Zaplevelení slunečnice roční při různé intenzitě zpracování půdy před setím

03. 07. 2026 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 1052x

Slunečnice roční (Helianthus annuus L.) patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Je to teplomilná, cizosprašná jednoletá rostlina s květenstvím typu úbor a plodem - nažkou. Vytváří silný kůlový kořen sahající do hloubky 2–3 m a hustou síť postranních kořenů, převážně v hloubce 20–30 cm. Díky tomu dobře využívá vodu i živiny z hlubších vrstev půdy a lépe odolává suchu, což umožňuje její pěstování i v aridních a semiaridních oblastech. Produkuje také kořenové výměšky, které zlepšují příjem živin; proto je doporučen odstup v osevním sledu minimálně 5 let.

Lodyha slunečnice je přímá, pevná, převážně bylinného charakteru, u báze částečně zdřevnatělá a zakončená květenstvím - úborem. Rostlina vykazuje heliotropismus, tedy schopnost natáčet se před začátkem kvetení za sluncem. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, bez palistů, s čepelí srdčitě vejčitou až trojúhelníkovitou se špičatým zakončením. Úbor běžně dosahuje průměru 15–25 cm, v ojedinělých případech až 75 cm. Ve střední části úboru se nacházejí oboupohlavní trubkovité květy, zatímco na obvodu jsou uspořádány sterilní jazykovité květy, jejichž funkcí je lákat opylující hmyz.

Slunečnice roční patří mezi nejvýznamnější olejniny na světě, kde zaujímá 4. místo z hlediska produkce. V ČR je po řepce olejce 2. nejpěstovanější olejninou. Původní oblastí výskytu je Střední a Jižní Amerika, zejména území dnešního Mexika a Peru. Do Evropy byla přivezena roku 1510, kde se nejprve pěstovala jako okrasná rostlina. Později se její pěstování rozšířilo do Ruska, kde se od 19. století začala cíleně využívat jako olejnina. Po roce 1949 došlo k rozšíření jejích osevních ploch na Slovensku a následně i na jižní Moravě a v teplejších oblastech Čech.

Zpracování půdy pro slunečnici

Přípravu půdy pro slunečnici lze rozdělit na podzimní a jarní pracovní operace. Na podzim se obvykle provádí podmítka, která slouží k homogenizaci posklizňových zbytků, omezení výskytu škůdců a plevelů, provzdušnění půdy, zlepšení vsakování srážek a podpoře biologické aktivity. Další postup závisí na zvolené technologii zpracování půdy, tedy zda podnik využívá bezorebný systém, nebo klasickou technologii s orbou. Minimalizační technologie mohou vést ke zvýšení objemové hmotnosti a salinity půdy, k vyššímu výparu a ke snížení obsahu vody v půdním profilu, což může negativně ovlivnit výnos slunečnice.

Slunečnice je citlivá na utužení půdy, proto je vhodné omezit počet přejezdů po pozemku. Důležitá je vlhkost půdy při provádění jednotlivých pracovních operací, aby nedocházelo k poškození půdní struktury. U orby se doporučuje hloubka 0,20–0,26 m, aby došlo k účinnému zapravení posklizňových zbytků a omezení přežívajících stadií patogenů. Pozemek je vhodné urovnávat již při orbě, čímž se snižuje potřeba dalších zásahů.

Na jaře by měl být počet pracovních operací co nejnižší, aby byla zachována příznivá struktura půdy a podpořeno uvolňování živin. Při přípravě seťového lůžka je nutné dbát na šetření půdní vláhy, zejména v sušších oblastech, srážkových stínech a na lehkých půdách. Interval mezi přípravou půdy a samotným setím by měl být co nejkratší. V oblastech s častým suchem může být vhodnou alternativou noční setí, které vytváří příznivější podmínky pro bobtnání a vzcházení nažek. Vysoké denní teploty a suchý vítr mohou způsobovat kolísání vlhkosti v povrchové vrstvě půdy a vést k nerovnoměrnému vzcházení.

Mezi klíčové faktory správného setí patří kvalitně připravené seťové lůžko, vhodný termín setí, správná hloubka uložení osiva, optimální výsevek, kvalitní osivo a přesné nastavení secího stroje. Slunečnice se v podmínkách ČR vysévá především v dubnu, přičemž dřívější termín může omezit negativní dopady letního sucha. Hloubka setí se přizpůsobuje velikosti nažek a typu půdy - na lehkých půdách přibližně 60 mm, na těžších kolem 40 mm; lehčí nažky se vysévají mělčeji, těžší hlouběji.

Důležitá je rovnoměrnost setí, protože její nedodržení může způsobit nevyrovnané vzcházení a kvetení a vést ke ztrátám výnosu až 0,6 t/ha. V podmínkách České republiky se doporučuje meziřádková vzdálenost 0,70–0,75 m, přičemž v sušších oblastech lze zvolit užší rozteč řádků. Pro maximální využití slunečního záření je vhodné orientovat řádky ve směru sever–jih nebo severozápad–jihovýchod. Setí se doporučuje při teplotě půdy nad 10 °C, přestože klíčení začíná již při teplotách nad 4 °C. Optimální výsevek se v podmínkách ČR pohybuje v rozmezí 60–72 tis. jedinců/ha.

Regulace plevelů ve slunečnici

Preventivní opatření, včasná identifikace zaplevelení a rychlá reakce patří mezi nejúčinnější strategie regulace plevelů ve slunečnici. Stanovení optimálního termínu ošetření porostu na základě prahů škodlivosti je však obtížné, protože nejsou k dispozici konkrétní hodnoty pro jednotlivé plevelné druhy. Při rozhodování o zásahu je proto důležitější načasování vzcházení plevelů ve vztahu k plodině než samotná intenzita zaplevelení. Kritické období konkurence trvá u slunečnice obvykle 4–7 týdnů po zasetí, za suchých podmínek i déle. Čím později plevele vzejdou oproti plodině, tím lépe je porost schopen konkurenční tlak zvládnout (obr. 1, 2).

Obr. 1: Vzešlá slunečnice bez zaplevelení

Obr. 2: Zaplevelená vzešlá slunečnice

K základním preventivním opatřením patří správné zařazení slunečnice do osevního postupu a systematické snižování zásoby semen problematických plevelů v půdě již při pěstování předplodin. Důležitá je také čistota osiva a statkových hnojiv. Kvalitní, čisté osivo omezuje zejména šíření plevelných slunečnic. Statková hnojiva, jako je hnůj nebo kompost, mohou být významným zdrojem zaplevelení, zejména pokud nejsou dostatečně vyzrálá. Některá semena plevelů jsou schopna přežít průchod trávicím traktem hospodářských zvířat a dostat se tak zpět na pole. Rizikem jsou rovněž zaplevelená hnojiště či kompostárny, kde se plevele mohou dále šířit.

Nezastupitelnou roli v regulaci plevelů má zpracování půdy, zejména předseťová příprava. V mnoha zemích, především v rámci EU, je patrná snaha o snížení závislosti na herbicidech a podporu mechanických způsobů regulace. Mezi ně patří především plečkování a další kultivační zásahy prováděné během vegetace. Plečkování je nejrozšířenější metodou, avšak jeho účinnost je podmíněna vhodnou vlhkostí půdy. Příliš vlhká půda znemožňuje kvalitní provedení zásahu nebo snižuje jeho efektivitu, protože plevele mohou snadno regenerovat. Pozitivním efektem plečkování je narušení půdního škraloupu, zejména na nestrukturních půdách. Na druhou stranu může dojít k vytažení plevelných semen na povrch, kde získají příznivé podmínky pro klíčení, což může vést k následné vlně vzcházení plevelů. Pokud je plečkování nutné, doporučuje se jej provést ve fázi 6–8 pravých listů, kdy se porost následně rychle zapojí.

Opakované plečkování lze během vegetace provádět podle potřeby a vhodně jej kombinovat s herbicidním ošetřením. Účinnou strategií je pásová aplikace herbicidů v řádcích slunečnice, zatímco meziřadí je ošetřováno mechanicky. Kombinací mechanických a chemických metod lze snížit spotřebu herbicidů až o 50 % bez negativního dopadu na účinnost regulace plevelů a při zachování výnosu plodiny.

Perspektivní inovací jsou adaptivní robotické systémy určené k likvidaci plevelů. Experimentální výsledky ukazují, že tyto technologie mohou dosahovat vyšší účinnosti a rychlosti zásahu než samotná mechanická regulace. Mezi hlavní přínosy patří omezení počtu mechanických zásahů, snížení energetické náročnosti a celkové zmírnění negativních dopadů na životní prostředí.

Polní pokus

Pokus byl realizován v ČR, v katastrálním území obce Kobylí. Předplodinou slunečnice byla kukuřice na zrno, po jejíž sklizni byla na podzim provedena orba. Porost slunečnice byl na sledované zemědělské parcele založen ve 3 variantách předseťové přípravy půdy, přičemž výměra 1 varianty činila přibližně 0,42 ha.

Předseťová příprava půdy byla u všech variant provedena dne 24. 4. 2023 kompaktorem s nastavenou pracovní hloubkou 5 cm. Samotné setí proběhlo následující den, 25. 4. 2023. Jednotlivé varianty se lišily počtem přejezdů kompaktoru:

• 1. varianta byla založena po jednom přejezdu (×1),
• 2. varianta po dvou přejezdech (×2),
• 3. varianta po třech přejezdech (×3).

Předseťová příprava byla realizována kompaktorem Bednar Swifter SO 6000 F, taženým traktorem John Deere 7230R. Kompaktor Bednar Swifter SO 6000 F představuje univerzální stroj vhodný pro různé technologie zpracování půdy. Díky lehké, avšak robustní konstrukci má relativně nízké nároky na tahový výkon traktoru (doporučeno 120–280 k). V jednom přejezdu zajišťuje urovnání povrchu, drobení hrud i finální přípravu seťového lůžka, čímž přispívá ke snížení provozních nákladů. Přední smyk, včetně hydraulicky nastavitelného systému Crushbar, umožňuje efektivní zarovnání povrchu a potenciální úsporu paliva až 1,0 l/ha. Radličková sekce zajišťuje podříznutí a provzdušnění půdy, crosskill válce intenzivní drobení hrud a zadní smyk finální urovnání pozemku. Konstrukce stroje zároveň umožňuje plynulé otáčení na souvrati bez nutnosti zvedání jednotlivých pracovních sekcí, což je výhodné z hlediska časové efektivity. Stroj je vhodný jak pro minimalizační, tak pro konvenční systémy hospodaření.

V rámci pokusu byly identifikovány jednotlivé druhy rostlin a zaznamenáván počet jedinců všech zjištěných druhů. Hodnocení probíhalo na plochách o velikosti 1 m² ve čtyřech opakováních pro každou variantu. Vegetace plevelů byla hodnocena ve třech termínech: na jaře (11. 5. 2023), v létě (5. 7. 2023) a na podzim (20. 9. 2023), několik dní před sklizní.

Výsledky pokusu

Vyhodnocení intenzity zaplevelení porostů slunečnice v jednotlivých variantách předseťové přípravy půdy a v různých termínech hodnocení je znázorněno v grafu 1. Z hlediska biologických skupin plevelů ve všech hodnocených variantách i termínech převažovaly pozdně jarní druhy. V průběhu polního pokusu bylo celkem zaznamenáno 21 druhů plevelů.

Graf 1: Zastoupení skupin plevelů na variantách předseťové přípravy půdy

Na variantě s jedním přejezdem kompaktoru bylo při přípravě půdy zjištěno v průměru 47,5 ks/m² plevelných rostlin. Mezi nejčastěji zastoupené druhy patřily merlík bílý (Chenopodium album, obr. 3), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus, obr. 4), proso vláskovité (Panicum capillare, obr. 5) a durman obecný (Datura stramonium).

Obr. 3: Merlík bílý (Chenopodium album)

Obr. 4: Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)

Obr. 5: Proso vláskovité (Panicum capillare)

Na variantě se dvěma přejezdy kompaktoru byl zjištěn průměrný výskyt 19,4 ks/m² plevelů. Nejčastěji se zde vyskytovaly druhy merlík bílý (Chenopodium album), pcháč rolní (Cirsium arvense), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), proso vláskovité (Panicum capillare) a lilek černý (Solanum nigrum).

U varianty se třemi přejezdy kompaktoru činila průměrná intenzita za

plevelení 22,3 ks/m². Nejvíce zastoupenými druhy byly merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), proso vláskovité (Panicum capillare) a ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli, obr. 6).

Podrobné zastoupení jednotlivých plevelných druhů v porostech slunečnice u sledovaných variant předseťové přípravy půdy je uvedeno v grafu 2.

Graf 2: Druhové spektrum plevelů na variantách s různým počtem přejezdů kompaktorem

Plevele a slunečnice

Slunečnice se vyznačuje střední až nižší konkurenční schopností ve srovnání s většinou hustě setých plodin. Ve srovnání s jinými širokořádkovými plodinami, jako je cukrová řepa nebo kukuřice, však vykazuje relativně vyšší míru konkurenceschopnosti. Kritické období z hlediska konkurence plevelů nastává přibližně mezi 20. a 50. dnem po výsevu, kdy je porost nejcitlivější na zaplevelení.

Konkurence plevelů může vést k výraznému snížení výnosu v závislosti na hustotě a druhovém složení plevelů, délce jejich působení i dalších stanovištních faktorech. Ztráty na výnosu se obvykle pohybují v rozmezí 30–60 %, v extrémních případech mohou dosáhnout až 80 %. Zaplevelení má negativní dopad také na kvalitu nažek - snižuje jejich velikost a zvyšuje podíl příměsí a nečistot. Silně zaplevelené porosty navíc komplikují sklizeň, což může vést ke zvýšeným sklizňovým ztrátám a vyšší vlhkosti sklizeného materiálu.

Mezi nejčastěji se vyskytující plevele ve slunečnici patří pozdně jarní druhy, jejichž bionomie je podobná samotné plodině. V podmínkách ČR jde především o merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) a ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli). Tyto druhy vyžadují vyšší teploty ke klíčení, a proto vzcházejí později. Méně často se objevují rdesno blešník (Persicaria lapathifolia), béry, lilky, bažanka roční (Mercurialis annua), mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti), plevelná prosa a další pozdně jarní plevele.

Na pozemcích s častým zařazováním ozimých plodin do osevního postupu nebo při velmi časném setí slunečnice (např. na konci března) může dojít i k výraznému zaplevelení ozimými druhy. Patří sem například kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule) a různé heřmánkovité plevele.

Významný problém z hlediska regulace představují vytrvalé dvouděložné plevele, zejména z čeledi hvězdnicovitých. Patří k nim například pcháč oset (Cirsium arvense, obr. 7), mléč rolní (Sonchus arvensis) nebo pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). Při silném zaplevelení jsou tyto druhy schopny slunečnici výrazně konkurovat a v ohniscích výskytu ji zcela potlačit. V posledních letech je patrná také expanze svlačce rolního (Convolvulus arvensis), zejména v teplejších oblastech a na pozemcích s minimalizačním zpracováním půdy. Z travních vytrvalých plevelů je ve slunečnici významný především pýr plazivý (Elymus repens), který se vyznačuje vysokou konkurenční schopností a navíc uvolňuje do půdy alelopatické látky.

Obr. 7: Pcháč oset (Cirsium arvense)

Specifické postavení mezi plevely zaujímá tzv. planá slunečnice, považovaná za předchůdce dnešní pěstované formy. Jedná se o samovolně opylovaný typ, který se může stát významným plevelem nejen ve slunečnici, ale i v dalších plodinách. V případě křížení s pěstovanou slunečnicí může vznikat hybridní potomstvo, které se dále geneticky proměňuje a může vytvářet invazivní populace. Plevelná slunečnice dorůstá výšky 1–2,5 m, má silnou, větvenou a hrubě chlupatou lodyhu. Listy jsou užší než u kulturní formy a rostlina vytváří velké množství menších úborů, často v počtu několika desítek. Regulace těchto jedinců se provádí mechanicky nebo chemicky v závislosti na intenzitě výskytu.

Závěr

Z výsledků polního pokusu vyplývá, že kvalita předseťové přípravy půdy má zásadní vliv na zaplevelení porostů slunečnice. Dobře provedená příprava půdy může snížit intenzitu zaplevelení až o 50 %. Podmínky porostů slunečnice jsou obzvlášť příznivé pro pozdně jarní plevele. Intenzita zaplevelení je nejvyšší na počátku vegetace, ale projevuje se i na jejím konci, kdy se konkurenční schopnost slunečnice snižuje.

Mezi nejproblematičtější plevele patří proso vláskovité (Panicum capillare), merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) a durman obecný (Datura stramonium). Dále je třeba sledovat vytrvalé druhy z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), například pcháč oset (Cirsium arvense), turanku kanadskou (Erigeron canadensis), pouvu řepňolistou (Iva xanthiifolia, obr. 8) a pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).

Obr. 8: Pouva řepňolistá (Iva xanthiifolia)

Slunečnice jako nepůvodní plodina vytváří vhodné podmínky pro šíření nepůvodních a potenciálně invazních plevelných druhů, což zvyšuje význam preventivních a systematických opatření proti zaplevelení.

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Ing. Radek Borovička¹, Ing. Ladislav Pfefr¹, Ing. Igor Děkanovský^3
1Mendelova univerzita v Brně, ²Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego ve Varšavě; ³Fakultní nemocnice Brno