Vztahy mezi plevely a chorobami v porostech řepky

13. 10. 2025 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 738x

Řepka olejka (Brassica napus L.) je hlavním zdrojem rostlinného oleje a patří k nejpěstovanějším plodinám v ČR. Intenzivní produkce řepky je stále více poháněna rostoucí tržní poptávkou a je podporována širokou dostupností odrůd rezistentních vůči chorobám a tolerantních vůči herbicidům. To umožňuje častější pěstování řepky po sobě na stejných pozemcích, což však vede k nárůstu tlaku patogenních organizmů a některých druhů plevelů.

Růst a vývoj ozimé řepky jsou výrazně ovlivněny termínem setí. Především opožděné setí obvykle zkracuje období růstu, mění strukturu porostu a snižuje výnosy řepky. Většina studií ukazuje, že rychlé zapojení porostu řepky významně potlačuje vzcházení a růst plevelů, avšak může negativně ovlivnit produkci semen a mít proměnlivé dopady na jejich kvalitu.

Struktura porostu řepky je určována hustotou setí. Vyšší hustota setí zvyšuje pokryvnost porostu, zlepšuje využití světla a snižuje odpařování vody z půdy, což může vést k vyšším výnosům. Nicméně, od určité hustoty setí dochází k intenzivní konkurenci mezi rostlinami o světlo, živiny a vodu, což vede k poklesu výnosů. Oslabení rostlin může zvýšit náchylnost k napadení patogenními mikroorganizmy, které způsobují závažné ekonomické škody. Omezení těchto škod je cílem integrované strategie ochrany plodin, která zahrnuje střídání plodin, zpracování půdy a optimalizaci struktury porostu. Tyto strategie však často spoléhají na použití fungicidů, což může vést k vývoji rezistence patogenů vůči těmto chemickým látkám. Používání pesticidů je jedním z nejdiskutovanějších aspektů intenzifikace zemědělství, zejména kvůli jejich dopadům na životní prostředí a možnému vývoji rezistence u populací škodlivých činitelů.

Patogenní organizmy nadále představují významný faktor ovlivňující zdravotní stav porostů řepky. Součástí těchto porostů jsou také plevele, které spolu s řepkou vytvářejí specifické mikroklima. Řepka, plevele a patogenní organizmy vstupují do vzájemných interakcí, jejichž komplexní síť dosud není plně popsána.

Choroby řepky

Řepka je hostitelem celé řady patogenů, které způsobují závažná onemocnění, vedoucí k významným ztrátám na výnosech. Mezi nejvýznamnější patogeny patří Albugo candida, Leptosphaeria maculans, Plasmodiophora brassicae, Hyaloperonospora brassicae, Alternaria brassicae, A. alternata a další druhy rodu Alternaria. Tyto organizmy vyvolávají choroby, které mohou způsobit ztrátu v rozmezí 24–50 %. V případě absence účinné regulace mají patogenní organizmy potenciál zničit celé porosty řepky. Mezi významné patogeny patří Alternaria brassicae, Botrytis cinerea, Phoma lingam a Sclerotinia sclerotiorum.

Alternaria brassicae

Patogen Alternaria brassicae způsobuje alternariovou skvrnitost brukvovitých. Na hypokotylu se objevují tmavošedé–černé, čárkovité skvrny. Při silném napadení mohou rostliny postupně odumírat. Na děložních lístcích vznikají drobné, okrouhlé skvrnky, zatímco na pravých listech se tvoří skvrny světle hnědé–černé barvy různé velikosti. Větší skvrny jsou často koncentricky zónované a lemované chlorotickým okrajem. Na jaře se na lodyhách a větvích objevují podlouhlé, tmavé a ostře ohraničené léze. Při napadení šešulí se tvoří drobné, okrouhlé a ostře ohraničené skvrny. Šešule bývají deformované a často předčasně pukají. Napadená semena jsou svraštělá a nedozrálá.

Botrytis cinerea

Patogen Botrytis cinerea způsobuje šedou plísňovitost brukvovitých. Na listech, stoncích a vegetačních vrcholech se objevují šedobílé skvrny, na jejichž povrchu se za optimálních podmínek tvoří šedé–šedohnědé povlaky mycelia a orgánů houby. Na stoncích vznikají protáhlé skvrny, které se mohou rozšířit po celém obvodu stonku. V takovém případě dochází k lámání rostlin, vadnutí, žloutnutí a následnému odumírání. Napadány bývají také poupata a šešule. Patogen přežívá ve formě mycelia nebo sklerocií v infikovaných posklizňových zbytcích i v osivu. Za příznivých podmínek se tvoří nepohlavní stadium houby - povlaky konidioforů s konidiemi, které zajišťují další šíření patogenu. Ze sklerocií mohou kromě konidioforů vyrůstat i plodnice (apothecia) obsahující vřecka s askosporami, což představuje pohlavní stadium houby.

Phoma lingam

Patogen Phoma lingam (telomorfa: Leptosphaeria maculans) vyvolává fomové černání stonků řepky. Příznaky napadení se mohou objevit ve všech vývojových fázích rostliny. Při vzcházení se na děložních lístcích tvoří drobné tmavě šedé skvrnky. Na kořenovém krčku lze pozorovat tmavohnědé–černé skvrny, které vedou k zaškrcení pletiv a následnému odumírání rostlin. Na pravých listech se objevují okrouhlé skvrny, které jsou zpočátku nažloutlé, později šednou a nekrotizují. U starších rostlin vznikají na kořenovém krčku nepravidelné, rozpraskané skvrny hnědočerné–černé barvy. Postupně dochází k trouchnivění pletiv uvnitř stonku, což se může projevit nouzovým dozráváním rostliny. Na stoncích se napadení projevuje jako protáhlé skvrny s tmavohnědým okrajem. Podobné skvrny se mohou vyskytovat i na bočních větvích a šešulích. Na všech postižených místech se vytvářejí tmavé pyknidy (útvary vznikající při nepohlavním rozmnožování), které jsou patrné jako drobné černé tečky.

Sclerotinia sclerotiorum

Patogen Sclerotinia sclerotiorum vyvolává bílou hnilobu řepky. Příznaky onemocnění se zpravidla objevují až po odkvětu. Při primární infekci myceliem ze sklerocií vznikají symptomy na kořenech a bázi stonku. Sekundární infekce askosporami se projevuje na hlavních i vedlejších větvích. Při pozdní infekci se příznaky objevují v horní části stonku a na šešulích. Na napadených pletivech se tvoří světlé, protáhlé, vodnaté skvrny, na jejichž povrchu se postupně vyvíjí bílé vatovité mycelium, a později i černá sklerocia. Infikované šešule žloutnou, zasychají a často předčasně praskají. Napadené rostliny obvykle předčasně odumírají.

Polní pokus

Polní pokus byl založen na pozemku nacházejícím se v katastrálním území obce Pěnčín (Olomoucký kraj, Morava). Lokalita se nachází v řepařské výrobní oblasti. Nadmořská výška pozemku se pohybuje v rozmezí 309–311 m n. m.

Půdní typ je hnědozem modální, přičemž půdotvorným substrátem jsou spraše a sprašové hlíny. Půda je hluboká–středně hluboká, s převahou hlinitopísčitých–jílovitohlinitých půd. Sklonitost pozemku jsou 3°, což odpovídá mírnému svahu.

Průměrná roční teplota oblasti je 8,1 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou denní teplotou 18,3 °C, nejchladnější je leden s průměrnou denní teplotou -2,1 °C. Dešťové srážky během vegetačního období jsou rozloženy nerovnoměrně. Nejvíce srážek spadlo v červenci (66 mm), naopak nejméně v únoru (23 mm). Roční úhrn srážek činil 530 mm.

Polní pokus byl koncipován jako poloprovozní a probíhal ve 4 vegetačních sezonách: 2018/19, 2020/21, 2021/22 a 2022/23. Ve všech sezonách byla předplodinou pšenice. Technologie pěstování řepky zůstala po celou dobu beze změny.

Po sklizni předplodiny byla provedena podmítka, následovala předseťová příprava půdy a výsev řepky. Výsevní jednotka (VJ) obsahovala 400 tis. klíčivých semen řepky, což odpovídá výsevu 40 rostlin/m². Pěstovanou odrůdou byla RGT Trezzor.

Hodnocení plevelů probíhalo v každé vegetační sezoně. Na každé z pěti parcel byly vybrány 2 hodnocené plochy o velikosti 1 m². Na těchto plochách byly určeny druhy plevelů a zaznamenán počet jedinců jednotlivých druhů. Hodnocení bylo prováděno v dubnu každého vegetačního období.

V rámci pokusů byly hodnoceny symptomy napadení způsobené těmito patogeny: Alternaria brassicae, Botrytis cinerea, Phoma lingam a Sclerotinia sclerotiorum. Projevy chorob byly posuzovány pomocí desetibodové bonitační stupnice, kde stupeň 0 označoval zcela zdravý porost bez viditelných příznaků, zatímco stupeň 10 představoval porost řepky zcela zničený chorobou.

Obr. 1: Mladá rostlina kokošky pastuší nohy

Obr. 2: Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris)

Obr. 3: Klíční rostlina úhorníku mnohodílného

Obr. 4: Mladá rostlina úhorníku mnohodílného

Obr. 5: Úhorník mnohodílný (Descurainia sophia)

Obr. 6: Pcháč oset (Cirsium arvense)

Obr. 7: Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum)

Obr. 8: Opletka obecná (Fallopia convolvulus)

Obr. 9: Truskavec ptačí (Polygonum aviculare)

Výsledky pokusu

Ve čtyřech hodnocených vegetačních sezonách bylo v porostech řepky identifikováno celkem 18 druhů plevelů. Vybrané charakteristiky porostů řepky, výskyt patogenních organizmů a zastoupení plevelů byly znázorněny graficky. Vztah mezi výnosem řepky a projevy vybraných patogenů v průběhu 4 sezon je uveden v grafu 1. Vztah mezi výnosem řepky a zaplevelením v průběhu 4 sezon je uveden v grafu 2. Vztah mezi výnosem řepky, projevy Alternaria brassicae a vybranými druhy plevelů je uveden v grafu 3, vztah mezi výnosem řepky, projevy Botrytis cinerea a vybranými druhy plevelů je uveden v grafu 4, vztah mezi výnosem řepky, projevy Sclerotinia sclerotiorum a vybranými druhy plevelů je uveden na grafu 5. Graf 6 a 7 znázorňují souvislosti mezi výnosem, projevy Phoma lingam a vybranými plevelnými druhy.

Plevele jsou integrální součástí porostů řepky. Podílejí se na utváření mikroklimatických podmínek a ovlivňují mikroorganizmy ve svém okolí. Jejich přítomnost inhibuje vývoj růžic řepky, nadměrně zvyšuje výšku terminálních pupenů, snižuje výnos semen a negativně ovlivňuje kvalitu olejnatých semen.

Nižší výnosy řepky byly spojeny s výskytem plevelných druhů kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris, obr. 1, 2) a úhorník mnohodílný (Descurainia sophia, obr. 3–5), stejně jako s výraznějšími projevy patogenů Alternaria brassicae, Botrytis cinerea a Sclerotinia sclerotiorum. Ztráty způsobené infekcí Sclerotinia sclerotiorum často přesahují 20–35 %, v extrémních případech mohou dosahovat až 80–100 %. Ochranné strategie proti tomuto patogenu se opírají především o aplikaci fungicidů, jejich opakované používání však může vést ke vzniku rezistence patogenů vůči chemickým látkám. Klíčovou roli v prevenci infekce hraje znalost příznivých podmínek prostředí a životního cyklu hostitelských rostlin. Účinná prevence by měla zahrnovat informace o ekologii patogenu, způsobech jeho šíření a použití monitorovacích a vzorkovacích metod.

Další výzkum je nezbytný pro hlubší porozumění požadavkům na klíčení a dormanci sklerocií Sclerotinia sclerotiorum. Tento patogen je schopen infikovat široké spektrum rostlin napříč různými čeleděmi a lze proto předpokládat, že přítomnost kokošky pastuší tobolky a úhorníku mnohodílného mohla přispět k jeho šíření v porostech řepky. Výsledky naznačují, že výraznější projevy hodnocených patogenů korelují s nižšími výnosy řepky.

Hustější porosty řepky vykazovaly vyšší výskyt plevelů pcháče osetu (Cirsium arvense, obr. 6), heřmánkovce nevonného (Tripleurospermum inodorum, obr. 7) a mléče zelinného (Sonchus oleraceus), přičemž v těchto porostech bylo patrnější také napadení patogenem Phoma lingam. Tyto 3 druhy plevelů jsou vysoce konkurenceschopné a potenciálně nebezpečné pro růst a výnos řepky. Vztah mezi těmito plevelnými druhy z čeledi Asteraceae a zvýšeným výskytem patogenu Phoma lingam však zatím není zcela objasněn. Phoma lingam (telemorfa: Leptosphaeria maculans) je klíčovým patogenem řepky olejné v Evropě, Austrálii a Kanadě, způsobujícím jednu z nejzávažnějších chorob této plodiny. Závažné epidemie mohou vést ke ztrátám na výnosech v rozmezí 30–50 %. Naopak za negativní interakci lze považovat nepřítomnost plevelů opletka obecná (Fallopia convolvulus, obr. 8), truskavec ptačí (Polygonum aviculare, obr. 9) a rozrazil lesklý (Veronica polita), která byla spojena se zvýšenou mírou napadení Phoma lingam.

Vývoj a šíření Phoma lingam je výrazně ovlivňováno podmínkami prostředí; vlhké a teplé počasí podporuje rozvoj infekce. Polní populace tohoto patogenu mají vysoký evoluční potenciál a schopnost rychlé adaptace na selekční tlak, například při pěstováním kultivarů s vysokou úrovní genové rezistence. Tato adaptabilita může během několika let vést ke „zhroucení“ rezistence těchto kultivarů, což představuje vážnou výzvu pro budoucí strategie integrované ochrany řepky.

Projevy patogenů se výrazně lišily mezi vegetačními sezonami. V sezoně 2018/19 byly příznaky chorob na rostlinách řepky výrazné, zatímco v sezoně 2022/23 byly projevy patogenů méně nápadné, přičemž infekce Botrytis cinerea a Sclerotinia sclerotiorum nebyly pozorovány. Vztahy mezi výskytem patogenů a dalšími sledovanými charakteristikami porostu řepky nebyly jednoznačné, nicméně porosty s nejvyšším stupněm napadení patogeny vykazovaly nejnižší výnos semen.

Některé druhy plevelů mohou představovat významný rezervoár patogenů. Vzhledem k tomu, že plevele rostou po celou dobu vegetačního období řepky, je žádoucí určit období jejich největší náchylnosti k infekci, například u Plasmodiophora brassicae. Je rovněž nutné ověřit, zda všechny brukvovité plevele vykazují stejnou míru citlivosti k různým typům tohoto patogenu.

Pozornost by měla být věnována i nehostitelským druhům plevelů, jejichž role v dynamice inokula patogenů není dosud dostatečně objasněna. Studium těchto druhů může přispět k lepšímu porozumění šíření a přežívání patogenů v agroekosystému.

Při studiu patogenů v porostech řepky je také nutné zaměřit se na nepřítomnost některých druhů plevelů. Právě absence určitých plevelných druhů může přispívat k vyšší míře infekce řepky. V našich výsledcích se tato souvislost projevila například nepřítomností opletky obecné, truskavce ptačího či rozrazilu lesklého a omezenými projevy napadení patogenem Phoma lingam. Tato hypotéza vyžaduje další výzkum.

Graf 1: Projevy patogenů a jejich interakce s výnosem řepky

Graf 2: Interakce mezi zaplevelením a výnosem řepky

Graf 3: Interakce projevů Alternatia brassicae a vybraných plevelů s výnosem řepky

Graf 4: Interakce projevů Botrytis cinerea a vybraných plevelů s výnosem řepky

Graf 5: Interakce projevů Sclerotinia sclerotiorum a vybraných plevelů s výnosem řepky

Graf 6: Pozitivní interakce projevů Phoma lingam a vybraných plevelů s výnosem řepky

Graf 7: Negativní interakce projevů Phoma lingam a vybraných plevelů s výnosem řepky

Závěr

Porosty polních plodin představují ekosystémy, v nichž se uplatňují rostlinné druhy s antropogenní strategií. Změny v druhovém složení vegetace se promítají do změn ve spektru i intenzitě výskytu patogenních organizmů.

Projevy patogenů byly výrazně ovlivněny průběhem jednotlivých vegetačních sezon řepky. K pozitivním interakcím mezi plevely a patogeny lze zařadit vztah mezi druhy z čeledi Asteraceae (pcháč oset, heřmánkovec nevonný, mléč zelinný) a zvýšeným výskytem Phoma lingam. Podobná souvislost byla pozorována i mezi druhy z čeledi Brassicaceae (kokoška pastuší tobolka, úhorník mnohodílný) a intenzivnějším napadením řepky patogenem Sclerotinia sclerotiorum. Za negativní interakci lze považovat přítomnost plevelů z čeledí Polygonaceae a Plantaginaceae (opletka obecná, truskavec ptačí, rozrazil lesklý), která byla spojena s nízkou mírou napadení Phoma lingam.

Ekosystém porostů řepky je tvořen složitou sítí interakcí mezi plodinou, plevely a patogeny. Znalost těchto vztahů je zásadní pro účinné uplatnění principů integrované ochrany rostlin. Je však nutné mít na paměti, že se jedná o dynamický systém, jehož rovnováhu mohou ovlivnit vnější faktory, jako jsou meteorologické podmínky, střídání plodin nebo používání pesticidů.

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Ing. Lucie Vykydalová, Ph.D¹, Ing. Igor Děkanovský^3
1Mendelova univerzita v Brně, ²Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie, ³Fakultní nemocnice Brno