Výskyt plevelů v porostech cukrovky

23. 05. 2022 Ing. Josef Holec, Ph.D., Ing. Dita Hiřmanová; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 1673x

Oproti předchozím letům byla míra zaplevelení porostů cukrovky v roce 2021 nižší. Přesto se stále setkáváme s plochami silně zaplevelenými, kde je intenzita výskytu plevelů i přes provedená regulační opatření natolik vysoká, že dochází k významným ztrátám na výnosech. Které druhy plevelů jsou v současnosti v cukrovce nejškodlivější?

Spektrum plevelů

Druhové spektrum plevelů v cukrovce je do značné míry dáno termínem setí a charakterem porostů řepy. Vzhledem k tomu, že se jedná o později zakládanou, širokořádkovou plodinu, převažují na polích osetých cukrovkou jednoleté pozdní jarní plevele, které jsou pro tyto plodiny typické. Kromě nich se ale samozřejmě setkáváme i se zástupci ostatních skupin plevelů - tyto druhy se sice nevyskytují na všech pozemcích, přesto ale jejich výskyt může být lokálně škodlivý.

Specifickými druhy plevelů, se kterými se v cukrovce setkáváme mnohem častěji než v jiných plodinách, jsou plevelná řepa a mračňák Theophrastův. Stejně jako u ostatních okopanin, i v porostech cukrovky jsou nejčastějšími a nejškodlivějšími pozdními jarními plevely merlíky, laskavce a ježatka kuří noha. Častěji se zde dále vyskytuje bér sivý, rdesno blešník a další. Ze skupiny časných jarních plevelů škodí v porostech cukrovky nejvíce oves hluchý, z ozimých druhů pak heřmánkovec nevonný. K nejnebezpečnějším vytrvalým plevelům patří i v řepě pcháč oset. Ze zaplevelujících rostlin se v cukrovce vyskytuje především výdrol řepky, méně často také výdrol slunečnice.

Plevelná řepa

Plevelná řepa, coby jednoletá forma řepy, má oproti jiným druhům plevelů obrovskou výhodu - v porostech tradičních odrůd řepy není možné plevelnou řepu regulovat selektivními herbicidy. Kvůli tomu, že mechanická regulace plevelů v minulosti z pěstební technologie řepy silně ustoupila, dokázala se plevelná řepa od poloviny osmdesátých let, kdy se k nám poprvé dostala, rychle rozšířit. Při zanedbání její regulace může být její výskyt na pozemku po několika pěstebních cyklech až kalamitní. Navíc je stále zavlékána i kontaminovaným osivem cukrovky a její úplná eradikace tedy není dost dobře možná. Zatímco v minulosti byl výskyt plevelné řepy zaznamenáván i na 90 % sledovaných polích s cukrovkou, díky většímu zaměření na její regulaci a novým možnostem v podobě HT odrůd její výskyt v posledních letech významně klesá.

Intenzivní mechanická regulace, spočívající v kombinaci plečkování a ručního odstraňování jedinců plevelné řepy, dokáže sama o sobě problém s jejím výskytem efektivně řešit.

Ohromnou pomocí pro pozemky se silným výskytem plevelné řepy bylo také zavedení odrůd tolerantních k herbicidům na bázi ALS inhibitorů, ke kterým je jinak řepa značně citlivá. Zatímco tolerantní cukrovka ošetření herbicidem přežije, plevelná řepa je jím účinně regulována. Zatímco naše „domácí“ populace plevelné řepy jsou k použitým herbicidům citlivé, s osivem budou i nadále zavlékáni další jedinci, kteří již mohou nést geny tolerance. Je proto potřeba dbát na to, abychom se vyhnuli stejným chybám jako v minulosti. I při využití HT odrůd je tedy potřeba odstraňovat z porostů přežívající jedince plevelné řepy, i když jich je minimální množství a cukrovce nekonkurují - po jejich rozmnožení na pozemku by již nebylo možné plevelnou řepu nadále pomocí HT odrůd regulovat.

Plevelná řepa

Mračňák Theophrastův

Mračňák je řazen mezi invazní druhy polních plevelů - na orné půdě v ČR se vyskytuje až v posledních desetiletích, jeho výskyt postupně narůstá a šíří se na stále nové pozemky. I když se s ním setkáváme i ve slunečnici, kukuřici či v porostech zeleniny, nejvýznamnější je jeho výskyt právě v cukrovce. Ve většině řepařských oblastí Čech a jižní Moravy se již mračňák vyskytuje, naštěstí ale stále ne na většině pozemků.

Jeho regulace běžnými herbicidy do cukrovky je velmi obtížná, většině z nich je silně odolný. Kvůli tomu se na invadovaných pozemcích dokázal rychle rozmnožit a v některých případech bylo nutné pěstování řepy dokonce ukončit. Mračňák je vzrůstný a silně konkurenceschopný, jeho semena dlouhodobě (několik desetiletí) přežívají v půdě, a je proto řazen k velmi škodlivým plevelům. Vzhledem k tomu, že se jedná o snadno rozpoznatelný druh, je vhodné se zaměřit na jeho vyhledávání a cílené odstraňování z porostů.

Na silněji zaplevelených pozemcích je vhodné využít HT odrůdy cukrovky, ve kterých je možné mračňák spolehlivě regulovat.

Mračňák Theophrastův

Merlíky

V rámci všech používaných regulačních opatření jsou merlíky stále nejvýznamnějšími plevely řepy. Celkově patří merlíky k nejběžnějším plevelům; jestliže se na některém pozemku alespoň občas pěstuje širokořádková plodina, výskyt merlíků je zde v podstatě jistý. Z hlediska druhového složení se jedná především o okruh merlíku bílého, kam můžeme zařadit i merlík fíkolistý nebo tuhý, dále pak merlík zvrhlý a v menší míře i další druhy, jako je merlík mnohosemenný, sivý či červený.

Merlík bílý a příbuzné druhy vytvářejí velké množství semen, která dlouhodobě přežívají v půdě a následně mohou v plodinách hromadně vzcházet. Dokáží vytvářet mohutné porosty, které plodině silně konkurují.

I přesto, že škodlivost merlíků v porostech cukrovky je dobře známá a všechny způsoby regulace jsou plánovány tak, aby na merlíky co nejlépe účinkovaly, každoročně se setkáváme s řadou porostů cukrovky, kde je výskyt merlíků poměrně vysoký. Jejich regulace rozhodně není úplně jednoduchá, koneckonců jsou s řepou příbuzné, přesto ale je možná (jak ukazuje řada bezplevelných porostů). Do budoucna je potřeba věnovat těmto druhům při pěstování řepy velkou pozornost.

Porost cukrovky silně zaplevelený merlíky

Laskavce

Oproti merlíkům jsou laskavce v ČR více omezeny na teplejší oblasti. Nejčastějším druhem je laskavec ohnutý, na vybraných pozemcích je škodlivý i laskavec zelenoklasý. Spíše výjimečně se v cukrovce setkáváme s laskavcem bílým.

Podobně jako merlíky se i laskavce na pozemku mohou vyskytovat ve vysokých počtech a snižovat tak výnos prakticky plošně. Oproti merlíkům je ale výskyt porostů cukrovky s vyšší škodlivostí laskavců přibližně čtvrtinový.

Laskavec ohnutý

Ježatka kuří noha

Z takzvaných prosovitých trav je u nás ježatka nejrozšířenější a nejvzrůstnější, a tedy jako plevel také nejvýznamnější. Je poměrně teplomilná, ale jinak je značně přizpůsobená různým typům prostředí. Snáší jak sucho, tak i zamokření a roste na půdách lehkých i těžkých. Vzrostlé ježatky mají mohutný kořenový systém, který značně odolává mechanické regulaci, po proplečkování či okopávce mohou rostliny znovu zakořenit. Bohatě odnožuje a vytváří silné trsy. To vše v důsledku znamená vysokou konkurenční schopnost vůči plodině.

I když je regulace trávovitých plevelů v porostech cukrovky jednodušší než regulace dvouděložných plevelů, každoročně narážíme na porosty řepy s vysokým výskytem tohoto druhu. Často je ale její výskyt hojnější především v okrajových částech pozemku nebo tam, kde nebylo možné provést kvalitní aplikaci herbicidu.

Silný výskyt ježatky kuří nohy

Béry

Béry jsou stejně jako ježatka řazeny mezi prosovité trávy, oproti ježatce se ale na polích vyskytují méně často a méně škodlivě. Nejhojnější z nich je bér sivý, který je také v porostech cukrovky nejškodlivější. Na vybraných pozemcích (především v Polabí) je jeho výskyt celoplošný. Další druhy, jako je bér zelený nebo přeslenitý, jsou méně hojné a jejich silnější výskyt v řepě jsme v posledních letech nezaznamenali.

Možnosti regulace jsou podobné jako v případě ježatky, přesto i zde zvolená ochrana evidentně občas nepostačuje.

Cukrovka zaplevelená bérem sivým

Rdesno blešník

Blešník je z pozdně jarních druhů rdesen na polích nejčastější. Rdesno červivec nebo peprník se sice v cukrovce také mohou vyskytovat, obvykle se ale jedná o jednotlivé rostliny. Naproti tomu blešník dokáže vytvářet mohutné porosty s vysokým počtem jedinců, které řepu silně utlačují.

Blešník není příliš plevelem okrajů polí, spíše vytváří ohniska uvnitř pozemků. V porostech řepy jsou tato hustá ohniska poměrně nápadná - ani ne tak svou výškou jako spíše hustotou zaplevelení. Podobně jako ostatní plevelná rdesna i rdesno blešník dobře snáší zamokření a v případě, že se takováto místa na poli vyskytují, dokáže zde rychle převládnout.

Oves hluchý

Oves hluchý vzchází poměrně časně a kvalitní předseťová příprava dokáže většinu rostlin ovsa regulovat ještě před založením porostu řepy. Část jedinců ale vzchází i později a především při časnějším setí se v porostech cukrovky může škodlivěji uplatnit. Rostliny ovsa se uplatňují hlavně v první polovině vegetace, v průběhu července obvykle dozrávají a postupně odumírají.

Při vyšším výskytu mohou ale v počátečních fázích růstu řepě silně konkurovat. Jejich vývoj je v průběhu jara rychlejší, než je tomu u výše zmíněných prosovitých trav. Rostliny ovsa vytvářejí poměrně rychle v porostu řepy mohutné, bohatě odnožené rostliny. Namnožení ovsa hluchého v porostu řepy následně znamená také jeho vyšší výskyt a škodlivost v jarních obilninách, kde je jeho regulace oproti jiným druhům plevelů dost nákladná.

Heřmánkovec nevonný

Heřmánkovec je typicky ozimým druhem plevele, jeho výskyt v porostech řepy může být dán do souvislosti s nižší intenzitou zpracování půdy na daném pozemku, kdy rostliny, které vzejdou na podzim, přežijí kultivační zásahy. Část rostlin heřmánkovce ale vzchází i na jaře. V porostech cukrovky rostliny heřmánkovce bohatě větví a mohou mít i přes 1 m v průměru. Jednotlivé úbory dozrávají postupně, dormance nažek je krátká, takže koncem vegetace jsou zasychající rostliny heřmánkovce často hustě obklopeny novými semenáčky.

V porostech cukrovky se obvykle setkáváme s menšími či většími ohnisky, zcela zaplevelený pozemek bývá výjimečný. Pozemky se silnějším výskytem těchto ohnisek jsou však zaznamenávány každoročně.

Dozrálé rostliny heřmánkovce nevonného

Pcháč oset

Pcháč je v cukrovce nejvýznamnějším vytrvalým plevelem. Další druhy vytrvalých plevelů se sice také vyskytují, daří se je ale lépe regulovat, než je tomu v případě pcháče. Výskyt pcháče na pozemku je silně ohniskovitý, v místě ohnisek je porost pcháče často tak hustý, že plodina zde zcela ustupuje. Dopad na výnos tedy může být v případě silného výskytu pcháče značný.

Pcháč se coby vytrvalý plevel uplatňuje prakticky ve všech plodinách; je vhodné se na jeho regulaci zaměřit v rámci celého osevního postupu. Především v obilninách lze použít velmi účinné a selektivní herbicidy, které jeho výskyt omezí, a tím pádem už s ním ani v řepě nebudou takové problémy. Některé pozemky jsou ale pcháčem tak silně zapleveleny, že jeho regulace v průběhu krátké doby vzhledem k jeho biologickým vlastnostem není dost dobře možná.

Řepka z výdrolu

Z fytosanitárního hlediska není příliš vhodné zařazovat řepku a cukrovku na stejný pozemek, často se tomu ale vzhledem k zastoupení plodin v rámci podniku nelze vyhnout. V takovém případě je nutné počítat se vzcházením rostlin řepky z půdní zásoby i v porostu cukrovky.

Problematika regulace výdrolu řepky byla již v nedávné minulosti vcelku dobře vyřešena. Používání HT odrůd jak v případě řepky, tak i řepy však může vést opět k vyššímu výskytu řepkového výdrolu.

Řepka jako ozimá rostlina v porostu cukrovky nejčastěji vytváří jen mohutné listové růžice, stejně tak ale může i vykvétat, především v druhé polovině vegetace. Výskyt řepkového výdrolu bývá většinou plošnou záležitostí, rostliny řepky jsou však obvykle na pozemku jednotlivě a zatím jsme se nesetkali s nějakým extrémním zaplevelením.

Je vhodné zaměřit se především na prevenci vzniku půdní zásoby semen řepky a nechat jich po sklizni této plodiny co nejvíce vyklíčit, tedy neprovádět bezprostředně po sklizni hlubší podmítku. Mezi sklizní řepky a podmítkou by měly uplynout minimálně 3 týdny. Podmítka by měla být spíše mělčí, aby se semena nedostala hluboko do půdy, kde by mohla dlouhodobě přežívat, ale naopak vyklíčila blízko povrchu. Orba by poté měla následovat opět až s určitým odstupem.

Výdrol řepky

Slunečnice z výdrolu

Slunečnice, stejně jako řepka, může v půdě delší dobu přežívat a vzcházet v následných plodinách. Podobně, jako v případě řepky, i rostliny zaplevelující slunečnice se v porostu cukrovky vyskytují jednotlivě. Opravdu silné zaplevelení bývá zřídkavé.

Kromě konkurence rostlinám řepy je zde ještě další negativní vliv slunečnice, a to její alelopatie. Rostliny slunečnice vylučují do svého okolí prostřednictvím kořenů chemické látky, které na ostatní druhy působí inhibičně. Poškození porostu řepy je tedy v případě výskytu zaplevelující slunečnice vyšší, než by odpovídalo prostému odebírání zdrojů, jako je voda a živiny.

Souhrn

Závěrem je možné říci, že se sice každoročně setkáváme se silně zaplevelenými porosty cukrovky, kde z nějakého důvodu selhala ochrana proti plevelům, jejich podíl je však v posledních letech nízký (jen kolem 5 %). V naprosté většině případů se pěstitelům daří udržovat porosty relativně čisté, kdy plevele nezpůsobují závažnější škody.