Změny v zaplevelení ozimé pšenice

17. 10. 2026 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Plevele Zobrazeno 4475x

Agroekosystém je soubor biocenóz propojených klimatickými, biologickými, půdními a topografickými faktory. Jeho fungování zároveň významně ovlivňují zemědělské postupy. Plevele patří k důležitým škodlivým činitelům, protože pěstovaným plodinám konkurují při příjmu vody, živin, světla i oxidu uhličitého. Díky vysoké produkci semen, rychlému růstu a schopnosti přizpůsobovat se změně podmínek se některé druhy plevelů úspěšně šíří, zatímco jiné postupně ustupují.

Přestože jsou plevele často vnímány negativně, plní v agroekosystémech i řadu užitečných funkcí. Poskytují potravu mnoha organizmům, podporují biodiverzitu a přispívají ke stabilitě ekosystému. Jejich vegetační pokryv omezuje erozi půdy, snižuje vyplavování nitrátů a podporuje zvyšování obsahu organické hmoty v půdě.

Některé plevelné druhy lze využít jako krmivo pro přežvýkavce nebo jako léčivé rostliny. Kořenové systémy plevelů zlepšují půdní strukturu a hluboce kořenící druhy pomáhají zpřístupňovat živiny z hlubších vrstev půdy následným plodinám. Plevele tak mohou kromě negativních dopadů poskytovat také významné ekosystémové služby.

Střídání plodin a plevele

Dlouhodobé pěstování stejné plodiny na jednom pozemku vede k postupnému vyčerpávání půdy a ke snižování výnosů. Tento jev zaznamenali již první zemědělci, kteří si všimli, že opakované pěstování stejné plodiny na stejném místě má nepříznivý vliv na produkci. V období 8.–9. století proto vznikl trojhonný systém hospodaření založený na střídání úhoru, ozimů a jařin. Ponechání části půdy ladem umožňovalo její částečnou regeneraci a obnovu úrodnosti.

Tento způsob hospodaření byl postupně nahrazován intenzivnějšími osevními postupy, zejména norfolkským čtyřhonným systémem, který byl založen na střídání pšenice, krmného tuřínu, ječmene a jetele nebo jílku. K rozvoji novějších osevních postupů v Evropě později přispělo i širší zavádění dalších plodin, například brambor a cukrové řepy.

Až do 2. světové války byly osevní postupy poměrně důsledně dodržovány. Po jejím skončení však začal narůstat podíl obilnin na úkor ostatních plodin. Přesto byly tehdejší osevní postupy pestřejší než v současnosti, především díky většímu zastoupení pícnin a okopanin.

V současné době jsou osevní postupy sestavovány převážně s ohledem na ekonomické požadavky a poptávku trhu. Klasické osevní postupy jsou nahrazovány jednoduchým nepravidelným střídáním plodin. V důsledku rostoucího podílu tržních plodin došlo v posledních desetiletích k výraznému zjednodušení struktury osevů, takže tradiční principy střídání plodin bývají často upozaděny.

Střídání plodin je jedním ze základních nástrojů udržování půdní úrodnosti a dosahování stabilních výnosů. Jeho význam spočívá také v efektivním využívání půdy, omezování zaplevelení a regulaci výskytu škůdců. Správně navržené střídání plodin podporuje přirozené samočištění půdy, přičemž během několika let dochází k postupnému snižování zásoby klíčivých semen plevelů v půdě. Dlouhodobé pokusy prokázaly, že pěstování plodin v monokultuře vede k výraznému nárůstu zaplevelení, zatímco střídání plodin tento negativní jev podstatně omezuje. Osevní postup tak představuje důležitý prvek integrované regulace plevelů.

Významnou výhodou vhodně sestaveného střídání plodin je také snížení nákladů na pěstování. Základem je střídání plodin s rozdílnými nároky a vlastnostmi, např. plodin zlepšujících a zhoršujících půdu, ozimých a jarních plodin, mělce a hluboce kořenících druhů nebo plodin s vysokými a nízkými nároky na živiny. Střídání plodin ovlivňuje také biologickou aktivitu půdy. Plodiny zanechávající větší množství organické hmoty, zejména víceleté pícniny, podporují rozvoj půdních mikroorganizmů a zlepšují půdní vlastnosti. Naopak obilniny zpravidla poskytují menší množství posklizňových zbytků, které se navíc rychleji rozkládají.

Za nejvhodnější předplodiny pro ozimou pšenici jsou považovány druhy z čeledi bobovitých, zejména vojtěška, jeteloviny, luskoviny a jejich směsi s obilninami, v nichž převažují bobovité rostliny. Tyto plodiny obohacují půdu o kvalitní organickou hmotu a díky symbióze s hlízkovými bakteriemi jsou schopny vázat vzdušný dusík, čímž zlepšují půdní úrodnost. Nevýhodou může být vyšší spotřeba vody, zejména u vojtěšky, která může v sušších letech způsobit nedostatek půdní vláhy.

Mezi další vhodné předplodiny patří především olejniny, zejména řepka ozimá, ale také mák. Dobrou předplodinovou hodnotu mají rovněž brambory a při včasné sklizni také cukrová řepa. Pšenici lze po kukuřici na siláž pěstovat, je však nutné počítat se zvýšeným rizikem fuzarií a mykotoxinů, zejména při vyšším množství posklizňových zbytků na povrchu půdy. Kukuřice na zrno bývá z tohoto hlediska zpravidla problematičtější. Nejméně vhodné jsou obilniny. Opakované pěstování pšenice po pšenici zvyšuje riziko zaplevelení porostu i výskytu houbových chorob.

Polní pokus

Pokusný pozemek se nachází v katastrálním území Ivanovice na Hané, v areálu Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu. Lokalita leží v nadmořské výšce přibližně 230 m n. m. a vyznačuje se převážně rovinatým až mírně svažitým reliéfem. Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek činí 564 mm a průměrná roční teplota dosahuje 8,6 °C. Na pokusném pozemku se vyskytuje silně smytá černozem s převahou hlinité půdy. Polní pokus byl založen v roce 1989 na pozemcích polní pokusné stanice.

Ozimá pšenice byla pěstována ve třech šestihonných osevních postupech, které se lišily zastoupením obilnin. V prvním osevním postupu (I.) tvořily obilniny 33,3 % a sled plodin zahrnoval vojtěšku v 1. a 2. užitkovém roce, ozimou pšenici, kukuřici na siláž, cukrovku a jarní ječmen. Druhý osevní postup (II.) s podílem obilnin 50,0 % zahrnoval hrách, kukuřici na siláž, dvě po sobě následující ozimé pšenice, cukrovku a jarní ječmen. Ve třetím osevním postupu (III.) činil podíl obilnin 66,6 % a sled plodin tvořily ozimá pšenice, hrách, ozimá pšenice, jarní ječmen, cukrovka a jarní ječmen. Zaplevelení porostů ozimé pšenice bylo v letech 2000, 2005,

2010, 2015 a 2020 hodnoceno početní metodou. Počty jedinců jednotlivých druhů plevelů byly zjišťovány na ploše 1 m² před aplikací herbicidů. Hodnocena byla početnost a druhová pestrost plevelné vegetace.

Zaplevelení pšenice v osevních postupech

Dlouhodobý vývoj zaplevelení ozimé pšenice v osevním postupu I. Podíl obilnin 33,3 % zachycuje graf 1. Po celé sledované období dominovaly přezimující a efemerní plevele, jejichž početnost se postupně snižovala z přibližně 38 ks/m² v roce 2000 na 16 ks/m² v roce 2020. Ostatní skupiny plevelů se vyskytovaly v podstatně nižších počtech a jejich zastoupení kolísalo. Zvýšený výskyt byl zaznamenán u zaplevelujících plodin v roce 2005 (10 ks/m²) a u časně jarních plevelů v roce 2010 (3,5 ks/m²). Pozdně jarní plevele byly po celé sledované období zastoupeny pouze minimálně. Celkově lze vývoj hodnotit jako příznivý, protože intenzita zaplevelení vykazovala klesající trend.

Graf 1 dále znázorňuje vývoj zaplevelení ozimé pšenice v osevním postupu II. (podíl obilnin 50,0 %). Dominantní skupinou byly rovněž přezimující a efemerní plevele, jejichž početnost výrazně kolísala. Z hodnoty téměř 19 ks/m² v roce 2000 poklesla na 5 ks/m² v roce 2010, následně vzrostla na přibližně 10 ks/m² v roce 2015 a v roce 2020 dosáhla hodnoty okolo 8 ks/m². Ostatní skupiny plevelů se vyskytovaly pouze sporadicky a jejich početnost nepřesahovala 0,5 ks/m². Pozdně jarní plevele a zaplevelující plodiny byly zaznamenány jen ojediněle. Celkové zaplevelení lze označit za nízké, s převahou přezimujících a efemerních druhů.

Graf 1: Vývoj zaplevelení v porostu ozimé pšenice
Graf 1: Vývoj zaplevelení v porostu ozimé pšenice

Vývoj zaplevelení ozimé pšenice v osevním postupu III. (podíl obilnin 66,6 %) je uveden v grafu 1. Také zde převažovaly přezimující a efemerní plevele, jejichž početnost v průběhu sledování výrazně kolísala. Po poklesu z 15 ks/m² v roce 2000 na necelých 6 ks/m² v roce 2005 následoval nárůst až na přibližně 18 ks/m² v roce 2015. V závěrečném roce sledování jejich výskyt výrazně klesl na 4,5 ks/m². Ostatní skupiny plevelů byly zastoupeny pouze v nízkých počtech. Mírné zvýšení bylo zaznamenáno u víceletých plevelů v roce 2010 a u časně jarních plevelů v roce 2020. Celkově bylo zaplevelení nízké a jeho úroveň byla určována především výskytem přezimujících a efemerních druhů.

Graf 2 znázorňuje druhové spektrum plevelů v roce 2000. Nejvýznamnějším druhem byla svízel přítula, která tvořila 29 % všech zaznamenaných plevelů. Výraznější zastoupení měly také hluchavka objímavá (14 %), rozrazil polní (11 %) a ptačinec prostřední (10 %). Souhrnná kategorie „ostatní“ představovala 13 % všech druhů. Druhové spektrum bylo poměrně pestré, avšak s výraznou dominancí několika přezimujících a ozimých plevelných druhů.

Druhové spektrum plevelů v roce 2005 (graf 2) bylo ve srovnání s rokem 2000 méně vyrovnané. Dominantním druhem byla hluchavka objímavá (28 %), následovaná vojtěškou setou (21 %) a svízelem přítulou (17 %). Významnější zastoupení měly rovněž pomněnka rolní a hluchavka nachová, které tvořily shodně 9 % zaznamenaných plevelů. Ostatní druhy byly zastoupeny v rozmezí 2–6 %. Druhové spektrum bylo charakteristické převahou několika dominantních druhů.

Graf 2 znázorňuje druhové spektrum plevelů v roce 2010. Dominantními druhy byly hluchavka objímavá (15 %), svízel přítula (14 %) a rozrazil lesklý (13 %). Významnější podíl na zaplevelení měly také violka rolní a opletka obecná. Ve srovnání s rokem 2000 bylo druhové spektrum méně vyrovnané a více soustředěné do několika převládajících druhů.

V roce 2015 (graf 2) byl výrazně dominantním druhem ptačinec prostřední, který tvořil 41 % všech zaznamenaných plevelů. Významnější zastoupení vykazovaly také rozrazil perský a kokoška pastuší tobolka. Druhové spektrum bylo ve srovnání s předchozími roky méně vyrovnané a vyznačovalo se výraznou převahou jediného druhu.

Nejvíce zastoupeným druhem v roce 2020 (graf 2) byl rozrazil lesklý (26 %), následovaný rozrazilem perským (17 %) a hluchavkou objímavou (16 %). Významnější podíl na zaplevelení měly také violka rolní a chundelka metlice. Druhové spektrum bylo poměrně rozmanité, avšak s převahou několika dominantních druhů.

Graf 2: Druhové spektrum na pokusných plochách
Graf 2: Druhové spektrum na pokusných plochách

Změny v druhovém složení

Složení plevelného spektra v porostech pšenice ovlivňuje řada faktorů, mezi něž patří půdně-klimatické podmínky, lokalita, půdní typ a druh, termín setí, používaná chemická ochrana i způsob agrotechniky.

V porostech ozimé pšenice převládají zejména plevele klíčící na podzim a přezimující v porostu, např. chundelka metlice nebo kokoška pastuší tobolka. Naopak v jarní pšenici se častěji vyskytují časně jarní plevele, jako jsou rozrazily, drchnička rolní, hluchavka nachová či oves hluchý. Ve slabě zapojených porostech se mohou objevit také pozdně jarní plevele, např. merlík bílý nebo rdesna.

Snížení výnosu pšenice v důsledku zaplevelení může být velmi výrazné a závisí především na druhu plevele a intenzitě jeho výskytu. Významným konkurentem pšenice je zejména chundelka metlice, která negativně ovlivňuje vývoj zrna, především jeho velikost a hmotnost. Při silném zaplevelení může způsobit pokles výnosu zrna až o desítky procent. Bylo rovněž prokázáno, že se zvyšující se hustotou výskytu chundelky metlice dochází k postupnému snižování výnosu pšenice. Chundelka metlice je považována za jeden z hospodářsky nejvýznamnějších plevelů obilnin, přičemž její škodlivost může vést ke ztrátám výnosu přesahujícím 1 t zrna/ha. Obecně může zaplevelení porostů ozimé pšenice způsobit významné snížení výnosu, zejména v oslabených porostech, např. po nevhodné předplodině nebo při méně příznivých podmínkách pro růst plodiny. Míra ztrát závisí na druhovém složení plevelů, jejich hustotě a konkurenceschopnosti vůči pšenici. V běžných podmínkách se pokles výnosu vlivem zaplevelení nejčastěji pohybuje v řádu jednotek až desítek procent.

V ozimé pšenici významné škody způsobují rovněž vytrvalé plevele, zejména pýr plazivý, pcháč oset a svlačec rolní. Mezi další často se vyskytující druhy patří svízel přítula, heřmánkovec nevonný, penízek rolní, sveřep měkký, s. jalový, s. střešní a violka rolní. V posledních letech jsou zaznamenávány také druhy, které se dříve na polích objevovaly pouze sporadicky. Patří mezi ně zemědým lékařský, locika kompasová, ostrožka východní nebo úhorník mnohodílný. Zvýšený výskyt těchto druhů může naznačovat postupné snižování účinnosti některých používaných herbicidů.

Obr. 1: Hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule)
Obr. 1: Hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule)

Obr. 2: Rozrazil perský (Veronica persica)
Obr. 2: Rozrazil perský (Veronica persica)

Obr. 3: Rozrazil lesklý (Veronica polita)
Obr. 3: Rozrazil lesklý (Veronica polita)

Obr. 4: Svízel přítula (Galium aparine)
Obr. 4: Svízel přítula (Galium aparine)

Za zvláště problematické plevele v porostech pšenice jsou považovány svízel přítula, pcháč oset a chundelka metlice. Výskyt těchto druhů lze omezovat vhodným střídáním plodin, zejména zařazováním jetelovin a luskovin, případně jejich využitím ve směsích meziplodin. Významné škody způsobuje také pýr plazivý. Tyto druhy jsou schopny rychle přerůstat porost pšenice a silně mu konkurovat v odběru vody, živin i světla. Rostoucí výskyt pýru plazivého bývá spojován zejména se zařazováním ozimých obilnin po víceletých pícninách a se zkracováním období mezi zrušením předchozího porostu a založením nové plodiny.

Všechny uvedené plevelné druhy negativně ovlivňují růst a vývoj pšenice a snižují úroveň základních výnosotvorných prvků. Mezi nejdůležitější výnosotvorné prvky pšenice patří počet klasů na jednotku plochy, počet zrn v klasu a hmotnost tisíce zrn. Jejich omezení v důsledku konkurence plevelů se následně promítá do celkového výnosu porostu.

V průběhu 20. století došlo v souvislosti s rozšířením chemické regulace plevelů k významným změnám ve druhovém složení plevelných společenstev na zemědělské půdě. Dlouhodobé používání selektivních herbicidů vedlo k potlačení citlivých jedinců plevelných populací, zatímco někteří jedinci byli schopni běžné dávky herbicidů přežít. Postupným výběrem tak vznikaly populace vykazující zvýšenou toleranci nebo rezistenci vůči používaným účinným látkám. Tyto vlastnosti se následně přenášely na další generace, což vedlo k rozšiřování odolnějších populací plevelů.

První případy rezistence plevelů vůči herbicidům byly zaznamenány již v 60. letech 20. století v Severní Americe, především u plevelů v monokulturách kukuřice ošetřovaných přípravky ze skupiny triazinů. Na území České republiky se rezistentní populace začaly objevovat v 80. letech minulého století. Později byla zaznamenána také rezistence vůči glyfosátu. V současnosti představuje významný problém rovněž rezistence vůči herbicidům ze skupiny inhibitorů enzymu ALS. Herbicidy patří mezi nejvýznamnější skupiny přípravků na ochranu rostlin z hlediska jejich celkové spotřeby. Současné trendy v zemědělství však směřují ke snižování množství používaných pesticidů a k hledání efektivnějších a šetrnějších způsobů ochrany porostů.

Obr. 5: Vojtěška (Medicago sativa) - zaplevelující plodina
Obr. 5: Vojtěška (Medicago sativa) - zaplevelující plodina

Obr. 6: Zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
Obr. 6: Zemědým lékařský (Fumaria officinalis)

Obr. 7: Violka rolní (Viola arvensis)
Obr. 7: Violka rolní (Viola arvensis)

Závěr

Na základě hodnocení vývoje zaplevelení ozimé pšenice v jednotlivých osevních postupech lze konstatovat, že ve všech sledovaných variantách převládaly přezimující plevele, které významně ovlivňovaly celkovou úroveň zaplevelení. Nejvyšší intenzita zaplevelení byla zaznamenána v osevním postupu I., kde však během sledovaného období došlo k výraznému poklesu početnosti plevelů. Osevní postupy II. a III. vykazovaly nižší úroveň zaplevelení, přesto se u nich projevovalo kolísání početnosti dominantních druhů plevelů.

Druhové spektrum plevelů se v průběhu sledovaných let postupně měnilo. Zatímco v roce 2000 dominovala svízel přítula, v následujících letech se výrazněji prosazovaly druhy jako hluchavka objímavá, ptačinec prostřední a rozrazil lesklý. Přestože se zastoupení jednotlivých druhů v čase měnilo, druhové spektrum bylo po celé sledované období tvořeno převážně typickými přezimujícími pleveli. Za pozornost stojí zejména postupné zvyšování podílu druhů rodu rozrazil (Veronica spp.) a chundelky metlice (Apera spica-venti).

Současná regulace plevelů v ozimé pšenici je založena především na využívání herbicidů. Významné postavení zaujímají zejména herbicidy ze skupiny inhibitorů acetolaktátsyntázy (ALS), které poskytují účinnou regulaci širokého spektra jednoděložných i dvouděložných plevelů. Dlouhodobé a opakované používání této skupiny herbicidů však představuje riziko vzniku herbicidní rezistence. V Evropě i v České republice již byla rezistence vůči ALS inhibitorům potvrzena například u chundelky metlice, psárky polní (Alopecurus myosuroides) i některých dvouděložných plevelných druhů.

Určité druhy plevelů, zejména rozrazily (Veronica spp.), navíc vykazují vůči některým ALS herbicidům nižší citlivost. Vzhledem k tomu, že výsledky této práce naznačují rostoucí zastoupení rozrazilů i chundelky metlice v druhovém spektru plevelů, je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost antirezistentním opatřením.

Vedle vhodného střídání plodin by měla být důsledně uplatňována také rotace herbicidů s odlišným mechanizmem účinku. Právě střídání účinných látek představuje jeden ze základních principů antirezistentní strategie a mělo by být nedílnou součástí moderních systémů ochrany rostlin.

Ing. Jan Winkler, Ph.D.1,2, Ing. Ivana Rypová, Ph.D.2, Ing. Pavel Hledík3, Ing. Stanislav Hudec3, Ing. Igor Děkanovský4
1
Mendelova univerzita v Brně, 2Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego ve Varšavě, 3Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, Polní pokusná stanice Ivanovice na Hané, 4Fakultní nemocnice Brno

Související články

Polní plevele a jejich regulace (15): Hluchavka nachová

30. 10. 2026 Ing. Josef Holec, Ph.D., Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 2597x

Nektarodárné úhory a jejich zaplevelení

21. 10. 2026 Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Plevele Zobrazeno 3844x

Po zákazu flufenacetu začíná nová éra podzimního odplevelení obilnin

04. 10. 2026 Ing. Jiří Matoulek; Corteva Agriscience Czech s.r.o. Plevele Zobrazeno 3063x

Polní plevele a jejich regulace (14): Rozrazil perský

02. 10. 2026 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D., Ing. Josef Holec, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 3413x

Herbicidní rezistence v kontextu současného intenzivního zemědělství

25. 09. 2026 Doc. Ing. Kateřina Hamouzová, Ph.D., Ing. Pavlína Košnarová, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Plevele Zobrazeno 2614x

Další články v kategorii Plevele

detail