Význam biopásů a jejich zaplevelení

19. 12. 2025 Ing. Jan Štrobach, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 609x

V rámci projektu „ConservES - Living Labs jako prostředek pro zavádění kvetoucích pásů pro ochranu biodiverzity a maximalizaci ekosystémových služeb v evropské krajině“ byl na podzim 2023 a na jaře 2024 v květnu a v červnu proveden monitoring aktuálně rozšířených plevelů v biopásech umístěných v ozimých obilninách.

V průběhu vegetace bylo v rámci Čech zmapováno 10 lokalit, ve kterých se biopásy nacházely. V biopásech byla pomocí fytocenologických snímků stanovena druhová skladba plevelů a pokryvnost jednotlivých druhů plevelů. Zájmové lokality se nacházely v okresech Rakovník, Beroun, Kladno, Praha-východ, Hradec Králové a Ústí nad Orlicí, a jejich výběr byl řízen přítomností mimoprodukčních biotopů přímo navazujících na biopásy a ochotou zemědělských podniků nám výzkum na jejich pozemcích umožnit.

Význam biopásů

Období kolektivizace v 50. letech minulého století a následný vývoj technologií pěstování plodin na orné půdě významně ovlivnily strukturu i fungování zemědělské krajiny. Tyto změny negativně ovlivnily krajinu, ve které došlo k celé řadě problémů, jako je úbytek vody, degradace půdy, zvýšení eroze, a v konečném důsledku i k celkovému poklesu biodiverzity. Jednou z možností, jak zvýšit biodiverzitu v současné krajině, je na zemědělské půdě zakládat biopásy (obr. 1).

Tyto liniové dočasné prvky v krajině slouží pro mnohé živočichy jako biokoridory, orientační body, úkryty nebo jako vhodná místa k rozmnožování. Absence používání herbicidů v biopásech umožňuje i růst, vývoj a rozmnožování vzácných a ohrožených druhů plevelů.

Podle složení směsi, které tyto plochy utváří, rozdělujeme biopásy na krmné a nektarodárné. Krmné biopásy (obr. 2) poskytují hmyzu, ptákům i dalším obratlovcům lákavou potravní nabídku, která jinak v zemědělské krajině chybí. Nektarodárné biopásy jsou složením směsi orientovány na podporu životních potřeb opylovačů. I když se zdá, že okruh organizmů využívajících biopásy je značně omezený, musíme si uvědomit, že podporou opylovačů v krajině podpoříme i celou řadu necílových organizmů, jako jsou např. predátoři polních škůdců nebo semen polních plevelů. Zakládáním biopásů také podporujeme vzácné a ohrožené druhy rostlin i živočichů, které by jinak z krajiny rychle vymizely.

Obr. 1: Funkční biopás s pestrým druhovým složením

Obr. 2: Zaplevelený biopás na konci vegetace je zdrojem potravy pro širokou škálu živočichů

Na druhé straně zakládání biopásů přináší zemědělcům i jistá rizika. Jedná se o plochy, které jsou po výsevu ponechány svému osudu, a proto se jejich podoba přibližuje úhorům, nebo při víceletém ponechání bez obhospodařování, ladům. Tyto plochy se mohou stát rezervoárem chorob a škůdců polních plodin nebo z nich může docházet k šíření plevelů.

Příčiny zaplevelení biopásů

Zemědělci negativně vnímají, že biopásy bývají zaplevelené. Příčin může být mnoho. Např. směsi rostlin tvořící biopásy mohou být nedostatečně konkurenčně silné, aby úplně zabránily růstu a rozvoji plevelových společenstev. Ne všechny vyseté druhy určené pro biopásy s úspěchem vzejdou. Špatnému zapojení porostů často brání podmínky, ve kterých jsou biopásy zakládány. Pokud to pravidla pro zakládání biopásů dovolí, jsou biopásy situovány na místech výnosově slabých, aby záborem půdy pro biopás došlo k co nejmenšímu snížení celkového výnosu zemědělského podniku. Často se jedná o kamenitá, písčitá a na vodu chudá stanoviště, časté je i zastínění vzrostlými dřevinami, jejichž kořenový systém prorůstá daleko do pole a ochuzuje půdu o vodu, živiny a prostor. Souvratě, na kterých jsou biopásy zakládány, jsou vystaveny zvýšenému utužení půdy. Výnosově méně vhodná stanoviště pro pěstování polních plodin představují i málo vhodná stanoviště pro zakládání biopásů. Směsi rostlin zde špatně vzcházejí, rostliny jsou subtilní a porosty špatně zapojené, mezerovité. Na volných plochách rychle vzchází, rostou a zaplňují prostor plevele, které jsou ke stanovištním podmínkám mnohem lépe přizpůsobeny než směsi použité k osevům biopásů. Umístění biopásů v okolí krajinných prvků, jako jsou polní cesty, meze, remízy nebo vodoteče, jsou sice pro biodiverzitu vhodným řešením, ale mohou přispívat k nekontrolovatelnému šíření nebezpečných plevelů z okolí.

Jediným efektivním omezením v šíření plevelů do biopásů je vytvořenmí dostatečně konkurenčně silného porostu, který rychle pokryje půdu a potlačí vzcházení plevelů. Toto provedení je na vhodných stanovištích, při optimálních podmínkách a odpovídající péči možné. Zakládání biopásů vyžaduje stejnou péči a přístup jako pěstování polních plodin.

Na druhou stranu jsou neplodné plochy při umístění biopásu smysluplně využity, orientace biopásů podél krajinných prvků umožňuje vhodnější rozvržení prací na poli, kterým nebrání přerušovaný pozemek. Pestrá plevelová společenstva spolu se směsí určenou pro biopásy jsou vhodnými podmínkami pro zvyšování biodiverzity v krajině. Např. i nevhodně založené mezerovité biopásy poskytují příhodná stanoviště a možnosti k popelení nebo k osušení po deštích a ranní rose dnes vzácným polním kurům, jako je koroptev polní a křepelka polní.

Druhové složení plevelů v biopásech

V rámci průzkumu byly v biopásech nejčastěji zaznamenávány ty druhy plevelů, které rostly v okolních porostech polních plodin. Zastoupení plevelů v biopásech je proto obrazem zásoby semen a dalších diaspor plevelů, které jsou v půdní bance a které se na plochy biopásů dostávají dalšími cestami. Mezi nejhojnější skupiny plevelů patřily plevele spodního patra, heřmánkovité plevele s dominantním zastoupením heřmánkovce nevonného, máky s dominancí máku vlčího, jednoleté trávy a některé významné vytrvalé plevele. Hojný byl také svízel přítula a úhorník mnohodílný (obr. 3) spolu se zemědýmem lékařským. V biopásech byla zaznamenána i skupina nepůvodních invazních druhů, jako je rukevník východní (obr. 4) nebo ostrožka východní. V biopásech byly také nalezeny některé netradiční, vzácné nebo ohrožené druhy plevelů.

Obr. 3: Úhorník mnohodílný se v biopásech často přemnoží

Obr. 4: Nepůvodní invazivní plevel rukevník východní - detail květenství

Plevele spodního patra

Na volných mezerovitých plochách biopásů se významně prosazovaly subtilnější plevele spodního patra. Tato skupina plevelů patří především v ozimých obilninách mezi velmi nebezpečné plevele, jejíž výskyt a početnost jsou podporovány vysokým podílem ozimů v osevech, omezeným střídáním plodin a zpracováním půdy bezorebnými technologiemi. Mezi tyto plevele, které byly ve sledovaných biopásech běžně zastoupeny, patří rozrazily, jako je rozrazil perský, rozrazil břečťanolistý a rozrazil rolní, violky, jako je violka trojbarevná a violka rolní, hluchavky se zástupci hluchavka nachová a hluchavka objímavá, ptačinec prostřední, kakostovité plevele se zástupci kakost maličký a vzácnější kakost dlanitosečný nebo některé druhy brukvovitých plevelů, jako je penízek rolní a kokoška pastuší tobolka. Ve spodních patrech porostů se uplatňují i některé drobnější druhy trav, jako je lipnice roční, vzácně i milička menší.

Heřmánkovité plevele

Z heřmánkovitých plevelů (obr. 5) byly v biopásech zastoupeny heřmánkovec nevonný, heřmánek pravý, heřmánek terčovitý a rmen rolní. K významnému zaplevelení biopásů docházelo heřmánkovcem nevonným, který byl všudypřítomným plevelem i na okolních polích. Významný podíl mezi plevely v biopásech zaujímal i heřmánek pravý, přestože se v okolní plodině nevyskytoval. Heřmánek pravý patří sice k našim typickým plevelům, avšak jeho výskyt v porostech stále klesá. V biopásech byl tento druh zaznamenán ve třech lokalitách. Ve dvou byl v biopásech zjištěn výskyt heřmánku terčovitého. Rmen rolní dnes patří už pouze mezi plevele lokálního významu. Při našem monitoringu byl nalezen celkem na čtyřech lokalitách. Jeho výskyt byl soustředěn pouze na okrajích polí a v biopásech, kde uniká účinkům herbicidů, ke kterým jsou rmeny citlivé.

Obr. 5: Biopás s vysokým zaplevelením heřmánkovitými plevely

Máky

Z máků byly v biopásech zaznamenány 3 druhy: mák vlčí, mák pochybný a mák polní (obr. 6). Mezi pravidelně se vyskytující zástupce patřil mák vlčí. Mák pochybný byl zaznamenán pouze na 2 lokalitách i přes to, že se jedná v polích o hojný druh. Mák polní jako vzácný plevel byl zaznamenán pouze v jednom biopásu (dále viz kapitola Vzácné a ohrožené plevele v biopásech). Na této lokalitě se vyskytovaly všechny 3 druhy máků společně. V posledních letech se výskyt máku vlčího a máku pochybného zvyšuje. Jejich výskyt v porostech indikuje nedostatečnou péči o půdu a méně precizní ochranu porostů na souvratích, popř. nevhodně zvolenou účinnou látku herbicidu v plodině a schopnost semen přežívat dlouhou dobu v půdě.

Obr. 6: Biopásy umožňují rozvoj některých vzácných plevelů - mák polní

Jednoleté ozimé trávy

Mezi nejrozšířenější ozimé trávy v biopásech patřila lipnice roční a chundelka metlice. Tyto trávy byly zastoupeny ve všech sledovaných lokalitách. V konkurenčně silných směskách se zastoupením hořčice bílé a svazenky vratičolisté bylo zaplevelení minimální. Na volných plochách však došlo k silnému prosazení především lipnice roční. Na 2 lokalitách bylo příčinou zrušení biopásů silné zaplevelení mrvkou myším ocáskem. Na plochách biopásů došlo k takovému rozmnožení mrvky, že potlačila téměř všechny vyseté plodiny a plevele. Mrvka zde vytvářela až monodominantní porost, který musel být v konečném důsledku zmulčován. Bohužel se často stává, že souvislé porosty plevelů jsou likvidovány mulčováním při vysemeňování, v této době se jedná pouze o „kosmetickou“ úpravu pozemků. Semena plevelů jsou dozrálá a všechna zůstávají na poli. Roztroušený výskyt byl zaznamenán u sveřepu jalového, který se vyskytoval v polovině sledovaných biopásů. Na těchto plochách však nebylo zjištěno rychlé šíření, ke kterému jinak v porostech ozimých obilnin často dochází.

Vytrvalé plevele

Vytrvalé plevele byly v biopásech nalézány pouze roztroušeně. Jednalo se především o pýr plazivý, pcháč rolní, mléč rolní a kamyšník polní. V současnosti patří vytrvalé plevele mezi nejobtížněji regulovatelnou skupinu plevelů, která se v plodinách šíří především za pomocí orgánů vegetativní reprodukce. V žádném ze sledovaných biopásů nedošlo k neřízenému zaplevelení těmito plevely, i přes to, že tyto plevele měly možnost šíření z okolních mimoprodukčních biotopů.

Invazní nepůvodní druhy plevelů v biopásech

Nepůvodní invazní druhy byly nalezeny v biopásech pouze omezeně. Jednalo se o rukevník východní, ostrožku východní (obr. 7) a turan roční. Každý druh byl nalezen pouze na jedné lokalitě v počtu několika jedinců, přičemž došlo nejspíše k šíření z okraje pole, na kterém se tyto druhy hojně vyskytovaly. Vzhledem k poměrně nízkému výskytu v biopásu nelze říci, že by se tyto druhy mohly vlivem biopásu významněji rozšířit. Svojí přítomností mohou dotvářet diverzitu plevelového společenstva.

Obr. 7: Ostrožka východní nepatřila v biopásech mezi hojné plevele

Ostatní významné druhy plevelů

Svízel přítula patří v ČR k hospodářsky nejvýznamnějším plevelům. Jeho rozšíření a škodlivost je spojena především s vysokým podílem ozimů v osevech, technologiemi bezorebného zpracování půdy a jeho biologickými vlastnostmi, jako je etapovité vzcházení (v průběhu podzimu, zimy i jara) a schopnost vzcházet i z větších hloubek půdy, při kterém se část populace svízele může vyhnout herbicidní ochraně. V biopásech se jednalo o všudy přítomný plevel, který se však kvůli konkurenci ostatních plevelů nedokázal významněji prosadit. Naopak k lokálnímu zaplevelení biopásů docházelo kvůli přemnožení úhorníku mnohodílného, což vedlo ke zrušení jednoho biopásu. Zemědým lékařský se v biopásech vyskytoval roztroušeně i přes to, že jeho výskyt v okolní plodině byl hojný.

Vzácné a ohrožené plevele v biopásech

Absence používání přípravků na ochranu rostlin umožňuje v biopásech přežívání druhů plevelů, které jsou v dnešní zemědělské krajině neobvyklé, vzácné nebo dokonce ohrožené. Jedná se např. o bračku rolní, plevel z čeledě mořenovitých. V současnosti jde spíše o fragment zbytků bohatého plevelového společenstva let meziválečných, který stále ubývá, a proto by se měl chránit i přes to, že se nejedná o ohrožený druh. Při sledování byla bračka nalezena pouze v jednom biopásu v poměrně hojném počtu (desítky jedinců na lokalitě). Ve vedlejším porostu ozimého ječmene nebyl výskyt bračky zaznamenán.

Dalším druhem je česnek viničný, patřící do skupiny plevelů s cibulemi. Je jedním z mála plevelů této skupiny, který můžeme na orné půdě vzácně najít. V historii patřil spolu s dalšími česneky mezi významné plevele ozimů, který škodil znečišťováním zemědělských produktů pacibulkami, které při semletí silně zapáchaly. Česnek viničný byl v rámci průzkumu nalezen v jednom biopásu. Jednalo se o roztroušeně rostoucí jedince, kteří se šířili do biopásu z navazující meze, na které se česneky vyskytují. Na produkčních plochách v okolí nebyl výskyt česneků zaznamenán.

Z polí obhospodařovaných konvenčními způsoby v současnosti rychle ustupuje hlaváček letní (obr. 8), zatímco v polních plodinách pěstovaných v ekologickém režimu se naopak prosazuje. V rámci průzkumu byl tento druh zaznamenán pouze na 2 lokalitách. Jednou jako samostatně rostoucí jedinec na mezi a po druhé bylo nalezeno několik jedinců v biopásu. Na okolních polích jeho výskyt nebyl zaznamenán. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů je hlaváček letní zařazen do kategorie C3 - ohrožený taxon.

K poměrně hojným plevelům orné půdy v naší krajině dosud patří chmerek roční. I přes to, že je tento druh u nás rozšířen, došlo oproti historii k významnému potlačení jeho výskytu vlivem současných způsobů hospodaření na orné půdě, založených na používání herbicidů a hustém zapojení porostů moderních odrůd obilnin. Tento subtilní plevel byl nalezen pouze jednou v poměrně hojném počtu (pokryvnost dosahovala více než 2 % v rámci fytocenologického snímku) v biopásu. Na konvenčně obhospodařovaných polích v okolí nebyl v porostu zaznamenán.

Mezi vzácnější druhy ozimých plevelů patří kamejka rolní. V dřívějších dobách ještě do období 50. let min. stol. bývala kamejka rolní na polích značně rozšířená. Dnes se v důsledku kvalitní agrotechniky (dokonalejší čistění osiva, použití herbicidů, aj.) jedná pouze o málo významný plevelný druh, zastoupený pouze v některých oblastech. Tento druh byl během monitoringu zaznamenán pouze 2×, a to jednou v biopásu a podruhé na okraji meze hraničící s polem.

Z hlediska ochrany přírody je mák polní zařazen do Červeného seznamu ohrožených druhů jako vzácnější taxon vyžadující pozornost. Přes jeho doposud obvyklý výskyt patří mezi ustupující druhy i mimo zemědělskou půdu. Nalezen byl pouze dvakrát. Jednalo o ojedinělý výskyt na mezi na okraji pole a o poměrně početnou populaci (několik desítek jedinců) v biopásu. Na produkčních plochách v okolí mák polní nebyl zaznamenán.

Mezi mizející ozimé plevele patří řepinka latnatá. V historii, ještě do nástupu používání herbicidů po 2. světové válce, se jednalo o hojný druh, který spolu ředkví ohnicí zapleveloval téměř všechny plodiny, především obilniny. Řepinka latnatá byla v rámci průzkumu nalezena pouze na jedné lokalitě, v biopásu navazujícím na mez. Nejednalo se o samostatně rostoucí rostlinu, a proto lze předpokládat její výskyt na lokalitě i v dalších letech.

Obr. 8: Hlaváček letní patří mezi ohrožené plevele

Závěr

V rámci našeho průzkumu byly biopásy nejvíce zaplevelovány běžnými jednoletými ozimými pleveli. Některé tyto druhy se mohou v biopásech prosadit tak, že jsou příčinou zrušení biopásu. Na druhou stranu v biopásech nedošlo k prosazení vytrvalých druhů plevelů, jak by se dalo předpokládat. Vytrvalé plevele jsou potlačovány konkurencí plodin vysévaných do biopásů a hlavně samotnou konkurencí jednoletých plevelů, které rychle zaplňují volný prostor v biopásech. Významné invazní nepůvodní druhy byly v biopásech nalezeny ojediněle. Díky biopásum byly nalezeny i plevele vzácné a ohrožené, čímž biopásy plní svůj účel, kterým je zvyšování biodiverzity v zemědělské krajině.

Tab. 1: Přehled plevelů zjištěných v biopásech

Práce byla vytvořena za podpory projektu SS72010001 - ConservES - Living Labs jako prostředek pro zavádění kvetoucích pásů pro ochranu biodiversity a maximalizaci ekosystémových služeb v evropské krajině z programu Biodiversa+. Tímto článkem bychom chtěli poděkovat zemědělským podnikům, které se do projektu ConservES zapojily.

Ing. Jan Štrobach, Ph.D., Ing. Hana Vašková, Ph.D., RNDr. Milan Řezáč, Ph.D., RNDr. Jiří Skuhrovec, Ph.D., Ambre Sacco-Martret de Préville, Doc. RNDr. Pavel Saska, Ph.D.
Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně