Zaplevelení a hustota porostů jarního ječmene

18. 04. 2025 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 413x

Vegetaci na poli tvoří dominantní plodina a plevele. Pěstitelskými opatřeními se snažíme podporovat dominanci plodiny. Změny v technologiích pěstování plodin mají vliv na konkurenceschopnost jarního ječmene i na složení vegetace plevelů. Zvýšení nebo snížení konkurenceschopnosti ječmene přináší výhody nebo problémy v regulaci plevelů.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Technologie zpracování půdy

Výnos a kvalita plodin jsou ovlivňovány řadou environmentálních faktorů, což vede k hledání nových metod pěstování. Orba, jako součást tradičního zpracování půdy, hraje klíčovou roli při vytváření optimálního půdního prostředí, podporuje růst plodin a příznivě ovlivňuje vlhkost a teplotu půdy. Zapravováním zbytků plodin se zvyšuje obsah organické hmoty, což má pozitivní vliv na kvalitu budoucích výnosů.

Tradiční způsoby zpracování půdy jsou stále častěji nahrazovány alternativními metodami, jako je podrývání, kypření a mulčování. V současnosti jsou preferovány konzervační technologie, mezi které patří bezorebné zpracování půdya minimalizační zpracování půdy. Tyto postupy mají příznivý vliv na zpomalení mineralizace půdního organického uhlíku, zadržování vody v půdě, stabilizaci příjmu živin a snížení odtoku vody, což pomáhá omezit erozi. Konzervační způsoby zpracování půdy rovněž podporují aktivitu půdního edafonu tím, že zachovávají biomasu na povrchu a minimalizují narušení fyzikálních vlastností půdy.

Navzdory výhodám konzervačních technologií mnoho zemědělců na celém světě dosud neadoptovalo postupy konzervačního zemědělství. Jednou z hlavních obav je obtížná regulace plevelů. Zejména bezorebné zpracování půdy nabízí omezené možnosti přímé regulace plevelů, a to především v oblastech, kde dominují plevele, rezistentní vůči herbicidům.

Zhutnění půdy představuje hlavní hrozbu pro optimální fungování zemědělských půd. Tento problém je celosvětový, přičemž evropské půdy jsou zasaženy nejvíce. Podle odborné literatury se odhaduje, že kriticky zhutněné půdy pokrývají v Evropě 23–43 % celkových zemědělských ploch. Zhutnění půdy má významný negativní vliv na výnos plodin, a proto je nezbytné dbát na dobrý fyzikální stav půdy. Zhutnění je podporováno zejména častými přejezdy zemědělské techniky, a to především za nevhodných vlhkostních podmínek. Omezíme‑li přejezdy techniky, může se výnos u některých plodin zvýšit až o 10 %. Odezva výnosu na zhutnění půdy přitom není obvykle lineární a závisí na celé řadě faktorů, včetně technologie zpracování půdy.

Hustota porostu

Hustota setí plodin je určena vzdáleností mezi zasetými semeny, která ovlivňuje konkurenceschopnost plodin vůči plevelům. Úzkořádkové plodiny se vysévají do řádků vzdálených 12,5 cm, což umožňuje plodinám dosáhnout vyšších výnosů a nižšího zaplevelení ve srovnání se širšími rozestupy. Zvyšování hustoty setí může vést k větší konkurenci o základní zdroje, jako jsou sluneční světlo, voda a živiny, což potlačuje růst plevelů. Zejména dobře zapojené a rychle rostoucí plodiny mohou omezovat růst a vývoj plevelů tím, že konkurují o tyto zdroje. Konkurenceschopnost úzkořádkových plodin vůči plevelům je také dána jejich schopností tvořit odnože, které mohou zvyšovat hustotu porostu.

Vyšší hustota úzkořádkových plodin však může negativně ovlivnit růst zrna. I když mírné rozdíly ve vzdálenostech setí nemusí mít zásadní vliv na výnosy obilnin, intenzita a trvání konkurence mezi plodinami a plevely významně ovlivňuje velikost ztrát na výnosech. Zatímco vysoká hustota plevelů obvykle negativně působí na výnosy plodin, určité množství plevelů může existovat v porostech, aniž by došlo k podstatným ztrátám na výnosech. To znamená, že úplné potlačení plevelů není vždy nutné k dosažení vysokých výnosů.

Zvyšování hustoty plodin může vést ke konkurenci o zdroje, jako jsou sluneční světlo, voda a živiny, což potlačuje růst plevelů. Úroveň konkurenceschopnosti plodiny závisí na rychlosti jejího vzcházení. Rychlý růst plodiny vede k větší absorpci slunečního světla pro fotosyntézu, což se projevuje v efektivnějším využitím zdrojů, jako jsou voda a živiny.

Plevele na orné půdě se vzájemně ovlivňují, což vede ke konkurenci mezi nimi a pěstovanými plodinami. Plevelné druhy odebírají plodinám světlo, vodu, živiny a prostor, což se negativně projevuje na snížení výnosu. Kromě konkurence dochází mezi rostlinnými druhy také k alelopatickému působení. Přítomnost jednoho druhu (inhibitora) může výrazně ovlivnit vývoj druhého druhu (akceptora). Látky vylučované rostlinami, které způsobují tento efekt, se nazývají alelopatika. Často se jedná o silice nebo alkaloidy, které fungují na bázi fytohormonů. Typickým příkladem je pýr plazivý, který má schopnost významně ovlivnit vývoj a produkci většiny plodin.

Potlačování plevelů pomocí alelopatických látek patří mezi inovativní metody regulace plevelů. Rostlinné hormony jsou, zatím v experimentální fázi, využívány k regulaci plevelů v různých agroekosystémech. Snižující se dostupnost a rostoucí náklady na regulaci plevelů jsou jedním z hlavních faktorů, které vedou k hledání nových způsobů regulace plevelů. Mechanická regulace vyžaduje zpracování půdy, což může narušit její strukturu nebo snížit úrodnost, a není vždy dostatečně účinná. Chemická regulace má své nevýhody, jako je nedostatek nových účinných látek, což vede k opakovanému používání stejných herbicidů a vzniku rezistentních populací plevelů. Navíc existují obavy z vlivu těchto látek na zdraví lidí a životní prostředí.

Novým směrem je využití alelopatického potenciálu kulturních rostlin a snaha podpořit tak schopnosti plodin potlačovat plevele. Preferování alelopatických odrůd, potlačujících plevele před nealelopatickými, může snížit zaplevelení bez vynaložení jakýchkoliv dodatečných nákladů a zlepšit účinnost regulace plevelů.

Polní pokus

Polní pokus byl proveden v roce 2013 na polní pokusné stanici v Žabčicích, která je součástí Mendelovi univerzity v Brně. Oblast spadá do Dyjsko‑svrateckého úvalu, nacházejícího se v nadmořské výšce 184 m. Jedná se o velmi teplou a suchou oblast s průměrným ročním úhrnem srážek 483,3 mm a průměrnou roční teplotou 9,2 °C. V okolí se nenachází mnoho lesů, což zvyšuje stupeň zornění. Převažujícím půdním typem je glejová fluvizem. Půda je jílovitohlinitá–jílová, s neutrální reakcí a obsahem humusu přibližně 2,44 %. Mocnost ornice je 0,35 m.

V rámci pokusu byl uplatněn sedmihonný osevní postup, přičemž sled plodin zahrnoval vojtěšku v prvním užitkovém roce, vojtěšku v druhém užitkovém roce, ozimou pšenici, kukuřici na siláž, ozimou pšenici, cukrovku a jarní ječmen. Velikost jednotlivých parcel byla 100 × 10 m (1 000 m²).

K pěstovaným plodinám byly v rámci sedmihonného osevního postupu použity následující varianty zpracování půdy:

Tradiční zpracování půdy s použitím orby - po sklizni předplodiny byla provedena orba do hloubky 20–24 cm otočným oboustranným pluhem Lemken. V jarním období následoval výsev pomocí secí kombinace Accord.

Minimalizační zpracování půdy - po sklizni předplodiny bylo provedeno mělké zpracování půdy dlátovým kypřičem Kverneland do hloubky 10 cm. Na jaře následoval výsev pomocí secí kombinace Accord.

Přímé setí - po sklizni předplodiny se povrch půdy nezpracovával a k setí byla použita secí kombinace Accord. Pouze u kukuřice a cukrovky byla provedena předseťová příprava půdy na hloubku setí.

Zaplevelení v porostech jarního ječmene bylo vyhodnoceno početní metodou. Počty jedinců jednotlivých druhů plevelů byly zjišťovány na ploše 1 m² ve 12 opakováních. Současně byla odhadována pokryvnost jarního ječmene. Vyhodnocení bylo provedeno před aplikací herbicidů v porostech sledovaných plodin.

Zaplevelení a pokryvnost ječmene

V porostu jarního ječmene se vyskytovalo 7 plevelných druhů. Při tradičním zpracování půdy s použitím orby bylo průměrně zaznamenáno 3,4 jedinců plevelů/m². Nejvíce se zde vyskytoval merlík zvrhlý. U minimalizačního zpracování půdy bylo zaplevelení na úrovni 2,5 jedinců plevelů/m², přičemž nejvíce zastoupeným druhem byl opět merlík zvrhlý. Při přímém setí bylo zaznamenáno 6,1 jedinců plevelů/m², přičemž nejhojněji se vyskytoval svlačec rolní.

Na základě získaných výsledků můžeme druhy plevelů rozdělit do několika skupin. Skupinu druhů, které se převážně vyskytovaly ve variantě s tradičním zpracováním půdy, tvořily merlík zvrhlý , opletka obecná, pcháč rolní a kokoška pastuší tobolka. Ve 2. skupině druhů, které se vyskytovaly převážně ve variantě s minimalizačním zpracováním půdy, byly merlík zvrhlý, svlačec rolní, opletka obecná a hluchavka objímavá. Ve variantě s přímým setím byl zaznamenán svlačec rolní, pcháč rolní, truskavec ptačí a hluchavka objímavá. Na místech s nižší pokryvností jarního ječmene převažovala opletka obecná a merlík zvrhlý.

Dominantním druhem v ječmenu jarním, zejména ve variantě přímého setí, byl svlačec rolní. Pro vytrvalé druhy obecně platí, že mají v tomto prostředí lepší podmínky pro život než při tradičním zpracování půdy s orbou. To je zapříčiněno rozsáhlým podzemním systémem svlačce rolního, který se při přímém setí nijak výrazně neporuší. Při výskytu svlačce je důležitý včasně založený a hustý porost ječmene, který svlačci zvládne konkurovat. Ovšem u vytrvalých druhů je regulace velmi obtížná a neobejde se bez herbicidní aplikace.

Z výsledků je zřejmé, že zpracování půdy vytváří odlišné podmínky pro plodiny. Tradiční minimalizační technologie zpracování půdy podporují homogenní podmínky, což se projevuje i na porostu ječmene, který má vysokou, a především vyrovnanou pokryvnost. Díky hustému a dobře zapojenému porostu může ječmen lépe odolávat plevelům a účinně je potlačovat. Naopak technologie přímého setí vytvářejí podmínky, které vedou k nevyrovnanému porostu. Pravděpodobně kvůli nahromadění posklizňových zbytků na některých místech dochází k různorodému vzcházení a odnožování ječmene. Porost ječmene vykazuje větší nevyrovnanost, což umožňuje plevelům lépe se prosadit na místech s řídkým porostem.

Závěr

Různé technologie zpracování půdy vytvářejí odlišné podmínky nejen pro plevele, ale i pro plodiny. V důsledku toho se mění i konkurenční schopnosti ječmene. Technologie přímého setí vytváří heterogenní prostředí, což vede k nevyrovnanému porostu ječmene. Na místech s řídkým porostem ječmene se lépe prosadí plevele především ze skupiny jarních plevelů (např. opletka a merlíky), ale i vytrvalé plevele, jako je svlačec rolní.

Klasické metody regulace plevelů čelí řadě problémů. Pro zachování dostatečné účinnosti regulace plevelů bude nezbytné vytvořit rozmanitost v používaných metodách. Náklady a ekologické problémy mohou být efektivně řešeny použitím diverzifikovaných přístupů k regulaci plevelů. Chemické metody by měly být rozšířeny nejen o nové způsoby zpracování půdy, ale i o využívání konkurenceschopnosti plodin. To zároveň otevírá příležitosti pro nové odrůdy plodin. Šlechtění nových odrůd odolných vůči patogenům a škůdcům je běžnou praxí, avšak šlechtění odrůd, které by lépe konkurovaly plevelům nebo měly alelopatické schopnosti, je stále opomíjené.

Graf 1: Pokryvnost jarního ječmene a počet rostlin plevelů - tradiční zpracování půdy

Graf 2: Pokryvnost jarního ječmene a počet rostlin plevelů - minimalizační zpracování půdy

Graf 3: Pokryvnost jarního ječmene a počet rostlin plevelů - přímé setí

Graf 4: Zastoupení skupin plevelů ve variantách různého zpracování půdy

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Bc. Lukáš Lehkoživ², Ing. Igor Děkanovský³, Ing. Lubomír Neudert, Ph.D.^2
1Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie; ²Mendelova univerzita v Brně; ³Fakultní nemocnice Brno