Zásady dodržování správné agronomické praxe před setím ozimých plodin a pravidla regulace plevelů po vzejití porostů

10. 11. 2024 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha - Ruzyně Plevele Zobrazeno 150x

Systémy regulace plevelů na orné půdě jsou chápány jako komplex opatření, která mají za následek snížení zaplevelení na polích a v širších souvislostech i na plochách nacházejících se bezprostředně vedle pole. Mezi nejvýznamnější součásti systému patří především dodržování pravidel střídání plodin, zpracování půdy, dodržování agrotechnický zásad, kultivace, aplikace herbicidů, výživa rostlin a sklizeň plodin. V současnosti však není možné dodržovat zásady střídání plodin s ohledem na spektrum pěstovaných ploch. Z pohledu zpracování půdy je upřednostňována především minimalizace a přímé metody regulace plevelů.

Plevelná společenstva se neustále vyvíjejí a mění. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Některé plevelné rostliny se v průběhu doby nemohly přizpůsobovat obdělávání půdy a z polí již dávno vymizely. Některé zase byly tak svázané se způsoby pěstování, že se po změně technologie nebyly schopné v nových podmínkách reprodukovat (koukol polní).

Pěstování kulturních rostlin je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit optimální podmínky pro kulturní rostliny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V minulosti byla plevelná společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých kulturních rostlinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. Hubení bylo vždy obtížné, dříve převládal mechanický způsob hubení (ruční práce). Druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelných společenstev znamenala, že se v dlouhých časových obdobích druhové spektrum plevelů a jejich poměr výrazně neměnil.

Vývoj druhového spektra plevelných společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který počal v předminulém století a pokračoval v minulém století, bylo v zemědělství aplikováno mnoho nových poznatků. Nejvíce ovšem byla plevelná společenstva ovlivněna zavedením osevních sledů, rozvojem mechanizace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky, rostoucí intenzitou využívání statkových a průmyslových hnojiv a nejvíce používáním herbicidů v posledních padesáti letech.

Významné plevele současnosti

Mezi nejčastěji se vyskytující plevele na orných půdách patří především chundelka metlice, sveřep jalový, sveřep měkký, svízel přítula, heřmánkovec přímořský nevonný (obr. 1), heřmánek vonný, hluchavka nachová, hluchavka objímavá, chrpa polní, mák vlčí, mák pochybný, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, rmen rolní, rozrazil perský, úhorník mnohodílný, violka rolní, merlík bílý (obr. 2) a další plevelné druhy. Jsou to plevelné druhy, které se na polích vyskytovaly poměrně hojně i v minulosti, ale vlivem systematického používání herbicidů v minulých letech se jejich výskyt podstatně snížil. V současnosti jsou však zaznamenány vzestupné trendy v jejich výskytu. Některé, jako chrpa polní, máky, kokoška pastuší tobolka a penízek rolní, ostrožka stračka, se vyskytovaly v podprahových množstvích na polích a v některých oblastech téměř z polí zmizely.

Současně lze na polích pozorovat silné výskyty plevelů, které byly v minulosti téměř neznámé. V posledních letech se šíří i ostrožka východní. Silně se rozšířila locika kompasová, bolehlav plamatý, úhorník mnohodílný, violka rolní a zemědým lékařský. Tyto plevelné druhy se na polích rozšířily především vlivem dlouhodobého používání herbicidů, vůči nimž jsou odolné.

Smyslem regulace plevelů na orné půdě je postupně snížit zaplevelenost a co nejvíce eliminovat konkurenci plevelů vůči pěstovaným plodinám při zachování diversity plevelných druhů v agroekosystému.

Aby regulace plevelů splnila svůj význam, musí jednotlivá opatření na sebe navazovat, být promyšlená. Cílem je postupné snižování zásoby generativních a vegetativních diaspor v půdě. Smyslem fungujícího systému regulace na jednotlivých pozemcích a celých farmách je harmonické spojení zpracování půdy, agrotechniky, využití herbicidů i celé řady dalších faktorů.

Nejrozšířenějšími ozimými plodinami jsou ozimá pšenice, ozimý ječmen a ozimá řepka.

Obr. 1: Ozimé plevele jako heřmánkovec vytvoří dostatek generativních diaspor

Obr. 2: Merlík bílý se velmi často stává dominantním plevelem na strništi

Pravidla správné regulace plevelů

Hlavní podstatou regulace je spolehlivě eliminovat plevelné rostliny, které silně konkurují plodinám již krátce po vzejití na podzim. Při zanedbání pravidel regulace plevelů dochází k nevratnému poškození porostu, kterému nezabráníme ani jarními aplikacemi účinných herbicidů. Při cílených aplikacích je důležité respektovat celou řadu zásad.

• Správná determinace plevelů včetně znalostí jejich biologie.
• Aplikace herbicidů nebo jejich kombinací se spolehlivým účinkem na vyskytující se plevele.
• Vyloučení opakovaných aplikací herbicidů se stejnými účinnými látkami po sobě. Hrozí nebezpečí selekce tolerantních plevelů, případně vzniku rezistence u plevelů a jejímu rychlému rozšíření po okolí.
• Při vyšším zaplevelení použít vždy horní hranici povolené dávky herbicidů.
• Používání přesně seřízených a otestovaných postřikovačů s vyškolenou obsluhou.
• Dodržování doporučené dávky vody. Snižování dávky vede zpravidla k vyššímu riziku selhání aplikace.
• Volba optimálního termínu aplikace herbicidů ve vztahu k citlivým fázím plevelů. Aplikace v období velkého sucha jsou rizikové.

Co v současné době ovlivňuje výskyt ozimých plevelů?

Střídání plodin

Střídání ozimů a jařin, obilnin, luskovin a okopanin má kromě celé řady pozitivních vlivů i významné regulační působení na reprodukci plevelů. Opakovaným setím ozimých plodin po sobě se vytvoří optimální podmínky pro rozšíření ozimých plevelů. Reprodukční schopnost těchto plevelů je vysoká.

Skladba pěstovaných plodin

Většina pěstovaných plodin je ozimého charakteru. Mezi nejpěstovanější plodiny patří především ozimá pšenice, ozimá ječmen, žito, tritikale a ozimá řepka. Většina uvedených ozimých plevelů dozrává před sklizní plodiny (chundelka metlice, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, rozrazil perský, hluchavka nachová, hluchavka objímavá) nebo v době sklizně (svízel přítula, heřmánkovec přímořský nevonný, heřmánek vonný, chrpa polní, mák vlčí, mák pochybný, rmen rolní, bolehlav plamatý, úhorník mnohodílný, violka rolní, locika kompasová). To má za následek buď vysemenění plevelů přímo na pole, nebo rozptýlení semen při sklizni po poli (obr. 3). Značná část semen plevelů však zůstává ve sklizené produkci, zvyšuje náklady na čištění a hrozí nebezpečí dalšího šíření nedostatečně vyčištěným osivem.

Obr. 3: Hluchavka nachová je schopna po podmítce dokončit vývoj a vytvořit mnoho semen

Sklizeň plodin

Při sklizni obilnin a řepky se většina semen plevelů dostává zpět na povrch půdy. Semena plevelů jsou sklízecími mlátičkami rovnoměrně rozšiřována a tím se významně technologie sklizně podílejí na šíření plevelů.

Používání herbicidních přípravků po sklizni plodin na strništi na vzešlé plevele zaručuje poměrně spolehlivý účinek. Význam těchto aplikací spočívá v eliminaci jednoletých plevelů i vytrvalých plevelů včetně zasažení jejich kořenového systému a zabránění jejich regeneraci.

Podmínkou pro dosažení optimálního účinku je výskyt plevelných druhů s dostatečně vytvořenou listovou plochou (obr. 4), která zajistí dokonalý příjem účinné látky rostlinami. U vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní aj.) je důležité, aby byl vytvořen dostatečný počet výhonů nebo listových růžic. U pýru výhony s 3–4 listy u pcháče listové růžice s 6–8 listy.

Účinek těchto aplikací je vysoký za dostatku vláhy, kdy jednoleté plevele masově vzcházejí a vytrvalé plevelné druhy mohutně obrážejí. V období suchých period vykazují tyto aplikace nedostatečné efekt, který je snížen etapovým vzcházením jednoletých plevelů a postupným rašením vytrvalých plevelů z podzemních orgánů (oddenky, kořenové výběžky).

Obr. 4: Optimální růstová fáze pro aplikace herbicidu glyfosát po sklizni plodin

Zpracování půdy

Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření v systému regulace plevelů na orné půdě. V minulosti bylo v podstatě jediným účinným opatřením. Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč obecný - obr. 5). Současně zabraňuje ztrátám na vlhkosti a umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev (obr. 6).

Hluboká orba dokonale zaklopí posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které v těchto podmínkách nejsou schopny reprodukce (obr. 7, 8, 9).

Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedly k podstatnému snížení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Plevelová společenstva v těchto systémech jsou sice v řadě případů druhově chudší, ale nárůst počtu plevelů na polích má stoupající tendenci. Rychle se šíří například vytrvalé plevelné druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, pelyněk černobýl, mléč rolní, rukev lužní, čistec bahenní, kamyšník polní a kamyšník širokoplodý), ale na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se za normálních podmínek na ní nevyskytují (pampeliška lékařská, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý aj.). Z jednoletých plevelů převládají tyto druhy: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, svízel přítula, truskavec ptačí, ptačinec prostřední, bolehlav plamatý, hluchavka objímavá a nachová.

Při sklizni sklízecími mlátičkami, zvláště obilnin a řepky, se většina semen plevelů dostane na povrch půdy a stává se zdrojem dalšího zaplevelení. Nebezpečný je také výdrol obilí a řepky, které se v posledních letech stávají nepříjemnými plevely. V některých oblastech se stává problematickým i výdrol slunečnice, řepky ozimé, ostropeřce mariánského a dalších plodin. Tyto plodiny jsou následně velmi obtížně hubitelné v jiných plodinách. Proto je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a volit optimální dobu sklizně.

Velkým rizikem z pohledu výskytu půd je utužení podorničí. V takovýchto místech dochází k lokálnímu podmáčení a hrozí expanze vlhkomilných plevelů (kamyšníky, rdesno obojživelné, přeslička aj.) obr. 10. Neprovedeme-li včas podmítku po sklizni předplodin, vytvoříme optimální podmínky pro růst plevelů. Plevele jsou schopné ve velice krátkém čase vykvést a vytvořit obrovské množství semen.

Hlavní součástí systému regulace plevelů je v současné době používání herbicidů. Používání herbicidů je nutné posuzovat především z pohledu racionálních aplikací účinných herbicidů v optimálním termínu v době nejvyššího účinku na plevele, ale respektovat i širší pohled agroekologický a ekotoxikologický z pohledu ochrany životního prostředí a zdraví člověka i zvířat.

Obr. 5: Po podmítce vzcházejí plevele náletové - pcháč obecný

Obr. 6: Laskavec ohnutý má vysokou reprodukční schopnost a je schopen na strništi vytvořit semena

Obr. 7: Kvalitně provedená orba

Obr. 8: Nekvalitní orba pomáhá šíření zejména vytrvalým plevelům

Obr. 9: Dobře připravený pozemek k setí

Obr. 10: Podmáčená místa umožňují expanze vlhkomilných plevelů