Zakládání porostů máku a možnosti regulace plevelů

16. 04. 2020 Ing. Jiří Havel, CSc.; OSEVA vývoj a výzkum, Opava Plevele Zobrazeno 4850x

Mák je drobnosemenná plodina, je proto velmi náročný na založení porostu a podmínky při vzcházení. Příprava půdy a založení porostu jsou pro úspěch pěstování rozhodující. Pokud v této fázi dojde k nějakému pochybení, může to být pro daný porost i zničující. Mák je při dobrém výnosu obvykle výrazně zisková plodina, vyplatí se proto jeho pěstování věnovat potřebnou péči. I zde ale platí, že nic se nemá přehánět, i příliš péče může máku značně uškodit.

Pozemek

Už výběr pozemku může u máku rozhodovat o jeho bytí a nebytí. Celkem pochopitelně se nehodí půdy příliš výsušné, extrémně kamenité nebo naopak slévavé a zamokřené.

Dost často se ale podceňuje zaplevelení pozemku. Hubení vytrvalých plevelů je v máku často problematické, lze je ale většinou dostatečně potlačit vhodným ošetřením pozemku po sklizni předplodiny. Daleko nebezpečnější je ale zaplevelení vlčím mákem. Vlčí mák nelze v máku herbicidně vyhubit, protože registrované herbicidy na něj nepůsobí. Nelze ho ani potlačit posklizňovým ošetřením, protože průběžně vzchází z půdní zásoby. Vlčí mák je velmi agresívní, dokáže někdy potlačit kulturní mák tak, že porost pomalu nestojí za sklizeň. Kromě toho dojde k výraznému doplnění půdní zásoby semen, což dokáže zkomplikovat pěstování polních plodin na daném pozemku na hodně dlouho. Velmi nebezpečný může být i výdrol řepky. V menším množství jej lze herbicidně potlačit, při příliš silném zaplevelení je ale účinnost herbicidů omezená.

Předplodina

Nejběžnější předplodinou pro mák jsou obilniny. Velmi vhodné by byly luskoviny, těch se ale mnoho nepěstuje. U trav a pícnin na orné půdě může být problém velké vysušení půdy v podorničních vrstvách, takový porost je výrazně více poškozován přísušky. Také okopaniny nemusí být nejvhodnější, můžou tam být problémy s lokálním utužením půdy a je otázka, nakolik se plevelné brambory v máku dají herbicidně potlačit. Také kukuřice bývá problematická, pozdní sklizeň neumožňuje potlačení vytrvalých plevelů a mohou tam být i problémy s rezidui herbicidů.

Obecně platí, že mák je výrazně citlivý na rezidua některých sulfonylmočovin. Jako předplodina se nedoporučuje řepka hlavně kvůli nebezpečí zaplevelení výdrolem.

Porost zaplevelený vlčím mákem pěkně barevně kvete, ale moc se z něj nesklidí

Porost zaplevelený vlčím mákem pěkně barevně kvete, ale moc se z něj nesklidí

Příprava půdy

Základním pravidlem je u máku co nejdokonalejší odplevelení půdy. U obilní předplodiny je potřeba provést brzy po sklizni kvalitní podmítku na optimální hloubku. Po vyklíčení plevelů a výdrolu je potřeba podmítku ošetřit, buď mechanicky např. diskováním nebo chemicky. Pokud se podaří dostatečně potlačit plevele a výdrol, je možné některé herbicidní vstupy vynechat. Hnojení hnojem je lepší provést u předplodiny, zvláště pokud je hnůj slamnatý. Mák dobře snáší aplikaci tekutých organických hnojiv, např. digestátu, nesmí ale dojít k přehnojení dusíkem nebo poškození půdní struktury přehnaně velkou dávkou vody.

Pro přípravu půdy se nejčastěji používá klasická orba na střední hloubku spojená s hrubým urovnáním povrchu půdy před zimou. Pokud povrch půdy zůstane v hrubé brázdě, na jaře se nemusí podařit včas pozemek urovnat. Velmi často pak na jaře povrch půdy příliš proschne a při urovnání povrchu se do prohlubní nahrne přesušená půda. V případě jarního přísušku tyto ostrůvky přeschlé půdy mohou být příčinou špatného vzejití porostu. Ideální je proto docílit toho, aby na jaře stačilo pozemek jen lehce převláčet bránami.

Použití minimalizačních technologií není u máku vyloučeno, ale tyto technologie musí být opravdu dobře zvládnuty, aby byl výsledek uspokojivý. Obecně se použití těchto technologií u máku spíše nedoporučuje, záleží na zkušenostech pěstitele, co je pro jeho podmínky nejvhodnější.

Setí

Pokud se podaří docílit toho, aby na jaře stačilo rozhodit hnojivo a lehce zapravit, je to to nejlepší, co lze pro mák udělat. V půdě je po zimě dostatek vody pro klíčení semen a prokypřená svrchní vrstva půdy brání zbytečnému vysychání. Optimální termín pro setí na jaře je ihned, jakmile je půda dostatečně prohřátá, většinou od poloviny března do poloviny dubna. Při předčasném setí, např. v únoru, mák dlouho leží ve studené půdě, vzcházení je dlouhé a výpadky rostlin vlivem poškození chorobami mohou být výrazné. Při pozdním setí naopak hrozí poškození přísuškem. Je žádoucí, aby porost měl co nejlepší podmínky pro vzejití. Přesévání máku je sice možné, ale takový porost je vždy výrazně horší. Mák silně reaguje na délku dne, příliš dlouhý den nutí rostlinu předčasně vykvést, rostliny jsou pak neduživé a dají jen nízký výnos semen.

Pro setí je potřeba použít uznané osivo, u kterého je záruka dobrého zdravotního stavu. Necertifikované osivo může být silně infikované helmintosporiózou a plísní makovou na povrchu semen, což může být značný problém, protože v současné době nejsou registrována žádná mořidla do máku. Z nechemických metod ošetření osiva jsou dobré zkušenosti s povrchovou sterilizací semen máku pomocí nízkoenergetických elektronů metodou e-ventus. Dá se použít i ošetření semen horkou vodou, musí být ale přesně dodržena technologie, jinak je buď účinek nedostatečný, anebo může dojít k poškození klíčivosti. Zcela nevhodné pro mák je ošetření nízkoteplotní plazmou, protože při něm dochází k silnému poškození klíčivosti. Pro zlepšení vzcházivosti je vhodná kalibrace osiva.

Co se týče použití stimulátorů klíčivosti a vzcházivosti, všechna doporučovaná ošetření jsou sice pro mák vhodná, ale jejich účinek je silně závislý na ročníku a lokalitě. Nepodařilo se najít žádnou metodu stimulace osiva, která by poskytovala spolehlivé zvýšení klíčivosti na všech lokalitách. Nejspolehlivější výsledky byly při použití v horších podmínkách, je ale otázka, zda se v takových podmínkách vůbec vyplatí mák pěstovat. Asi nejlepší, co lze doporučit, je, že pokud je pěstitel přesvědčen, že v jeho podmínkách nějaké konkrétní ošetření osiva dává dobré výsledky, tak ať u tohoto ošetření zůstane.

Mák zaplevelený ovsem hluchým

Mák z přesevu je o třetinu nižší než včas setý porost, nerovnoměrně dozrává

Ozimý mák

V souvislosti s častějším výskytem jarních přísušků se zvyšuje zájem o pěstování máku z podzimního výsevu. Tato metoda je vhodná do oblastí, kde jsou máky z jarního výsevu často ohrožovány nedostatkem vláhy. V oblastech, kde mák z jarního výsevu poskytuje celkem stabilní výnosy, je dobré zaset ozimého máku jen tolik, o kolik si pěstitel může dovolit přijít. Ozimý mák se sklízí asi o měsíc dříve než jarní, může se proto objevit na trhu v době, kdy jsou zásoby máku vyprodány a cena je proto vyšší.

Nevýhodou je, že mrazuvzdornost máku je nižší než mrazuvzdornost ozimé řepky, je zde proto vyšší riziko vyzimování. Ozimý mák může být také více napaden plísní makovou a helmintosporiózou. Specifická situace je i u výnosu semen. Ve srovnání s jarní řepkou má ozimá řepka zhruba o třetinu vyšší výnos semen, Vysvětluje se to tím, že ozimá řepka má k dobru dobu podzimního růstu, protože délka jarní vegetace je u ozimé i jarní řepky srovnatelná. Bylo by pěkné, kdyby to tak bylo i u ozimého máku, bohužel realita je naprosto odlišná. Ozimý mák vytváří více zelené hmoty a o něco méně semen než mák jarní.

Optimální termín pro výsev ozimého máku je začátek druhé poloviny září. Agrotechnika je stejná jako u jarního máku, nějaké výraznější rozdíly tam nejsou. Zásadně je potřeba použít některou z odrůd ozimého máku - Titan, Oz, Zeno Plus. Ve skutečnosti jde o přesívkové typy, tyto odrůdy jsou sice schopny dozrát i při jarním výsevu, ten se ale u nich nedoporučuje, protože při jarním výsevu jsou u nich poměrně nízké výnosy semen. Není vhodné na podzim vysévat jarní odrůdy máku, jejich zimovzdornost je nižší než u ozimého máku a je proto u nich podstatně větší riziko, že nepřežijí zimu. Občas se objevují snahy vysévat směsi ozimého a jarního máku, ani na podzim ani na jaře to rozhodně není dobrý nápad.

Velmi důležité je u podzimního výsevu ošetření preemergentními herbicidy. Nelze ušetřit náklady tím, že se porost ošetří až podle toho, jestli a jak přečká zimu. Plevele rostou i při nízkých teplotách a na jaře už mohou být tak velké, že na ně bude účinek herbicidů nedostatečný.

Špatně vzešlý nebo vyzimovaný porost máku je nutno zaorat. Dosévat ho jarním mákem nelze, protože jarní mák dozrává až o měsíc později, na poli by vznikla prakticky neskliditelná směs. Vyjít by to mohlo snad jen v případě výjimečně teplého a suchého léta, jinak asi těžko. Pokud by jarní mák při sklizni nebyl dostatečně zralý, sklizená semena by byla tak hořká, že by nemusela být poživatelná. Při čekání na dozrání jarního máku zase zralé rostliny ozimého máku ztrouchniví a znehodnotí se.

Tab.: Přehled herbicidů do máku

Regulace plevelů

U herbicidní ochrany proti plevelům prakticky nejsou žádné novinky. Z tabulky je zřejmé, že registrovaných přípravků je sice celkem hodně, ale účinných látek poměrně málo. Všechny účinné látky jsou do máku registrovány už poměrně dlouho a nové nepřibývají, přestože vhodné další účinné látky existují - pethoxamid, dimethachlor, pyroxsulam, prosulfocarb a další. V současné době není naděje na jejich registraci, protože ta je extrémně nákladná.

Jakékoliv experimenty s neregistrovanými přípravky se nedoporučují, protože kromě toho, že použití neregistrovaných přípravků je zakázáno, nejsou tyto přípravky ověřeny natolik, aby bylo možno garantovat jejich naprostou bezpečnost pro mák. Extrémní klimatické podmínky posledních let navíc nedovolily vyhodnotit vliv těchto látek na plevelné spektrum v máku, nelze proto posoudit, nakolik by registrace těchto přípravků mohla rozšířit herbicidní účinnost na nějaký problémový plevel. Je tedy klidně možné, že by zavedení těchto nových účinných látek neznamenalo nějaký výraznější posun v ochraně máku proti plevelům.

Při volbě preemergentních herbicidů je potřeba se řídit doporučeními na etiketě a zkušenostmi pěstitelů v dané oblasti. Isoxaflutole je v některé oblasti nejvhodnější špičkový herbicid do máku a jinde nejde kvůli fytotoxicitě použít. Někdo nedá dopustit na chlortoluron a jinde je jeho účinnost zcela nedostatečná. Nelze proto doporučit nějaké ošetření jako nejlepší, protože pro každého pěstitele může být nejlepší něco jiného. U herbicidů je potřeba zvážit jejich aplikaci za extrémních podmínek. Pokud na čerstvě ošetřený pozemek silně naprší nebo napadne čtvrt metru sněhu, nemusí se stát nic anebo může dojít k vážnému poškození porostu. Interakce půdních podmínek, počasí a vzcházejících rostlin máku jsou tak složité, že asi nikdy nebudeme schopni určit, kdy ještě fytotoxicita nenastane a kdy už ano. Pokud se ošetření preemergentními herbicidy neprovede, správně a včas provedené ošetření postemergentními herbicidy může situaci úspěšně vyřešit.

Pro použití postemergentních herbicidů je rozhodující vývojová fáze máku a plevelů, jaké druhy plevelů jsou na pozemku a síla voskové vrstvy na listech máku. U dobře zapojeného čistého porostu je někdy možné postemergentní herbicidy zcela vynechat, pokud účinnost preemergentního ošetření je dostatečná. Pokud je porost silně zaplevelený, je třeba volit dělené dávky herbicidů a první dávku aplikovat co nejdříve. Kvůli síle voskové vrstvy se dříve na etiketách doporučovala aplikace po 3 dnech bez deště. Dnes se místo toho uvádí, že síla voskové vrstvy musí být dostatečná, už tam ale není uvedeno, jak to má agronom poznat. Asi nejrozumnější je se v tomto případě také řídit zásadou 3 dnů bez deště před aplikací. Zoufalá situace může nastat, pokud v květnu každý den prší a porost proto nejde ošetřit. V době, kdy porost konečně půjde ošetřit, už mohou být plevele tak velké, že je už není možné vyhubit. To se stalo na Opavsku v roce 2010. V květnu a na začátku června přišly vydatné deště, dokud stála voda na polích, lidé pěstitele litovali, a když pole konečně vyschla, tak je kritizovali, jak něco takového mohli dopustit.

Použití neregistrovaných nebo falšovaných přípravků s nepředvídatelnými účinky není jediné nebezpečí, které máku při aplikaci herbicidů hrozí. Důležitá je také zodpovědnost obsluhy postřikovače. Zbytky herbicidu do obilnin v nevymytém postřikovači dokážou zničit celou ošetřenou plochu. Nebezpečné mohou být také směsi herbicidů s dalšími přípravky na ochranu rostlin a hnojivy. To, co snese obilí nebo ozimá řepka, mák snést nemusí, protože je podstatně choulostivější. Nemusí přitom dojít k likvidaci porostu, stačí, když se použitím nevhodné směsi vyvolá bezsemennost, pak nepoškozeně vypadající porost může dát klidně jen čtvrtinový výnos semen. Také je nebezpečná aplikace herbicidů při extrémním průběhu počasí. Po aplikaci registrovaného jindy naprosto bezproblémového graminicidu došlo k zničení porostů máku, nejpravděpodobnější příčinou byl velký rozdíl teplot mezi dnem a nocí v kombinaci s noční teplotou okolo 7 °C.

Větší rozkolísanost počasí s sebou přináší i změny v plevelných společenstvech. Do chladnějších oblastí se rozšiřují plevele typické pro nejteplejší oblasti - durman obecný, šrucha zelná, rosička krvavá, laskavec blít. Znepokojivý je narůstající výskyt ovsa hluchého pozorovaný v posledních třech letech. Ještě před několika roky byl jeho výskyt okrajový, nyní se vyskytuje stále častěji a někde, zvláště na záhumencích a u drobnějších soukromníků, je ho tolik, že není vidět, co na tom poli vlastně má růst. Dosud provedené testy rezistenci neprokázaly, příčinou bude pravděpodobně změna klimatických podmínek. Poslední suché a teplé roky ovsu hluchému zřejmě vyhovují a podporují jeho šíření do vyšších poloh. Dá se předpokládat, že obdobně jako u ježatky jsou starší rostliny ovsa hluchého výrazně odolnější vůči graminicidům a pokud se ošetření opozdí, mohou přežít.

Tento příspěvek vznikl za podpory grantu QJ1510014 a programu rozvoje organizace RO1818 financovaného MZe ČR.