BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Příčiny šíření trávovitých plevelů

19. 10. 2022 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. a kol. Plevele Zobrazeno 427x

Hlavním cílem integrované regulace plevelů na orné půdě je postupně snížit zaplevelenost, co nejvíce eliminovat konkurenci plevelů vůči kulturním rostlinám při zachování diverzity plevelných druhů v agroekosystému. Smyslem fungujícího systému regulace na jednotlivých pozemcích a celých farmách je harmonické spojení zpracování půdy, agrotechniky, využití herbicidů i celé řady dalších faktorů. Jednotlivá opatření, aby splnila svůj význam, musí být soustavná a promyšlená s cílem postupného snižování zásoby generativních a vegetativních diaspor v půdě.

Proseeds

Nejvýznamnější a nejrozšířenější plodiny z hlediska tržní produkce zemědělců (ozimá pšenice, ozimý ječmen a ozimá řepka) jsou sety na podzim. Proto je nutné spolehlivě eliminovat plevelné rostliny, které silně konkurují plodinám již krátce po vzejití na podzim. Při zanedbání pravidel regulace plevelů dochází k nevratnému poškození porostu, kterému nezabráníme ani jarními aplikacemi účinných herbicidů. Významné je zastoupení jarních plodin, zejména širokořádkových, jako je například kukuřice, řepa cukrová a celá řada dalších.

V současné době se významně vyskytují na polích následující ozimé plevelné trávy: chundelka metlice (Apera spica-venti), psárka polní (Alopecurus myosuroides), sveřep jalový (Bromus sterilis)sveřep měkký (Bromus mollis). V posledních letech byl zaznamenán silný nárůst výskytu dříve téměř neznámého plevele mrvky myší ocásek (Vulpia myuros). Z jarních trávovitých plevelů jsou významné ježatka kuří noha, bér zelený, rosička krvavá a celá řada dalších. Z vytrvalých plevelů potom pýr plazivý, rákos obecný, kamyšníky a v poslední době nově nalezený invazní druh šáchor jedlý.

Faktory ovlivňující nárůst jednoděložných plevelů

Střídání plodin

Střídání ozimů a jařin, obilnin, luskovin a okopanin má kromě celé řady pozitivních vlivů i významné regulační působení na reprodukci plevelů. Opakovaným setím ozimých plodin po sobě vytvoříme optimální podmínky pro rozšíření ozimých plevelů. Reprodukční potenciál těchto plevelů je vysoký. Jedná se o současný problém, kdy klasické střídání plodin není možné dodržet. Plevelné druhy této situace dokonale využily a v současné době jsme svědky jejich vysokého výskytu. To se týká především již zmíněných trávovitých plevelů.

Skladba pěstovaných plodin

Většina pěstovaných plodin je ozimého charakteru. Mezi nejpěstovanější plodiny patří především ozimá pšenice, ozimý ječmen, žito, tritikale a ozimá řepka. Většina uvedených ozimých plevelů dozrává před sklizní plodiny - chundelka metlice, psárky, sveřepy, mrvka, ale i další plevelné druhy. To má za následek buď vysemenění plevelů přímo na pole, nebo rozptýlení semen při sklizni po poli. Značná část semen plevelů však zůstává ve sklizené produkci, zvyšuje náklady na čištění a hrozí nebezpečí dalšího šíření nedostatečně vyčištěným osivem.

Sklizeň plodin

Bohužel při sklizni obilnin a řepky se většina semen plevelů dostává zpět na povrch půdy. Navíc jsou semena plevelů sklízecími mlátičkami rovnoměrně rozšiřována a tím se významně technologie sklizně podílejí na šíření plevelů.

Zpracování půdy

Zpracování půdy patří mezi jedno z nejvýznamnějších agrotechnických opatření. Důležité je zabránit odparu vody z půdy, zaklopit posklizňové zbytky, provzdušnit profil ornice a připravit pozemek pro setí plodin. Z těchto důvodů je nutné věnovat pozornost, aby podmítka, orba i setí byly provedeny s vysokou pečlivostí. Proto je nutné věnovat zvýšenou pozornost kvalitě podmítky a následnému zpracování půdy. Z pohledu regulace plevelů je hlavním cílem těchto opatření zapravit semena plevelů pod povrch půdy a vzcházející plevele následným zpracováním půdy zničit.

Vzhledem k postupnému ústupu od hlubokého zpracování půdy a příklonu k technologiím minimálního zpracování půdy stoupají nároky na použití herbicidních přípravků a tím rostou i náklady na použití herbicidů. Právě ústup hlubokého zpracování půdy má vysoký podíl na růstu celkového zaplevelení a šíření plevelů.

Používání herbicidů

Hlavní součástí systému regulace plevelů je v současné době používání herbicidů. Používání herbicidů je nutné posuzovat především z pohledu racionálních aplikací účinných herbicidů v optimálním termínu v době nejvyššího účinku na plevele, ale respektovat i širší pohled agroekologický a ekotoxikologický z hlediska ochrany životního prostředí a zdraví člověka i zvířat. Vzhledem k rostoucím požadavkům na nově povolované herbicidní přípravky se musí klást stále větší důraz na využití dalších regulačních opatření. Pro dosažení úspěchu při použití herbicidů je nutné splnit několik základních podmínek.

Biologická charakteristika významných jednoděložných plevelů

Ozimé jednoděložné plevele

Chundelka metlice (Apera spica-venti (L.) P. Beauv.)

Patří mezi velmi významné plevele, zvláště v ozimých obilninách. Konkurenčně je velmi silná, při vyšším výskytu dokáže potlačit pěstovanou plodinu. Zapleveluje především ozimy (pšenici, žito, ječmen, řepku) a v poslední době i jařiny a okopaniny. Před sklizní obilí se část semen vysemení na půdu a zbytek při sklizni plodiny. Většinou se nedostává do sklízeného produktu, protože její obilky vypadají před sklizní, nebo jsou při sklizní obilnin rozptýleny po poli. Dříve naprostá většina rostlin vzcházela na podzim a na jaře v ozimých plodinách, ale v posledních několika letech vzchází i v jarních plodinách. Klíčí velmi dobře z povrchu a z hloubky půdy do 1 cm.

U nás se vyskytují rezistentní populace vůči ALS inhibitorům, PS II inhibitorům a ACCase inhibitorům.

Chundelka metlice
Chundelka metlice

Psárka polní (Alopecurus myosuroides Huds.)

Na naše území byla pravděpodobně zavlečena ze Středomoří po železniční trati. Její výskyt je u nás zatím lokální (okolí Prahy, Mělníka, Českých Budějovic, České Lípy). Je to konkurenčně velmi silná rostlina. Patří mezi trsnaté trávy, stébla jsou přímá, 20–60 cm vysoká. Rozmnožuje se obilkami. Na orné půdě se může významně konkurenčně prosadit v ozimých obilninách, ozimé řepce a mezerovitých porostech jarních obilnin. V posledních letech se postupně šíří po našem území.

U nás se vyskytují rezistentní populace vůči ALS inhibitorům.

Psárka polní
Psárka polní

Sveřep jalový (Bromus sterilis L.)

Sveřep jalový patří mezi jednoleté ozimé rostliny. Je to trsnatá tráva, která vytváří přímá až vystoupavá stébla, 25–60 cm vysoká, pochvy listů jsou ochlupené. Lata je 15–20 cm dlouhá, řídká a rozkladitá. Klásky jsou obvykle 5–8květé, 20–35 mm dlouhé. Kvete od března do května. Obilky jsou rýhované, až 12 mm dlouhé, osinaté. Rozmnožuje se obilkami, kterých se na jedné rostlině může vytvořit přes 200. Obilky mají vysokou klíčivost a jsou schopny vzcházet až ze 6 cm. V minulosti nebyl považován za významný plevel. Postupně jeho význam stoupá. Má rychlý růst, proto je silným konkurentem i v hustě setých plodinách. Je rozšířen v celé Evropě. Vyskytuje se po celém území našeho státu. Roste na suchých stanovištích, zapleveluje v současnosti všechny ozimé plodiny, sady, vinice i pícniny.

K šíření tohoto plevele významně přispívá nedostatečné zpracování půdy a používání technologií minimálního zpracování. Klasická hluboká orba zaplevelení významně snižuje. K většině herbicidů je poměrně tolerantní. Četnost výskytu stále stoupá, nárůst zaplevelenosti tímto plevelným druhem se bude vyvíjet v závislosti na používaných technologiích zpracování půdy.

Sveřep jalový
Sveřep jalový

Obilky sveřepu jalového
Obilky sveřepu jalového

Sveřep měkký (Bromus mollis L.)

Sveřep jalový patří mezi jednoleté ozimé rostliny. Středně vysoká trsnatá tráva. Vytváří vzpřímená stébla, listové pochvy jsou hustě ochlupené. Listy jsou dlouhé až 5 cm, ochlupené. Laty jsou husté, až 10 cm dlouhé, větévky laty jsou až 5 cm dlouhé. Klásky jsou 6–0květé a až 2 cm dlouhé. Kvete od května do června. Rozmnožuje se semeny. Obilka je podlouhlá. Po dozrání mají vysokou klíčivost. V minulosti nebyl zařazován mezi významné plevele. V posledních letech jeho význam postupně stoupá. Patří mezi původní plevelné druhy a je rozšířen po celém území naší republiky. Vyskytuje se především na nezemědělské půdě, dále v sadech, vinicích a v posledních letech se začíná vyskytovat i na orné půdě. Vzhledem k jeho rychlému vývoji se konkurenčně prosadí i v hustých obilninách.

Tendence šíření je podobná jako u sveřepu jalového. Četnost jeho výskytu na zemědělské půdě je však menší.

Sveřep měkký
Sveřep měkký

Obilky sveřepu měkkého
Obilky sveřepu měkkého

Obilky sveřepů mají vysokou klíčivost
Obilky sveřepů mají vysokou klíčivost

Mrvka myší ocásek (Vulpia myuros (L.) C.C. Gmet.)

Je to jednoletá, převážně ozimá rostlina, schopná je však vzcházet na jaře, vykvést a vytvořit životaschopné obilky. Rostliny mrvky vytváří trsy, jsou vysoké 30–70 cm, jednotlivé rostliny mohou být i vyšší. Stébla jsou vzpřímená, listy úzké. Pochvy bývají hladké a jazýček nevýrazný zhruba 1 mm dlouhý. Laty jsou převislé velmi často až 30 cm dlouhé. Obilek vytváří velké množství. Pochází z Evropy a severní Afriky a zavlečena byl v minulosti i na jiné kontinenty. Rostlina se přirozeně vyskytuje na sušších ruderálních stanovištích, železnicích, v okolí dálnic a silnic, staveništích atd. a odtud proniká na pole. Nejhojněji se vyskytuje ve středních Čechách, ale roztroušeně po celém území ČR.

Mezi hlavní příčiny expanze mrvky myší ocásek na ornou půdu patří především úzké spektrum pěstovaných plodin, tedy zejména vysoké procento obilnin, potom využívání technologií minimálního zpravování půdy. Právě minimální zpracování půdy, podobně jako u sveřepu jalového a sveřepu měkkého vyhovuje reprodukci těchto rostlin. Obilky zůstávají v povrchových vrstvách půdy a jsou schopny vzcházet ve velkém množství v následujících plodinách. Mrvka myší ocásek je schopná růst a vyvíjet se i v jarních plodinách.

Vzcházející rostliny mrvky myší ocásek
Vzcházející rostliny mrvky myší ocásek

Nejvíce mrvka zapleveluje souvratě
Nejvíce mrvka zapleveluje souvratě

Totální zaplevelení ozimého ječmene mrvkou myší ocásek
Totální zaplevelení ozimého ječmene mrvkou myší ocásek

Vytrvalé jednoděložné plevele

Pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Desv.)

Patří mezi velmi významné plevele. Konkurenční schopnost je vysoká. Do půdy vylučuje alelopatické látky, které brzdí růst ostatních rostlin. Jedná se o glykosid agropyren, který je uvolňován z živých i odumírajících rostlin. Proto jsme velmi často svědky růstové deprese zemědělských plodin i po použití účinných herbicidů proti pýru plazivému. Vyskytuje se na 75–85 % orné půdy, velmi rozšířený je ve všech oblastech a ve všech pěstovaných plodinách, na orné půdě i ve speciálních plodinách.

Vytrvalá mělce kořenící rostlina s oddenky. Středně vysoká až vzrůstná tráva setrvávající v půdě článkovými oddenky. Na každém uzlu jednotlivých článků je patrný kořenový pupen a stonkové pupeny. Terminální pupen je krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla dlouhá až 1 m. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Stébla jsou zakončena lichoklasem sestávajícím z 15–20 klásků. Kvítky jsou sestaveny po 5 do klásků. Kvete od června do srpna. Rozmnožuje se generativním a vegetativním způsobem. Obilky dlouhé až 7 mm mají po dozrání poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Obilky klíčí nejlépe z hloubky kolem 1 cm. Rostliny vzešlé v srpnu a září vytvoří do zimy kořenový systém schopný vegetativní reprodukce. V polních podmínkách převládá především vegetativní rozmnožování. Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopná v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20–30 cm. Přestože vegetativní způsob rozmnožování na orné půdě převládá, je nutné nepodceňovat generativní rozmnožování obilkami.

Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Vzhledem k pokračování tohoto trendu lze předpokládat, že pýr plazivý zůstane stále významným plevelem na orné půdě.

Kamyšník polní (Bolboschoenus planiculmis (F. Schmidt) Egorova)

Vyskytuje se v Eurasii a na Dálném Východě. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště, ale naopak dobře roste i na vysychavých lokalitách. Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Pro růst vyžaduje světlo a prostor, proto zapleveluje převážně širokořádkové porosty okopanin a zelenin. Zde je schopen se po odstranění ostatních plevelů (především herbicidy) postupně rozrůstat a tvořit kolonie. Následující rok je schopen se prosadit i v obilninách. Nejvíce se však rozšířil tam, kde se řepa cukrová, kukuřice a polní zeleniny často střídají po sobě. Hojně je rozšířen na zavlažovaných pozemcích.

V půdě vytváří tmavohnědý oddenek s podzemními hlízkami. Lodyha je 30–120 cm vysoká, jednoduchá, trojhranná, nahoře drsná. Čárkované listy vyrůstají z dolní části stonku, jsou široké 2–10 mm, ploché, lysé, někdy drsné. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z 1–2 přisedlých svazečků a 0–4 stopkatých svazečků. Kvete od června do září. Plodem jsou obvejčité až eliptické, zploštělé, žlutobílé, později hnědé, po přezimování tmavohnědé, 1–3 mm velké nažky. Hlavní způsob rozmnožování je vegetativní - pomocí hlízek, částečně i semeny. Rostlina za vegetaci vytvoří obrovské množství hlízek, které jsou schopny přecházet do dormance i na několik let (až 5 let) a poté znovu začít vegetovat. Dormantní hlízky jsou tmavohnědé, vegetující jsou světlé. Po vytvoření nové hlízky oddenek rychle mezi novou a starší hlízkou odumírá. Kamyšník polní vytváří více hlízek menší velikosti než druhý druh - kamyšník širokoplodý. Podle našich výsledků může kořenový systém zasahovat podle podmínek prostředí až do hloubky půdy 60 cm. Rostlina vytváří velké množství nažek, ovšem v přírodě se vyskytuje pouze malé množství semenáčků. Nejlépe klíčí po přezimování, kdy byla semena uložena ve vlhku. Klíčí při vysokých denních a nízkých nočních teplotách mělce v půdě. Hlízky se šíří vodou (zvláště při povodních), zemědělskými stroji - uchycují se a roznášejí po poli. Semena se šíří ptáky a vodou.

Předpokládá se další šíření této rostliny, zvláště z důvodu nevyřešené ochrany. Je schopen růst v různých podmínkách, v suchu, ale roste i trvale pod vodou.

Mladá rostlina kamyšníku polního
Mladá rostlina kamyšníku polního

Květenství kamyšníku polního
Květenství kamyšníku polního

Kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus laticarpus prov.)

Vyskytuje se převážně v Evropě, zvláště ve středu kontinentu v okolí velkých řek. Osidluje široké spektrum stanovišť. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Často se vyskytuje na stanovišti s kamyšníkem polním. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště (kolejové řádky apod.). Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Zapleveluje stejné plodiny a stejným způsobem jako kamyšník polní. Rostlina velmi podobná předešlému druhu, od kterého se liší pouze v některých znacích. Je mohutnější než kamyšník polní, vytváří silnější lodyhy, je vyšší, avšak vytváří menší počet lodyh. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z přisedlých a stopkatých svazečků. Nažky jsou trojhranné, 1–3 mm velké, tmavohnědé. V půdě vytváří menší počet hlízek, které jsou ovšem větší.

Má předpoklady se dále šířit, je vysoce přizpůsobivý novým stanovištním podmínkám, vytváří velké množství hlízek za vegetaci, které jsou schopny přečkat nepříznivé podmínky i na několik let. Velmi dobře reaguje na přihnojení N, který snadno a rychle přijímá, zvláště po odstranění ostatních plevelů.

Mladá rostlina kamyšníku širokoplodého
Mladá rostlina kamyšníku širokoplodého

Květenství kamyšníku širokoplodého
Květenství kamyšníku širokoplodého

Rákos obecný (Phragmites australis (Cav.) Trin.ex Steudel)

Patří mezi velmi významné plevele. Jeho konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny. Využívá se však též v kořenových čistírnách odpadních vod k fytoremediaci. Dříve se využíval ve stavebnictví. Zhotovují se z něj rohože i ozdoby. Vyskytuje se roztroušeně po celém území, převážně na vlhkých stanovištích. Zapleveluje všechny pěstované plodiny. Šíří se z břehu vodních ploch, zavlažovacích a odvodňovacích kanálů, prorůstá meliorační drenáže. Vytváří stébla dlouhá až 2 m. Listy s dlouhými pochvami jsou rozestavěny ve dvou řadách. Stébla jsou zakončena bohatou latou.

Na orné půdě vytváří pouze sterilní stébla, fertilní stébla vytváří na neobdělávané půdě. Rostlina se rozmnožuje generativní a vegetativní cestou. Obilky jsou drobné, ochmýřené, šíří se větrem a vodou. Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácejí. Na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování. Článkované oddenky jsou uloženy ve značné hloubce až 2 m. Z těchto horizontálních oddenků raší nové výhony. Regenerace oddenků je vysoká. Vzhledem k hloubce zakořenění nejsou poškozovány orbou.

Porost rákosu v době vegetačního klidu
Porost rákosu v době vegetačního klidu

Oddenky rákosu obecného
Oddenky rákosu obecného

Šáchor jedlý (Cyperus esculentus L.)

Pochází ze subtropických oblastí Přední Asie, Afriky, jižní Evropy a také z Ameriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu vyjma severních a jižních oblastí. Jedná se o prastarou kulturní rostlinu, byla pěstována již ve starověkém Egyptě, kde byla pravděpodobně domestikována. V zemích, kde se tato rostlina pěstuje, jsou hlízky konzumovány buď syrové, vařené, pečené nebo pražené. Pražené a rozemleté hlízky se používají jako kávová náhražka.

Rostliny šáchoru upřednostňují především vlhká stanoviště a půdu, která je propustná s dostatkem živin. Proto jí vyhovují v našich podmínkách pozemky, které jsou pravidelně zavlažovány. Rostliny jsou však schopny překonat i dlouhé suché periody. Je to jednoletá rostlina trávovitého vzrůstu, vysoká od 30 do 60 cm, která vytváří drobné hlízky, zpravidla na konci oddenků. Nadzemní části rostlin s příchodem mrazu odumřou. Pod zemí však přežívají hlízky, které jsou v současných podmínkách u nás schopné přezimovat. Na jaře vyrůstají z hlízek nové rostliny, rostliny vytvářejí nové článkovité oddenky, které dorůstají délky až 30 cm. Kořenový systém dosahuje zpravidla do hloubky 20 cm. Na koncích oddenků se vytvářejí nahnědlé, kulovité, vejcovité nebo soudečkovité hlízky, které dosahují délky maximálně 2 cm. Oddenky nevytvářejí životaschopné pupeny a koncem vegetace odumírají. Vegetativní rozmnožování tohoto plevele převládá na vlhkých stanovištích, za sucha upřednostňuje generativní reprodukci a vytváří velké množství semen. V příhodných podmínkách se šíří semeny. Semena jsou dlouho dormantní. Klíčivost velmi vysoká a rostliny vzcházejí i z povrchu půdy a optimálně z hloubky do 1,5 cm. S rostoucí hloubkou vzcházivost významně klesá.

Kvetoucí šáchor jedlý
Kvetoucí šáchor jedlý

šáchor jedlý - hlízky na oddencích
Šáchor jedlý - hlízky na oddencích

Zásady správného používání herbicidů

  • Znát druhové spektrum plevelů vyskytujících se na pozemku včetně jejich biologie.
  • Používat herbicidní přípravky či jejich kombinace se spolehlivým účinkem na vyskytující se plevele.
  • Nepoužívat stejné herbicidy opakovaně po sobě. Hrozí nebezpečí selekce tolerantních plevelů, případně vzniku rezistence u plevelů a jejímu rychlému rozšíření po okolí.
  • Při vyšším zaplevelení použít vždy horní hranici povolené dávky herbicidů.
  • Používat přesně seřízený a otestovaný postřikovač s vyškolenou obsluhou.
  • Dodržet dávku vody. Snižování dávky vede vždy k vyššímu riziku selhání aplikace.
  • Herbicidy používat v optimálním termínu aplikace ve vztahu k citlivým fázím plevelů. Aplikace v období velkého sucha jsou rizikové.

Sortiment herbicidních přípravků na trhu je velmi široký. Při slabém zaplevelení je možné používat s úspěchem i herbicidy relativně levné. S rostoucím výskytem nebezpečných konkurenčně silných plevelů je nutné použít cenově náročnějších herbicidů. Stále ale platí, že bez úspěšných aplikací herbicidů se produkce nevypěstuje. Přesto je ale zřejmé, že pouze orientace na používání herbicidů problém nevyřeší bez změn ve střídání plodin a zpracování půdy.

Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně
foto: J. Mikulka

Související články

Vliv restrikcí účinné látky glyphosate na šíření plevelů

03. 02. 2023 Doc. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Prof. Ing. Josef Soukup, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 242x

Podzimní výsevy meziplodin do meziřadí chmelnic a regulace plevelů

11. 01. 2023 Ing. Jiří Dreksler a kol. Plevele Zobrazeno 494x

Mrvka myší ocásek - nově se šířící trávovitý plevel

21. 11. 2022 Doc. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 815x

Kostřavojílky - nově se šířící trávy

09. 11. 2022 Ing. Kateřina Hamouzová, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 411x

Další články v kategorii Plevele

detail