloubky do 2 cm, přičemž světlo podporuje klíčivost. Z hloubky větší než 6 cm obvykle nevzchází.

Hořčice polní patří mezi velmi významné plevele, i když se její výskyt na polích v posledních letech částečně snížil, zejména díky její vysoké citlivosti k většině běžně používaných herbicidů, především sulfonylmočovinám. Spolu s ředkví ohnicí byl tento druh v minulosti označován za takzvané „žluté nebezpečí“ - jednalo se o velmi škodlivé plevele časně setých jařin. Oba druhy však byly relativně citlivé již na první zaváděné herbicidy (50. a 60. léta minulého století) a jejich škodlivost v těchto plodinách se silně snížila. V pěstebních systémech bez použití herbicidů je stále typickým plevelem jarních obilnin.

V porostech obilnin lze hořčici relativně snadno regulovat pomocí herbicidů

Hořčice zapleveluje nejčastěji časně vysévané jařiny, prořídlé ozimy, okopaniny, zeleninu, ale i ostatní plodiny. Velmi dobře se uplatňuje především v jarních obilninách a cukrovce, hlavně díky velmi rychlé dynamice růstu, které je schopna dosahovat již při nízkých teplotách. Hojně může vzcházet také v kukuřici. V porostech řepky vzchází na podzim, při vyšší intenzitě výskytu může plodině v tomto období konkurovat, ale při běžném průběhu zimy je zničena silnějším mrazem. Její škodlivost tkví také v tom, že je hostitelem řady nebezpečných chorob a škůdců brukvovitých plodin.

V okopaninách se podílí především na primárním zaplevelení, ale při vysoké zásobě semen v půdě může vzcházet i později. Konkurenční schopnost později vzešlých rostlin však již nebývá tak vysoká.

Hořčice jako plevel v brukvovité zelenině - zde je herbicidní regulace velmi problematická

U nás se hořčice hojně vyskytuje v nížinách až po teplejší oblasti podhůří. Ve vyšších oblastech se spíše setkáme s blízce příbuznou ředkví ohnicí. Hořčice rolní preferuje úrodnější, vlhčí, na živiny bohaté půdy, především s vyšším pH.

Silné zaplevelení kukuřice hořčicí polní

Mírné zimy dokáže hořčice přečkat a následně vykvétá ve stejnou dobu, jako řepka

Možnosti regulace

V porostech obilnin je hořčice polní, podobně jako ředkev ohnice, potlačována většinou běžně používaných herbicidů, zejména ALS inhibitorů (amidosulfuron, iodosulfuron, tribenuron, florasulam, pyroxsulam atd.), ale i celou řadou růstových herbicidů (MCPA, 2,4-D, dicamba). Účinné jsou také mnohé půdní herbicidy (např. diflufenican a pendimethalin), které lze použít preemergentně či časně postemergentně. Problémem může být vzcházení hořčice v prořídlých porostech ozimů, které si může vynutit opravný zásah v jarním období a prodražit herbicidní ochranu.

V případě, že je nutné řešit zaplevelení hořčicí v porostech řepky, je třeba s tím předem počítat a vybrat Clearfield odrůdu, ve které lze použít imazamox (Cleravis). Ostatní řepkové herbicidy na hořčici vykazují jen velmi slabou nebo žádnou účinnost.

Přestože je hořčice polní velmi citlivá k většině běžně používaných herbicidů v kukuřici, je vhodné především u časně setých, či silně zaplevelených pozemků provést ochranu preemergentně nebo časně postemergentně, tak, aby byla hořčice co nejdříve vyřazena z konkurence. Z preemergentních herbicidů vykazují vysokou účinnost např. úč. l. terbuthylazin (Akris, Balaton, Bonton atd.), či isoxaflutole (Adengo). Aclonifen (Bandur) a flurochloridone (Racer) lze použít také ve slunečnici. Postemergentně lze použít jakoukoliv sulfonylmočovinu, případně růstový herbicid MCPA, 2,4-D, či dicambu. Za horších povětrnostních podmínek, nebo ve vyšších růstových fázích kukuřice, je bezpečnější tembotrione (Laudis).

V konvenčních porostech cukrové řepy lze hořčici polní potlačit omezeným spektrem účinných látek. Z kontaktních herbicidů vykazuje poměrně dobrou účinnost phenmedipham. Z půdních herbicidů, které mohou zamezit případnému pozdějšímu vzcházení hořčice, vykazuje dobrou účinnost lenacil (Venzar) a částečně také metamitron (Goltix). V porostech Conviso Smart obvykle s hořčici problémy nebývají.

V bramborách se častěji setkáme s ředkví ohnicí, která je však podobně jako hořčice polní velmi dobře potlačována všemi běžně používanými herbicidy registrovanými do brambor (aclonifen, diflufenican, metobormuron, prosulfocarb a flurochloridone). Na těžších půdách však může za sucha dojít ke snížení účinnosti. Pro postemergentní ošetření se nejvíce využíval metribuzin, jehož registrace bude v letošním roce ukončena. Od roku 2026 tak bude muset být tento plevel postemergentně řešen rimsulfuronem (Titus), eventuálně bentazonem (Basagran).

V pěstebních systémech, v nichž nelze použít herbicidy, je poměrně účinným opatřením vláčení porostů obilnin prutovými branami, ovšem pouze za předpokladu, že zásah proti hořčici je uskutečněn včas, nejlépe ve fázi děložních lisů. V okopaninách je nutná meziřádková kultivace.