Regulace trávovitých plevelů a výdrolu obilnin v ozimé řepce

24. 09. 2022 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. a kol. Plevele Zobrazeno 1228x

Druhové spektrum plevelů na orné půdě se neustále mění vlivem vývoje technologií pěstování plodin. Významně se na změnách spektra plevelů v posledních patnácti letech projevilo především snížení počtu plodin, tzv. plodin tržních, které přinášejí zemědělcům zisk. Nejrozšířenějšími se staly ozimé obilniny (pšenice, ječmen) a ozimá řepka. Dlouhodobé nedodržování základního pravidla střídání plodin přispívá k rychlému šíření celé řady plevelů. Podobně působí na rostoucí výskyt plevelů ústup od tradičního zpracování půdy a příklon k technologiím minimálního zpracování půdy. Jednostranné aplikace herbicidů významně přispívají k porušení rovnováhy v plevelových společenstvech na polích.

Dlouhodobý selekční tlak osevních sledů a používaných herbicidů působí různě na jednotlivé druhy plevelů. Jednoleté i vytrvalé trávovité plevele však oplývají velkou přizpůsobivostí a poměrně vysokou konkurencí. Nastupují zpravidla tam, kde došlo k oslabení konkurence ze strany dvouděložných plevelů.

Aby regulace plevelů splnila svůj význam, musí být soustavná a promyšlená s cílem postupného snižování zásoby generativních a vegetativních diaspor v půdě. Smyslem fungujícího systému regulace na jednotlivých pozemcích a celých farmách je harmonické spojení zpracování půdy, agrotechniky, využití herbicidů a celé řady dalších faktorů.

Ozimá řepka vzhledem k časnému setí umožňuje rychlý rozvoj ozimých jednoletých trav: chundelka metlice, lipnice roční, psárka polní i jílek anglický. Jednoleté trávy jarní, jako například oves hluchý a ježatka kuří noha, nebezpečí nepředstavují. Výdrol obilnin je významným konkurentem právě v ozimé řepce. Z vytrvalých trav je nejškodlivější pýr plazivý.

Faktory ovlivňující regulaci plevelů v ozimé řepce

Střídání plodin

Klasický střídavý osevní postup udržuje vyrovnaný poměr mezi ozimými a jarními plevely a mezi jednoděložnými a dvouděložnými druhy. Jakýkoliv posun ve struktuře osevního sledu ve prospěch obilnin či ve prospěch ozimých nebo jarních kulturních rostlin má za následek rychlou reakci plevelných společenstev.

V případě zvýšení výskytu ozimých obilnin a ozimých plodin (např. ozimé řepky) se rychle přemnoží následující druhy plevelů: chundelka metlice, heřmánkovec přímořský, svízel přítula, mák vlčí, hluchavka nachová, hluchavka objímavá, violka rolní aj. na úkor jarních plevelů, např. ovsa hluchého, hořčice rolní aj. V případě stálého opakování těchto sledů dochází k vytvoření značné zásoby semen v půdě ozimých plevelů, což komplikuje hubení plevelů v následujícím období.

Stejná situace vznikne při převaze jarních kulturních rostlin. V tomto případě dochází k přemnožení jarních plevelů. Z toho vyplývá opodstatněnost správného střídání plodin.

Způsoby zpracování půdy

Zpracování půdy stále patří mezi jedno z nejvýraznějších plevelohubných opatření. Při sklizni sklízecími mlátičkami, zvláště obilnin a řepky, se většina semen plevelů dostane na povrch půdy a stává se zdrojem dalšího zaplevelení. Proto je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a volit optimální dobu sklizně.

Proto je velmi významná především kvalitní podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý), zabraňuje ztrátám vlhkosti půdy, podporuje klíčení plevelů a výdrolu obilnin z povrchových vrstev.

Hluboká orba dokonale zaklopí vzcházející jednoleté plevele, výdrol, posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky pýru plazivého, které v hluboké vrstvě půdy nejsou schopny další reprodukce.

Minimalizace zpracování půdy vede sice ke snížení nákladů, ale po jejím zavedení dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Složení druhového spektra plevelů v těchto systémech je sice druhově chudší, ale početní výskyt na jednotce plochy má stoupající tendenci. Rychle se šíří vytrvalé plevelné druhy, například pýr plazivý. Z jednoletých jednoděložných plevelů převládá nárůst chundelky metlice, lipnice roční, sveřepu jalového a vytvářejí se vhodné podmínky pro růst výdrolu obilnin.

Výživa rostlin

Výživa rostlin ovlivňuje i plevele rostoucí na orné půdě. Plevelné rostliny reagují na hnojení zvýšeným růstem, mnohdy rychleji než rostliny kulturní a v takových podmínkách jim velmi silně konkurují. Zásobenost půd základními živinami byla vysoká v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy byly každoročně aplikovány poměrně velké dávky čistých živin na ornou půdu.

Od devadesátých let se intenzita hnojení výrazně snížila. Proto je možné pozorovat na nehnojených pozemcích pokles výnosů plodin, ale také snížení produkce hmoty plevelů a počtu semen jednoletých plevelů. Nízké hnojení se projevilo i na objemu vegetativních rozmnožovacích orgánů vytrvalých plevelů. Při nižším hnojení je i reprodukční potenciál plevelů nižší. To ovšem neznamená, že sníženým hnojením omezíme výskyt plevelů. Na celkovou zaplevelenost polí to nemá významný vliv vzhledem k obrovské zásobenosti půdy semeny plevelů.

Regulace ozimých jednoděložných plevelů

Mezi nejvýznamnější plevele z této skupiny patří chundelka metlice (Apera spica-venti). Chundelka metlice je po celém území hojně rozšířena. Jejímu šíření napomáhá časté střídání ozimů po sobě a technologie minimálního zpracování půdy. Sortiment herbicidů je pro její hubení poměrně široký. O jejich úspěšnosti však kromě volby druhu rozhoduje termín aplikace ve vztahu k její růstové fázi a průběh povětrnostních podmínek při a po aplikaci. V ozimé řepce patří mezi méně významné plevele, ale při silném výskytu je její konkurenční schopnost vysoká. Chundelka je citlivá vůči běžně používaným graminicidům. Kromě účinku na dvouděložné plevele velmi dobře hubí chundelku. Jeho účinek je však významně ovlivněn kvalitou zpracování půdy. Na hrudovitých pozemcích je účinek významně nižší.

Psárka polní (Alopecurus myosuroides) je významná pouze v některých oblastech (Budějovicko) a pro její regulaci platí podobná pravidla jako pro chundelku metlici.

Lipnice roční (Poa annua) se vyskytuje pouze v nejnižším patře porostu. Možnost regulace herbicidy je omezená, jelikož vykazuje vysokou toleranci k herbicidům a navíc vzchází téměř po celý rok. Vyrovnaný, dobře živený a zdravý porost se s konkurencí lipnice snadno vyrovná.

Lokálně se též v ozimech vyskytuje i jílek. Používané graminicidy však vykazují na tento plevel velmi dobrý účinek.

V posledních letech stoupá význam i sveřepů. Zejména sveřep jalový (Bromus sterilis) a sveřep měkký (Bromus mollis). Oba druhy se vyznačují poměrně rychlým růstem a vývojem na podzim. Při silnějším výskytu především na souvratích mohou oba druhy velmi silně poškodit vzcházející porosty řepky.

V posledních letech na polích v některých oblastech expanduje mrvka myší ocásek (Vulpia myuros). Je to jednoletá, převážně ozimá rostlina, schopná je však vzcházet na jaře, vykvést a vytvořit životaschopné obilky. Rostliny mrvky vytváří trsy, jsou vysoké 30–70 cm, jednotlivé rostliny mohou být i vyšší. Obilek vytváří velké množství. Pochází z Evropy a severní Afriky a zavlečena byla v minulosti i na jiné kontinenty. Rostlina se přirozeně vyskytuje na sušších ruderálních stanovištích, železnicích, v okolí dálnic a silnic, stavenišť atd. a odtud proniká na pole. Nejhojněji se vyskytuje ve středních Čechách, ale roztroušeně po celém území ČR. Mezi hlavní příčiny expanze mrvky myší ocásek na ornou půdu patří především úzké spektrum pěstovaných plodin, tedy zejména vysoké procento obilnin, potom využívání technologií minimálního zpracování půdy. Právě minimální zpracování půdy, podobně jako u sveřepu jalového a sveřepu měkkého vyhovuje reprodukci těchto rostlin. Obilky zůstávají v povrchových vrstvách půdy a jsou schopny vzcházet ve velkém množství v následujících plodinách. Mrvka myší ocásek je schopná růst a vyvíjet se i v jarních plodinách.

Sveřep měkký

Rostliny mrvky se vyskytují velmi často na okrajích polí

Mrvka myší ocásek vzchází po zasetí plodin na podzim

Lata mrvky myší ocásek

Možnost regulace pýru plazivého

Pýr plazivý patří mezi nejvýznamnější vytrvalé plevele na orné půdě. Kořenový systém je rozložen na rozdíl od pcháče rolního převážně do hloubky 20–25 cm, tedy ve vrstvě rozrušované zpracováním půdy. Při využívání technologií minimálního zpracování půdy zasahuje převážně kořenový systém (oddenky) do 10–15 cm, maximálně 20 cm. Na orné půdě se rostliny pýru plazivého proto rozmnožují převážně vegetativně. V optimálních podmínkách jsou schopny vytvořit velké množství kořenových výběžků. Kořenový systém pýru plazivého vylučuje do půdy látky (agropyren), které působí na ostatní rostliny fytotoxicky. Brukvovité rostliny, především řepka a hořčice jsou vůči těmto látkám vysoce citlivé.

K regulaci pýru plazivého je vhodné přistupovat komplexně a konkrétně analyzovat příčiny vzniku silného výskytu pýru na daném pozemku. Základem je omezení jednostranného upřednostnění ozimů a ozimé řepky a zařazení do sledu plodiny umožňující cílený zásah herbicidů. Rostlinám pýru plazivého nevyhovuje hluboké zpracování půdy. Rozrušené a hluboko zaklopené kořenové výběžky obtížně regenerují. Nedostatky ve struktuře osevních sledů, zpracování půdy i agrotechnice tedy vytvářejí optimální podmínky pro pýr plazivý.

Vysokou zaplevelenost pýrem je pak nutné řešit aplikacemi herbicidů. Naštěstí je v současné době dostupný široký sortiment herbicidů účinných na pýr, které je možné používat v mnoha plodinách. Aby byl zajištěn optimální účinek těchto herbicidů, je vhodné, aby aplikace herbicidů navazovaly na předcházející agrotechnická opatření. Lze využít i závislosti účinku herbicidů na délce kořenových výběžků. Nepoškozené rostliny pýru plazivého, u kterých nebyl dostatečně rozrušen kořenový systém předcházejícím zpracováním půdy, velmi rychle po aplikaci herbicidů regenerují. Translokace z listů do mohutného kořenového systému je nedostatečná vzhledem k dormanci některých částí kořenového systému.

Naproti tomu rostliny pýru plazivého vyrašené z rozrušených a pravidelně rozřezaných kořenových výběžků nepřesahujících délku 10–15 cm nejsou schopny po aplikaci herbicidů regenerovat. Navíc takto poškozené kořenové výběžky za sucha rychle zavadají a postupně odumírají. Ve vlhkých podmínkách však mají vysokou regenerační schopnost a raší velmi vyrovnaně. Rovnoměrné rašení ale umožňuje účinně využít účinku postemergentních graminicidů při podzimních aplikacích, protože vlivem poškození a nedostatku zásobních látek rostliny pýru plazivého rychle odumírají.

Důležité pro dosažení vysokého účinku například v ozimé řepce je správné načasování termínu aplikace, a proto je třeba brát v úvahu, že se vhodný termín aplikace proti výdrolu obilnin a pýru plazivému v řadě případů časově rozchází. Za sucha zpravidla výdrol vzchází dříve, než rostliny pýru plazivého regenerují, ale za vlhka dochází ke vzcházení výdrolu i rašení pýru ve stejném termínu. Tomu je nutné přizpůsobit i termíny aplikací. Dřívější aplikace jsou rizikové, jelikož bývá zpravidla zasažena pouze část vyrašených výhonů, velmi často podstatná část rostlin raší až po aplikaci a nebývá herbicidem zasažena. Pozdější aplikace herbicidů jsou také rizikové, a to především z důvodu postřiků až na samém konci vegetační doby pýru plazivého, kdy je translokace účinné látky herbicidů do kořenů již nedostatečná. Po pozdních aplikacích na podzim zpravidla rostliny pýru plazivého velmi silně regenerují na jaře. Proto správně načasovaná aplikace významně potlačí pýr plazivý. Je povoleno poměrně velké množství postemergentních graminicidů do řepky na podzim. Hlavním kritériem by však mělo být dosažení spolehlivého účinku jak na nadzemní části, tak i na oddenky uložené v půdě.

U cílených aplikací graminicidů v ozimé řepce je nutné respektovat, že se vhodný termín aplikace proti výdrolu obilnin a pýru plazivému v řadě případů nekryje. Pouze za vlhka dochází ke vzcházení výdrolu obilnin i rašení pýru ve stejném termínu. Za sucha zpravidla výdrol obilnin vzchází dříve, než rostliny pýru plazivého regenerují. Sortiment herbicidů pro použití na podzim v ozimé řepce je poměrně široký. Základem pro dosažení spolehlivého účinku je však schopnost rychlé translokace do kořenů. Efekt graminicidů na pýr plazivý se projeví v závislosti na dávce, na rozrušení kořenového systému při zpracování půdy a předseťové přípravě před setím řepky ozimé. Čím menší jsou segmenty kořenových výběžků, tím vyšší bývá efekt ošetření a menší riziko následné regenerace pýru plazivého po aplikaci.

Dokonalý eradikační efekt na pýr plazivý se projeví pouze při využívání všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala. Důležité je, aby se kořenový systém plevelů postupně oslabil a odumřel a zásoba semen v půdě se minimalizovala.

Před zaplevelením vytrvalými plevely na orné půdě se ubráníme pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů na orné půdě a každoroční péčí o půdu. Velmi důležité je zabránění tvorby generativních diaspor na okolních plochách a jejich šíření na pole.

Tři měsíce stará rostlina pýru vytvořená ze segmentu oddenku

Oddenky pýru zasahuji do hloubky 20 cm

Regulace výdrolu

Agrotechnické zásady pro snížení škodlivosti výdrolu obilnin

Dodržování správné agrotechnické praxe je zárukou účinnosti metod regulace. Nejdůležitější je minimalizace ztrát při sklizni obilnin. Při sklizni obilnin se na povrch půdy dostává poměrně velké množství jejich zrna a jsou zdrojem následného zaplevelení. Obilky pšenice nebo ječmene mají vysokou klíčivost a vzcházivost a významně konkurují vzcházející řepce. Z tohoto pohledu je vhodné bezprostředně po sklizni provést mělkou podmítku, která obilky zaklopí a přiměje ke vzcházení. Při předseťové přípravě a při setí řepky bývají zpravidla vzcházející rostliny výdrolu silně poškozeny.

Při vysokých ztrátách při sklizni a při velmi suchém průběhu počasí však dochází k masovému vzcházení výdrolu obilnin, a proto nezbývá než využít předností aplikací postemergentních graminicidů.

Výdrol ječmene v ozimé řepce

Účinek postemergentních graminicidů na výdrol

Pozdní aplikace graminicidů jsou účinné, ale porost řepky vlivem konkurence odumírá a vznikají mezery

Regulace výdrolu obilnin

Mimo plevelných druhů působí velké problémy i zaplevelující plodiny. Význam regulace výdrolu v řepce stoupá s rostoucími plochami pěstování v České republice. Nejvíce je ozimá řepka pěstována po ječmenu, ale i po ozimé pšenici. Používané technologie sklizně způsobují relativně vysoké ztráty zrna při sklizni. V důsledku trendu požívání minimálního zpracování půdy dochází ke kumulaci jednotlivých agrotechnických opatření. To má za následek rozvrstvení zrna obilnin v povrchové vrstvě ornice (5–7 cm). Obilky mají v těchto podmínkách optimální podmínky pro vzcházení. Při dostatku srážek vzcházejí masově již za několik dní po setí ozimé řepky. Rostliny ozimé řepky jsou v počátečním období konkurenčně velmi slabé. Vzešlý výdrol obilnin je během několika dní výrazně oslabí, dochází až k vymizení rostlin řepky. Za sucha výdrol vzchází postupně a po dlouhou dobu. Jeho konkurenční schopnost je však stejně nebezpečná. Vzhledem k vysoké konkurenční schopnosti je nutné vzešlý výdrol odstranit co nejdříve, aby nedošlo k poškození porostu ozimé řepky. Takový porost špatně přezimuje.

Velmi důležité je vytvoření podmínek, aby ke ztrátám při sklizni nedocházelo nebo aby byly minimální. To zajistí pouze moderní dobře seřízené sklízecí mlátičky. Nebezpečí výdrolu je významně sníženo časnou podmítkou a následnou orbou. Klasické zpracování je však časově i finančně velmi náročné, proto jsou v posledních letech upřednostňovány technologie minimálního zpracování půdy. Rozhodující je též kvalita setí. Dobře založený porost se lépe vyrovnává s konkurencí plevelů.

Důležitým opatřením je proto použití herbicidů. V současné době je možné využívat poměrně široké spektrum vysoce účinných herbicidů. Řada z nich vykazuje kromě účinku na výdrol i vynikající účinek na pýr plazivý. Ošetření graminicidy je nutné provést co nejdříve, aby se odstranila konkurence výdrolu vůči ozimé řepce. Při časné aplikaci ve fázi 1–1,5 listů hrozí nebezpečí dalšího vzcházení výdrolu. Opožděné aplikace na přerostlý výdrol jsou již méně účinné, rostliny řepky jsou konkurencí výdrolu výrazně oslabeny. Herbicidní efekt na výdrol se tedy dostaví příliš pozdě.

Nutné je též respektovat, že výdrol ozimé pšenice je odolnější vůči herbicidům než výdrol ječmene. Při výsevu ozimé řepky po jarním ječmenu je velkým omylem spoléhat na vymrznutí rostlin ječmene. Poškození řepky způsobené výdrolem jarního ječmene na podzim na porostu řepky jsou zpravidla nevratná. Uvolněný prostor po rostlinách ječmene v průběhu zimy a na jaře rychle osídlí plevele.

Důležité je správně načasovat aplikace graminicidů proti výdrolu. Ošetření porostu ozimé řepky je vhodné načasovat tak, aby byl již vzešlý všechen výdrol. Na méně vyvinuté rostliny výdrolu je možné použít dolní hranici dávek doporučovaných výrobci. Vyšší dávky používáme na výdrol ozimé pšenice a vzrostlý výdrol ječmene. V podzimních měsících existuje celá řada rizik aplikací způsobených poměrně výraznou proměnlivostí povětrnostních podmínek.

Jádrem úspěšné aplikace postemergentních graminicidů je správně seřízené aplikační zařízení, které zajistí dodržení optimální dávky herbicidu a vody na hektar. Rizikem jsou dešťové srážky po aplikaci. Postemergentní graminicidy však poměrně rychle pronikají do listů a jsou rychle následně rozváděny po celé rostlině.

U pozdě setých porostů ozimé řepky vzniká riziko posunutí aplikací proti výdrolu do období nižších denních i nočních teplot. Při nižších teplotách je účinek většiny postemergentních graminicidů výrazně omezen. V mnoha případech však dochází i k selhání účinku graminicidů. Rostliny jsou již fyziologicky méně aktivní a herbicid nepřijmou. Za vlhka a při nižších denních teplotách zůstává na podzim na listech rosa někdy i po celý den. Při aplikacích herbicidů v tomto období dochází k stékání postřiku spolu s rosou z listů na povrch půdy. Efekt aplikace herbicidů je výrazně snížen.

Dokonalý eradikační efekt na výdrol obilnin se projeví pouze při využívání všech způsobů a metod regulace. Vzhledem k vysoké konkurenční schopnosti výdrolu obilnin je nutné regulační opatření provádět včas. Při pozdějších termínech aplikací dochází k nevratným škodám na porostu ozimé řepky. Rostliny výdrolu odumírají pomalu. Výdrol v počátku vegetace odčerpává velké množství vláhy a živin. Navíc výdrol obilnin je rezervoárem virových chorob obilnin, proto je důležitá jeho eliminace i z fytosanitárních důvodů.

Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně
foto: J. Mikulka