Problematika regulace vytrvalých plevelů na zemědělské půdě

20. 02. 2026 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 437x

Postupný nárůst výskytu vytrvalých plevelů na orné půdě je možné pozorovat již od začátku 90. let. Příčin je mnoho, ale mezi nejvýznamnější patří především nedostatky ve zpracování půdy a agrotechnice, nedodržování pravidel střídání plodin a pokles používání herbicidů. Kromě všeobecně známého plevele pcháče rolního byl zaznamenám nárůst výskytu i u některých dalších plevelů. Zejména pelyněk černobýl, čistec bahenní, mléč rolní a rdesno obojživelné, přeslička rolní, kamyšníky a také dříve méně známý plevel rukev obecná se významně šíří na orné půdě.

Významné je též šíření plevelů z neudržovaných pozemků na ornou půdu, odkud jsou přenášeny diaspory na pole, kde se následně rozšiřují. Významně podporují šíření vytrvalých plevelů i technologie minimálního zpracování půdy.

Méně intenzivní způsoby hospodaření obecně umožňují snadnější reprodukci plevelů na rozdíl od intenzivních způsobů pěstování plodin. Při extenzivním pěstování bývá zpravidla druhové spektrum širší. Intenzivní pěstování plodin nese riziko přemnožení pouze některých plevelných druhů, kterým právě tyto podmínky vyhovují. Při malém počtu plevelných druhů na poli se může regulace plevelů zkomplikovat přítomností jednoho obtížného plevelného druhu, který uniká aplikovaným metodám regulace v daném systému hospodaření a v řadě případů dochází i k selhání celého systému regulace.

Nejvýznamnější vytrvalé plevele

Pcháč rolní (oset) - Cirsium arvense (L.) Scop.

Patří mezi velmi významné plevele, je řazen mezi 10 nejvýznamnějších plevelů světa. Konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. Úporně setrvává na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde základem je rostlina vzešlá ze semene. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni plodin nebo sklizeň znemožňuje. Při silném výskytu dokáže pcháč úplně potlačit pěstovanou plodinu, kořeny vylučují alelopatické látky, které působí inhibičně na plodiny a plevele. Vyskytuje se po celém území od nížin až do horských oblastí. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Vyskytuje se ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě, sadech, vinicích, chmelnicích i na loukách a pastvinách či speciálních plodinách.

Mladé rostliny vytvářejí listové růžice (obr. 1), ze kterých vyrůstají lodyhy 100–150 cm dlouhé, někdy i vyšší. Listy jsou kopinatě peřenoklané–jednoduché, na okraji zkadeřené a bodlovité. Úbory se skládají z trubkovitých červenofialových květů. Je to dvoudomá rostlina, s výskytem samčích a samičích rostlin. Kvete (obr. 2) od května do podzimu. Plody jsou ochmýřené nažky 2,5–3,5 mm dlouhé, 1,1–1,3 mm široké a 0,7–1,0 mm tlusté. Rozmnožuje se generativní a vegetativní cestou. V jednom úboru je umístěno kolem 80 nažek, z nichž značná část bývá nevyzrálá, či parazitovaná škůdci. Klíčivost je po dozrání poměrně dobrá. Nažky klíčí nejlépe z hloubky 0,5–l,5 cm. Klíčí však i z hloubky až 6 cm, či z povrchu půdy. Životnost nažek v půdě závisí na půdních podmínkách. Obecně lze říci, že si nažky v půdě zachovávají klíčivost do 6 let. Již 1 měsíc po vzejití je rostlina schopna vegetativní reprodukce. Rostlina vytváří mohutný kořenový systém složený z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků.

Kořenový systém (obr. 3) dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Kořenové výběžky mají obrovskou regenerační schopnost. V příznivých podmínkách regenerují i segmenty kořenových výběžků dlouhé 2 cm o průměru 3 mm. Čím jsou výběžky delší a silnější, tím je pravděpodobnost regenerace v polních podmínkách větší. Výhony z kořenových výběžků raší poměrně pozdě na jaře. První růžice se objevují počátkem dubna, ale jejich rašení trvá po celou vegetační dobu v závislosti na pěstované plodině a agrotechnických zásazích. Část kořenových výběžků bývá v dormantním stavu, což komplikuje jeho regulaci. Na orné půdě se rozmnožuje převážně vegetativně, na nezemědělské půdě, loukách a pastvinách především pomocí semen. Zpravidla se vyskytují v těchto uskupeních buď samičí nebo samčí rostliny. Nažky jsou roznášeny větrem na poměrně velké vzdálenosti.

Obr. 1: Vyvinutá listová růžice pcháče rolního

Obr. 2: Pcháč rolní

Obr. 3: Kořenový systém pcháče proniká až do podorničí

Mléč rolní - Sonchus arvensis L.

Velmi významný vytrvalý plevel, konkurenčně velmi schopný. Spotřebuje velké množství vody a živin, zastiňuje ostatní rostliny, bere jim prostor. Velice houževnatý, setrvává na stanovišti díky mohutnému kořenovému systému. Nadzemní části rostlin mohou při sklizni obilnin působit problémy. Je významnou medonosnou rostlinou.

Původ má v Evropě, severní Africe a části Asie. Postupně se rozšířil do celého světa. Na území našeho státu se vyskytuje hojně od nížin až po podhorské oblasti. Osidluje lokality s vlhčí, humózní a živinami bohatou půdou všech druhů a typů. Roste ve společenství s pcháčem rolním podél cest, v příkopech, na mezích, úhorech, pustých místech, pastvinách, v zahradách a na orné půdě. Zapleveluje všechny pěstované plodiny, také zahrady, vinice, velmi nebezpečný je v okopaninách, jařinách, obrůstá i na nepodmítnutém strništi, zvláště se rozšiřuje na špatně ošetřovaných plochách.

Patří mezi hlouběji kořenící rostliny tvořící se kořenovými výběžky (obr. 4). Vytváří hlavní kořen, z něhož vystupují horizontální i vertikální vedlejší kořeny. Lodyha je přímá, nahoře větvená pouze pro květenství, dutá, jemně rýhovaná, v mládí vlnatá, později lysá, dlouhá 60–150 cm. Listy jsou lysé, lesklé, přízemní podlouhle kopinaté, chobotnatě–kracovitě peřenoklané, na okraji hrubě zubaté s křídlatým řapíkem, lodyžní úzce obkopinaté, kracovitě peřenoklané–peřenodílné, srdčitou bází objímavé se zaokrouhlenými oušky přitisklé k lodyze. Květní úbory o průměru 3–4 cm tvoří vrcholík. Úbory jsou složeny pouze ze žlutých jazykovitých květů. Pcháč kvete od července do října. Květy se otevírají pouze za slunného počasí. Nažky jsou hnědé, elipsoidní, 2,5–3,5 mm dlouhé, 1,0 mm široké, smáčklé s bílým, 4–5× delším chmýrem než je nažka samotná. Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Jedna rostlina může vytvořit až 20 tis. nažek, které jsou po dozrání dobře klíčivé, klíčivost si v půdě udržují až 5 let. Nejlépe klíčí z mělčích vrstev půdy - do 3 cm.

Semenáčky vytvářejí květy až v 2. roce. Na orné půdě převažuje rozmnožování kořenovými výběžky. Hlavní kořen sahá hluboko do podorničí, avšak vedlejší kořeny se bohatě rozrůstají v hloubce 6–12 cm a na nich se vytváří řada pupenů, z nichž se tvoří nové rostliny. Velmi dobře regeneruje, pro vznik nové rostliny stačí i segment kořene dlouhý 1,0 cm. Za sucha však segmenty kořenových výběžků odumírají. Rostliny vytvářejí listové růžice po celé vegetační období. Nadzemní části rostlin nepřezimují, zimu přečká pouze kořen s pupeny. Nažky se šíří na další lokality především větrem, dále vodou, osivem, sadbou, kompostem, chlévským hnojem, půdou apod. Úlomky kořenů jsou roznášeny po poli při zpracování půdy pracovním nářadím (např. při sklizni okopanin), půdou a komposty.

Silně se přemnožuje na neudržovaných nezemědělských pozemcích, odkud se dostává na ornou půdu. Vzhledem k obecně neudržované krajině a využívání technologií minimálního zpracování půdy lze předpokládat stoupající trend výskytu mléče rolního na orné půdě.

Obr. 4: Kořenový systém mléče rolního

Pelyněk černobýl - Artemisia vulgaris L.

V současné době patří mezi velmi významné plevele (obr. 5), má velmi vysokou konkurenční schopnost. Při silném výskytu dokáže významně potlačit pěstované plodiny. Jeho pyl je velmi alergenní. Někdy je též sbírán jako léčivá rostlina.

Vyskytuje se hojně po celém území. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Roste převážně v sadech, vinicích, zanedbaných loukách a pastvinách. V posledních letech osidluje i ornou půdu (obr. 6), kde se prosazuje ve všech pěstovaných plodinách, komplikuje též sklizeň.

Vytváří trsnaté, nepříjemně aromatické lodyhy dlouhé 60–120 cm, výjimečně i delší. Listy jsou široce vejčité, jedenkrát peřenoklané–peřenodílné s 1–2 jařmy úkrojků. Laty jsou husté s jednoduchými kopinatými listeny, úbory krátce stopkaté, drobné, na konci větévek nahloučené. Kvete od července do září. Pelyněk se rozmnožuje generativním, na orné půdě i vegetativním způsobem z podzemních pupenů na lodyhách rozrušených trsů. Plody jsou drobné ochmýřené nažky. Po dozrání mají vysokou klíčivost. Vzcházejí nejlépe z povrchu půdy nebo z hloubky do 1,5 cm. Z větších hloubek nevzcházejí. Nažky jsou roznášeny větrem po okolí.

V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na zemědělskou půdu. Šíření podporuje též nedostatečná kvalita zpracování půdy.

Obr. 5: Semenáč pelyňku černobýlu

Obr. 6: Pelyněk černobýl škodí i v obilninách

Čistec bahenní - Stachys palustris L.

Konkurenčně silná rostlina, která odebírá velké množství vody a živin z půdy. Zásobní látky, které si tvoří v oddencích, jí pomáhají překonávat nepříznivé období. Dříve se ztlustlé oddenky používaly do salátů.

Druh má zřejmě původ na našem území. Vyskytuje se roztroušeně na celém území od nížin do podhorských oblastí. Vyhovují mu lehké, vlhké–mokré, výživné, humózní půdy. Nalezneme jej podél vodních toků, v příkopech, lužních lesích, křovinách, na vlhkých loukách, mezích, pastvinách, zahradách a na orné půdě. Zapleveluje všechny plodiny, zvláště řepu cukrovou, brambory a kukuřici.

V půdě vytváří bílé článkované oddenky (obr. 7), které nepravidelně tloustnou a rostliny si v nich uchovávají velké množství zásobních látek. Lodyha je přímá, větvená, čtyřhranná, měkce chlupatá, 30–100 cm vysoká, s listy vstřícnými, přisedlými (jen dolní jsou krátce řapíkaté), kopinatými, jemně pilovitými. Květenstvím jsou lichopřesleny (obr. 8), které jsou složeny z 6–12 květů. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, koruna purpurově fialová s přímou trubkou a dvěma pysky. Kvete od června do konce září. Plodem je trojboce obvejčitá, černohnědá, slabě lesklá tvrdka. Semena dozrávají na rostlině postupně, stejně tak jako odkvétají (odspodu nahoru). V době, kdy jsou v horní části květenství ještě květy, v dolní části se již tvoří zralé tvrdky. Semena se tvoří od poloviny července. Na jedné rostlině může být až 350 semen. Semena po uzrání nejsou klíčivá, klíčí nepravidelně, po přezimování klíčivost stoupá. Vzchází z hloubky půdy až 6 cm. V půdě jsou semena životná několik let. Rozmnožuje se jak semeny, tak i oddenky. Článkované oddenky jsou schopny velmi rychle růst a rozšiřovat se, mohou dosáhnout délky přes 100 cm. Například čtyřměsíční rostlina dokáže vytvořit oddenky dlouhé až 18 m. Podzemní oddenky mají velkou regenerační schopnost, při vhodných podmínkách (vlhko, obr. 9) dokáží růst i ze segmentu o velikosti 0,5 cm. Pupeny, které se tvoří na oddencích, raší téměř během celého roku. Při sklizni obilnin se mohou semena čistce dostat do sklízeného zrna nebo vypadávat na půdu. Semena se šíří větrem, protože často opadávají i s kalichem, dále zemědělskými stroji - šíří se semena i oddenky.

V posledních letech výskyt tohoto plevele vzrostl, zvláště v důsledku nedodržování osevních sledů a poklesu úrovně zpracování půdy. Přežívá různé nepříznivé podmínky - zaplavení i vyschnutí stanoviště, což mu spolu s vysokou reprodukční schopností (převážně vegetativní) umožňuje setrvávání na stanovišti a jeho další šíření.

Obr. 7: Kořenový systém čistce bahenního

Obr. 8: Květenství čistce bahenního

Obr. 9: Čistec bahenní a přeslička se velmi často vyskytují na polích s vysokou hladinou spodní vody

Pýr plazivý - Elytrigia repens (L.) Desv.

Patří mezi velmi významné plevele. Konkurenční schopnost je vysoká. Do půdy vylučuje alelopatické látky, které brzdí růst ostatních rostlin. Jedná se o glykosid agropyren, který je uvolňován z živých i odumírajících rostlin. Proto jsme velmi často svědky růstové deprese zemědělských plodin i po použití účinných herbicidů proti pýru plazivému.

Vyskytuje se na 75–85 % orné půdy, je velmi rozšířený ve všech oblastech a ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě i ve speciálních plodinách.

Vytrvalá, mělce kořenící rostlina s oddenky je středně vysoká–vzrůstná tráva, setrvávající v půdě článkovými oddenky. Na každém uzlu jednotlivých článků je patrný kořenový pupen a stonkové pupeny. Terminální pupen je krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla dlouhá až 100 cm. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Stébla jsou zakončena lichoklasem sestávajícím z 15–20 klásků. Kvítky jsou sestaveny po 5 do klásků. Kvete od června do srpna. Rozmnožuje se generativním a vegetativním způsobem. Obilky dlouhé až 7 mm mají po dozrání poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Obilky klíčí nejlépe z hloubky kolem 1 cm. Rostliny pýru vzešlé v srpnu a září vytvoří do zimy kořenový systém schopný vegetativní reprodukce. V polních podmínkách převládá především vegetativní rozmnožování (obr. 10). Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopná v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20–30 cm. Přestože na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování, nesmíme podceňovat ani generativní rozmnožování obilkami.

Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření (obr. 11). Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Vzhledem k pokračování tohoto trendu lze předpokládat, že pýr plazivý zůstane stále významným plevelem na orné půdě.

Obr. 10: Tři měsíce stará rostlina pýru vytvořená ze segmentu oddenku

Obr. 11: Minimalizace zpracování půdy podporuje růst pýru plazivého

Kamyšník širokoplodý - Bolboschoenus laticarpus prov.

Významný polní plevel. Rozšířil se převážně po povodních (obr. 12, 13). Velmi podobný předešlému druhu.

Vyskytuje se převážně v Evropě, zvláště ve středu kontinentu v okolí velkých řek. Osidluje široké spektrum stanovišť. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Často se vyskytuje na stanovišti s kamyšníkem polním. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště (kolejové řádky apod.). Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Zapleveluje stejné plodiny a stejným způsobem jako kamyšník polní.

Rostlina velmi podobná předešlému druhu, od kterého se liší pouze v některých znacích. Je mohutnější než kamyšník polní, vytváří silnější lodyhy, je vyšší, avšak vytváří menší počet lodyh. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z přisedlých a stopkatých svazečků. Nažky jsou trojhranné, 1–3 mm velké, tmavohnědé. V půdě vytváří menší počet hlízek, které jsou ovšem větší.

Má předpoklady se dále šířit, je vysoce přizpůsobivý novým stanovištním podmínkám a vytváří velké množství hlízek za vegetaci, které jsou schopny přečkat nepříznivé podmínky i na několik let. Velmi dobře reaguje na přihnojení N, který snadno a rychle přijímá, zvláště po odstranění ostatních plevelů.

Obr. 12: Kamyšník širokoplodý

Obr. 13: Kamyšníky vyhledávají podmáčené lokality na polích

Rdesno obojživelné - Persicaria amphibia (L.) S. F. Gray

Vyskytuje se ohniskově, přesto však patří mezi významné plevele (obr. 14). Konkurenční schopnost je vysoká, má velké nároky na vodu a živiny. Vytvářejí se 2 morfologicky odlišné biotypy, suchozemský a vodní.

Vyskytuje se po celé republice od nížin po podhorské oblasti především na vlhčích stanovištích ve všech plodinách včetně hustě setých obilnin. Na pole proniká z okrajů vodních toků, zavlažovacích či odvodňovacích kanálů, při povodních a zátopách. Roste hojně na vysušených či zavezených rybnících, kde je vysoká zásoba semen v půdě. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a utuženost pozemků, což způsobuje podmáčení polí.

Rdesno je vytrvalá rostlina s oddenky (obr. 15). Rostliny tvoří tzv. hnízda, ze kterých se šíří po pozemku zpracováním půdy. Má vystoupavé, hustě olistěné, až 60 cm i více vysoké lodyhy. Listy jsou dlouze řapíkaté a kopinaté. Květy vytváří typ vodní, typ suchozemský pouze při dostatku vláhy a živin. Jsou narůžovělé a tvoří lichoklas. Suchozemský typ má většinou sterilní lodyhy. Pro zemědělství má význam pouze suchozemský typ, který se rozmnožuje jen vegetativní cestou z kořenového systému, který je tvořen silnými horizontálními a vertikálními oddenky, které mají vysokou regenerační schopnost. Vzhledem k vysoké adaptibilitě tohoto plevele lze předpokládat vzestup jeho výskytu.

Obr. 14: Rdesno obojživelné

Obr. 15: Detail oddenku rdesna obojživelného

Přeslička rolní - Equisetum arvense L.

Patří mezi velmi významné plevele úporně setrvávající na stanovišti. Konkurenční schopnost přesličky je vysoká, má vysoké nároky na vláhu, kterou je schopna čerpat z velkých hloubek. Je využívána i jako léčivá rostlina.

Vyskytuje se po celém území od nížin až po horské oblasti. Je vázána na vlhčí stanoviště a vyhledává lokality s utuženou podorniční vrstvou. V případě vhodných podmínek se vyskytuje ve všech plodinách.

Vytrvalá rostlina hlouběji kořenící s oddenky, vytváří dva druhy lodyh. Časně na jaře (v březnu) se objevují nezelené plodné lodyhy (obr. 16), až 30 cm vysoké, zakončené výtrusnicovým klasem. Po vyprášení výtrusů lodyhy odumírají. Poté se vytvářejí zelené, větvené a článkované lodyhy, vysoké až 60 cm. Přeslička se rozmnožuje generativním i vegetativním způsobem. Vegetativně se rozmnožují z kořenů, kde základem je horizontální oddenek, tvořící řadu bočních oddenků. Na kořenech se tvoří též hlízky o velikosti 1 cm. Šíří se především vegetativní cestou. Šíření výtrusy není dosud podrobně prozkoumáno a uniká běžnému pozorování. V posledních letech je pozorován vzestupný trend výskytu a tento trend vzhledem k přizpůsobivosti a odolnosti bude pravděpodobně pokračovat.

Obr. 16: Přeslička rolní - fertilní lodyha

Obecné zásady regulace vytrvalých plevelů

Vliv střídání plodin

Všeobecně je známý vliv střídání plodin na výskyt plevelů. Dodržování zásad střídání plodin, kdy dochází ke střídání obilnin a širokolistých plodin, okopanin a využívání vytrvalých i jednoletých pícnin, vytváří základní předpoklad pro snížení zaplevelení polí. V současné době s ohledem na významný pokles stavů skotu z polí téměř vymizely pícniny, po luskovinách není poptávka, význam řepy cukrové stále klesá a hlavní zřetel je kladen na pěstování obilnin a řepky olejky. Tento stav vytváří vhodné podmínky pro expanzní šíření celé řady plevelných druhů. Z tohoto pohledu je zřejmé, že funkci střídání plodin v žádném případě nemůžeme využít v systémech regulace plevelů.

Vliv základního zpracování půdy

Z pohledu vytrvalých plevelů stojí za pozornost porovnání klasického zpracování půdy a technologií minimálního zpracování půdy. Klasická orba více rozrušuje kořenový systém a výrazně potlačuje především pelyněk černobýl a rukev obecnou, jejichž kořenový systém je poměrně citlivý na poškození a je hlubokou orbou zaklopen a silně poškozen. Též pcháč rolní, mléč rolní, čistec bahenní a rdesno obojživelné hluboká orba poškodí. Technologie minimálního zpracování by měla být prováděna na pozemcích s minimálním výskytem vytrvalých plevelů. Mělké zpracování půdy poškozuje pouze svrchní část kořenového systému. Toto poškození vyvolává velmi silnou regeneraci, což vede k poměrně rychlému rozšíření vytrvalých plevelů.

Vliv kultivace za vegetace

Mechanické způsoby regulace, především plečkování u kukuřice, slunečnice nebo brambor, mají význam především v širokořádkových plodinách. Pravidelné plečkování poškozuje vytrvalé plevele. Vzhledem k mohutnému kořenovému systému však rostliny poměrně rychle regenerují, a to i za sucha. Proto je nutné zásahy opakovat zpravidla po celou vegetaci pěstovaných plodin.

Použití herbicidů

Použití herbicidů proti vytrvalým plevelům závisí především na pěstovaných plodinách, kde je možné tyto přípravky využít. Nejvíce je aplikace propracována proti pcháči rolnímu, mléči rolnímu a pýru plazivému. Herbicidy je možné používat jak v obilninách, tak i v kukuřici, řepce ozimé a řepě cukrové, případně i v jiných plodinách. Herbicidy je nutné aplikovat pouze ve vhodné růstové fázi a v horní hranici povolené dávky. Aplikace herbicidů v ranějších růstových fázích nebo aplikace nižších dávek výrazně ovlivní regeneraci, což se projeví masivním rašením nových výhonů a v mnoha případech se dostaví kritické zaplevelení. Vosková vrstva na povrchu listů (např. mléč rolní) významně snižuje účinek herbicidů, proto se doporučuje použití smáčedel pro zvýšení účinku herbicidů. Pelyněk černobýl je vůči herbicidům relativně citlivý, velmi často však rostliny regenerují. Problémem je regulace rdesna obojživelného, čistce bahenního, přesličky, rákosu obecného a především kamyšníků. Tyto plevele vykazují poměrně vysokou toleranci vůči herbicidům a silně regenerují po aplikaci herbicidních přípravků.

Dokonalý eradikační efekt na vytrvalé plevele se projeví pouze při využívání všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala. Důležité je, aby se kořenový systém plevelů postupně oslabil a odumřel, a zásoba semen v půdě se minimalizovala. Zaplevelení vytrvalými plevely na orné půdě se ubráníme pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů na orné půdě a každoroční péčí o půdu. Velmi důležité je rovněž zabránění tvorby generativních diaspor na okolních plochách a jejich šíření na pole.