Starček jarní - návrat zapomenutého plevele

15. 10. 2025 Ing. Josef Holec, PhD.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 599x

Starček jarní (Senecio vernalis W. et K.) má jako polní plevel na našem území zajímavou historii. Nejprve se začátkem 20. století rychle rozšířil, následně ale stejně tak rychle vymizel a v současné době se díky neprodukčním plochám na ornou půdu znovu vrací.

Biologická charakteristika

Jedná se o středně vysokou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Starček dorůstá výšky okolo 20–50 cm. Rostliny většinou již od báze bohatě větví. Zvláště mladší rostliny jsou pokryté pavučinou vlnatých chlupů, později olysávají. Listy jsou jako u většiny starčků laločnatě zubaté. Úbory jsou jasně žluté, v průměru 2–3 cm široké, na rozdíl od starčku obecného mají dobře vyvinuté jazykovité květy. V době květu jsou rostliny velmi výrazné, každá vytváří desítky–stovky květenství a vzhledem k časné době kvetení v krajině doslova září.

Jedná se o jednoleté rostliny převážně ozimého charakteru - většina rostlin vzchází na podzim a zimu přečkává ve fázi listové růžice, menší část jich může vzcházet až na jaře. Rostliny vzešlé v této době jsou ale obvykle menší, méně větví a vyznačují se nižší konkurenceschopností. Později v průběhu vegetace již rostliny starčku jarního nevzcházejí, takže s kvetoucími rostlinami se můžeme setkat jen v průběhu měsíců dubna–červena.

Historie výskytu

Původním areálem výskytu starčku jarního je východní Evropa, Balkán a část západní Asie. První nálezy tohoto druhu na území dnešní ČR jsou datovány do let 1822 (Slezsko) a 1842 (Karlovy Vary), výraznější výskyt byl ale zaznamenán až v posledních letech 19. století. Počátek 20. století znamenal pro starček jarní období rychlého šíření a masového výskytu. Zvláště v letech kolem 1. světové války se stal jedním z velmi hojných plevelů. Uvádí se, že v dané době se během květu starčku jarního celá pole barvila do žluta. V některých evropských státech byla v té době vydávána nařízení o povinnosti hubit tento druh, kdekoliv se vyskytne. K rychlému šíření napomáhala značná produkce nažek (až 40 tis./rostlina), které se snadno šíří větrem. Tato fáze však trvala jen přibližně do 30. let 20. století, pak začalo výskytů starčku jarního ubývat a po 2. světové válce se postupně stal poměrně vzácným druhem. Tento ústup dříve hojného druhu nebyl nikdy spolehlivě objasněn. Do konce 20. století se jednalo o roztroušeně se vyskytující nepůvodní druh, který nepředstavoval pro zemědělce žádné riziko.

Současné rozšíření a význam

Počátkem 21. století se starček jarní začal častěji objevovat na polích i mimo zemědělskou půdu. Na orné půdě se častěji vyskytoval především v porostech víceletých pícnin, fáze jeho rozvoje spadá do období časného jara, kdy porost pícniny nemá ještě tak vysokou konkurenční schopnost. Starček většinou stihne dozrát ještě před 1. sečí a není tedy běžnou agrotechnikou příliš poškozován. Výjimku tvoří vláčení porostů brzy z jara, které může účinně regulovat jeho výskyt. Dalšími typickými lokalitami výskytu starčku jarního byly okraje porostů ozimých plodin, především obilnin, vzácněji i ozimé řepky. Zde byl ale jeho výskyt vždy spíše sporadický.

Na stanovištích mimo ornou půdu se stal čím dál hojnější na železnici, v prostoru kolejišť na nádražích dozrává dříve, než jsou obvykle na těchto plochách podniknuty kroky k regulaci nežádoucí vegetace. V oblastech výskytu běžně roste poblíž stavenišť, v okolí obcí se s ním často setkáváme na bývalé orné půdě, vyčleněné na stavební parcely s dosud neprovedenými skrývkami, stejně jako na skládkách zemin apod.

V Polabí se postupně stal poměrně hojným druhem, ve vojtěškách vytvářel vcelku početné populace, pokles výměry této plodiny v daném regionu možnosti jeho výskytu na orné půdě opět omezil.

Významným mezníkem pro výskyt starčku jarního se následně stalo vyčleňování neprodukčních ploch na orné půdě. Minimum agrotechnických zásahů a ponechání těchto ploch přes zimu vytváří pro starček jarní velmi vhodné podmínky. Díky větrem se šířícím nažkám se z míst výskytu mimo ornou půdu dokáže na tyto plochy rychle dostat a vytvořit zde početné populace. Odtud se pak šíří do blízkého okolí a můžeme ho častěji spatřit i v porostech polních plodin. Právě ve výše zmiňovaném Polabí se v zelinářských oblastech stává významným plevelem ozimé cibule, podobně jako se zde uplatňuje mnohem běžnější starček obecný.

Výskyt starčku jarního v klasických polních plodinách není zatím příliš významný, v dobře zapojeném porostu plodině mnoho neškodí. Naopak v mezerovitých porostech rostliny starčku jarního bohatě větví, vytvářejí velké množství úborů a následně nažek. Přesto však proti němu vzhledem k omezenému výskytu obvykle nejsou prováděna speciální regulační opatření.

Kvetoucí rostlina starčku jarního

Z okolí železničních se šíří starček jarní na ornou půdu

Výskyt starčku jarního na půdě ponechané ladem

Neprodukční plochy na orné půdě v teplejší oblasti nížin jsou starčkem jarním často zaplevelovány