Ochrana sadů proti patogenům a škůdcům v květnu

17. 05. 2026 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; Biocont Laboratory spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 538x

Květen je měsícem, kdy se výrazným způsobem urychluje fenologický vývoj ovocných druhů. S výjimkou chladnějších oblastí bývají po odkvětu peckoviny a v posledních letech i jabloně s hrušněmi. V 1. polovině měsíce nás provází počasí podobné dubnovému a nebývá výjimkou, že ve vyšších polohách dojde k obnově souvislé sněhové pokrývky. Tak tomu bylo například 10. května roku 2022, kdy Česko zažilo výrazné sněžení a na horách napadlo až 30 cm sněhu.

I krátký příliv studeného vzduchu, pravidelně se dostavující v období tzv. ledových mužů, může způsobit značné škody na poupatech či květech, v horším případě na mladých plůdcích. Ty jsou k mrazům citlivější, což vyplývá i z tabulky 1. Z fenologického vývoje v letošním roce je zřejmé, že na počátku května se bude většina ovocných druhů nacházet po odkvětu. Vzhledem k mrazovým poškozením vzniklým v polovině dubna by opětovný pokles teplot hlouběji pod bod mrazu mohl být pro meruňky, broskvoně i hrušně fatální. Ve 2. polovině května bývají mrazy spíše výjimkou a v této době již vše směřuje k letnímu charakteru počasí.

Dle dlouhodobých statistik průměrné denní teploty v rámci celého území ČR dosahují 13 °C a úhrn srážek činí 70 mm. Absolutní květnové maximum činí 35 °C a bylo zjištěno 29. 5. 2005 v Dobřichovicích. Vůbec nejnižší teplota naměřená v květnu na území Česka je -19,9 °C. Tato hodnota pochází z již zmíněného 10. května 2017 ze stanice Rokytská slať na Šumavě. Pro nižší polohy se udává jako rekordní údaj -3,6 °C naměřených ve Valašském Meziříčí v roce 1980. Zřejmě vůbec nejteplejší květen jsme zažili v roce 2018, kdy průměrná teplota dosáhla 16 °C. Nejnižší květnový průměr, jmenovitě 8,9 °C, pochází z roku 1991. S velkými výkyvy bývají spojeny i srážky, kdy rekordní úhrn 130 mm byl naměřen v roce 2010 a nejvyšší denní úhrn 121,4 mm 23. 5. 2005 v Rychnově nad Kněžnou (tab. 2).

Tab. 1: Teploty (°C), při kterých v krátkodobé expozici dochází k 90% poškození násady

Pozn.: *54=myší ouško/u peckovin bílé špičky, 58=růž. poupě–balónek, 65=plný květ, 69=opad květních plátků (zdroj: Utah State University)

Tab. 2: Vybrané meteorologické statistiky k měsíci květnu (zdroj: www.chmi.cz)

Ochrana proti patogenům

Hlavním tématem v ochraně proti chorobám je v jabloních bezesporu strupovitost jabloně (Venturia ineaqualis). V květnu se jabloně nachází ve fázi, kdy jsou velmi citlivé k patogenu, což ve spojení se stále vysokou zásobou askospor v závislosti na srážkách znamená vznik velkých primárních infekcí. Ochranu rovněž komplikuje rychlý růst pletiv, což vyžaduje využití systémových fungicidů a častější opakování aplikací. Užitečnou pomůckou pro signalizaci ochrany proti strupovitosti jsou v tomto ohledu model RIMpro, který ukazuje průběh infekcí, množství askospor v zásobě a predikci infekcí. Do programu lze vložit vlastní postřikový plán, který zobrazuje pokrytí infekce aplikovanými fungicidy s možností včasné korekce problému. Ve 2. polovině května již můžeme na okrajích výsadeb nebo na neošetřovaných plochách nacházet viditelné příznaky napadení strupovitostí (obr. 1). Hlavní zásadou v ochraně je provedení preventivní aplikace před očekávanou infekcí v kombinaci s některým z kurativních opatření.

Obr. 1: Detail rozvíjející se léze strupovitosti na listu

V integrované produkci v tomto období pravidelně využíváme systémové přípravky, jež však musí být doplněny o některý kontaktní fungicid. V ekologickém pěstování aplikujeme před infekcí koloidní síru a na počátku klíčení spor pak na mokrý list polysulfid vápenatý jako tzv. stop ošetření. Pokud tento sled nestihneme dodržet nebo listy uschnou příliš rychle, pak využijeme kurativního účinku hydrogenuhličitanu vápenatého, ke kterému zpravidla přidáme síru pro pokrytí případné následující infekce. Obě zmíněné látky a obzvláště polysulfid vápenatý jsou pravidelně zařazovány do postřikového plánu i v integrované produkci.

Dalším důležitým patogenem, který vyžaduje systematickou pozornost, je padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). Na rozdíl od strupovitosti symptomy výskytu padlí pozorujeme na citlivých odrůdách (Idared, Braeburn) již na samotném počátku vegetace, často již ve fázi myšího ouška. Důvodem je rozdílná bionomie patogenu, jenž přezimuje v pupenech jako mycelium. Šíření těchto primárních infekcí na mladá pletiva je proto velmi rychlé a fungicidní ochranu nesmíme odkládat. Bývá zvykem ochranu proti padlí spojovat se zásahy proti strupovitosti, což vždy není úplně správný postup. Na počátku vegetace, právě ve fázi myšího ouška, totiž aplikujeme měď, na níž padlí reaguje minimálně. Ochranu je proto třeba včas doplnit přípravky na bázi síry (koloidní síra, polysulfid vápenatý) nebo syntetickými fungicidy s přednostním účinkem na padlí. V zahraničních zdrojích najdeme reference o velmi dobré účinnosti hydrogenuhličitanu draselného nebo jeho směsi s křemičitanem draselným. V květnu nacházíme nejen primární infekce, ale na rozvíjejících se letorostech se již setkáváme s infekcemi sekundárními (obr. 2).

Obr. 2: Příznaky sekundárních infekcí padlí na letorostu

V chladnějších oblastech ještě mohou na počátku května dokvétat višně, kde je třeba věnovat pozornost moniliové spále (Monilinia fructigena, Monilinia laxa), v hrušních a v citlivých odrůdách jabloní řešíme ochranu proti bakteriální spále jabloňovitých (Erwinia amylovora), a během květu jádrovin také jádřincovou a kališní hnilobu působenou druhy rodu Alternaria spp. Po odkvětu peckovin a s rozvojem listové plochy postupně zahajujeme aplikace proti suché skvrnitosti peckovin (Stigmina carpophila - obr. 3), hnědnutí listů meruňky (Apiognomia erythrostoma) a skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella japii). Pokud se týká volby pesticidů, tak s výjimkou spály jabloňovitých, kde aplikujeme látky s baktericidním účinkem (měď, fosetyl-Al), využíváme široké spektrum fungicidů dle registru. V ekologické produkci je ochrana založena na preventivních ošetřeních přípravky na bázi koloidní síry a hydrogenuhličitanu draselného. Proti spále využíváme měď nebo biopreparáty na bázi Bacillus amyloliquefaciens. Kromě kališní a jádřincové hniloby, jejíž přítomnost většinou zjistíme až při sklizni, se od poloviny května u zmíněných patogenů projevují viditelné příznaky napadení.

Obr. 3: Suchá skvrnitost listů peckovin

Patogenem, jenž bývá spíš problémem zahrad a méně ošetřovaných ploch, je rzivost hrušně (Gymnosporangium sabinae). Sporulace plodnic na jalovcích (obr. 4) je fenologicky sladěna s tvorbou listové plochy hrušní a dochází k ní za deštivého počasí. Příznaky napadení v podobě drobných oranžových mokvajících lézí lze najít již během května (obr. 5).

Obr. 4: Sporulující rzivost hrušně

Obr. 5: Rané příznaky napadení rzivostí hrušně (foto K. Bagarová)

Ochrana proti škůdcům

Pokud se týká rychlosti vývoje škůdců, druhového spektra a vzniku potenciálních škod, můžeme květen (společně s měsícem červnem) považovat za nejdynamičtější období. Škůdci reagují na fenologický vývoj ovoce a s jeho rychlým postupem musíme jednat nejen rychle, ale také přesně stanovovat termíny ošetření. V konkrétní podobě na počátku měsíce larvicidně zasahujeme proti pilatkám na slivoních (H. minuta, H. flava). Ošetřujeme ve fázi červených očí nebo těsně před líhnutím housenic. Obdobně postupujme i proti pilatce jablečné (Hoplocampa testudinea - obr. 6) a v hrušních pilatce hruškové (Hoplocampa brevis), kde bývá podle fenologického vývoje v prvních květnových dnech ještě možnost adulticidního zásahu. Výběr insekticidů proti pilatkám je velmi zredukován a z někdejšího poměrně širokého spektra zůstal pouze acetamiprid. Registrován je též relativně nový přípravek s účinnou látkou flupyradifuron ze skupiny neonikotinoidů. Ovšem zde není možnost každoročního použití a převažuje u něho adulticidní účinek. V signalizaci larvicidní ochrany proti pilatce jablečné můžeme využít teplotní model RIMpro, kde je třeba nastavit tzv. BIOFIX, konkrétně počátek květu raně kvetoucích odrůd (Idared, James Grieve, Bohemia, Julia, aj.).

Obr. 6: Vajíčko pilatky jablečné ve fázi červených očí

Již od počátku rašení až do tvorby plůdků do sadů nalétávají polyfágně zaměřené zobonosky, jmenovitě zobonoska jablečná (Coenorrhinus aequatus - obr. 7, 8), zobonoska ovocná (Rhynchites bacchus ), méně častěji zobonosky r. Neocoenorrhinus (obr. 9), zobonoska slívová (Involvulus cupreus) nebo zobonoska modravá (Haplorhynchites caeuruleus). Později se ve výsadbách višní objevuje také zobonoska třešňová (Rhynchites auratus - obr. 10).

Obr. 7: Zobonoska jablečná

Obr. 8: Plůdek poškozený zobonoskou

Obr. 9: Zobonoska rodu Neocoenorrhinus

Obr. 10: Zobonoska třešňová

Zobonoska jablečná i ovocná poškozují rašící pupeny, květy a později plůdky, do kterých vykousávají mělké jamky a posléze kladou vajíčka. Vývoj larev probíhá uvnitř plodů, kde žijí v symbiotickém vztahu s houbami rodu Monilia sp. a živí se pletivy napadenými tímto patogenem. Oba druhy spojuje předčasný opad plůdků. Zobonoska třešňová klade vajíčka rovněž do jamek v plodech, avšak plody neopadávají a přítomnost smetanově bílých larev zjistíme často až ve skladech. Od vrtule třešňové se larvy zobonosky liší velikostí patrnou hlavovou kapsulí. Načasování vývoje je odlišné od vrtule třešňové, takže i při zvládnutí ochrany proti tomuto škůdci můžeme být zaskočeni přítomností „červů“ v plodech. Jedinou možností ochrany je včasná likvidace dospělců ještě před vykladením vajíček. Jak bylo naznačeno, aktivita zobonosek je rozvleklá, takže volba termínu ošetření bývá obtížná. Populační hustotu poměrně dobře odhadneme pomocí sklepávání, jež je třeba provádět pravidelně po celé uvedené období. Výběr přípravků je úzký. V úvahu připadá spinosad, acetamiprid a potenciálně také cyantraniliprole. Ze zástupců řádu brouků se k zobonoskám velmi často připojují listohlodi (Phyllobius spp., Sitona spp.), listokazi (r. Phylloperta spp.) příležitostně zlatohlávci (Cetoniinae - obr. 11) a další fytofágní druhy. Za zmínku stojí též lokálně škodící květopas peckový (Anthonomus rectirostris - obr. 12), který klade do holiček a v této době také při zjištěném výskytu zasahujeme. Monitoring ale provádíme již v době květu sklepáváním, případně i pomocí bílých lepových desek. Krátce po květu slivoní, se po kuklení z loňských pecek prokousávají dospělci tmavky švestkové (Eurytoma schreineri). Kladení vajíček samice zahajují zhruba 10 dnů po odkvětu, ve fázi BBCH 71–72, kdy je také třeba provést první adulticidní ošetření. Tmavky jsou aktivní při teplotách nad 15 °C, ke kuklení je třeba teplota 10 °C. Další aplikaci uskutečňujeme v době vrcholu aktivity imag, což bývá dle teplot o 10–14 dnů později, nejpozději ve fázi BBCH 73. Z insekticidů povolených do slivoní lze použít přípravky s účinnou látkou acetamiprid. V ochraně proti pilatkám je proto při výskytu tmavky vhodnější upřednostnit larvicidní zásah (taktéž za použití acetamipridu), neboť tímto způsobem zasáhneme oba škůdce.

Obr. 11: Zlatohlávek tmavý

Obr. 12: Květopas peckový

Důležitou skupinu škůdců, proti nimž v květnu pravidelně zasahujeme, představují listožravé housenky, především druhy ze skupiny slupkových a pupenových obalečů (o. zimolezový, o. jabloňový, o. pupenový, o. zahradní, o. ovocný aj. - obr. 13), píďalky (Geometridae), někteří zástupci můrovitých (Noctuidea) a další druhy. V ochraně využíváme totricidy (možno spojit se zásahem proti první letové vlně obaleče jablečného), dále spinosad a také Bacillus thuringiensis.

Obr. 13: Housenka některého ze slupkových obalečů

Další významnou kapitolou je široké spektrum mšic, které v květnu mohou vytvářet již poměrně velké kolonie (obr. 14). Abychom zabránili vzniku kalamitní situace, je třeba jednat co nejrychleji. Z chemických látek s aficidním účinkem je nabídce acetamiprid, flonicamid, pirimicarb a spirotetramat. V nechemické ochraně pak využijeme botanický přípravek na bázi azadirachtinu. Trochu složitější je ochrana proti vlnatce krvavé (Eriosoma lanigerum - obr. 15), kde se při větším výskytu vyplatí ošetření draselným kokosovým mýdlem za účelem smyvu voskových povlaků. V každém případě je úspěch v boji se mšicemi úzce spojen s přítomností dostatečného množství přirozených nepřátel, především slunéček, ale i zlatooček (obr. 16), pestřenek, blanokřídlých parazitoidů a dalších organizmů, jako např. dravých bejlomorek (obr. 17). V případě vlnatky krvavé pak důležitou roli hraje parazitická vosička mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali). Všechny uvedené druhy vykazují citlivost k některým pesticidům, což je třeba zohledňovat v plánování postřiků.

Obr. 14: Slunéčko východní v kolonii mšice jabloňové

Obr. 15: Obnovující se kolonie vlnatky

Obr. 16: Larva zlatoočky

Obr. 17: Dravá bejlomorka v kolonii mšic

Úloha přirozených nepřátel je důležitá i v regulaci výskytu mery skvrnité (Cacopsyla pyri - obr. 18), kde s postupující vegetační sezonou klesá účelnost přímých insekticidních zásahů. Příčinou je překrývání generací a přítomnost různých vývojových stadií, z nichž jsou k zásahům citlivé pouze nymfy L1 a L2. Proto se zaměřujeme spíše na odstraňování medovice a prevenci vzniku černí, kde využíváme hydrogenuhličitan draselný, draselné kokosové mýdlo, síran hořečnatý nebo pomerančový olej. Pokud ale dojde k situaci, že v populaci nové generace mer převažují v určitý moment mladé nymfy, je larvicidní ošetření na místě. Je zjevné, že ochrana proti merám vyžaduje pečlivé sledování jejich výskytu a vývoje, jenž bývá za vyšších teplot velmi rychlý. Nový impuls do regulace tohoto nepříjemného škůdce by mohlo přinést zavádění nové metody biologické ochrany, jež spočívá v introdukci hladěnky hajní (Anthocoris nemoralis - obr. 19). Jedná se o drobnou ploštici o velikosti okolo 3 mm, která bývá přirozenou součástí entomofauny a vyznačuje se velkou pohyblivostí. To jí umožňuje rychle vyhledávat kořist, kterou po ulovení vysává. Hladěnce jako potrava slouží všechna vývojová stadia mer včetně dospělců a podle průběhu teplot mívá až 3 generace za rok.

Obr. 18: Mera skvrnitá při ovipozici

Obr. 19: Dravá ploštice rodu Anthocoris

Hladěnky přezimují v sadech pod kůrou nebo pod listím a na jaře kladou vajíčka těsně pod epidermis listů. Na jejich povrchu vznikají kapsovité puchýřky s otvorem, z něhož vyčnívá část vajíčka. Vzhledem k tomu, že hladěnky jsou citlivé k některým insekticidům, bývá jejich populace potlačena. Tento deficit lze nahradit jejich introdukcí, kterou provádíme na počátku aktivity mer. Do sadů ploštice umisťujeme v množství 1500–2000 jedinců/ha, při emergenčním použití až 5000 jedinců/ha. Je třeba se ale vyvarovat aplikací látek, k nimž jsou hladěnky i další druhy z čeledi Anthocoridae citlivé. V tomto seznamu figurují hlavně neonikotinoidy (acetamiprid, flupyradifurone) a zčásti i pirimicarb. Všem těmto plošticím též prospívá druhová bohatost podrostu (kvetoucí byliny), jež hladěnkám poskytuje úkryty a je zdrojem alternativní potravy.

Po květu jabloní pravidelně dochází k rozlézání nymf štítenky čárkovité (Mytilococcus ulmi ). Tento druh doposud vázaný ohniskově na přestárlé a oslabené stromy začíná v poslední době osidlovat i mladé výsadby. Sáním na plodech vznikají podobné symptomy jako u štítenky zhoubné, jejíž aktivita ale spadá až na přelom června až července. Zasahujeme pomocí acetamipridu nebo spinosadu. Osvědčil se též spirotetramat, jehož registrace však končí.

Během května také dokončuje svůj vývoj přezimující generace červce javorového (Phenacoccus aceris). Lokálně zaznamenáváme i vzestup škodlivosti podkopníčka spirálového (Leucoptera malifoliella - obr. 20), jenž byl donedávna v sadech potlačován používáním ovicidů (diflubenzuron, teflubenzuron, fenoxycarb, aj.) proti obaleči jablečnému. Pro signalizaci ošetření je stanovena teplotní suma SET₁₀(h)=3 000°C měřená od začátku roku, ovšem nejspolehlivější metodou v signalizaci je kombinace lapáků s vizuálními kontrolami výskytu vajíček. Ta jsou stříbřitě šedá a díky k miniaturní velikosti podkopníčků drobounká. S pomocí lupy a při troše trpělivosti je při větší populační hustotě snadno nalezneme na spodní straně listů. Využíváme larvicidní látky účinné na obaleče; v ekologickém režimu pak azadirachtin, B. thuringiensis nebo spinosad.

Po odkvětu a s rozvojem plůdků pravidelně začínají létat klíčové druhy obalečů, a to obaleč švestkový (Cydia funebrana), obaleč jablečný (Cydia pomonella), obaleč zimolezový (Adoxophyes orana) a obaleč východní (Cydia molesta). Průběh letu a kladení sledujeme pomocí lapáků a také prostřednictvím vizuální kontroly. Jako první se v lapácích objevuje obaleč švestkový (obr. 21) a larvicidní ochranu zde zahajujeme cca 1–2 týdny po zásahu proti pilatkám. Z insekticidů máme k dispozici chlorantraniliprole, cyantraniliprole anebo využijeme feromonové matení. Larvicid aplikujeme při splnění BSET₁₀(h) = 1 500 °C od počátku letové vlny.

Obr. 20: Podkopníček spirálový (dospělec + vajíčko)

Obr. 21: Obaleč švestkový v lapáku

V určitém odstupu, přibližně o 1–2 týdny později, se v lapácích objevuje obaleč jablečný. Ke kuklení (obr. 22) dochází v borce nebo v půdě v zámotcích na konci dubna, teplých oblastech dříve. V signalizaci ochrany proti o. jablečnému se můžeme opřít o model RIMpro a výstupy na www.amet.cz. U programu RIMpro je obdobně jako u pilatky jablečné nutno nastavit BIOFIX - tentokrát počátek letu dle úlovků v lapácích. Ve 2. polovině května obaleč jablečný vytváří 1–2 významné letové vlny, mající zásadní vliv na velikost 2. generace Ošetření ovilarvicidy (chlorantraniliprole, cyantraniliprole, tebufenozide), proti obaleči jablečnému provádíme ve stadiu šedé až černé hlavičky, což odpovídá BSET₁₀(h) = 1 500–1 800 °C, kde biofix (B) je datum počátku letové vlny. Ovicid (pyriproxyfen) aplikujeme preventivně před kladením nebo na samém jeho počátku, nejpozději do fáze červeného prstence při BSET₁₀(h)=0–1 400 °C. Pokud zvolíme CpGV, B. thuringiensis nebo spinosad, ošetření provádíme těsně před líhnutím housenek, tj. při BSET₁₀(h)=1 800–1 900 °C. Stejným způsobem řešíme signalizaci ošetření proti obaleči zimolezovému (obr. 23) s tím, že nelze použít preparáty na bázi CpGV. Pro obaleče zimolezového není zpracován model v programu RIMpro, ale pomoci nám mohou nastavené sumy na www.amet.cz.

Obr. 22: Kukla obaleče jablečného a dospělec v lapáku

Obr. 23: Obaleč zimolezový v lapáku

Po odkvětu třešní a višní, kdy se již začínají tvořit plůdky, se z kokonů v půdě postupně líhne vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi - obr. 24). Pro její monitoring vyvěšujeme žluté lepové desky, pokud možno na jižní okraje sadů a do osluněných partií stromů. Na konci května již mohou proběhnout 1. aplikace, zejména pokud volíme ošetření na dospělce. Využíváme acetamiprid, cyantraniliprole, spirotetramat a spinosad. Experimentálně se též osvědčily přírodní pyrethriny a metoda „mass trapping“ s využitím celoplošné aplikace potravní návnady s přídavkem spinosadu.

Z dalších škůdců se během května můžeme setkávat se symptomy poškození bejlomorkami (Dasineura spp.), postupně se líhnou svilušky a ve 2. polovině měsíce zahajuje let nesytka jabloňová (Synanthedon myopaeformis - obr. 25) společně s nesytkou rybízovou (S. tipuliformis). Jedinou formou přímé ochrany proti nesytkám je odchyt motýlů do nádobových lapáků opatřených potravní návnadou a feromonovým odparníkem.

Obr. 24: Vrtule třešňová na plodu višně

Obr. 25: Nesytka jabloňová

Závěr

Úspěšnost ochrany proti škůdcům i patogenům, již provádíme v měsíci květnu, má zásadní vliv na zvládnutí celé sezony. Vyplatí se pečlivě sledovat teplotní sumy a modely a hlavně pravidelně navštěvovat sady. K hlavním tématům, jež musíme řešit, patří strupovitost jabloně, padlí jabloně, bakteriální spála jabloňovitých, pilatky na slivoních, pilatka jablečná, široké spektrum polyfágních listožravých housenek (slupkoví a pupenoví obaleči, píďalky, bourovec prsténčitý, bekyně velkohlavá, aj.) i brouků (zobonosky, listohlodi). Letovou aktivitu a kladení vajíček zahajují podkopníček spirálový, obaleč švestkový, obaleč jablečný, i obaleč zimolezový. Na vzestupu pravidelně bývají populace mšic, mery skvrnité, svilušek i jiných savých škůdců. Z diapauzy se probouzí vrtule třešňová, líhnou se nesytky a také štítenka čárkovitá. Velmi rychle se také obnovují kolonie vlnatky krvavé. Násada může být na počátku měsíce ohrožena jarními mrazy. Pozornost věnujeme také necílovým organizmům, v době květu především opylovačům.