Regulace jednoděložných plevelů a výdrolu v řepce ozimé

25. 09. 2025 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 1050x

Tak jak se vyvíjí skladba pěstovaných plodin, technologie zpravování půdy a sklizně nebo používané systémy regulace plevelů, tak se postupně mění i plevelové spektrum na orné půdě. Plevelná společenstva jsou dlouhodobě ovlivňována celou řadou faktorů, které na ně působí krátkodobě i dlouhodobě. Proto procházejí stále poměrně složitým vývojovým cyklem.

Plevelné rostliny doprovázejí plodiny od počátku zemědělství a patří mezi nejproblematičtější škodlivé činitele, na jejichž eliminaci bylo vždy vynakládáno obrovské úsilí. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Plevelné druhy, které nebyly schopné se postupně přizpůsobovat obdělávání půdy a pěstování plodin, z polí postupně mizely.

Porušení základního pravidla střídání plodin přispívá k přemnožení celé řady plevelů. Podobně působí na rostoucí výskyt plevelů ústup od tradičního zpracování půdy a příklon k technologiím minimálního zpracování půdy. Dlouhodobé aplikace herbicidů též přispěly k porušení rovnováhy v plevelových společenstvech na polích. Na tyto dlouhodobě působící faktory regulují jednotlivé druhy plevelů různě. Jednoleté i vytrvalý trávovité plevele však oplývají velkou přizpůsobivostí a poměrně vysokou konkurencí. Nastupují zpravidla tam, kde došlo k oslabení konkurence ze strany dvouděložných plevelů.

Aby regulace plevelů splnila svůj význam, musí být soustavná a promyšlená s cílem postupného snižování zásoby generativních a vegetativních diaspor v půdě. Smyslem fungujícího systému regulace na jednotlivých pozemcích a celých farmách je harmonické spojení zpracování půdy, agrotechniky, využití herbicidů a celé řady dalších faktorů.

Ozimá řepka vzhledem k časnému setí umožňuje rychlý rozvoj ozimých jednoletých trav (chundelka metlice, lipnice roční, psárka polní i jílek anglický). Jednoleté trávy jarní, jako například oves hluchý a ježatka kuří noha, nebezpečí nepředstavují. Výdrol obilnin je významným konkurentem právě v ozimé řepce. Z vytrvalých trávovitých plevelů je nejvýznamnější pýr plazivý.

Regulace ozimých jednoděložných plevelů

Mezi nejvýznamnější plevele z této skupiny patří chundelka metlice (Apera spica venti). Chundelka metlice je po celém území hojně rozšířena. Jejímu šíření napomáhá časté střídání ozimů po sobě a technologie minimálního zpracování půdy. Sortiment herbicidů pro její hubení je poměrně široký. O úspěšnosti však kromě volby druhu rozhoduje termín aplikace ve vztahu k růstové fázi a průběh povětrnostních podmínek při a po aplikaci. V ozimé řepce patří mezi méně významné plevele, ale při silném výskytu je její konkurenční schopnost vysoká. Chundelka je citlivá vůči běžně používaným graminicidům.

Významná pouze v některých oblastech (Budějovicko) je psárka polní (Alopecurus myosuroides). Pro její regulaci platí podobná pravidla jako pro chundelku metlici.

Pouze v nejnižším patře porostu se vyskytuje lipnice roční (Poa annua). Možnost regulace herbicidy je omezená, jelikož vykazuje vysokou toleranci vůči herbicidům, a navíc vzchází téměř po celý rok. Vyrovnaný, dobře živený a zdravý porost se s konkurencí lipnice snadno vyrovná.

Lokálně se též v ozimech vyskytuje i jílek (Lolium). Používané graminicidy však vykazují na tento plevel velmi dobrý účinek. Problémem je v současné době i rostoucí výskyt mrvky myší ocásek (Vulpia myuros, obr. 1, 2), která v posledních letech významně expanduje. Mezi hlavní příčiny expanze mrvky myšího ocásku na ornou půdu patří především úzké spektrum pěstovaných plodin, tedy zejména vysoké procento obilnin, a využívání technologií minimálního zpravování půdy. Právě minimální zpracování půdy, podobně jako u sveřepu jalového a sveřepu měkkého, vyhovuje reprodukci těchto rostlin. Obilky zůstávají v povrchových vrstvách půdy a jsou schopny vzcházet ve velkém množství v následujících plodinách. Šíření začíná postupně od okrajů polí a během několika let jsou rostliny mrvky schopné se rozšířit po celém pozemku. Obilky jsou velice malé a lehké, a proto se šíří větrem na velké vzdálenosti. Problémem též je, že při počátečním ojedinělém výskytu velmi snadno unikají pozornosti a při následném rozmnožení bývá již velmi pozdě. Obecně se udává, že mrvka myší ocasek se vyskytuje v ozimých obilninách a ozimé řepce, a proto je vhodné zařazovat do osevního sledu jarní plodiny. Ovšem mrvka je schopná růst a vyvíjet se i v jarních plodinách.

Obr. 1: Mrvka myší ocásek nejvíce zapleveluje souvratě

Obr. 2: Lata mrvky myšího ocásku

Regulace výdrolu obilnin v ozimé řepce

Kromě plevelných druhů působí velké problémy i zaplevelující plodiny (obr. 3). Význam regulace výdrolu v řepce stoupá s rostoucími plochami pěstování v ČR. Nejvíce je ozimá řepka pěstována po ječmenech, ale i po ozimých pšenicích. Používané technologie sklizně způsobují relativně vysoké ztráty zrna. Velmi důležité je vytvoření podmínek, aby ke ztrátám při sklizni nedocházelo nebo aby byly minimální. To zajistí pouze moderní dobře seřízené sklízecí mlátičky. Nebezpečí výdrolu je významně sníženo časnou podmítkou a následnou orbou.

Vlivem trendu požívání minimálního zpracování půdy dochází ke kumulaci jednotlivých agrotechnických opatření. To má za následek rozvrstvení zrna obilnin v povrchové vrstvě ornice (5–7 cm). Obilky mají v těchto podmínkách optimální podmínky pro vzcházení. Při dostatku srážek vzcházejí masově již za několik dní po setí ozimé řepky, jehož kvalita je též důležitá. Dobře založený porost se lépe vyrovnává s konkurencí plevelů.

Rostliny ozimé řepky jsou v počátečním období konkurenčně velmi slabé. Vzešlý výdrol obilnin je během několika dní výrazně oslabí, dochází i k vymizení rostlin řepky (obr. 4). Za sucha výdrol vzchází postupně a po dlouhou dobu. Jeho konkurenční schopnost je však stejně nebezpečná, proto je nutné vzešlý výdrol odstranit co nejdříve, aby nedošlo k poškození porostu a jeho špatnému přezimování.

Obr. 3: Výdrol obilnin vykazuje vysokou konkurenční schopnost

Obr. 4: Po pozdní aplikaci graminicidů vznikají prázdná místa

Dnes mají zemědělci celou řadu vysoce účinných herbicidů. Řada z nich vykazuje kromě účinku na výdrol i vynikající účinek na pýr plazivý. Ošetření herbicidy je třeba provést včas ve fázi do počátku odnožování výdrolu. Při časnější aplikaci ve fázi 2–3 listů hrozí nebezpečí dalšího vzcházení výdrolu. Opožděné aplikace na přerostlý výdrol jsou již méně účinné a rostliny řepky jsou konkurencí výdrolu výrazně oslabeny. Herbicidní efekt na výdrol se tedy dostaví příliš pozdě.

Nutné je též respektovat, že výdrol ozimé pšenice je odolnější vůči herbicidům než výdrol ječmene. Při výsevu ozimé řepky po jarním ječmenu je velkým omylem spoléhat na vymrznutí rostlin ječmene. Poškození řepky způsobené výdrolem jarního ječmene na podzim na porostu řepky jsou zpravidla nevratná. Uvolněný prostor po rostlinách ječmene v průběhu zimy a na jaře rychle osídlí plevele. Důležité je správně načasovat aplikace graminicidů proti výdrolu. Ošetření porostu ozimé řepky je nutné načasovat tak, aby byl již vzešlý všechen výdrol. Na méně vyvinuté rostliny výdrolu je možné použít dolní hranici dávek doporučovaných výrobci. Vyšší dávky používáme na výdrol ozimé pšenice a vzrostlý výdrol ječmene.

V podzimních měsících existuje celá řada rizik aplikací, způsobených poměrně výraznou proměnlivostí povětrnostních podmínek. Jádrem úspěšné aplikace postemergentních graminicidů je správně seřízené aplikační zařízení, které zajistí dodržení optimální dávky herbicidu a vody na hektar. Rizikem jsou dešťové srážky po aplikaci. Postemergentní graminicidy však poměrně rychle pronikají do listů a jsou rychle následně rozváděny po celé rostlině. U pozdě setých porostů ozimé řepky vzniká riziko posunutí aplikací proti výdrolu do období nižších denních i nočních teplot. Při nižších teplotách je účinek většiny postemergentních graminicidů výrazně omezen. V některých případech dochází i k selhání účinku graminicidů. Rostliny jsou již fyziologicky méně aktivní a herbicid nepřijmou. Za vlhka a při nižších denních teplotách zůstává na podzim na listech rosa někdy i po celý den. Při aplikacích herbicidů v tomto období dochází k stékání postřiku spolu s rosou z listů na povrch půdy. Efekt aplikace herbicidů je výrazně snížen.

Regulace pýru plazivého v ozimé řepce

Mezi nejrozšířenější vytrvalé plevele na orné půdě patří již řadu let pýr plazivý (Elytrigia repens). Jeho reprodukce a šíření do okolí jsou podporovány hlavně nekvalitním zpracováním půdy, posunem k technologiím minimálního zpracování půdy, nevhodným střídání kulturních rostlin v osevním postupu i chybami při používání herbicidů.

Rostliny pýru plazivého jsou konkurenčně silné vůči kulturním rostlinám, ale i vůči ostatním plevelům. Kořenový systém je rozložen, na rozdíl od pcháče rolního, převážně do hloubky 20–25 cm (obr. 5), tedy ve vrstvě rozrušované zpracováním půdy. Při využívání technologií minimálního zpracování půdy zasahuje převážně kořenový systém (kořenové výběžky) do 10–15 cm, maximálně 20 cm.

Na orné půdě se rostliny pýru plazivého rozmnožují především vegetativně, kořenovými výběžky (obr. 6). Jejich regenerační schopnost (obr. 7) je velmi vysoká, zvláště ve vlhčích periodách. Právě průběh letošního roku významně přispěl k šíření pýru plazivého na polích. Pozitivně reagují vytrvalé plevele i za vlhkého podzimu. Jsou-li však kořenové výběžky po rozrušení zpracováním půdy vystaveny suchu, rychle odumírají. Důležité je nepodceňovat ani rozmnožování generativní (obilkami). Obilky mají po dozrání vysokou klíčivost. Vzešlé semenáče unikají pozornosti a bývají často zdrojem zaplevelení pýrem plazivým. Používáním špatně vyčištěného osiva převážně z vlastní produkce mohou být semena šířena i na pozemky, kde se pýr dosud nevyskytuje.

Obr. 5: Oddenky zasahují do hloubky 20 cm

Obr. 6: Pýr plazivý se zpravidla vyskytuje v ohniscích

Obr. 7: Pýr je schopen regenerovat i z malých částí oddenků

Kořenový systém pýru plazivého vylučuje do půdy látky, které působí na ostatní rostliny (plodiny i plevele) silně fytotoxicky. Jsou alelopaticky vysoce aktivní. Především na brukvovité rostliny, zvláště řepka a hořčice jsou vůči těmto látkám vysoce citlivé. Tyto látky jsou vylučovány jak živými rostlinami, tak i odumírajícími rostlinami (kořeny) pýru plazivého. Po aplikacích účinných herbicidů na pýr plazivý, a při následném odumírání, dochází k silnému uvolňování těchto látek do půdy. Právě alelopatické působení pýru způsobuje v řadě případů špatný stav porostů ozimých řepek na pozemcích silně zaplevelených pýrem plazivým i po úspěšných aplikacích herbicidů.

K regulaci pýru plazivého je vhodné přistupovat komplexně a konkrétně analyzovat příčiny vzniku silného výskytu pýru na daném pozemku. Základem je omezení jednostranného upřednostnění ozimů a ozimé řepky a zařazení do sledu plodiny, umožňující cílený zásah herbicidů. Rostlinám pýru plazivého nevyhovuje hluboké zpracování půdy.

Rozrušené a hluboko zaklopené kořenové výběžky obtížně regenerují. Nedostatky ve struktuře osevních sledů, zpracování půdy i agrotechnice jsou pak kompenzovány herbicidními přípravky. Zemědělci mohou využít poměrně široký sortiment herbicidů do celé řady plodin. Pro zajištění účinné regulace plevelů je však nutné, aby aplikace herbicidů navazovaly na předcházející agrotechnická opatření. Poměrně známá je přímá závislost účinku herbicidů na délce kořenových výběžků. Rostliny, které nebyly dostatečně rozrušeny předcházejícím zpracováním půdy, po aplikaci herbicidů poměrně rychle regenerují. Rostliny vyrašené z dokonale rozřezaných kořenových výběžků, nepřesahujících délku 10–15 cm nejsou schopny po aplikaci herbicidů regenerovat. Správně načasována aplikace významně potlačí pýr plazivý.

Dokonale rozrušené kořenové výběžky při suchu rychle zavadají a postupně odumírají. Ve vlhku však vykazují vysokou regenerační schopnost a raší velmi vyrovnaně. To umožňuje účinně využít účinku postemergentních graminicidů při podzimních aplikacích. Vlivem nedostatku zásobních látek rostliny pýru plazivého rychle odumírají.

U cílených aplikací graminicidů je nutné respektovat, že se vhodný termín aplikace proti výdrolu obilnin a pýru plazivému v řadě případů nekryje. Pouze za vlhka dochází ke vzcházení výdrolu i rašení pýru ve stejném termínu. Za sucha zpravidla výdrol vzchází dříve, něž rostliny pýru plazivého regenerují. Tomu je nutné přizpůsobit i termíny aplikací. Optimální termín aplikace na pýr plazivý je, když rostliny pýru vytvoří 2–3 listy, což odpovídá výšce 15–20 cm. Časnější aplikace jsou rizikové, jelikož bývá zpravidla zasažena pouze část vyrašených výhonů. Velmi často podstatné části rostlin raší až po aplikaci a nebývají herbicidem zasažena. Opožděné aplikace herbicidů jsou též rizikové, a to především z důvodu postřiků až na samém konci vegetační doby pýru plazivého, kdy je translokace účinné látky herbicidů do kořenů již nedostatečná.

Po pozdních aplikacích na podzim zpravidla rostliny pýru plazivého velmi silně regenerují na jaře. Sortiment herbicidů pro použití na podzim v řepce je poměrně široký. Základem pro dosažení spolehlivého účinku je však schopnost rychlé translokace do kořenů.