Informační portál o ochraně a pěstování rostlin obsahující detailní informace o přípravcích, škodlivých činitelích a možnostech řešení.

Časopis o ochraně a pěstování rostlin pro agronomy a farmáře.

Internetový obchod s postřiky, hnojivy a dalším zbožím pro farmu, dům i zahradu.

Polní plevele a jejich regulace (8): Violka rolní

02. 03. 2026 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Ing. Josef Holec, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 486x

Violka rolní patří k našim nejhojnějším plevelům, vyskytuje se prakticky na všech pozemcích, kam jsou zařazovány ozimé plodiny. Je typickým plevelem ozimé řepky, kde vytváří bohaté porosty, nápadné především v předjaří. Patří k plevelům spodního patra a vzhledem k nižšímu vzrůstu se nevyznačuje nejvyšší škodlivostí. Při vysoké intenzitě zaplevelení ale dokáže plodinám silně konkurovat.

Biologie a bionomie

Violka rolní (Viola arvensis) je jednoletý ozimý plevel, patřící do čeledi violkovitých (Violaceae). V půdě tvoří tenký kůlový kořen. Listy jsou okrouhle vejčité až kopinaté, po okraji vroubkovaně pilovité, s palisty nesouměrně dlanitosečnými až peřenosečnými (obr. 1). Lodyha je většinou vystoupavá, na bázi větvená, zpočátku jemně chlupatá, později olysávající až zcela lysá. Obvykle bývá 10–30 cm vysoká, ale v zapojených porostech plodin se dnes často setkáváme s biotypy mnohem vyššími. Především v porostech ozimé řepky mohou být lodyhy violky i delší než 1 m. Květy jsou souměrné a vyrůstají z úžlabí listů na stopkách dlouhých až 10 cm. Koruna květu je světle žlutá–smetanová, 8–13 mm vysoká. Dolní korunní lístek má obvykle u báze sytě žlutou skvrnu, horní korunní lístky mohou být často nafialovělé a jsou přibližně stejně dlouhé jako kališní nebo i kratší.

Violka rolní se rozmnožuje výhradně generativně. Plodem je světle zelená, 8–10 mm dlouhá, obvejcovitá tobolka, pukající třemi chlopněmi. V jedné tobolce obvykle dozrává 40–70 semen. Semena jsou vejcovitá, 1,4–1,7 mm dlouhá, červenohnědá, u báze s drobným světlým masíčkem. Na jedné rostlině postupně dozrává i více než 3 000 semen, která snadno vypadávají z pukajících tobolek. Prudkým puknutím tobolky někdy dochází k odmrštění semen do vzdálenosti až 2 m. Semena violky rolní se mohou rozšiřovat také pomocí mravenců (myrmekochorie), kteří semena sbírají a konzumují masíčko bohaté na proteiny na jejich bázi. Semena violky jsou po dozrání dormantní, ale pokud dozrála již během léta, mohou vlivem vyšších teplot do podzimu dormanci ztratit a vyklíčit ještě v témže roce. Violka rolní vzchází především v podzimním období (od konce srpna až do zimy) a následně také na jaře (březen, duben), nejlépe z hloubky do 10 mm, přičemž světlo působí na klíčení pozitivně (obr. 2). Později vzcházivost prudce klesá a během června a července prakticky nevzchází. Semena violky rolní vydrží v půdě životná poměrně dlouho, i více než 10 let.

U nás se violka rolní hojně vyskytuje na celém území státu od nížin až do hor. Je nenáročná na půdní vlastnosti, snáší všechny typy půd. Na nevápenitých, štěrkovitých nebo písčitých půdách bývá hojnější, což však může být způsobeno tím, že na chudých půdách mívají plodiny často řidší zápoj a violka se zde může lépe uplatňovat. Violka rolní patří v současnosti k nejrozšířenějším plevelům ČR. Na pozemcích je poměrně pravidelně rozptýlena (netvoří ohniska). Obvykle se jedná spíše o plevel spodního patra, kde se uplatňuje především před zapojením porostu a následně po sklizni. Kvetoucí rostliny violky jsou zvláště nápadné brzy z jara. V ozimých obilninách a v řepce rozkvétají violky ještě před tím, než plodina po zimě plně obnoví růst.

Hlavní příčinou prudkého populačního nárůstu violky rolní v posledních letech je vysoké zastoupení ozimých plodin v osevních sledech, které poskytují violce nejpříhodnější podmínky pro růst a reprodukci. Vedle nevyvážených osevních sledů se negativně podílejí na šíření violky také častější používání minimalizačních technologií zpracování půdy. Dalším významným faktorem vysokého rozšíření violky je její poměrně vysoká odolnost vůči celé řadě herbicidů, především řepkovým.

Violka rolní se vyznačuje relativně nízkou škodlivostí v porostech plodin. Práh škodlivosti se uvádí v rozmezí 20–250 rostlin/m² v závislosti na plodině a lokalitě. Na mnoha pozemcích, především těch, kde je častěji řazena ozimá řepka (obr. 3), je však zaplevelení violkou velmi intenzivní a může dosahovat několika set, ale i tisíc jedinců/m². Nízké a střední zaplevelení nemusí sice způsobit výraznější výnosové ztráty, dochází však k masivní reprodukci, významně se obohacuje půdní zásoba semen a v dalších letech bývá zaplevelení kalamitní (obr. 4).

Obr. 1: Rostlina violky rolní na počátku prodlužovacího růstu

Obr. 2: Vzcházející violky rolní

Obr. 3: V porostech ozimé řepky obvykle violka rolní nezpůsobuje závažnější výnosové ztráty, dokáže se však reprodukovat a zaplevelení v dalších letech bývá výraznější

Obr. 4: Intenzivní zaplevelení ozimé pšenice violkou rolní (stovky rostlin/m²) již může mít dopad na výnos

Možnosti regulace

Regulaci violky rolní v porostech ozimých obilnin je vhodné provést na podzim, nejlépe časně postemergentně, kdy je violka k herbicidům nejcitlivější. Vysokou účinnost vykazují v tomto aplikačním termínu především herbicidy, obsahující diflufenican (např. Legato), který se vyznačuje velmi dlouhou reziduální účinností, takže obvykle dokáže zabránit vzcházení violek během mírné zimy a na jaře (graf 1). Velmi dobrou účinnost na violky vykazuje také beflubutamid (Beflex), pendimethalin (např. Stomp) a flumioxazin (Sumimax). Pethoxamid a flumioxazin je však třeba použít včas (před vzejitím violky nebo ve fázi děložních listů). Jarní ošetření lze doporučit pouze u později setých porostů nebo při nízké intenzitě zaplevelení, neboť ve vyšších růstových fázích se violku již obvykle nepodaří zcela eliminovat (graf 1), pouze se omezí její konkurenční působení, přičemž violka je schopna se reprodukovat, a to zejména v hůře zapojených porostech. Dobrou účinnost vykazují na jaře některé sulfonylmočoviny, především iodosulfuron (Husar), tribenuron (např. Express), metsulfuron (např. Gropper - obr. 6) nebo jejich kombinace (Biplay). Tyto herbicidy je však nutné použít včas (před nástupem generativní fáze). Za sucha je vhodné tyto přípravky použít s vhodným adjuvantem. Z růstových herbicidů vykazuje nejvyšší účinnost aminopyralid (Huricane, Mustang Forte). I u těchto přípravků je však nutné provést ošetření včas, neboť s rostoucí růstovou fází se účinnost výrazně snižuje. V jarních obilninách bývá účinnost výše uvedených přípravků výrazně vyšší, neboť violka je obvykle v nižší růstové fázi a konkurenční schopnost jařin je obvykle také vysoká.

Žádný z půdních herbicidů registrovaných do ozimé řepky nezajišťuje dostatečnou účinnost na violku rolní (graf 2). Za ideálních vláhových podmínek může být výrazně potlačena clomazonem (např. Command). Z registrovaných postemergentních herbicidů vykazují na violku nejvyšší účinnost ty, obsahující aminopyralid (Galera Podzim - obr. 7) a halauxifen (Belkar), nejlépe však jejich kombinace (graf 2). Tyto herbicidy ale obvykle také nedokáží violku zcela potlačit a v mezerovitých a řídkých porostech často regeneruje. Violka rolní je odolná dokonce i vůči herbicidům používaných v Clearfield odrůdách (imazamox).

Přestože je violka poměrně odolná proti většině účinných látek používaných v konvenčních odrůdách cukrové řepě, pokud jsou použity vhodné kombinace účinných látek (metamitron phenmedipham, ethofumesate) a ošetření je provedeno včas, bývá violka obvykle dostatečně potlačena a problémy s ní nebývají. V porostech Conviso One cukrové řepy řeší violku rolní spolehlivě herbicid Conviso One (foramsulfuron + thiencarbazone).

Vzhledem k pozdnímu setí nebývá kukuřice violkou zaplevelena tak intenzivně. Z jara vzešlé rostliny violky jsou potlačeny předseťovým zpracováním půdy a další vlna vzcházení již nebývá tak vysoká. Běžně používané kukuřičné herbicidy jsou proti violce dostatečně, nebo alespoň částečně, účinné. Z půdních herbicidů vykazují vysokou účinnost především ty, které obsahují terbuthylazin (Akris, Balaton, Koban T atd.) a pendimethalin (např. Stomp). Účinnost většiny postemergentních herbicidů je poněkud nižší (i když obvykle dostatečná), snad s výjimkou mesotrione (např. Callisto) a thiencarbazone (Adengo, Capreno, Maister Power - obr. 8), které vykazují velmi dobrou účinnost i v horších povětrnostních podmínkách.

Většina běžně používaných herbicidů, resp. TM kombinací v bramborách vykazuje na violky uspokojivou účinnost. Z půdních herbicidů vykazují nejvyšší účinnost aclonifen (Bandur), nejlépe v kombinaci s diflufenicanem (Bokator). Dobrou účinnost vykazuje také metribuzin (např. Sencor), metobromuron (Proman) a pendimethalin, nejlépe v kombinacích. Postemergentně lze violku řešit rimsulfuronem (Titus), nejlépe v kombinaci s metribuzinem.

V porostech máku lze k regulaci violky využít herbicidy obsahující mesotrione (Callisto), či isoxaflutole (Merlin Flexx).

Graf 1: Porovnání účinnosti herbicidů a účinných látek používaných v obilninách na violku rolní (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2010–24)

Graf 2: Porovnání účinnosti herbicidů a účinných látek používaných v řepce ozimé na violku rolní (maloparcelní pokusy na několika lokalitách, 2010–24)