Polní plevele a jejich regulace (9): Tetlucha kozí pysk

27. 04. 2026 Tetlucha kozí pysk patří k méně nápadným druhům plevelů. V porostech širokořádkových plodin se ale jedná o lokálně významný plevel, který se s rozvojem bezorebných technologií stává stále problematičtějším. Plevele Zobrazeno 778x

Tetlucha kozí pysk patří k méně nápadným druhům plevelů. V porostech širokořádkových plodin se ale jedná o lokálně významný plevel, který se s rozvojem bezorebných technologií stává stále problematičtějším.

Biologie a bionomie

Tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium) je ozimý plevelný druh z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Rostliny tetluchy jsou 30–80 cm vysoké, s krátkým vřetenovitým kořenem. Rostliny vzešlé později na jaře nebo v létě jsou obvykle menšího vzrůstu (5–20 cm), často rostou na strništích a pravděpodobně to jsou pouze populace vzniklé přizpůsobením se podmínkám obilních kultur.

Klíční rostliny mají děložní listy úzce eliptické–kopinaté, pravé listy jsou střídavé, 1. list bývá trojdílný, další listy jsou postupně trojčetné, s lístky trojklanými. Lodyžní listy jsou obvykle 2× trojčetné s lístečky vejčitými–kopinatými, peřenosečnými (obr. 1). Lodyha je tupě hranatá–slabě rýhovaná, bohatě větvená a v uzlinách zřetelně lomená. Rostliny mívají rozložitý habitus, často bez zřetelné dominance hlavní lodyhy. Květenstvím tetluchy je složený okolík (obr. 2). Obal chybí, obalíčky jsou asymetrické, tvořené několika svěšenými, šídlovitými listeny. Květy mají bílé korunní lístky, někdy se zeleným pruhem uprostřed.

Obr. 1: Mladá rostlina tetluchy kozí pysk

Obr. 2: Tetlucha kozí pysk na počátku kvetení

Tetlucha kozí pysk se rozmnožuje výhradně generativně. Plodem jsou široce vejcovité–téměř kulovité dvounažky, které jsou 3,5–4 mm dlouhé, hluboce podélně žebrované, šedožluté. Po dozrání se rozpadají na 2 polokulovité díly. Jedna rostlina dokáže vytvořit i více než 500 nažek, které jsou po dozrání dlouze dormantní. Dormance je podmíněna fyziologicky i vlastnostmi oplodí. Nažky s intaktním perikarpem klíčí velmi špatně. Po jeho odstranění a působením střídavých teplot je však možné vyprovokovat nažky ke klíčení i brzy po dozrání.

Podobný efekt má i jejich stratifikace ve vlhkých podmínkách za nízkých (5 °C) či vysokých (30 °C) teplot. Jsou-li však nažky po stratifikaci za vysokých teplot vystaveny nízkým teplotám, je klíčení inhibováno. V polních podmínkách dochází k porušení dormance a vzcházení velmi pomalu (oplodí je působením mikroorganizmů narušováno obtížně), přičemž nejvyšší klíčivost vykazují nažky tetluchy obvykle po 2–3letém uložení v půdě. Vzchází nejčastěji z povrchových vrstev půdy (klíčení je částečně stimulováno světlem) během celého vegetačního období, v závislosti na vláhových podmínkách, nejvíce však na jaře. S ohledem na dlouhou a hlubokou dormanci vydrží nažky v půdě poměrně dlouho životné. Na nové pozemky se šíří především osivem zelenin (petržel, mrkev, cibule), ale také komposty a statkovými hnojivy.

V ČR se tetlucha kozí pysk vyskytuje roztroušeně až dosti hojně na celém území státu, především v nižších polohách, zasahuje však až do středních podhorských poloh. Výšková horní hranice souvislého rozšíření odpovídá horní hranici výskytu polních kultur. Preferuje především zásaditější a těžší půdy. Relativně nižší frekvence výskytu je na půdách s ultrabazickým podkladem. V přirozených společenstvech rostlin se u nás nevyskytuje, roste jen na člověkem ovlivněných stanovištích. Na orné půdě je významným plevelem především zeleniny a okopanin. V obilninách či řepce se s ní setkáváme především při okrajích pozemků, velmi dobře se dokáže uplatnit na nepodmítnutých strništích. Častá je také v porostech zeleniny, především v mrkvi, petrželi a cibuli. Na orné půdě převládají méně vzrůstné typy rostlin tetluchy, v okolí polí se vyskytují i formy výrazně vyšší (80 cm), které jsou v případě výskytu na orné půdě v porostu plodin mnohem nápadnější a mohou být zaměňovány za jiné, příbuzné druhy (např. za bolehlav plamatý). V systémech redukovaného zpracování půdy (mulč na povrchu půdy) tetlucha často přežívá z podzimu a následně se v porostech plodin (např. kukuřice) uplatňuje již velmi brzy po založení porostu s vyšší konkurenční schopností, než kdyby vzcházela až na jaře.

Obr. 3: Silný výskyt tetluchy v porostu cukrové řepy

Možnosti regulace

Tetlucha kozí pysk patří k významným plevelům konvenčních odrůd cukrové řepy, především díky její vysoké odolnosti k mnoha běžně používaným herbicidům (phenmedipham, ethofumesate, metamitron), což bylo hlavní příčinou masivnějšího rozšíření tetluchy na cukrovkových polích na konci 80. a v 90. letech minulého století. V konvenčních porostech cukrové řepy zaplevelených tetluchou (obr. 3) je, po zákazu triflusulfuronu, možné efektivně použít clopyralid (Lontrel) a od příštího roku nově registrovaný florpyrauxifen (Rinpode). Z půdních herbicidů vykazuje určitou účinnost pouze clomazone (Command), dimethenamid (Outlook) a quinmerac (Goltix Titan), jejichž účinnost je však významným způsobem ovlivněna půdní vlhkostí. V Conviso Smart odrůdách je tetlucha spolehlivě potlačena herbicidem Conviso One (foramsulfuron + thiencarbazone).

Obr. 4: Tetlucha kozí pysk při okraji porostu ozimé pšenice

Obr. 5: Tetlucha v porostu mrkve

V porostech ostatních polních plodin se tetlucha uplatňuje poměrně obtížně, navíc většina herbicidů běžně používaných v obilninách (obr. 4), kukuřici a řepce vykazuje na tetluchu uspokojivou účinnost. Problematická je pouze regulace tetluchy v mrkvi (obr. 5) a petrželi. Na pozemcích s vyšší intenzitou zaplevelení tetluchou se proto nedoporučuje pěstování těchto zelenin. K přitlumení tetluchy v mrkvi lze použít preemergentně clomazone. V cibuli bude snad možné použít florpyrauxifen, jehož registrace se připravuje. Je však třeba počítat s nižším dávkováním a precizním časováním.