BASF
BASF
BASF

AGRA

Suchovzdorné a teplomilné plevele

29. 09. 2022 Ing. Jan Winkler, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně, Ing. Igor Děkanovský; Fakultní nemocnice Brno Plevele Zobrazeno 2160x

Klimatické změny jsou pro pěstování plodin velkým problémem, protože ohrožují výnosy. Rychle se měnící průběh počasí může omezovat efektivitu regulace škodlivých činitelů včetně plevelů. Dle obecně přijímaných předpovědí bude pokračovat oteplování, doprovázené změnami frekvence a distribuce dešťových srážek. Změny se budou týkat také směrů a intenzity proudění větrů. Bude docházet ke zvyšování potenciální evapotranspirace. Měnící se klimatické faktory způsobí větší variabilitu průběhu počasí a častější extrémní meteorologické jevy. Dopady změn průběhu počasí výrazně ovlivní konkurenční vztahy mezi plevely a plodinami.

Varistar

Teplota vzduchudešťové srážky jsou primárními faktory ovlivňujícími rozšíření druhů plevelů v jednotlivých regionech. Rozšíření mnoha plevelů do vyšších nadmořských výšek a severnějších oblastí může být urychleno právě globálním oteplováním. Vyšší výpar a změny ve frekvenci a distribuci srážek mohou naopak způsobit úbytek některých tradičních druhů plevelů. Na uvolněné místo po ustoupivších druzích se mohou rozšířit nové, suchovzdornější a teplomilnější druhy plevelů.

Adaptace na nedostatek vody

Vyšší teploty a oslunění vyvolává vyšší výpar, a tím se omezuje dostupnost vody pro plevele. Řada druhů je však schopna se na tyto podmínky adaptovat. Jednou z adaptací je vosková vrstva na listech a stoncích, nazývaná kutikula. Tato vrstva je typická pro všechny suchozemské rostliny, u některých druhů je však mohutnější a kompaktnější. Zesílení kutikuly je častou reakcí řady druhů na nedostupnost vody. Silnější kutikula také snižuje účinnost herbicidů aplikovaných na list.

Druhou běžnou adaptací jsou trichomy (chlupy). Trichomy na povrchu listů a stonků odrážejí sluneční záření, a tím omezují přehřívání a výpar. Některé trichomy jsou viditelné pouhým okem. Mohou mít různé tvary. U merlíku bílého se jeví jako malé bílé kuličky (vatovité trichomy), jindy jsou jemné a husté a dávají listům sametový nádech, jako je tomu u mračňáku Theophrastova. Trichomy může být poseta celá rostlina (například proso). Trichomy komplikují účinnost herbicidů aplikovaných na list.

Další adaptací na nedostatek vody je omezení výparů pomocí vnitřního metabolizmu. Hlavním orgánem regulujícím výdej vody z rostliny jsou průduchy. Rychlost jejich zavírání je rozhodující pro šetření vodou. Důležitý je i jejich tvar. Trávy mají úzké a protáhlé průduchy tzv. činkovitého tvaru, které se rychleji a efektivněji zavírají. Druhy plevelů s metabolizmem typu C4 nebo CAM dokáží lépe hospodařit s vodou a efektivněji využívat fotosyntézu.

Suchovzdorné druhy plevelů

Truskavec ptačí (Polygonum aviculare) patří k našim domácím běžným druhům (obr. 1). Je řazen mezi časně jarní plevele z čeledi rdesnovitých. Vytváří kobercovité porosty. Velmi dobře snáší utužené půdy. Na nedostatek vody reaguje tvorbou malých tuhých listů.

Šrucha zelná (Portulaca oleracea) je řazena mezi pozdně jarní druhy z čeledi šruchovitých (obr. 2). Je velmi dobře adaptovaná na výsušné podmínky. Na listech a lodyhách má extrémně silnou vrstvu kutikuly. Pokud se listu dotknete, budete mít stejný pocit, jako byste se dotkli voskové svíčky. Patří mezi invazní druhy a silně se rozšiřuje i na orné půdě, ve vinicích a intravilánech měst.

Bér sivý (Setaria pumila), bér zelený (Setaria viridis)bér přeslenitý (Setaria verticillata) patří mezi tzv. prosovité trávy. Řadíme je do čeledi lipnicovitých. Svými vlastnostmi odpovídají skupině pozdě jarních plevelů. Velmi se podobají rozšířenější ježatce kuří noze, od které se odlišují mírným ochlupením v oblasti oušek a jazýčků (obr. 3, 4, 5). Všechny tři druhy se často vyskytují v porostu s ježatkou, kterou na sušších místech nahrazují.

Proso seté rumištní (Panicum miliaceum ssp. ruderale) je zástupce čeledi lipnicovitých (obr. 6). Tento pozdně jarní plevel je velmi významným invazním druhem. Zapleveluje především porosty kukuřice a čiroku a postupně se šíří v nížinách.

Rosička krvavá (Digitaria sanguinalis) je řazena také mezi prosovité trávy (obr. 7). Je významným plevelem železnic. Na orné půdě se objevuje jen ve velmi suchých letech. Během vlhčích period je vytlačována ostatními prosovitými plevely.

Šťavel růžkatý (Oxalis corniculata) je velmi malý a konkurenčně méně zdatný plevel (obr. 8). Často se vyskytuje na chodnících, v předzahrádkách, zahradách a ve sklenících. Velmi úspěšně vzdoruje suchu. V suchých letech je nutné počítat s jeho dalším šířením. Jedná se o nepůvodní, silně invazní druh.

Bytel metlatý (Kochia scoparia) je zástupce čeledi laskavcovitých (merlíkovitých - obr. 9). Patří k pozdně jarním, nepůvodním druhům. Šíří se podél komunikací a na polích s intenzivní chemickou regulací. Velmi dobře je adaptován na nedostatek srážek. Zapleveluje především širokořádkové plodiny. Jde o druh velmi intenzivně se šířící na zemědělské půdě.

Mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti) je další nepůvodní druh z čeledi slézovitých (obr. 10). Patří k pozdně jarním druhům. Jeho listy a stonky jsou pokryty jemnými hustými chloupky (trichomy), díky kterým dobře snáší sucho a brání se účinkům herbicidů. Doprovází především porosty cukrovky, které velmi intenzivně zapleveluje. V minulosti byl využíván jako textilní plodina, ovšem dnes je chápán jako druh invazní.

Merlík trpasličí (Chemopodium pumilio) je zástupce čeledi laskavcovitých (merlíkovitých - obr. 11). Patří k pozdně jarním druhům. Jeho domovinou je Austrálie. Do Evropy se dostal společně s australskou vlnou. Je relativně nízkého vzrůstu. Často vytváří souvislé porosty. Nejvíce se vyskytuje na písčitých půdách nebo na městských chodnících. Je velmi dobře adaptován na sucho.

Laskavec bílý (Amaranthus albus) je zástupce čeledi laskavcovitých (merlíkovitých). Patří k pozdně jarním druhům. V současné době se vyskytuje převážně na železničních tratích. Vyhovují mu písčité málo humózní půdy. Vyskytuje se na lehkých půdách ve vinicích a ohniskovitě na zemědělských půdách.

Sveřep jalový (Bromus sterilis), sveřep střešní (Bromus tectorum) a sveřep měkký (Bromus hordeaceus) nejsou u nás původní, považujeme je za zdomácnělé. Na orné půdě jsou stále častější. Patří mezi přezimující plevele z čeledi lipnicovitých. Jejich rostlinná těla mají na své nadzemní části trichomy. Svou vegetační dobou využívají především podzimní a zimní vláhu. V době pozdního jara již tvoří nové obilky, které se dále šíří hlavně podél komunikací.

Troskut prstnatý (Cynodon dactylon) je dalším zástupcem z čeledi lipnicovitých. Patří k vytrvalým druhům. Jde o velmi odolnou a nebezpečnou trávu. Jako plevel dominuje v jižní Evropě nebo Africe. V České republice se vyskytuje pouze ohniskovitě na železnicích a ve vinicích. V našich podmínkách špatně přezimovává, což mu ztěžuje invazi na ornou půdu.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) je vytrvalý druh z čeledi hvězdnicovitých, který se velmi dobře vyrovná se suchem. Patří mezi typické druhy neudržovaných mezí a příkopů, ale také ovocných sadů a vinic. Na ornou půdu se dostává z okolních pozemků a je schopen se na ní udržet, pokud je uplatňována minimalizační nebo jiná půdoochranná technologie zpracování půdy.

Teplomilné druhy plevelů

Merlík bílý (Chenopodium album) je náš nejběžnější druh plevele, který patří do čeledi laskavcovitých (merlíkovitých - obr. 12). Patří k pozdně jarním druhům. V posledních letech však u něj dochází k pozvolnému otužování. Na rozdíl od ostatních pozdně jarních druhů vzchází na jaře dříve a v některých letech úspěšně zapleveluje i časně seté plodiny, jako je jarní ječmen. Pokud bude pokračovat oteplování, stane se merlík bílý běžným a problematickým druhem ve všech jarních plodinách.

Merlík stopečkatý (Chenopodium pedunculare) je někdy považován za pouhý poddruh merlíku bílého. Odlišuje se však od báze větvenou lodyhou a omezeným růstem centrální lodyhy. Tento druh je stále častěji zaznamenáván v porostech širokořádkových plodin.

Laskavec ohnutý (Amaranthus reroflexus)laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii) jsou nepůvodní druhy (obr. 13, 14). Patří k nejrozšířenějším plevelům z rodu laskavec. Jsou řazeny do čeledi laskavcovitých (merlíkovitých). Patří k typickým pozdně jarním druhům - jejich semena klíčí až při teplotě nad 8 °C. Mají vytrvalou tendenci šířit se do nových lokalit. Úspěšně doprovázejí porosty kukuřice.

Lilek černý (Solanum nigrum) je také řazen k pozdně jarním druhů, ale patří do čeledi lilkovitých (obr. 15). V minulosti se lilek vyskytoval především v nížinách, v současné době je jeho výskyt stále častější ve středních polohách. K jeho šíření napomáhá hnojení organickými hnojivy, která jsou kontaminovaná jeho semeny.

Durman obecný (Datura stramonium) je rovněž zástupce čeledi lilkovitých. Patří k pozdně jarním druhům. Jedná se o jeden z nejjedovatějších druhů plevelů. Velmi nebezpečný je především v kukuřici na siláž. Jedovaté alkaloidy přečkají i proces silážování a po zkrmení siláže přecházejí do mléka. U tohoto druhu můžeme v budoucnu očekávat šíření i do oblastí, kde je pěstována kukuřice.

Blín černý (Hyoscyamus niger) je další zástupce čeledi lilkovitých. Patří k přezimujícím druhům. Blín je také velmi jedovatý a nebezpečný pro hospodářská zvířata i pro člověka. Jeho semena mohou být například příměsí máku, což znemožňuje jeho konzumaci. Častěji se tento druh vyskytuje na Balkáně nebo v Malé Asii, ale i u nás je v některých lokalitách poměrně hojný.

Ambrózie pelyňkolistá (Ambrosia artemisiifolia) patří k nejznámějším invazním druhům plevelů v Evropě. Jde o jednoletý, pozdně jarní druh z čeledi hvězdnicovitých. U nás se vyskytuje především ve městech, průmyslových zónách a na vinicích. Kromě jeho konkurenceschopnosti představuje velké nebezpečí i pro zdravotní stav lidí. Jeho pyl je silně alergenní a i u necitlivých jedinců způsobuje podráždění dýchacích cest.

Hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii) je druh z čeledi brukvovitých (obr. 16). Patří k jednoletým, přezimujícím plevelům. Jedná se o invazní neofyt, který se často vyskytuje na ruderálních stanovištích, jako jsou skládky komunálního odpadu a kompostárny. V posledních letech proniká i na ornou půdu, především do porostů řepky.

Čirok halabský (Sorghum halepense) patří k velmi nebezpečným a úporným vytrvalým travám z čeledi lipnicovitých (obr. 17). Může dosahovat výšky až 2,5 m. Má mohutný kořenový systém. Obtížně je regulován herbicidy nebo zpracováním půdy. Velké problémy činí zemědělcům v Maďarsku a Itálii. U nás je zatím jeho výskyt pouze nahodilý. Dalšímu šíření mu brání jeho špatné přezimování, i když jeho výskyt byl zaznamenán i v Polsku. Je tedy nezbytné monitorovat lokality výskytu čiroku a bránit dalšímu šíření.

Závěr

Změny klimatu a životního prostředí mohou působit na konkurenceschopnost plevelů, což ovlivní vztahy mezi nimi a pěstovanými plodinami. V průběhu času dochází ke změnám v šíření a zastoupení plevelů, v jejich druhovém složení a především v jejich škodlivosti.

Změny klimatu ovlivňují a budou ovlivňovat rozšíření druhů plevelů a jsou v současné době jednoznačně považovány za hlavní hnací sílu ke zvýšení míry invaze rostlin.

Obr. 1: Klíční rostlina truskavce ptačího (Polygonum aviculare)
Obr. 1: Klíční rostlina truskavce ptačího (Polygonum aviculare)

Obr. 2: Šrucha zelná (Portulaca oleracea)
Obr. 2: Šrucha zelná (Portulaca oleracea)

Obr. 3: Trichomy v oblasti oušek u béru sivého (Setaria pumila)
Obr. 3: Trichomy v oblasti oušek u béru sivého (Setaria pumila)

Obr. 4: Bér přeslenitý (Setaria verticillata)
Obr. 4: Bér přeslenitý (Setaria verticillata)

Obr. 5: Bér zelený (Setaria viridis)
Obr. 5: Bér zelený (Setaria viridis)

Obr. 6: Trichomy v oblasti oušek u prosa setého rumištního (Panicum miliaceum ssp. ruderale)
Obr. 6: Trichomy v oblasti oušek u prosa setého rumištního (Panicum miliaceum ssp. ruderale)

Obr. 7: Klíční rostliny rosičky krvavé (Digitaria sanguinalis)
Obr. 7: Klíční rostliny rosičky krvavé (Digitaria sanguinalis)

Obr. 8: Šťavel růžkatý (Oxalis corniculata)
Obr. 8: Šťavel růžkatý (Oxalis corniculata)

Obr. 9: Bytel metlatý (Kochia scoparia)
Obr. 9: Bytel metlatý (Kochia scoparia)

Obr. 10: Mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti)
Obr. 10: Mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti)

Obr. 11: Merlík trpasličí (Chemopodium pumilio)
Obr. 11: Merlík trpasličí (Chemopodium pumilio)

Obr. 12: Klíční rostliny merlíku bílého (Chenopodium album)
Obr. 12: Klíční rostliny merlíku bílého (Chenopodium album)

Obr. 13: Laskavec ohnutý (Amaranthus reroflexus)
Obr. 13: Laskavec ohnutý (Amaranthus reroflexus)

Obr. 14: Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii)
Obr. 14: Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii)

Obr. 15: Lilek černý (Solanum nigrum)
Obr. 15: Lilek černý (Solanum nigrum)

Obr. 16: Hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii)
Obr. 16: Hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii)

Obr. 17: Čirok halabský (Sorghum halepense)
Obr. 17: Čirok halabský (Sorghum halepense)

Související články

Možnosti jarní regulace trávovitých plevelů v porostech ozimých obilnin

27. 03. 2024 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Prof. Ing. Josef Soukup, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 193x

Vytrvalé plevele na orné půdě a rizika jejich šíření

28. 02. 2024 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. a kol. Plevele Zobrazeno 415x

Lilek černý v bramborách

28. 12. 2023 Ing. Josef Pozděna, CSc.; Ing. Petr Pozděna Plevele Zobrazeno 626x

Evoluce plevelů a proměny zemědělství

18. 12. 2023 Ing. Jan Winkler, Ph.D., Ing. Igor Děkanovský Plevele Zobrazeno 763x

Fantastická čtyřka herbicidních přípravků do ozimých obilnin od společnosti AgroProtec

29. 11. 2023 Ing. Josef Svachouček; AgroProtec s.r.o. Plevele Zobrazeno 462x

Další články v kategorii Plevele

detail