Škodlivost plevelů v ozimé pšenici pěstované po různých předplodinách

01. 12. 2025 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 426x

Pšenice může být pěstována téměř na celém území ČR. Ne všechny oblasti však nabízejí pro její pěstování optimální podmínky. Nejlepší půdně-klimatické podmínky pro pěstování pšenice mají regiony spadající do kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Obvyklý agrotechnický termín pro výsev ozimé pšenice se pohybuje přibližně mezi 20. 9. –10. 10., s výsevkem 4–4,5 MKS/ha. Pozdější výsevy, zejména po kukuřici na zrno nebo cukrové řepě, by měly být prováděny za užití odrůd, které pozdní výsev tolerují.

Z pohledu výživy je pšenice poměrně náročnou plodinou. Pro dosažení dobrého výnosu zrna odpovídající kvality by měla být zařazována na pozemky s dostatečnými zásobami živin a vody. Ideálními půdami pro její pěstování jsou úrodné, strukturní půdy - zejména černozemě, hnědozemě, nivní půdy a černice. Tyto půdy mají vysoký obsah kvalitního humusu a dobrou sorpční schopnost.

Vliv předplodiny na výnos pšenice je dlouhodobě známý a potvrzený jak praxí, tak polními pokusy. Je výraznější především v méně úrodných oblastech. Dlouhodobé pěstování jediné plodiny na témže pozemku vede ke zhoršení půdní úrodnosti a poklesu výnosů. Tento jev si uvědomili již první zemědělci, když zjistili, že opakované pěstování téže plodiny na jednom místě způsobuje postupné snižování úrody. Ve snaze tento problém řešit byl mezi 8. a 9. století zaveden tzv. trojhonný osevní systém, který střídal 3 plochy: úhor, ozim a jařinu. Úhor, tedy část půdy dočasně ponechané ladem, umožňoval regeneraci půdy a obnovu její úrodnosti. Tento způsob hospodaření přetrval téměř 1 tis. let, až do 18.–19. století, kdy byl nahrazen modernějším norfolkským osevním postupem. Ten zcela opustil úhor a místo něj zavedl střídání plodin v systému jetelovina - ozim - okopanina - jařina. K rozšíření tohoto systému přispělo zavádění nových plodin, zejména jetele lučního, cukrové řepy a brambor, které významně zvyšovaly nebo udržovaly půdní úrodnost.

V minulosti se osevní postupy dodržovaly poměrně striktně až do období po 2. světové válce. Následně došlo k výraznému nárůstu pěstování obilnin, i když pestrost plodin byla tehdy stále vyšší než dnes, a to díky rozšířenému pěstování pícnin, jako jsou vojtěška a jetele, a okopanin. V současnosti jsou osevní postupy často určovány převážně poptávkou a potřebami trhu. Za posledních přibližně patnáct let se struktura pěstovaných plodin natolik posunula ve prospěch tržně výhodných plodin, že už nelze hovořit o skutečném dodržování klasických osevních postupů.

Předplodiny pro pšenici

Za nejlepší předplodiny pro pšenici jsou považovány leguminózy - vojtěška, jetele, luskoviny a jejich směsi s obilninami. Tyto rostliny obohacují půdu o kvalitní organické zbytky a díky symbióze s hlízkovými bakteriemi (zejména rodu Rhizobium) fixují vzdušný dusík. Významným přínosem je hluboký kořenový systém víceletých druhů, například vojtěšky, jejichž kořeny mohou sahat do hloubky 5–10 m. To umožňuje využívat živiny a vodu z hlubších vrstev půdy, čímž se zlepšuje její úrodnost a odolnost vůči suchu.

Nevýhodou víceletých pícnin, například vojtěšky, může být nadměrné vysušení půdy v suchých letech, což může negativně ovlivnit výnos následné plodiny. U jednoletých leguminóz, jako je hrách, není tento efekt tak výrazný - naopak, pšenice po hrachu mívá výnos vyšší až o 20 %. Posklizňové zbytky jetelovin mají příznivý poměr uhlíku a dusíku (C:N), který podporuje rychlou mineralizaci. U kořenů činí 14–20, u nadzemní biomasy 18–24. Na rozdíl od obilné slámy tak není třeba dodávat další dusík pro jejich rozklad, což zvyšuje efektivitu výživy následných plodin.

K plodinám s dobrou předplodinovou hodnotou patří také některé olejniny, především řepka ozimá a mák, po nichž zůstává půda ve velmi dobrém stavu. Vhodné předplodiny jsou i okopaniny - brambory, případně časně sklizená cukrová řepa, pokud to umožní příznivý podzim.

Okopaniny obecně, spolu s leguminózami, představují nejlepší předplodiny nejen pro obilniny, ale i pro další plodiny. Obvykle jsou spojeny s aplikací organických hnojiv a svým mohutným kořenovým systémem (podobně jako kukuřice) pozitivně ovlivňují půdní strukturu. Omezením pro využití okopanin jako předplodiny pšenice je pozdní sklizeň, zejména u cukrové řepy a pozdních brambor. Za optimální se z tohoto hlediska považují brambory rané.

Za méně vhodnou předplodinu pšenice se považuje kukuřice pěstovaná na zrno. Nevhodné jsou pak všechny obilniny, zejména pšenice pěstovaná po pšenici, kde dochází k silnému zaplevelení a vyššímu riziku výskytu stébelnatých houbových chorob. Kukuřice může mít pro pšenici dobrou předplodinovou hodnotu, pokud je pěstována s aplikací organických hnojiv (hnůj, kejda), a je řazena mezi okopaniny. Je-li v počátečních fázích dobře ošetřena proti plevelům, po uzavření porostu již téměř žádné plevele nepustí. Půda po kukuřici tak bývá relativně čistá. Za výhodnější předplodinu se považuje kukuřice na siláž, která se sklízí dříve než kukuřice na zrno a zanechává méně posklizňových zbytků. Dříve se po zrnové kukuřici doporučovala hluboká orba kvůli zapravení zbytků, dnes se častěji využívá mělké kypření, i když to není pravidlem.

Obecně jsou obilniny pro pšenici nevhodnou předplodinou kvůli jednostrannému vyčerpávání půdy, nízké kvalitě posklizňových zbytků a zvýšenému riziku výskytu chorob, škůdců a plevelů. Přesto se někdy zařazení pšenice po obilnině nelze vyhnout. V takovém případě je nejvhodnější volbou oves, který má určité fytosanitární účinky a může sloužit jako přerušovač v obilných sledech. Vliv předplodiny a střídání plodin představuje jeden z klíčových nástrojů regulace zaplevelení. Ukazuje se jako dosud nejefektivnější způsob, jak udržet zemědělské plochy bez plevelů.

Škodlivost plevelů

Každá plodina má odlišnou schopnost konkurovat plevelům, se kterými sdílí prostor a soupeří o světlo, vodu i živiny. Druhové složení plevelů v pšenici je ovlivněno řadou faktorů, jako jsou půdně-klimatické podmínky, lokalita, půdní typ a druh, termín setí, používaná agrotechnika a chemická ochrana.

V ozimé pšenici převládají na podzim klíčící ozimé plevele, například chundelka metlice či kokoška pastuší tobolka. V jarní pšenici se častěji vyskytují jarní plevele, jako jsou rozrazily, drchnička rolní, hluchavka nachová nebo oves hluchý. V hustých porostech se mohou objevit i pozdně jarní druhy, například merlíky a rdesna. Významné škody způsobují také vytrvalé plevele, zejména pýr plazivý, pcháč oset (obr. 1) a svlačec rolní. Ze snadno přezimujících druhů se často vyskytují svízel přítula (obr. 2), heřmánkovec nevonný (obr. 3), penízek rolní nebo jednoleté přezimující sveřepy (obr. 4). Změny ve druhovém spektru plevelů mohou takto signalizovat vznikající odolnost vůči herbicidům.

Dopad plevelů na výnos závisí na jejich druhu a míře zaplevelení. Například chundelka metlice může výrazně konkurovat pšenici a způsobit pokles výnosu až o 60 %, zejména v oslabených porostech (například po nevhodné předplodině). Obecně se ztráty výnosu vlivem zaplevelení v ozimé pšenici pohybují v rozmezí 9–13 %, přičemž v silně zaplevelených porostech mohou dosáhnout až 40 %. Nejvíce ohrožujícími plevely pro pšenici jsou svízel přítula, svlačec rolní a chundelka metlice. Tyto plevele negativně ovlivňují klíčové výnosotvorné prvky pšenice, tedy počet klasů/m², počet obilek/klas a hmotnost tisíce zrn (HTZ).

Polní hodnocení

Zaplevelení bylo hodnoceno na 3 vybraných pozemcích zemědělského podniku ZOD Haná, který sídlí ve Švábenicích. Tyto pozemky se nacházejí v oblasti Hané, v okrese Vyškov (Jihomoravský kraj) a spadají do řepařské výrobní oblasti. Z hlediska půdních typů se zde vyskytují především černozemě, černice, rendziny a pararendziny. Na sledovaných pozemcích byla pěstována ozimá pšenice, a to po třech různých předplodinách: hrachu, vojtěšce a kukuřici.

Zaplevelení bylo hodnoceno na jaře, počátkem května 2021, v porostech ozimé pšenice ve fázi konce odnožování. Monitoring probíhal krátce po aplikaci herbicidů. K hodnocení byla použita početní metoda - plevele byly sčítány na ploše 1 m², a to ve 20 opakováních na každém pozemku.

Škodlivost jednotlivých druhů plevelů byla určena pomocí tzv. plodinových ekvivalentů, které vyjadřující množství biomasy, jež plevel vytváří na úkor pěstované plodiny. Pro každý nalezený plevelný druh byl jeho ekvivalent vynásoben počtem jedinců, čímž byla určena jeho celková škodlivost v daném porostu.

Obr. 1: Vytrvalý plevel pcháč oset

Obr. 2: Přezimující (ozimý) plevel svízel přítula

Obr. 3: Přezimující (ozimý) plevel heřmánkovec nevonný

Obr. 4: Nově se šířící přezimující (ozimý) plevel sveřep střešní

Výsledky polního hodnocení

Během polního hodnocení bylo v porostech ozimé pšenice nalezeno celkem 32 druhů plevelů. Vztah mezi počtem plevelů a plevelnými ekvivalenty (škodlivost) je uveden v grafu 1. Zastoupení jednotlivých druhů plevelů a jejich plodinový ekvivalent v pšenici ozimé po hrachu, vojtěšce a kukuřici uvádí graf 2.

Zaplevelení pšenice pěstované po hrachu nemělo nejvyšší počet plevelů, ale mělo nejvyšší hodnoty plodinových ekvivalentů. Druhové spektrum plevelů tedy mělo nejvyšší škodlivost. Mezi nejškodlivější plevele patřily vytrvalé druhy, jako jsou pcháč oset a pýr plazivý. Mezi další významné druhy z hlediska škodlivosti patřily svízel přítula, opletka obecná (obr. 5), heřmánkovec nevonný a výdrol řepky. Můžeme předpokládat, že tyto druhy zaplevelovaly již předplodinu (hrách), proto je velice důležité udržovat porosty co nejčistší, aby nedocházelo k dalšímu šíření plevelů, které mohou zaplevelit následnou plodinu.

V porostech ozimé pšenice založených po vojtěšce seté, využívané k produkci píce, bylo zaznamenáno nejvyšší zaplevelení. Mezi nejčastějšími plevelnými druhy se objevily merlík bílý (obr. 6), úhorník mnohodílný, hluchavka objímavá (obr. 7) a rozrazil perský. Plevele s nižším vzrůstem nejsou během sklizně víceletých pícnin při výšce strniště okolo 0,08 m poškozeny noži sekačky. Po sklizni zelené hmoty tak získávají dočasně příznivé podmínky pro dokončení svého vývoje a tvorbu semen. Nově vytvořená semena pak přispívají ke zvýšenému zaplevelení následných plodin, včetně pšenice.

Graf 1: Počet plevelů a celkové plodinové ekvivalenty (škodlivost)

Graf 2: Počet plevelů v ozimé pšenici po jednotlivých předplodinách

Obr. 5: Časně jarní plevel opletka obecná

Obr. 6: Pozdně jarní plevel merlík bílý

Obr. 7: Přezimující (ozimý) plevel hluchavka objímavá

Obr. 8: Časně jarní plevel truskavec ptačí

Obr. 9: Přezimující (ozimý) plevel mák vlčí

Obr. 10: Přezimující (ozimý) plevel ptačinec prostřední

Obr. 11: Přezimující (ozimý) plevel violka rolní

V porostech pšenice ozimé zakládaných po vojtěšce seté se často vyskytují plevelné druhy s poléhavým habitem a také druhy schopné přezimovat. Tyto plevele se na jaře rychle rozrůstají, vytvářejí souvislé porosty a významně konkurují pšenici zejména v období odnožování. Tento problém se projevuje především v sušších letech, kdy vojtěška výrazně odčerpává zásoby vody z půdy, pšenice vzchází nestejnoměrně a výsledný porost je řídký a málo konkurenceschopný. Z výsledků je patrné, že vojtěška je zaplevelující plodinou. Přeživší jedinci předplodiny - vojtěšky, dokáží v následné plodině výrazně konkurovat. Je zřejmé, že předplodina nebyla dokonale zničena.

Poměrně vysoký výskyt merlíku bílého v porostu ozimé pšenice potvrzuje dlouhověkost jeho nažek, které v půdě zůstávají životaschopné a klíčivé až 40 let. Tento druh je řazen mezi pozdně jarní plevele a vyžaduje pro klíčení prohřátou půdu. V době, kdy je půda prohřátá a merlík má vhodné podmínky pro růst, je na pozemku vojtěška již hustě zapojena. I kdyby v řidších partiích porostu vzcházely rostliny merlíku bílého, vzhledem k několikanásobné seči během vegetační sezony spolu s konkurencí ze strany vojtěšky by neměly dostatek prostoru pro vytvoření semen. Proto můžeme usoudit, že zaplevelení merlíkem má původ v semenné bance, která se v půdě nachází a kam byla zřejmě semena doplněna ještě před založením porostu vojtěšky seté. Je pravděpodobné, že zpracováním půdy po zrušení porostu vojtěšky došlo k vynesení semen z hlubších vrstev ornice na povrch, kde čekala na příhodné podmínky ke klíčení. Merlík je schopný klíčit již od 1° C, avšak jen v malé míře. Většina semen čeká na vyšší teploty a klíčí až v pozdnějším jaře.

Do budoucna lze předpokládat problematičnost zakládání porostů pšenice ozimé po vojtěšce seté, pokud by se vyskytovaly sušší ročníky. Pšenice na těchto pozemcích bude trpět vodním deficitem, vzcházení bude nerovnoměrné a zaplevelení výrazněji ovlivní výsledný výnos plodiny.

V porostech pšenice, které byly založeny po silážní kukuřici, bylo zaznamenáno nejnižší zaplevelení i nejnižší hodnoty plodinových ekvivalentů. Mezi dominantní plevelné druhy zde patřil merlík bílý, typický plevel okopanin a širokořádkových plodin, mezi něž kukuřice rovněž náleží. Dalším početnějším druhem byla méně známá tetlucha kozí pysk, která je schopná klíčit po celé vegetační období, zejména na jaře, pokud jsou příznivé vláhové podmínky. Tetlucha představuje problematický plevel zejména ve výsadbách širokořádkových plodin a zeleniny, především v západní a jižní Evropě. Lze předpokládat, že jak merlík bílý, tak tetlucha kozí pysk se úspěšně uplatnily již v porostech předplodiny (kukuřice), což se následně projevilo i ve zvýšeném zaplevelení pšenice.

Rozdíly v zaplevelení dokládají velký vliv předplodiny na zaplevelení ozimé pšenice a také na výraznou heterogenitu v populaci plevelů a také heterogenitu ve škodlivosti plevelů. Z toho vyplývá nutnost pravidelného monitoringu zaplevelení na všech pozemcích.

Závěr

Střídání plodin má dlouhodobě nezastupitelné místo v rostlinné produkci a představuje jeden z klíčových nástrojů regulace zaplevelení. Ukazuje se jako dosud nejefektivnější způsob, jak udržet zemědělské plochy bez plevelů. Žádná jiná metoda, ať už mechanická, chemická či biologická, nenabízí tak výhodný poměr efektivity, ekonomické dostupnosti a jednoduchosti provedení jako správně nastavený systém střídání plodin.

Výsledky z provozních podmínek naznačují, že hrách setý je vhodnou předplodinou pro pšenici ozimou, pokud je zároveň proveden účinný zásah proti vytrvalým plevelům. Kukuřice pěstovaná na píci rovněž představuje dobrou předplodinu, protože pozemky po jejím sklizení vykazují nižší druhovou pestrost zaplevelení ve srovnání s ostatními variantami. Je však nezbytné věnovat pozornost plevelům pozdně jarního typu, které vzcházejí a rostou ve stejném období jako hlavní plodina. Vojtěška se z agronomického hlediska jeví jako velmi dobrá předplodina pro pšenici. Provozní pozorování však ukazují zvýšenou míru zaplevelení po jejím zařazení, ačkoli spektrum plevelných druhů zahrnuje převážně zástupce s nižší konkurenční schopností vůči pšenici.

Získané výsledky jednoznačně potvrzují, že předplodina významně ovlivňuje jak druhové složení, intenzitu zaplevelení a také škodlivost plevelů v porostech ozimé pšenice. V závislosti na použité předplodině je proto nutné přizpůsobit i strategii regulace plevelů.

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Ing. Martin Kocourek¹, Ing. Igor Děkanovský ^3
1Mendelova univerzita v Brně, ²Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie, ³Fakultní nemocnice Brno