Polní plevele a jejich regulace (6): Mák vlčí

01. 02. 2026 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Ing. Josef Holec, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 811x

Mák vlčí je poměrně běžným plevelem ozimých plodin. Vzhledem k nápadným květům je také jedním z nejznámějších druhů polních plevelů mezi veřejností (obr. 1). Zatímco v porostech ozimých obilnin je obvykle úspěšně potlačován herbicidy, porosty řepky zapleveluje mnohem intenzivněji a silně zaplevelené porosty jsou pak v době květu v krajině nepřehlédnutelné.

Biologie a bionomie

Mák vlčí (Papaver rhoeas) je jednoletý ozimý plevelný druh, patřící do čeledi mákovitých (Papaveraceae). V počáteční fázi růstu jsou rostliny velmi drobné, v porostu snadno přehlédnutelné (obr. 2). Děložní listy jsou úzce čárkovité, první dva listy okrouhle vejčité, pozdější listy jsou v obrysu eliptické, 1–2× peřenodílné–peřenosečné s ostře zubatými úkrojky. Rostlina vytváří nejprve přízemní růžici (obr. 3), teprve později se vyvíjí lodyha, která je obvykle 30–100 cm vysoká, přímá a hustě odstále štětinatá, většinou již od báze větvená. Rostliny při poranění bíle mléčí. Květy máku vlčího jsou velmi výrazné, 5–10 cm široké, a jsou neseny na dlouhých, odstále štětinatých stopkách (obr. 4). Mají sytě červené korunní lístky (na bázi často s tmavofialovou–černou skvrnou). Za květu se překrývají a vnější jsou nápadně širší než vnitřní. Tobolky (makovice) bývají obvejcovité, přibližně 1,5× delší než širší. Bliznový terč má obvykle 8–10 laloků, které v době zralosti přesahují okraj tobolky (charakter odění a tvar makovice jsou odlišovacími znaky od ostatních druhů planých máků).

Tobolky vytvářejí po dozrání drobné otvory pod bliznou, kterými vypadávají dozrálá semena. Semena jsou ledvinovitá, šedohnědá, 0,7–1,0 mm dlouhá, se zřetelně síťovaným povrchem. Na jedné rostlině dozrává obvykle 10–20 tis. semen, přičemž produkce semen je velmi významně ovlivňována plodinou, ve které mák roste.

Po dozrání jsou semena máku vlčího silně dormantní, zejména v suchých a velmi teplých letech. Mák vlčí vzchází především z povrchových vrstev půdy. Hlavní vlna vzcházení máku vlčího nastává během podzimu. Rostliny máku vzcházejí až do zimy, i za nízkých teplot půdy. Často vzchází i v zimě při oblevách. Hromadné klíčení nastává, zejména když po velmi suchém létě následuje mírná zima. Jarní vlna vzcházení je obvykle méně výrazná než podzimní, přičemž od 2. poloviny dubna již obvykle prakticky nevzchází. Nicméně v dynamice vzcházení existují výrazné ročníkové rozdíly. Vedle přirozeného vysemenění na stanovišti se může mák vlčí šířit též osivem. V půdě si semena máku udržují velmi dlouho životnost.

Na území ČR je mák vlčí označován jako archeofyt, tedy druh zavlečený již v prvopočátcích zemědělství. U nás je mák vlčí hojně rozšířen především v teplejších oblastech, kde bývají mírnější zimy. Ve vyšších polohách je jeho výskyt spíše ojedinělý, neboť zde často vymrzá, zejména při holomrazech. V důsledku klimatické změny, kdy i ve vyšších polohách jsou v posledních letech mírnější zimy, dochází k šíření tohoto plevele do vyšších nadmořských výšek. Mák vlčí preferuje hlinité, zásadité–mírně kyselé půdy. Vyhovují mu spíše vlhčí stanoviště.

Mák vlčí zapleveluje zejména ozimé obilniny (obr. 1) a řepku (obr. 5), méně jařiny (především mák - obr. 6) a víceleté pícniny. V okopaninách se mák prosazuje poměrně obtížně, více zaplevelovány bývají časně seté porosty cukrovky a slunečnice, zejména v letech s vysokými srážkami v jarním období.

Mák vlčí má vůči ozimům vysokou konkurenční schopnost, kterou uplatňuje především ve 2. polovině vegetace. V 1. polovině vegetace (na podzim) bývá často přehlížen, drobné klíční rostlinky se však po zimě velmi rychle vyvíjejí a neošetřené pole může v průběhu června rozkvést miliony velkých, rudých květů (obr. 1). Vysokou konkurenční schopností se prosazuje i na úkor jinak vysoce konkurenceschopných ozimých plevelů, jako jsou svízel přítula, či heřmánkovec nevonný. Příčinou velmi hojného výskytu máku v ozimých obilninách bývá převlhčená půda po zimě a nízké teploty v předjaří, kdy obilí strádá, zatímco máku tyto podmínky vyhovují.

Obr. 1: Zaplevelený porost pšenice mákem vlčí bývá v krajině velmi nápadný

Obr. 2: Klíční rostlinky máku vlčího v různých fázích růstu

Obr. 3: Plně vyvinutá přízemní růžice listů

Obr. 4: Kvetoucí rostliny máku vlčího

Obr. 5: Zaplevelený porost ozimé řepky mákem vlčím

Obr. 6: Mák vlčí v máku setém

Možnosti regulace

Časně seté porosty ozimých obilnin je vhodné ošetřit proti máku vlčímu ještě na podzim. V později setých porostech ozimých pšenic často dochází v průběhu zimy k výrazné redukci počtu jedinců vymrznutím a nároky na jarní herbicidní zásah jsou proto obvykle nižší. Také účinnost většiny půdních herbicidů bývá u pozdějších výsevů vyšší, neboť i v případě menšího poškození máku herbicidem, dojde obvykle během zimy k naprosté eliminaci máku.

Účinné jsou prakticky všechny běžně používané kombinované širokospektrálními herbicidy (Trinity, Cougar Forte, Bizon, Juventus, Pontos, Mateno Duo, Compola atd.), případně tank-mix kombinace s herbicidy obsahujícími beflubutamid (Beflex), flumioxazin (Sumimax), pendimethalin (např. Stomp), či diflufenican (např. Legato) (graf 1). Na jaře vykazuje dobrou účinnost např. florasulam (např. Kantor), který působí již při relativně nízkých teplotách. Ještě vyšší účinnost vykazuje tato úč. látka v kombinaci s tribenuronem (např. Florian, či Saracen Max), metsulfuronem (Tripali), halauxifenem (Zypar, Orcane), či aminopyralidem (Mustang Forte, Huricane). S aplikací herbicidů obsahující aminopyralid je však třeba počkat na vyšší teploty (10 °C). Také sulfonylmočoviny tribenuron (např. Express - obr. 7), metsulfuron (Gropper), jejich kombinace (Biplay), či iodosulfuron (Husar) vykazují na mák vlčí dobrou účinnost, pokud je ošetření provedeno včas.

U máku vlčího dochází, s ohledem na jeho vysokou reprodukční schopnost, snadno k vývoji rezistentních populací. V ČR, podobně jako v západní Evropě, již bylo několik populací máku vlčího rezistentních k ALS inhibitorů (florasulam a tribenuron) zaznamenáno. Z pohledu antirezistentní strategie jsou proto vhodné zejména kombinované přípravky obsahující účinný růstový herbicid, nejlépe halauxifen (Zypar - obr. 8) nebo aminopyralid (Mustang Forte). Lze použít i kombinované přípravky obsahující 2,4-D (např. Mustang, či Sekator Plus), je však třeba počítat, že v prořídlých pšenicích nemusí být účinnost v některých letech dostatečná (graf 1).

Z preemergentních herbicidů registrovaných do ozimé řepky vykazují na mák vlčí nejvyšší účinnost napropamid (Devrinol), dimethachlor (Teridox) a dimethenamid, nejlépe v kombinaci s quinmeracem (Bojarda, Torso, Butisan Complete). V kombinaci s quinmeracem (obr. 9) může být za vhodných vláhových podmínek účinný také metazachlor (Butisan Star, Maxraptor atd.) (graf 2). Tyto herbicidy je možné použít i časně postemergentně, mák by však měl mít v době aplikace maximálně děložní listy (graf 2). Ve vyšších růstových fázích (2–6 pravých listů máku) je možné použít aminopyralid (Galera podzim) nebo halauxifen (Belkar, obr. 10), který lze použít také na jaře (Korvetto).

V porostech máku nelze mák vlčí herbicidy potlačit (obr. 6). Pěstování ozimého máku je proto na zaplevelených pozemcích prakticky nemožné, přičemž problémy bývají i s jarním mákem, zejména pak s jeho velmi časnými výsevy.

V porostech konvenčních odrůd cukrové řepy je možné proti máku použít herbicidy obsahující phenmedipham, dimethenamid, lenacil, či quinmerac, nejlépe kombinace alespoň dvou uvedených účinných látek, přičemž je vhodné tyto látky použít již v 1. aplikačním termínu, neboť v porostech řepy je mák obvykle schopný vzcházet jen ve velmi časné a krátké vlně (přelom března a dubna). V porostech Conviso Smart cukrové řepy, kde se využívá herbicidu Conviso One, je třeba monitorovat účinnost tohoto herbicidu, zejména pokud byly v obilních předplodinách použity proti tomuto plevelu výhradně ALS inhibitory.

V případě, že dojde k výraznému přemnožení máku vlčího, se na pozemku doporučuje omezit pěstování ozimů (zejména řepky) a máku setého (i jarního).

Graf 1: Porovnání účinnosti herbicidů a účinných látek používaných v ozimých obilninách na mák vlčí (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2010–24)

Graf 2: Porovnání účinnosti herbicidů, účinných látek a TM kombinací používaných v ozimé řepce na mák vlčí (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2010–24) 

Obr. 7: Působení sulfonylmočoviny tribenuron (Express 50 SX) na mák vlčí - 2 týdny po aplikaci

Obr. 8: Vysokou a rychlou účinnost na mák vlčí na jaře vykazuje např. herbicid Zypar, který je rovněž vhodný z anti-rezistentního hlediska

Obr. 9: Působení účinné látky quinmerac na mák vlčí - časné postemergentní použití

Obr. 10: Působení herbicidu Belkar (halauxifen + picloram) na mák vlčí v řepce - 2 týdny po aplikaci

foto: 1 - Holec, 2–10 - Jursík