Vývoj brukvovitých meziplodin s ohledem na riziko zaplevelení

10. 09. 2025 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 903x

Druhová pestrost pěstovaných plodin má velký význam pro stabilitu agroekosystémů a udržitelnost zemědělské produkce, avšak v současné době je počet pěstovaných druhů nízký. Jednou z možností, jak zvýšit počet druhů pěstovaných plodin, je zařadit do osevního postupu meziplodiny, které se pěstují v období mezi sklizní a výsevem hlavních plodin.

Význam meziplodin

Pěstování meziplodin přináší pro životní prostředí celou řadu benefitů. Mnoho druhů využívaných jako meziplodiny patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae), které se dobře uplatňují v obilních osevních postupech. Tyto plodiny působí pozitivně na půdu, nicméně z důvodu možného přenosu chorob a škůdců by měl mezi brukvovitými plodinami v osevním sledu být dodržen minimálně 4letý odstup. Proto nejsou brukvovité meziplodiny vhodné jako předplodina pro řepku, brukvovitou zeleninu apod.

Meziplodiny mají řadu funkcí - chrání půdu před erozí, zlepšují její strukturu, podporují příjem živin, zvyšují obsah organické hmoty a stimulují mikrobiální aktivitu. Navíc mohou výrazně ovlivnit zaplevelení porostu, zejména díky své schopnosti rychle vzcházet a intenzivně růst v počátečních fázích vývoje.

Růst meziplodin je závislý na teplotě a dostupnosti vláhy, přičemž optimální úhrn srážek se pohybuje mezi 160–180 mm. Nedostatek vláhy může výrazně omezit vzcházení. Pokud osivo nevzejde včas, může klíčit až po výsevu hlavní plodiny, a tím zvyšovat riziko jejího zaplevelení.

Pro dosažení dostatečné produkce biomasy je důležitý včasný výsev meziplodin tak, aby měly dostatek času pro růst a vytváření zelené hmoty. Zároveň je však nutné s ohledem na jejich vývojovou dynamiku ukončit vegetaci meziplodin včas, aby se minimalizovalo riziko zaplevelení výdrolem. Znalost vývojových fází meziplodin je proto velmi důležitá.

Ve společnosti Zemědělský výzkum byly realizovány pokusy zaměřené mimo jiné na hodnocení růstu a vývoje meziplodin. Z čeledi brukvovitých byly do sledování zařazeny hořčice bílá, ředkev olejná, řeřicha setá, katrán etiopský a lnička setá.

Hořčice bílá

Hořčice bílá (Sinapis alba L.) je jednou z nejrozšířenějších strniskových meziplodin, která se využívá na zelené hnojení. Produkuje poměrně velké množství biomasy. Výnos nadzemní hmoty závisí na průběhu počasí i délce vegetace a pohybuje se v rozmezí 11–29 t čerstvé hmoty/ha, může ale dosahovat i 45 t čerstvé hmoty/ha. Výnos suché hmoty se pohybuje v rozmezí 2,0–4,6 t/ha. U nás je registrováno celkem 16 odrůd hořčice bílé. Přidává se do směsí se lničkou nebo ředkví.

Hořčice bílá je jednoletá bylina s kratším kůlovitým kořenem, který se v půdě bohatě větví. Lodyha je dutá, přímá a dorůstá výšky 60–160 cm. Listy jsou střídavé, řapíkaté, 8–20 cm dlouhé a chlupaté. Květenstvím je hrozen a plodem je kratší 2–8semenná šešule, zakončená dlouhým zobánkem. Semena jsou kulovitá, žluté barvy. HTS je 6,2–8,0 g.

Hořčice většinou dobře vzchází a má rychlý počáteční vývoj a velmi dobrou konkurenceschopnost. Vzcházení je ovlivněno počasím, při dostatku srážek vzchází do 1 týdne po výsevu. Počáteční vývoj a zapojování porostu jsou velmi rychlé, po 5 týdnech od výsevu bylo u hořčice zaznamenáno téměř úplné zapojení porostu (95 % listové pokryvnosti). Hořčice na začátku růstu nevytváří listové růžice, ale dochází u ní k intenzivnímu prodlužovacímu růstu.

Vývoj hořčice je velmi rychlý, u srpnových výsevů byl začátek kvetení zaznamenán po 5 týdnech od výsevu. Semena se začínala tvořit po 8 týdnech. V listopadu dosahovala hořčice vývojové fáze BBCH 76 (60 % semen dosáhlo plné velikosti). Před ukončením vegetace (12 týdnů od výsevu) nebyla u hořčice zjištěna klíčivá semena, ani nebylo zaznamenáno vzcházení klíčních rostlin po zapravení rostlin hořčice do půdy.

Porost hořčice bílé 4 týdny po vysetí

Řeřicha setá

Řeřicha setá (Lepidium sativum L.) je jednoletá zelenina, která se využívá také jako meziplodina. Výnos nadzemní biomasy závisí na průběhu počasí (vláha, teplota) a pohybuje se v rozmezí 15–45 t čerstvé hmoty/ha. Výnos sušiny bývá většinou 2,4–5,8 t/ha. U nás není registrována žádná odrůda řeřichy.

Řeřicha je bylina, která na začátku růstu vytváří listovou růžici. Listy mohou být 3–14 cm dlouhé, v růžici jsou 1–2× peřenodílné, lodyžní listy jsou menší, méně členěné až jednoduché čárkovité. Lodyhy jsou bohatě větvené a mohou dorůstat výšky i přes 100 cm. Květenství je hroznovité a plodem jsou široce eliptické šešulky. Semena mají oranžovou barvu, HTS je 1,0–1,3 g.

U řeřichy bylo vzcházení zaznamenáno cca po týdnu. Rostliny mají poměrně dobrou konkurenceschopnost, ale rychlost růstu a vývoje je více ovlivněna počasím. Na počátku růstu vytváří řeřicha listovou růžici a v teplejším počasí začíná přibližně ve 4 týdnech prodlužovací růst. Kvetení bylo zaznamenáno už po 5 týdnech, semena se začínají tvořit po 8 týdnech od výsevu a do listopadu (12 týdnů po výsevu) dosahovala řeřicha vývojové fáze BBCH 78 (80 % semen dosáhlo plné velikosti, tab. 1). V této fázi bylo zaznamenáno klíčení semen, ale klíčivost byla velmi nízká (0,25 %). Při zapravení rostlin do půdy bylo zjištěno ojedinělé vzcházení rostlin řeřichy. Proto je vhodné ukončit vegetaci už v době květu před začátkem intenzivní tvorby semen.

Tab. 1: Vývoj jednotlivých druhů meziplodin (2021 a 2023)

Řeřicha setá cca 4 týdny po vysetí

Ředkev olejná

Ředkev olejná (Raphanus sativus L. convar. oleifera Pers.) je jednou z forem ředkve seté a u nás se využívá jako pícnina či meziplodina. Produkuje velké množství biomasy. Výnos nadzemní biomasy se pohybuje v průměru okolo 30 t čerstvé hmoty/ha, ale může dosahovat až 80 t/ha. Výnos sušiny se pohybuje okolo 3–6 t/ha. Nezanedbatelný je také výnos biomasy kůlových kořenů, který může dosahovat okolo 40 t čerstvé hmoty/ha. U nás jsou registrovány čtyři odrůdy ředkve: Diva a Lara (udržovatel: Zemědělský výzkum, spol. s r.o., CZ; Westyard B.V., NL), Geisha a Samuraj (udržovatel: Capstone Seeds, Jižní Afrika). Všechny jsou určené pro pěstování jako meziplodiny.

Ředkev je jednoletá až dvouletá bylina s mohutným kůlovitým kořenem o průměru 2,5–5 cm, který prorůstá do hloubky okolo 40–50 cm. Celkové prokořenění bývá až do hloubky 1,8 m. Hluboké kořeny dobře pronikají půdou a mají meliorační účinky. Provzdušňují a prokořeňují půdu, snižují utužení a usnadňují zasakování vody. Také obsahují glukosinoláty, proto mají nematocidní účinky na háďátka. Z tohoto důvodu je ředkev dobrou předplodinou pro cukrovku. Je to rostlina dlouhého dne a při letních výsevech vytváří převážně bohatě olistěné listové růžice.

Listy v růžici jsou obvykle 60–90 cm dlouhé a 20 cm široké. K tvorbě lodyh dochází při letních výsevech v menší míře a nakvétání je ovlivněno odrůdou. U pozdních odrůd je riziko nakvétání nižší. Květenství je hroznovité a plodem je kuželovitý vícesemenný struk se zobanem. Semena mají oranžovohnědou barvu a značně variabilní HTS, která se pohybuje od 4–8 do 12–14 g.

Ředkev obvykle rychle vzchází, má rychlý počáteční vývoj a velmi dobrou konkurenceschopnost. Vzcházení ředkve bylo zaznamenáno zhruba po týdnu a porost se díky rychlému počátečnímu vývoji i rychle zapojuje. Ředkev vytváří mohutné listové růžice a téměř úplné zapojení porostu (98 %) u ní bylo zaznamenáno po 7 týdnech od výsevu. U srpnových výsevů byl podíl kvetoucích rostlin okolo 7 % a začátek kvetení byl zaznamenán po necelých 7 týdnech. Semena se začínala tvořit po 8 týdnech od výsevu (tab. 1). V listopadu před ukončením vegetace (12 týdnů po výsevu) u ní nebyla zjištěna klíčivá semena. U pozdní odrůdy Geisha nebylo kvetení pozorováno.

Porost ředkve olejné cca 4 týdny po vysetí - dobře (vlevo) a hůře (vpravo) vzešlý porost

Katrán etiopský

Katrán etiopský neboli krambe habešská (Crambe abyssinica Hochst. ex R.E. Fries) se jako meziplodina využívá převážně na zelené hnojení, ale je možné ho využívat také do krmných směsí pro zvěř. V ČR je registrována jedna odrůda Katka (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.).

Katrán je jednoletá bylina s krátkou vegetační dobou. Lodyhy jsou vzpřímené, v horní části se silně větví a dorůstají výšky 20–150 cm. Větve vyrůstají v úžlabí listenů a jsou dlouhé, šikmo odstálé, řídce rozvětvené a podélně rýhované. Listy jsou střídavé, jednoduché s krátkým řapíkem a vejčitou čepelí, která je 2–14 cm dlouhá a 1–12 cm široká. Květenství je prodloužený hrozen a plodem je kulovitá nažka. HTS bývá 4–12 g.

Katrán má relativně dobrou konkurenceschopnost. Jeho vzcházení bylo zaznamenáno cca po týdnu. Na počátku růstu vytváří listovou růžici a počáteční vývoj rostlin je o něco pomalejší než u lničky. Tvorba poupat byla u srpnového výsevu zaznamenána po 8 týdnech a kvetení po 9 týdnech. Tvorba semen zaznamenána nebyla (tab. 1).

Katrán etiopský 5 týdnů po výsevu

Lnička setá

Lnička setá (Camelina sativa (L.) Crantz) se využívá jako meziplodina k zelenému hnojení a je vhodná do ochranných pásů na silně erozně ohrožených půdách, do ozeleněných kolejových řádků, ochranných pásů typu souvrať nebo na plochy s meziplodinami. V ČR je registrována jedna jarní odrůda lničky a to Zuzana (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.).

Lnička je jednoletá nebo ozimá bylina, která na počátku vegetace vytváří listové růžice, ze kterých vyrůstají bohatě větvené lodyhy. Lodyhy dorůstají 30–100 cm a vytváří se na nich až 35 cm dlouhá květenství. Vytváří řídký hrozen z 20–40 drobných žlutých květů. Plody jsou nepukavé nafouklé šešule a semena bývají drobná (1,5–2 mm), elipsovitá a mají oranžově žlutou barvu. HTS bývá kolem 1,3 g.

Lnička má poměrně dobrou konkurenceschopnost, u které se projevuje také alelopatický efekt. Vzcházení lničky bylo zaznamenáno zhruba po týdnu a počáteční vývoj lničky je poměrně rychlý. Vzhledem k rychlému vývoji a krátké vegetační době je vhodná pro rychlé ozelenění a pozdnější výsevy, ale je u ní důležité věnovat pozornost termínu ukončení vegetace. Tvorba poupat byla u lničky zaznamenána cca po 5 týdnech od výsevu, po 6 týdnech začínala lnička kvést a po 8 týdnech dosáhla fáze tvorby semen (tab. 1). Po devíti týdnech od výsevu u ní byla zjištěna klíčivá semena (klíčivost okolo 7 %) a 12 týdnů od výsevu už byla klíčivost semen poměrně vysoká a dosahovala 70 %. Vzhledem k rychlosti vývoje se optimální délka vegetace meziplodiny u lničky doporučuje 50–60 dnů. K ukončení vegetace meziplodiny by mělo dojít nejpozději v době květu před začátkem intenzivní tvorby semen.

Lnička setá 6 týdnů po výsevu

Závěr

Meziplodiny představují efektivní způsob, jak zvýšit druhovou diverzitu v osevních postupech. Klíčová je přitom znalost jejich vývojových fází, zejména s ohledem na nutnost včasného ukončení vegetace, aby se předešlo riziku zaplevelení výdrolem. Významná část meziplodin pěstovaných v našich podmínkách patří do čeledi brukvovitých. Mezi nejčastěji využívané druhy patří hořčice bílá, řeřicha setá a ředkev olejná, přičemž se uplatňují i další druhy jako katrán habešský a lnička setá.

Z uvedených druhů se nejrychleji vyvíjí lnička setá, která dosahuje fáze zrání semen již do 12 týdnů od výsevu. Právě u ní bylo zjištěno nejvyšší riziko zaplevelení výdrolem - klíčivost semen dosahovala až 70 %. Z tohoto důvodu je vhodné ukončit vegetaci lničky nejpozději ve fázi květu, tedy před začátkem intenzivní tvorby semen.

Klíčivá semena byla zaznamenána také u hořčice bílé, avšak s velmi nízkou klíčivostí (0,25 %), a tedy i s minimálním rizikem zaplevelení. U řeřichy seté, přestože je riziko výdrolu nižší než u lničky, je i tak doporučeno vegetaci ukončit během kvetení. Tzn. dříve, než začne intenzivní tvorba semen. Semena na podzim vytvářejí rovněž hořčice bílá a ředkev olejná, u těchto druhů však klíčení semen nebylo zaznamenáno. Katrán habešský a pozdní odrůda ředkve během podzimní vegetace semena vůbec nevytvářely.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Výsledek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství v rámci projektu QK21010161 Význam lignocelulózového komplexu z biomasy meziplodin pro zlepšení půdního prostředí.

Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D.¹, Ing. Antonín Kintl, Ph.D.¹, Ing. Igor Huňady¹, Ing. Martin Brtnický², Ing. Julie Sobotková^1
1Zemědělský výzkum, spol. s r. o. Troubsko
² Mendelova univerzita v Brně