Problematika mezerovitých porostů obilnin

11. 04. 2026 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 610x

Vzhledem k postupnému oteplování klimatu dochází k expanzi teplomilných plevelných druhů i do vyšších poloh, kde se dříve nevyskytovaly. Současně změny v posledních letech zaznamenala i zemědělské výroba. Podstatně se zúžilo spektrum pěstovaných plodin, klasické osevní postupy se přestaly dodržovat, přistoupilo se k minimálnímu zpracování půdy a intenzita používání herbicidů významně poklesla. Tyto změny se významně projevily na zaplevelenosti polí. Vzhledem k nevhodnému střídání plodin došlo k výraznému posunu ve spektru zaplevelení.

Změny proběhly i v dalších oblastech lidské činnosti. Vzhledem k velkému rozsahu stavební činnosti existuje obrovské množství ploch připravených pro velké investiční záměry, které jsou však po určité období nevyužívány a jsou zdrojem přemožení plevelných druhů. Na takto nevyužívaných plochách především v blízkosti komunikací hrozí vysoké nebezpečí především od zavlečených plevelných druhů, které jsou schopny ve velmi krátké době expandovat na půdu obdělávanou. Celé řadě zavlečených plevelných druhů vyhovují u nás pěstované plodiny, jsou schopny odkvést, vytvořit zralá semena a následně se šířit v agroekosystémech. V důsledku toho hrozí riziko expanze do krajiny, kdy může dojít k ohrožení původních ekosystémů a jejich postupnému znehodnocení.

Dlouhodobá absence dešťových srážek, jejich nerovnoměrné rozložení v průběhu vegetační sezony a teplý průběh zimního období má významný vliv na vývoj plevelových společenstev, jejich druhového spektra i na intenzitu zaplevelení. Tyto faktory nají též významný vliv na používání herbicidů a jich účinek. Velmi často selhávají aplikace perzistentních herbicidů v obilninách, řepě cukrové, slunečnici i ozimé řepce. Z tohoto důvodu jsme odkázáni na systémově působící herbicidy. Problémem je však etapovité vzcházení plevelů zejména v jarních plodinách (řepa cukrová, slunečnice, kukuřice aj.).

V posledních desetiletích stoupá význam pozdně jarních plevelných druhů jako je například ježatka kuří noha, béry, rosičky, proso vláskovité, laskavce, ambrosie, durman obecný a celá řada dalších plevelných druhů. Samostatným problémem je ovšem regulace vytrvalých plevelů. Vytrvalé plevele velmi snadno snášejí nedostatek vody v ornici. Vzhledem k mohutnému kořenovému systému, který velmi často zasahuje až do podorničí, nedostatkem vody ve srovnání s pěstovanými plodinami netrpí. Z tohoto pohledu je jejich konkurenční schopnost velmi vysoká.

Nesmíme podceňovat též problém zaplevelení strnišť po sklizni plodin. Je nutné velmi rychle zapravit posklizňové zbytky do půdy, a především odstranit plevele. Ty jsou schopny po sklizni využít prostor i zbytky vláhy a vytvořit obrovské množství semen. Zejména merlíky, laskavce, rdesna, ježatka, béry a další druhy plevelů.

Nebezpečím jsou v posledních letech i cizokrajné plevele, které se k nám šíří železniční přepravou nebo lodní dopravou s různými surovinami (obilí, zemědělské produkty, suroviny, železná ruda atd.). Příkladem může být ambrosie peřenolistá a bytel metlatý. Tyto plevele v našich podmínkách již zdomácněly a jsou významným nebezpečím pro zemědělskou půdu. Problém zavlékání cizokrajných plevelů je nezanedbatelný a riziko zavlékání je stále vyšší. Proto je nutné tento problém neustále sledovat a studovat jednotlivé migrační cesty.

Vývoj průběhu povětrnostních podmínek, zejména rozložení srážek vody nejen v zimních měsících, ale především v období vegetace, bude významně ovlivňovat i skladbu plevelných druhů na polích a bude ovlivňovat také systémy jejich regulace v jednotlivých plodinách. S tím musíme počítat v „Systémech integrované regulace plevelů“.

Faktory nejvíce ovlivňující výskyt plevelů

Změny povětrnostních podmínek

Kromě již uvedených změn v rozložení srážek v průběhu vegetačního období má významný vliv na výskyt plevelů teplý průběh zimních měsíců. Většina ozimých plevelů je schopna vzcházet a růst při teplotách nad 5°. To se projevuje na intenzitě zaplevelenosti a významně komplikuje aplikace herbicidů. Dochází velmi často ke vzcházení po podzimních aplikacích herbicidů v průběhu zimy a časného jara. Značná část ozimých plevelů jako například chundelka metlice, máky, chrpa polní (obr. 1) a celá řada dalších je schopná vzejít i v jarních plodinách, vykvést a vytvořit semena. To také zvyšuje zaplevelenost polí.

Obr. 1: Na polích se začínají vyskytovat v některých oblastech máky, chrpy a ostrožky

Zpracování půdy

Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření v systému regulace plevelů na orné půdě. V minulosti bylo v podstatě jediným účinným opatřením. Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka (obr. 2), která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní). Současně zabraňuje ztrátám na vlhkosti a umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev.

Posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které v těchto podmínkách nejsou schopny reprodukce dokonale zaklopí hluboká orba.

Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedly k podstatnému snížení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla již ve 2. roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Plevelová společenstva v těchto systémech jsou sice v řadě případů druhově chudší, ale nárůst počtu plevelů na polích má stoupající tendenci. Rychle se šíří například vytrvalé plevelné druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, pelyněk černobýl, mléč rolní, rukev lužní, čistec bahenní, kamyšník polní a kamyšník širokoplodý), ale na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se za normálních podmínek na ní nevyskytují (pampeliška lékařská, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý aj.). Z jednoletých plevelů převládají tyto druhy: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, svízel přítula (obr. 3), truskavec ptačí, ptačinec prostřední, bolehlav plamatý a hluchavka objímavá nebo nachová.

Při sklizni sklízecími mlátičkami, zvláště obilnin a řepky, se většina semen plevelů dostane na povrch půdy a stává se zdrojem dalšího zaplevelení. Nebezpečný je také výdrol obilí a řepky, které se v posledních letech stávají nepříjemnými plevely. V některých oblastech se stává problematickým i výdrol slunečnice, řepky ozimé, ostropeřce mariánského a dalších plodin. Tyto plodiny jsou následně velmi obtížně hubitelné v jiných plodinách. Proto je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a volit optimální dobu sklizně. Neprovedeme-li včas podmítku po sklizni předplodin, vytvoříme optimální podmínky pro růst plevelů. Plevele jsou schopné ve velice krátkém čase vykvést a vytvořit obrovské množství semen.

Obr. 2: Včas nepodmítnutá pole jsou zdrojem následného zaplevelení

Obr. 3: Svízel přítula při pozdním vzcházení vytvoří mohutné rostliny

Skladba pěstovaných plodin

Většina pěstovaných plodin je ozimého charakteru. Mezi nejpěstovanější plodiny patří především ozimá pšenice, ozimá ječmen, žito, tritikale a ozimá řepka. Většina uvedených ozimých plevelů dozrává před sklizní plodiny (chundelka metlice, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, rozrazil perský, hluchavka nachová, hluchavka objímavá) nebo v době sklizně (svízel přítula, heřmánkovec nevonný, heřmánek vonný, chrpa polní, mák vlčí, mák pochybný, rmen rolní, bolehlav plamatý, úhorník mnohodílný, violka rolní, locika kompasová). To má za následek buď vysemenění plevelů přímo na pole, nebo rozptýlení semen při sklizni po poli. Značná část semen plevelů však zůstává ve sklizené produkci, zvyšuje náklady na čištění a hrozí nebezpečí dalšího šíření nedostatečně vyčištěným osivem. Střídání ozimů a jařin, obilnin, luskovin a okopanin má kromě celé řady pozitivních vlivů i významné regulační působení na reprodukci plevelů. Opakovaným setím ozimých plodin po sobě se vytvoří optimální podmínky pro rozšíření ozimých plevelů. Reprodukční schopnost těchto plevelů je vysoká.

Problematika mezerovitých porostů na jaře

Problémem mezerovitých porostů je, že mají malou konkurenční schopnost vůči plevelům. To vyvolá poměrně masivní vzcházení plevelných rostlin. Herbicidní efekt po aplikacích se jistě projeví, ovšem hrozí následné vzcházení po deštivých periodách. Řešení spočívá v jarních aplikacích herbicidů proti jednoletým plevelům, případně pozdním aplikacím růstových herbicidů proti některým vytrvalým plevelům, jako například pcháči rolnímu.

Ovšem v mezerách mají možnost i po těchto aplikacích vzcházet další plevele až do sklizně plodin. V posledních letech poměrně rychle expanduje plevel mrvka myší ocásek (obr. 4), která se vyznačuje velkou reprodukční schopností. Rostliny jsou schopny vzcházet v průběhu celé zimy a vytvářejí mohutní trsy, které velmi rychle obsazují uvolněný prostor. Mrvka myší ocásek se vyznačuje vysokou konkurenční schopností. Mezi hlavní příčiny expanze mrvky myší ocásek na ornou půdu patří především úzké spektrum pěstovaných plodin, tedy zejména vysoké procento obilnin, a také využívání technologií minimálního zpravování půdy. Právě minimální zpracování půdy, podobně jako u sveřepu jalového a sveřepu měkkého vyhovuje reprodukci těchto rostlin. Obilky zůstávají v povrchových vrstvách půdy a jsou schopny vzcházet ve velkém množství v následujících plodinách. Šíření začíná postupně od okrajů polí a během několika let jsou rostliny mrvky schopné se rozšířit po celém pozemku. Obilky jsou velice malé a lehké, a proto se šíří větrem na velké vzdálenosti. Problémem je též, že při počátečním ojedinělém výskytu velmi snadno unikají pozornosti a při následném rozmnožení bývá již velmi pozdě. Obecně se udává, že mrvka myší ocasek se vyskytuje v ozimých obilninách, a proto je vhodné zařazovat do osevního sledu jarní plodiny. Ovšem mrvka je schopná růst a vyvíjet se i v jarních plodinách.

Obr. 4: Mrvka myší ocásek v ozimém ječmenu

Rezistence plevelů vůči herbicidům

V našich podmínkách se stala rezistence významným problémem v 80. letech minulého století. V současné době významně stoupá význam rezistence vůči dalším skupinám herbicidů. Problémem je vznik tolerance (obr. 5) až rezistence vůči herbicidům ze skupiny inhibitorů ALS. Jedná se o sulfonylmočoviny. V našich podmínkách je největší problém u jednoděložných plevelů (trav) chundelky metlice (obr. 6) a psárky polní a dvouděložných plevelů u bytelu metlatého.

Základním preventivním pravidlem je pravidelné střídání plodin, dodržování základních zásad správného zpracování půdy a střídání herbicidů s různým mechanizmem účinku. Vhodné je používání kombinovaných herbicidů. Dodržením těchto zásad výrazně snížíme riziko šíření rezistentních plevelů. V případě teplých zimních měsíců dochází k významnému šíření rezistentních populací např. u chundelky metlice. Rezistence vůči ALS herbicidům způsobuje jejich snadné přežití a vzhledem k tomu, že ostatní plevele po jejich aplikaci uvolní prostor rezistentní populaci, velmi rychle vyplní uvolněný prostor a vytvoří obrovské množství semen, což podporuje významně jejich expanzi na další plochy.

V případě zjištění výskytu rezistentních rostlin na polích je nutné provést podrobný průzkum na intenzitu jejich výskytu a stanovení počtu druhů rezistencích vůči herbicidům. Po stanovení rezistence vůči konkrétním herbicidům je pak potřeba přijmout následující opatření:

1. vyloučit herbicidní přípravky, vůči kterým byla prokázána rezistence,
2. zabránit opakovanému pěstování plodin po sobě,
3. používat co nejširší spektrum herbicidů,
4. pravidelně provádět průzkum na výskyt rezistentních rostlin.

Vzhledem k výskytu rezistentních populací plevelů na našem území je nutné střídat herbicidy s rozdílným mechanizmem účinku a důsledně aplikovat systémy integrované regulace plevelů - zejména uplatnění antirezistentní strategii v souladu s Národní akčním plánem. V případě podezření na výskyt rezistentních plevelných rostlin v pěstované plodině je potřeba provést testování na výskyt rezistence. Je nutné odebrat semena a odeslat je na vyhodnocení do laboratoře zabývající se testováním rezistence plevelů. Neuplatňování antirezistentní strategie může mít významný vliv na expanzi rezistentních populací plevelů, jak prokázaly výsledky víceletého pokusu (graf 1).

Všechny tyto faktory, ovlivňující změny druhového spektra plevelů na zemědělské půdě, jasně ukazují na to, že i v budoucnu budeme muset počítat se změnami druhového spektra plevelů a tomuto faktu přizpůsobovat systémy regulace plevelů.

Graf 1: Změny ve výskytu rezistentních populací psárky polní ve dvou systémech regulace plevelů

Obr. 5: Problémem violky je, že je tolerantní vůči sulfonylmočovinám

Obr. 6: Chundelka metlice po teplých zimách vytváří silně konkurující rostliny