Integrovaná ochrana sadů v měsíci březnu

21. 03. 2026 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; Biocont Laboratory spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 1383x

Měsíc březen je kalendářně 1. jarním měsícem, což se odráží i v dlouhodobém teplotním normálu, který je oproti únoru (-0,4 °C) výrazně vyšší a činí +3,2 °C. Charakterizovat březnové počasí je obtížné, neboť se v něm prolíná končící zima s nastupujícím jarem. Ve vyšších polohách přetrvávají sněhové přeháňky a sněhová pokrývka na horách oddaluje příchod jara do podhůří. Z průměrných územních teplot, zaznamenaných v období 1961–2025 (graf 1), jsou patrné velké meziroční rozdíly. Nejvyšší teplotní průměr (+7 °C) jsme naměřili před dvěma lety (2024) a 2. místo s +6 °C zaujímá rok 2014. V obou případech nás březnové počasí zaskočilo rychlým nástupem jara, což v roce 2024 vedlo k rozsáhlému poškození násady jarními mrazy.

Nejnižší teplotní průměr (-2,5 °C) je spojen s mimořádně chladnou zimou 1986/87. Tehdy, konkrétně 4. 3. 1987, stanice na šumavské Kvildě zaznamenala historické minimum s rekordními -38,1 °C. V tento den byly mrazy hluboko pod -20 °C zjištěny i na jiných místech našeho území, např. v Plzni-Bolevci naměřili -27,6 °C. Naopak absolutní maximum pochází z 22. 3. 1927, kdy se v Mělníku rtuť teploměru vyšplhala na letních +26,2°C. Březnový normál pro úhrny srážek (graf 2) představuje 48 mm, nejvíce srážek (116 mm) spadlo v roce 2000 a naopak nejméně (14 mm) o 3 roky později. Výkyvy v úhrnech srážek ale nejsou tak výrazné, jako tomu bývá později během vegetace a v létě.

V ovocných sadech s končící zimou začínáme pozorovat stále více známek blížícího se jara. Kromě organizmů aktivních v předchozích měsících, jako je například mera skvrnitá (obr. 1) nebo některé druhy pavouků (obr. 2), se začínají objevovat včely (obr. 3), čmeláci (obr. 4) a další opylovači (obr. 5), po zdrojích alternativní potravy v podobě nektaru pátrají slunéčka (obr. 6). Z dalších druhů do sadů ze zimovišť migrují mery přenášející fytoplazmy na jabloních, a především květopas jabloňový. S postupujícím rašením spektrum škůdců rozšiřují slupkoví a pupenoví obaleči, píďalky, příležitostně i zobonosky (obr. 7). Po stránce fenologického vývoje ve 2. polovině března (12.–13. týden) v teplých regionech pravidelně rozkvétají meruňky, a ještě o něco dříve mandloně. Ostatní peckoviny se na těchto stanovištích většinou nacházejí ve fázi pokročilého rašení až zeleného poupěte, u jádrovin zaznamenáváme počátek rašení až myší ouško. Ve většině regionů je ovoce ve fenologickém vývoji opožděno o 1–2 týdny, takže například stadium myší ouško nacházíme u jabloní většinou až ke konci měsíce.

Graf 1: Průměrné březnové teploty na území ČR v období 1961–2025 (ČHMÚ)

Graf 2: Průměrné březnové úhrny srážek na území ČR v období 1961–2025 (ČHMÚ)

Obr. 1: Páření mery skvrnité

Obr. 2: Některý z křižáků ve sklepávadle

Obr. 3: Včela medonosná na rozkvétajících meruňkách (28. 3. 2025)

Obr. 4: Čmelák skalní na květu meruňky

Obr. 6: Slunéčko vyhledávající nektar na rašícím pupenu

Obr. 7: Zobonoska ovocná ve sklepávadle

Ochrana proti patogenům

V návaznosti na průběh počasí v zimních měsících pokračujeme v aplikacích proti kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). První ošetření provádíme po dosažení SAT₇ = 1000 °C, tj. sum efektivních teplot nad 7 °C, kdy je již zřetelný pohyb šupin pupenů. Oproti roku 2024 s mimořádně teplým únorem (průměrná teplota +5,6 °C), nebo loňskému roku s teplejším lednem (+0,4 °C), se letos díky chladnějšímu lednovému počasí sumy připisovaly pomaleji. V polovině února (14. 2. 2026) se dle údajů na www.amet.cz sumy pohybovaly mezi 14 °C (Klášterec nad Ohří) až 340 °C (Svinčany) a předpověď do konce měsíce avizovala zimní počasí. Přesto je třeba při 1. dlouhodobějším vzrůstu teplot počítat s možnými infekcemi. V úvahu je třeba vzít i teplý průběh loňského prosince, kdy v některých sadech již byly patrny známky nalévání pupenů.

Povoleny jsou přípravky na bázi oxychloridu mědi nebo hydroxidu měďnatého, aplikované preventivně před očekávanými srážkami. Ošetření většinou provádíme 2–3× dle srážek na rašící pletiva pupenů broskvoně (obr. 8) a za deštivého počasí s fungicidní ochranou pokračujeme i po odkvětu. V předjaří také provádíme zásahy proti příbuzné houbě (Taphrina pruni), původce puchrovitosti slivoně, kde rovněž využíváme měďnaté fungicidy.

Jedněmi z prvních fungicidních zásahů jsou také ošetření proti korovým nekrózám a bakteriózám (Neonectria ditissima, Nectria cinnabarina, Valsa spp. Pseudomonas syringae, aj.). Zasahujeme v jádrovinách i peckovinách na samém počátku rašení pomocí vyšších dávek mědi. V broskvoních lze tuto aplikaci spojit s ochranou proti T. deformans. V jabloních i hrušních, pokud již dosáhly fáze myšího ouška, je možno ošetření mědí zkombinovat s 1. aplikací proti strupovitosti jabloně a strupovitosti hrušně. Postřik mědí v peckovinách redukuje i zdroje šíření houby Stigmina carpophila, původce suché skvrnitosti listů peckovin.

V teplých regionech přibližně mezi 12.–13. týdnem pravidelně rozkvétají meruňky, kde zcela zásadní roli hraje ochrana proti moniliové spále (anam. Monilia laxa, teleom. Monilinia laxa). Jedná se o zcela zásadní patogen v pěstování meruněk a také višní. Třešně a slivoně bývají ohroženy méně, zpravidla jen za extrémního infekčního tlaku. Výjimečně se s tímto onemocněním setkáváme i v jádrovinách, kde však bývá přítomna specializovaná forma označovaná jako Monilia laxa f. sp. mali. Nejčastější zdroj inokula moniliové spály představují napadené mumifikované plody (obr. 9), na nichž se za vlhkého počasí vytváří velké množství konidií. Konidie se prostřednictvím větru šíří do okolí a pronikají do květů stromů, kde se zachycují na bliznách. Po vyklíčení prorůstají čnělkou do semeníku a poté stopkou až do dřeva.

Prvním příznakem napadení jsou vadnoucí květy, jež společně s plodonoši i větévkami zcela zasychají. Mycelium šířící se v pletivech otevírá brány pro vstup sekundárních dřevokazných patogenů, což při zanedbání ochrany vede k úhynu kosterních větví i celých stromů. Infekce vznikají za deštivého počasí s ovlhčením a 80 % trvajícím 15 hod. a více. Patogenu vyhovují nižší denní teploty s optimem mezi 5–10 °C. Nejrizikovější proto bývají periody s deštivým a chladným počasím, což časně jarním období nastává pravidelně.

První fungicidní zásah provádíme na počátku květu, dále v plném květu, a nakonec při dokvétání. Ošetřujeme preventivně před deštěm přípravky ze široké nabídky syntetických látek (boscalid + pyraclostrobin, fenhexamid, fenpyrazamin, fluopyram, fluxapyroxad, mefentrifluconazole, pyrimethanil a tebuconazole). V ekologické produkci pak budou asi nejlepší volbou fungicidy na bázi mědi, jež můžeme doplnit hydrogenuhličitanem draselným. Registrována je rovněž koloidní síra, jež ale nebude za nízkých teplot dostatečně účinná. V nabídce jsou rovněž biologické přípravky na bázi Bacillus amyloliquefaciens.

S postupujícím rašením lze očekávat aktivitu klíčových patogenů v jádrovinách, konkrétně strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis), padlí jabloně (Podosphaera leucotricha) a strupovitosti hrušně (Venturia pirina). Pokud se týká strupovitosti jabloně (a obdobně i příbuzné strupovitosti hrušně), 1. primární askosporové infekce a tím i začátek fungicidní ochrany, jsou spjaty s fenologickou fází „myší ouško“ (BBCH 54). Dosažení tohoto stadia nás informuje o přítomnosti zelených pletiv, jež mohou být infikovány vylétávajícími askosporami. Datum, kdy převažující podíl pupenů myšího ouška (obr. 10) dosáhne, zadáváme jako biofix i do programu RIMpro, který umožňuje sledování aktivity patogenu a předpověď infekcí. Askospory se za deštivého počasí uvolňují z plodniček (pseudoperithecií), jež se vyvíjejí v loňských napadených listech. Důležité místo v systému ochrany proti strupovitosti proto zaujímá vymetání listů do meziřadí a jejich drcení, což pomáhá snížit počáteční inokulum spor. Opatření je samozřejmě nutno provést v dostatečném předstihu před dozráním vřecek. Na rozdíl od konidií, šířících se prostřednictvím vodních kapek, jsou askospory vystřelovány do ovzduší a přenášeny do prostředí na velké vzdálenosti. K jejich vyklíčení je však nutná určitá doba ovlhčení listů, jejíž délka společně s teplotou jsou určujícími proměnnými v dynamice infekcí. I když rozhodující tlak strupovitosti přichází v polovině dubna i později, v teplých oblastech můžeme i v březnu zaznamenat středně velké infekce, jak je patrné i z ukázky výstupu RIMpro z roku 2024 (graf 3).

V této fázi sezony většinou zasahujeme kontaktními fungicidy včetně přípravků na bázi mědi. Systémové fungicidy je smysluplné aplikovat později s intenzivnějším růstem listové plochy. Pro objevení příznaků napadení potřebuje strupovitost poměrně dlouhou dobu a 1. rozvíjející se léze (obr. 11) většinou pozorujeme nejdříve na počátku května. Oproti tomu symptomatické projevy dalšího patogenu, padlí jabloně, bývají v sadech viditelné velmi brzy. Je to dáno tím, že houba přezimuje v pupenech i na větévkách v podobě mycelia, takže v jeho počátečním šíření odpadá fáze produkce spor, jejich distribuce a klíčení. Často již ve stadiu myšího ouška, nebo jen o něco později, můžeme při pozornější prohlídce pozorovat na rašících pletivech typické moučnaté povlaky (obr. 12), signalizující přítomnost této houby v sadech. Indikátory rozvoje padlí bývají citlivé odrůdy, především Idared nebo též Gala, Rubín, Bohemia atd. Padlí pro svůj vývoj vyžaduje i odlišné podmínky, neboť mu vyhovuje spíše sušší počasí s velkými amplitudami mezi denními a nočními teplotami. Pro přímou ochranu je registrováno poměrně široké spektrum fungicidních látek (koloidní síra, triazoly, strobiluriny, fluopyram, fluxapyroxad, cyflufenamid aj.). V praxi se proti padlí také velmi dobře osvědčil polysulfid vápenatý, který je na rozdíl od běžné koloidní síry účinný i při nízkých teplotách. Přehled jednotlivých patogenů a možnost použití účinných látek jsou uvedeny v tabulce 1.

Graf 3: Průběh infekcí strupovitosti jabloně na jižní Moravě v březnu roku 2024

Tab. 1: Zásahy v ochraně proti patogenům v sadech v březnu

Obr. 8: Rašící pupeny broskvoně (22. 3. 2023)

Obr. 9: Mumifikované plody jsou hlavním zdrojem infekcí moniliové spály

Obr. 10: Fenologická fáze myší ouško (odrůda Bohemia)

Obr. 11: Začínající léze strupovitosti jabloně

Obr. 12: Příznaky primární infekce padlí na rašících pletivech (odrůda Idared, 28. 3. 2025)

Ochrana proti živočišným škůdcům

Bezesporu nejdůležitějším škůdcem, na kterého se pravidelně v daném období zaměřujeme, je květopas jabloňový (Anthonomus pomorum). Brouci (obr. 13) tráví diapauzu v remízcích stromořadích nebo v lesních porostech přiléhajících k sadům v trhlinách v borce, v povrchové vrstvě půdy a v dalších úkrytech. Aktivitu dospělci projevují již při teplotách 5–6 °C, vylétat začínají při 12 °C. K hromadné migraci do jabloňových sadů brouci využívají 1. nástupu jarního počasí a při vzrůstu teplotních maxim nad 15 °C nalétávají do exponovaných okrajů sadů. Na rašících pupenech, většinou v rozpětí fenologických fází BBCH 52–53, prodělávají tzv. úživný žír. Je-li počasí méně příznivé, k náletům může docházet ještě ve stadiu myšího ouška (BBCH 54). Přibližně po 1 týdnu příjmu potravy dochází k páření a kladení vajíček do květních pupenů, zhruba ve fenologické fázi BBCH 54–55.

Vajíčka (obr. 14) jsou mléčně průsvitná, oválná, o rozměrech 0,5×0,7 mm a lze je najít po vypreparování uvnitř pletiv pupenů. Samice kladou po jednom vajíčku do pupenu a celková fertilita činí 25–100 vajíček. Škody způsobené larvičkami jsou v konečném důsledku několikanásobné, jelikož larvy svým žírem stihnou poškodit více vyvíjejících se květů a někdy bývají zničeny celé růžice. Květopas upřednostňuje raně kvetoucí odrůdy, na něž se také soustřeďujeme při monitoringu. Populační hustotu brouků nalétajících ze zimovišť zjišťujeme pomocí sklepávadla, které umisťujeme pod dostatečně velké větve s květními pupeny. Za podmínek příznivých pro let dospělců sklepáváme i několikrát týdně. Práh škodlivosti je velmi variabilní a podle bohatosti násady se pohybuje mezi 3–30 jedinci/100 sklepů. Vzhledem k současným způsobům řezu, kdy obrost bývá velmi redukován, je vhodnější se přiklánět spíše k nižším hodnotám uvedeného rozpětí zjištěných úlovků. V úvahu také bereme škody, jež v konkrétních partiích sadů květopas způsobil v předchozí sezoně. Ošetřujeme proti dospělcům v době jejich aktivního úživného žíru ještě před kladením vajíček. Jelikož spinosad, jako jediná účinná látka, kterou nyní máme k dispozici, působí především požerově, musí být v době zásahu u pupenů přítomna zelená pletiva. V signalizaci nám mohou pomoci též teplotní sumy na www.amet.cz.

Ve výsadbách hrušní navazujeme na ochranu proti meře skvrnité (Cacopsylla pyri), kterou často zahajujeme pomocí kaolínu již během února. Zároveň pokračujeme v pravidelném monitoringu výskytu dospělců. S narůstajícími teplotními sumami najdeme mezi úlovky ve sklepávadle stále větší podíl pářících se jedinců (obr. 1). Pomocí lupy proto kontrolujeme i přítomnost vajíček na dřevu, a pokud již nalézáme větší vykladené skupinky (obr. 15), vyplatí se místo kaolínu zvolit olej. Ten kromě repelentního účinku zajišťuje i ovicidní efekt nejen na mery, ale i diapauzní vajíčka dalších druhů. Klíčový zásah na líhnoucí se L1 nymfy však přichází na řadu až mnohem později, zpravidla těsně po květu.

V březnu stále máme možnost provést kontrolu výskytu přezimujících stadií škůdců, jež byla podrobně popsána v únorovém vydání časopisu. Pro připomenutí jde o tyto organizmy:

• diapauzní vajíčka svilušky ovocné (Panonychus ulmi),
• vajíčka mery jabloňové (Psylla mali),
• vajíčka píďalky podzimní (Operophtera brumata),
• diapauzní vajíčka mšic (Aphis pomi, Dysaphis plantaginea, aj.),
• přezimující stádia červců a štítenek,
• vajíčka můr r. Orthosia,
• molovka pupenová (Argyresthia pruniella),
• vlnovník višňový (Aculus fockeui),
• vlnovník hrušňový (Eryophyes pyri),
• nymfy puklice švestkové (Parthenolecanium corni),
• přezimující housenky slupkových obalečů,
• kolonie vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum) přezimující na stromech.

Z tohoto přehledu jsou aktuální zejména ošetření proti eryophyidním roztočům, kam zařazujeme vlnovníky na hrušních (Eriophyes pyri, Epitrimerus pyri) (obr. 16), vlnovníka višňového (Aculus fockeui) a vlnovníka jabloňového (Aculus schlechtendali). Využíváme síru, nejlépe v polysulfidické formě. V tomto případě volíme vysoké dávky (20 l/ha) ve větším aplikačním objemu a osvědčila se i kombinace s olejem (10–20 l/ha). Vzhledem k razanci této kombinace zasahujeme na samotném počátku rašení. Cíleným stadiem jsou tzv. deutogynes (zimní samičky), jejichž kolonie přečkávají období vegetačního klidu ve štěrbinách kůry, pod pupeny, pod štítky puklic a štítenek a v dalších úkrytech.

Brzy na jaře se k životu probouzí i molovka pupenová (Argyresthia pruniella), napadající nejčastěji višně. Přezimuje ve formě vajíček s plně vyvinutými (farátními) housenkami, k jejichž líhnutí dochází velmi rychle při vzrůstu teplot nad 10°C. Ošetření musíme zvládnout ještě před zavrtáním housenek do pupenů, k tomuto účelu byl tradičně doporučován tank-mix oleje s razantním insekticidem. Přímo proti molovce pupenové jsou sice povoleny tebufenozide a spinosad, ale bohužel pouze do školek. Z přípravků, jež jsou do produkčních výsadeb třešní a višní povoleny, lze potenciální účinek předpokládat u látek spinosad, cyantraniliprole, acetamiprid a u biopreparátu na bázi Bacillus thuringiensis.

S postupujícím rašením je třeba se také rozhodnout o provedení ošetření pomocí olejů proti ostatním uvedeným druhům přezimujících škůdců. Zasahujeme nejpozději do stadia zeleného poupěte (BBCH 56).

Mezi fenologickými fázemi myší ouško a zelené poupě pravidelně dochází k rozlézání listožravých housenek ze skupiny slupkových a pupenových obalečů (Adoxophyes orana, Hedya nubiferana, Pandemis heparana, Archips podanus, aj.). Housenky v této době dosahují pouze 3–5 mm, takže je snadno přehlédneme. Při kontrole je proto třeba prohlížet jednotlivé pupeny pomocí lupy, kdy na přítomnost housenek nás upozorní drobné pavučinky a požerky (obr. 17). V ošetření využijeme totricidy (cyantraniliprole, chlorantraniliprole, tebufenozide), spinosad nebo přípravek na bázi Bacillus thuringiensis. Pokud se již začínají ve větší míře z diapauzních vajíček líhnout mšice (obr. 18), lze aplikovat azadirachtin s kombinovaným účinkem na housenky. Období vrcholu líhnutí zakladatelek z diapauzních vajíček lze očekávat spíše až od počátku dubna, většinou v rozpětí fenologických fází zelené poupě (BBCH 56) až růžové poupě (BBCH 58). Výjimku tvoří vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), jejíž kolonie (obr. 19) lze záhy po přezimování zredukovat prostřednictvím směsi oleje a polysulfidu vápenatého. Přestože lze díky lednovým i únorovým mrazům oproti předchozím rokům očekávat vyšší úhyn nymf na nadzemních částech stromů, vyplatí se tohoto nepříjemného škůdce nepodceňovat. První kroky v ochraně je třeba podniknout ještě před nárůstem listové plochy, jež brání proniknutí postřikům ke koloniím (tab. 2).

Tab. 2: Zásahy v ochraně proti škůdcům v sadech v březnu

Obr. 13: Květopas jabloňový ve sklepávadle (23. 3. 2025)

Obr. 14: Vajíčko květopasa jabloňového uvnitř pupenu

Obr. 15: Vajíčka mery skvrnité vykladená na dřevě

Obr. 16: List napadený vlnovníkem hrušňovým

Obr. 17: Raná růstová fáze housenky některého ze slupkových obalečů

Obr. 18: Diapauzní vajíčka mšic a vylíhlá zakladatelka (28. 3. 2025)

Obr. 19: Ohnisko výskytu přezimujících nymf vlnatky krvavé na ráně po řezu (23. 3. 2022)

Závěr

V měsíci březnu zahajujeme systematickou ochranu proti škůdcům a patogenům. Začátek aktivity jednotlivých organizmů je závislý na rychlosti nástupu jarního počasí, která bývá v jednotlivých ročnících velmi odlišná. Kromě aplikací zaměřených na kadeřavost broskvoně a korové nekrózy či bakteriózy věnujeme v teplých regionech pozornost také moniliové spále peckovin v rozkvétajících meruňkách. Pokud jádroviny dospějí do fenologické fáze „myší ouško“, lze očekávat 1. primární infekce strupovitosti jabloně, strupovitosti hrušně i padlí jabloně.

Co se týče škůdců, na počátku rašení zasahujeme proti molovce pupenové a eriophyidním roztočům. Za příznivých teplot do sadů ze zimovišť může již nalétávat květopas jabloňový, později se objevují 1. housenky slupkových a pupenových obalečů, a také zakladatelky mšic. Nejpozději do fáze zeleného poupěte zasahujeme oleji proti přezimujícím škůdcům a také pokračujeme v systému ochrany pomocí kaolínu a olejů proti merám na hrušních. Předpokladem pro zahájení všech aplikací je zvládnutí řezu a drcení větví v meziřadích. Z dalších provozních aktivit stojí za zmínku aplikace pevných minerálních hnojiv a také ošetření příkmenných pásů půdními a preemergentními herbicidy.