Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2020

13. 03. 2021 Ing. Petr Ackermann, CSc.; Ekovín Brno Sady a vinice Zobrazeno 2620x

Výskyt škodlivých organizmů i abiotikóz ovlivňuje především počasí. Významné jsou také charakter lokality a porostu, aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů infekce.

Charakteristika počasí

Nejdříve stručná charakteristika počasí v loňském roce. Zima byla velmi mírná. Leden byl teplotně významně nadnormální (odchylka od normálu 2,3 °C) a srážkově hluboce podnormální (45 % normálu). Únor byl mimořádně teplý (odchylka od normálu 4,6 °C) a srážkově vysoce nadnormální (205 % normálu). Počasí v únoru bylo příznivé pro houbové patogeny, které sporulují za nízkých teplot a napadají dřevní části stromů nebo keřů (především původci odumírání pupenů broskvoně a chřadnutí a odumírání révy). Březen byl teplý (odchylka od normálu 1,0 °C) a srážkově podnormální (75 % normálu). Duben byl velmi teplý (odchylka od normálu 1,3 °C) a srážkově hluboce podnormální (43 % normálu). V průběhu 3. dekády března a na přelomu března a dubna poklesly teploty opakovaně pod bod mrazu a došlo k poškození ovocných dřevin, především kvetoucích meruněk. Květen byl velmi chladný (odchylka od normálu - 2,1 °C) a srážkově nadprůměrný (109 % normálu). Červen byl teplotně blízký normálu a srážkově vysoce nadnormální (191 % normálu). Červenec byl teplotně mírně a srážkově významně podnormální (69 % normálu). Srpen byl teplotně (odchylka od normálu 1,5 °C) i srážkově (139 % normálu) výrazně nadnormální. Rovněž září bylo teplotně i srážkově (126 % normálu) nadnormální  Říjen byl teplotně mírně a srážkově výrazně nadnormální (212 % normálu).

Loňský rok byl teplotně i srážkově nadprůměrný. Pokud jde o dešťové srážky, byly významné rozdíly mezi regiony i v rámci regionů. V průběhu převážné části vegetačního období byly relativně příznivé podmínky pro výskyt skvrnitostí a hnilob a méně příznivé pro výskyt padlí.

Choroby ovocných dřevin

V loňském roce byly silnější výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). Období primárních (askosporových) infekcí trvá od počátku rašení do konce května až poloviny června, přičemž rozhodující infekce obvykle nastávají od fáze růžového poupěte do 14 dnů po odkvětu. Toto období trvalo v loňském roce od poloviny dubna do poloviny května. Ve druhé polovině dubna byly nevhodné podmínky pro patogen. K významným primárním infekcím došlo až v průběhu 2. a 4. týdne května a v 1. dekádě června, kdy byly vydatné a opakované dešťové srážky. V loňském roce bylo zapotřebí ošetřovat proti primárním infekcím i v první polovině června. První výskyty choroby byly zaznamenány v květnu a významné výskyty v průběhu června. Od konce května docházelo i k sekundárním infekcím. Škodlivé výskyty byly především tam, kde nebyla v průběhu května a na počátku června zajištěna dostatečně intenzivní ochrana výsadeb.

Silnější byly v loňském roce také výskyty strupovitosti hrušně (Venturia pyrina).

Velmi početné, především u náchylných odrůd, byly primární výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). K sekundárním infekcím dochází zpravidla již v období 1–2 týdny před počátkem kvetení. V tomto období bylo teplotně střídavé počasí s ojedinělými méně vydatnými dešťovými srážkami, příznivé pro šíření choroby. Vzhledem k příznivým podmínkám a početným primárním zdrojům infekce došlo k významnému šíření choroby. Změna nastala v květnu a v červnu, kdy chladné počasí a opakované dešťové srážky omezovaly šíření choroby. K dalšímu šíření padlí došlo v průběhu července, kdy převládalo počasí příznivé pro patogen.

Po vydatných deštích v závěru srpna a na počátku září byly zaznamenány silné výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena). Patogen na plodech způsobuje různě velké obvykle okrouhlé šedočerné až černé sazovité skvrny. Při silném napadení vznikají na plodech souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a silném napadení mají horší skladovatelnost. Silněji byly napadeny zejména rezistentní odrůdy, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti. Odrůdy rezistentní proti strupovitosti bude zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami ošetřovat proti sazovitosti.

Silnější byly také výskyty mušinovitosti jablek (Schyzothyrium pomi).

Strupovitost jabloně

Padlí jabloně - napadený letorost

Šedá skvrnitost hrušně - šedé hnědě lemované skvrny

Rzivost hrušně - sloupcovitá rosolovitá telia na větévce hostitelského jalovce

Sazovitost jablek (cv. Sirius); na plodu uprostřed mušinovitost jablek

Převážně slabší byly výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). První výskyty byly zaznamenány na vyvíjejících se plodech již v průběhu srpna. K významnému šíření došlo jen lokálně, po deštích na počátku září, zejména u náchylných odrůd. Napadeny byly především plody poškozené obalečem jablečným nebo dalším hmyzem. Velmi teplé počasí bez dešťových srážek v průběhu 2. a 3. týdne září další šíření moniliniové hniloby výrazně omezilo.

Velmi slabé byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). K infekcím listů, případně dalších vnímavých částí, dochází v období kvetení, a především po odkvětu. V tomto období (2. a 3. dekáda dubna a počátek května) bylo teplotně střídavé počasí bez vydatnějších dešťových srážek, nepříznivé pro patogen. Pokud došlo k napadení, byly to převážně pozdní infekce, které nastaly za deštivého počasí v polovině května. V tomto období byla stále na hostitelských jalovcích aktivní telia s teliosporami.

Po vydatných dešťových srážkách v červnu byly pozorovány silnější výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri). K dalšímu šíření choroby docházelo v průběhu července i srpna. Především u náchylných odrůd došlo k předčasnému zaschnutí a opadu silně napadených listů.

Lokálně významný byl pozdní výskyt kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Optimální termín pro základní ošetření ve fázi nalévání pupenů byl v produkční oblasti na počátku 1. týdne března. V období hlavních infekcí (počátek rašení až konec kvetení) byly nepříznivé podmínky pro patogen (minimální dešťové srážky), takže k napadení porostů nedošlo. Změna nastala až v průběhu května, kdy nastoupilo chladnější a deštivé počasí, vhodné pro patogen. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k pozdnímu napadení výše postavených listů (od 3. listu) i k častějšímu napadení plodů. V období po odkvětu již dozněla účinnost základního ošetření, takže bylo zapotřebí ošetření opakovat. K obligátnímu prvnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovanému ošetření, ale jen v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. V období po odkvětu by měly být upřednostněny organické fungicidy, v současné době jen přípravky na bázi mankozebu.

Moniliniová spála višně

Kadeřavost broskvoně - pozdní napadení

Moniliniová hniloba broskví - šedý porost původce Monilinia laxa

Moniliniová hniloba hrušek

Moniliniová hniloba slivoní - béžová sporodochia původce Monilinia fructigena

Na mnoha lokalitách byly silné výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). K infekcím pupenů dochází především na podzim při a po opadu listů, mohou však nastat i v zimním nebo v jarním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. V loňském roce došlo k významným infekcím pupenů za teplých deštivých period v průběhu února. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se zejména za deštivého počasí objevuje silný klejotok. Lokálně, u náchylných odrůd (např. Redhaven) nevyrašila většina pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů „peckovin“) a mladé plody (skvrnitost broskví).

Silnější byly také výskyty suché skvrnitosti listů broskvoně a skvrnitosti broskví (Stigmina carpophila). Výskyt souvisel s bohatými zdroji infekce (silný výskyt odumírání pupenů) a vydatnými dešťovými srážkami v průběhu května a zejména června. Silnější výskyty suché skvrnitosti listů byly zaznamenány také u ostatních peckovin.

Lokálně byly zjištěny také silnější výskyty strupovitosti broskvoně a meruňky (Venturia carpophila). Patogen přetrvává v lézích na jednoletých větévkách, kde se 2–4 týdny po odkvětu vyvíjejí na konidioforech konidie, které jsou zdrojem infekcí. První infekce nastaly již v průběhu května. K významnému dalšímu šíření choroby došlo především za vydatných dešťových srážek v průběhu června a u broskvoní i v průběhu července.

Slabé byly výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází vždy, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen bohatě sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a významně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny květní části. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. V průběhu kvetení meruněk (poslední týden března a první dekáda dubna) bylo převážně chladné počasí, bez dešťových srážek, oteplení nastalo až v závěru kvetení. V důsledku absence dešťových srážek k významnému napadení nedošlo.

Odlišná byla situace, pokud jde o výskyt moniliniové spály višně (Monilinia laxa). Višně kvetly později až ve 2. dekádě dubna, kdy byly opakovaně krátká chladná období s ojedinělými dešti, což vytvořilo vhodné podmínky pro patogen. Lokálně došlo především u náchylných odrůd (např. Erdi Bötörmö, Morela pozdní) k silnému napadení a zaschnutí převážné části květů i k zasýchání větévek.

Rozdílné a lokálně i silnější byly výskyty moniliniové hniloby „peckovin“ (Monilinia laxa, M. fructigena). Výskyty se lišily podle vhodnosti podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti jednotlivých druhů a odrůd i citlivosti odrůd. Silné výskyty byly zaznamenány u třešní a višní tam, kde došlo k vlhkostnímu praskání plodů a u broskví, pokud byly poškozeny vlhkostním praskáním nebo hmyzem. Lokálně v návaznosti na vydatné deště v polovině srpna, a především na počátku září bylo zaznamenáno také silnější napadení slivoní.

V loňském roce byly zaznamenány časné a lokálně i silnější výskyty skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapii). Patogen přetrvává na napadených listech, kde se vyvíjejí plodnice apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie. Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. První primární infekce nastaly za deštivého počasí v druhé polovině května (3–4 týdny po odkvětu). Ojedinělé výskyty choroby byly zaznamenány již koncem května a na počátku června. K dalšímu významnému šíření choroby došlo především za deštivého počasí v průběhu června a ve druhé polovině srpna. K silnějšímu předčasnému opadu listů došlo převážně až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.

Především na jižní Moravě byly lokálně silné výskyty rzivosti slivoně (Tranzschelia discolor). Původcem je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především uredospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Škodlivý výskyt choroby byl zaznamenán především na lokalitách, kde byly ve 2. polovině července a na počátku srpna vydatnější dešťové srážky.

Časné byly výskyty antraknózy ořešáku (Ophiognomonia leptostyla). Lokálně došlo i k významnému napadení plodů. Patogen přetrvává v pletivu napadených opadlých listů, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky perithecia a v nich ve vřeckách askospory. První askospory jsou zpravidla zralé ve druhé dekádě května. Postupně dozrávají a uvolňují se po dobu 4–5 týdnů (květen až první polovina června). Později se choroba šíří konidiemi, které se vyvíjejí v acervulích, v odumřelém pletivu skvrn na listech. K primárním infekcím docházelo v obdobích vydatných dešťů v květnu a v červnu a k dalšímu šíření choroby v průběhu července a srpna.

Odumírání pupenů broskvoně - odumřelé pupeny a silný klejotok

Skvrnitost broskví - šedé tmavě lemované skvrny na plodu

Suchá skvrnitost listů broskvoně

Rzivost slivoně - drobné hranaté žluté skvrny na líci listů

Velmi časné byly výskyty hnědého padlí angreštu (Podosphaera mors-uvae). Přetrvává mycelium v pupenech nebo na povrchu napadených větévek a plodnice teleomorfního stadia chasmothecia. K šíření dochází velmi časně, často již od počátku kvetení. V tomto období byly relativně příznivé podmínky pro patogen (vhodné teploty, vyšší vlhkost vzdušná). Proti hnědému padlí angreštu se ošetřuje již v období před počátkem kvetení a podle potřeby se ošetření několikrát opakuje. Pokud pěstitel nepočítá s intenzivní ochranou, měl by upřednostnit tolerantní nebo rezistentní odrůdy (Dukát, Dagmar, Karát, Karmen, Martlet, Remarka a další).

Na více lokalitách byly silné výskyty didymelového odumírání maliníku (Didymella applanata). K napadení mladých výhonů došlo již v průběhu května a především června, kdy byly velmi vhodné podmínky pro šíření choroby. Na bázi výhonů vznikají nejdříve hnědofialové, později hnědé ohraničené skvrny, následně dochází k praskání a odlupování borky. Silněji poškozené výhony v následujícím roce především za teplého a suchého počasí předčasně, často již na začátku sklizně zasýchají. Při slabším napadení mají kratší plodný obrost, menší listy a drobnější méně kvalitní plody.

Na beztrnných odrůdách ostružiníku byly v loňském roce silnější výskyty žluté rzivosti ostružiníku (Kuehneola uredinis). Jde o jednobytnou rez se specifickým vývojovým cyklem (absence aecií a aeciospor, dva typy uredií). Patogen napadá především listy a letorosty a jen výjimečně i další části rostlin. Na rubu listů i na letorostech a prýtech vytváří žlutooranžové kupky letních výtrusů uredia a v závěru vegetace bělavá telia s několika buněčnými teliosporami. Silně napadené listy žloutnou, zasýchají a předčasně opadávají. Přetrvávají primární urediospory v urediích na napadených listech a prýtech. V průběhu vegetace jsou zdrojem infekcí urediospory.

Hnědé padlí angreštu

Žlutá rzivost ostružiníku - žlutá uredia a bělavá telia na spodní straně listu

Abiotikózy ovocných dřevin

Na náchylných odrůdách byly zaznamenány silnější výskyty Ca-deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického tmavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Velké rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt významně ovlivňuje počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K:Ca a Mg:Ca. Výskyt omezí optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Aktuálně lze výskyt omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy se zvýšeným obsahem vápníku.

Na lokalitách, kde byly v období zrání a zralosti třešní a višní vydatné dešťové srážky, došlo k silnému poškození plodů vlhkostní praskavostí. Vlhkostní praskavost je způsobena dlouhodobým ovlhčením plodů, kdy voda projde osmózou přes epidermis do dužnaté části plodů, mezokarpu. V důsledku příjmu vody se buňky dužniny rychle zvětšují, což vede k napětí epidermis. Pokud toto napětí přesáhne limit pružnosti epidermis, plody praskají. Poškozené plody byly následně napadeny houbami rodu Monilinia a rychle hnily.

Vlhkostní praskavost třešní

Choroby révy

Neobvyklý průběh mělo ohrožení porostů plísní révy. Typické byly pozdní nástup a významné pozdní šíření choroby. Teplotní suma (SET_8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost oospor plísně révové (Plasmopara viticola) byla v loňském roce splněna již v průběhu 1. týdne května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod, průměrná denní teplota minimálně 10 °C a minimální denní teplota 8 °C) docházet k primárním infekcím. Nástup i průběh primárních infekcí byly významně ovlivněny počasím. Nedostatek dešťových srážek v březnu, a především v dubnu, nepříznivě ovlivnil vývoj i vitalitu (schopnost klíčení) oospor a chladné květnové počasí limitovalo splnění podmínek pro klíčení oospor. Přestože v květnu byly srážkové podmínky pro primární infekci splněny převážně 2×, k infekcím nedošlo. Důvodem byla skutečnost, že se teplota v období dešťových srážek vždy pohybovala pod nebo v blízkosti hraniční teploty pro klíčení oospor a infekci. K významnému splnění podmínek pro primární infekce došlo především v průběhu 2. a 3. týdne června, v období kvetení révy. První výskyty choroby byly zjištěny ojediněle v polovině června. Ve druhé polovině června a v červenci se choroba vyskytovala jen tam, kde byly vydatnější dešťové srážky a nebyla prováděna dostatečně intenzivní ochrana. Změna nastala v závěru července a především v 1. polovině srpna, kdy byly vydatné dešťové srážky. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k významnému šíření choroby na vrcholech letorostů a na zálistcích. V loňském roce postačilo zahájit ošetřování až před květem (obligátní ošetření) a v dalším období ošetřovat méně intenzivně s přihlédnutím k lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly v závěru července a na počátku srpna vydatnější deště, bylo zapotřebí provést pozdní ošetření, k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků.

Lokálně významné byly výskyty padlí révy (Erysiphe necator). V loňském roce byl předpoklad pozdějšího a pozvolného nástupu choroby v důsledku omezených primárních zdrojů infekce (primárně napadené letorosty). Ošetřování rizikových porostů se zpravidla zahajuje, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen ve fázi 5.–6. listu, kdy dochází za příznivých podmínek k prvním sekundárním infekcím. V tomto období (květen) bylo chladné a deštivé počasí nepříznivé pro patogen. Ošetření ostatních porostů postačí zahájit až krátce před květem, kdy nastupuje fáze zvýšené vnímavosti k napadení. Příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí nastaly až v období kvetení (2. týden června), kdy bylo několik dnů s optimálními teplotami a po deštích i vysoká vlhkost vzdušná. K významnému šíření padlí dochází, pokud jsou minimálně 3 dny za sebou teploty alespoň 6 hod v rozmezí 21–30 °C. V tomto období nastaly první významné sekundární infekce. První výskyty choroby převážně na listech byly zjištěny ve 3. týdnu června v období dokvétání révy. V loňském roce postačilo zahájit ošetřování až v období před počátkem kvetení. Značná část pěstitelů ošetřovala předčasně a zbytečně již v průběhu května. Velmi příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí byly v závěru června a v 1. týdnu července. V tomto období došlo lokálně k významnému šíření choroby, a pokud nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana i k významnému napadení náchylných odrůd (především Chardonnay, Frankovka a Modrý Portugal). Od 2. týdne srpna již postupně (dle odrůd a lokalit) nastupovala fáze počátku zrání, kdy končí vnímavost hroznů k infekci. Později se padlí dále šířilo na listech.

V důsledku chladného a deštivého počasí v průběhu května byly lokálně zaznamenány u náchylných odrůd silnější výskyty botrytiové hniloby květenství (Botrytis cinerea). Napadená květenství nebo jejich části tmavnou, postupně dochází k hnilobnému rozkladu pletiv, odumírají a za teplého počasí zasychají. Nápadné je vodnaté a ostré ohraničení napadených a nenapadených částí květenství. Zaschlé části lze lehce oddělit od zdravých a záhy opadávají.

Lokálně byly zaznamenány silnější především pozdní výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea). Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání a ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu (druhá polovina června) byly vydatné a opakované deště, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci a následné osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na osídlených zbytcích květenství uvnitř hroznů přetrvat až do počátku zrání, kdy nastupuje období vysoké vnímavosti hroznů k infekci. Obdobná situace byla i ve fázi zapojování hroznů (2. a 3. týden července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské, Svatovavřinecké) i proti šedé hnilobě. K ošetření se používají především přípravky proti plísni révy nebo padlí révy se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu (folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.) Základní ošetření se provádí ve fázi počátku zrání, kdy začíná období vysoké citlivosti hroznů k napadení. V loňském roce tato fáze nastupovala velmi rozdílně podle odrůd i lokalit. Tuto skutečnost, a především lokální dešťové srážky, bylo zapotřebí zohlednit při stanovení termínu ošetření. K šíření šedé hniloby v průběhu srpna docházelo jen lokálně u náchylných raných odrůd. Vzhledem k  průběhu počasí bylo zapotřebí ošetření opakovat. Vhodné podmínky pro patogen nastaly v 1. týdnu září, kdy byly vydatné a opakované dešťové srážky. Další šíření choroby omezilo velmi teplé počasí bez dešťových srážek. Situace se opět změnila od 4. týdne září, kdy se ochladilo a byly vydatné deště. V tomto období a v dalším průběhu zrání došlo lokálně i k významnému napadení náchylných odrůd.

Slabší byly výskyty octové hniloby. Původci octové hniloby jsou bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Clockeria, Pichia a dalších. Výskyty byly především u raných aromatických odrůd a ve většině případů navazovaly na poškozením hroznů hmyzem (vosy, včely, octomilky, škvoři aj.). Bakterie a kvasinky osídlují poškozené hrozny a způsobují jejich hnilobu. Typická je octová vůně napadených hroznů. Ochrana proti octové hnilobě spočívá v opatřeních, která zabrání poškození hroznů. Antibotrytidové fungicidy s výjimkou bipreparátu Serenade ASO jsou proti octové hnilobě zcela neúčinné.

Časné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca). Zpočátku opět převládaly výskyty akutní formy choroby, kdy keře náhle hynuly bez typických příznaků na listech. Chorobu způsobuje více druhů stopkovýtrusých, vřeckovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva včetně cév. Typickým příznakem choroby je změna zbarvení a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Odumřelé části listů jsou olemovány světle žlutým (bílé odrůdy) nebo červenofialovým (modré odrůdy) lemem. Napadené keře náhle, obvykle za teplých letních období hynou. Velmi náchylné jsou odrůdy Sauvignon a Cabernet Sauvignon, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při velmi nízkých teplotách. Pokud jde o nové infekce, byl rizikový mimořádně teplý a deštivý únor loňského roku. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, řezné rány ošetřit. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Významné byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy - „stolbur“ - (Candidatus Phytoplasma solani). Ve vinařské oblasti Morava se choroba postupně stává hlavním problémem vinic. Ve vinařské oblasti Čechy jsou výskyty jen ojedinělé. Choroba se vyskytuje i ve velmi mladých výsadbách (2. rok po výsadbě), silné výskyty jsou ve vinicích od 4–5 let. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Z bílých odrůd je velmi náchylná odrůda Chardonnay, náchylné jsou odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau a z červených odrůd Zweigelrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i na mnoha dalších odrůdách včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Hlavním přenašečem původce choroby je křís žilnatka vironosná. Patogen má velmi široký hostitelský okruh. Hlavními rezervoárovými (duálními) rostlinami jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá, které jsou hostiteli patogenu i vektoru. Vzhledem k rozšíření a škodlivosti choroby je třeba změnit filozofii ochrany. Doposud jsou napadené keře klučeny a prováděna podsadba nebo jsou hluboce zmlazovány. Tato opatření neomezují šíření choroby, naopak výskyty ve vinicích stále narůstají. Ochranná opatření je třeba zaměřit na snížení infekčního tlaku choroby, na likvidaci duálních druhů rostlin (v našich vinicích především svlačec rolní) a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Padlí révy - napadený mladý hrozen

Plíseň révy - porost patogenu na rubu listu

Šedá hniloba hroznů révy

Chřadnutí a odumírání révy - nekróza mezižilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost)

Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy - žloutnutí a svinování listů bílé odrůdy

Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy - červené zbarvení listů modré odrůdy

Abiotikózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku) byly velmi časné a lokálně i silné výskyty Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy. Výskyt podpořily nedostatek vláhy v dubnu i chladné a deštivé počasí v květnu a deštivé počasí v červnu. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, aby byla podpořena biologická aktivita půdy, zlepšena půdní struktura i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin. Na rizikových lokalitách volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno postižené porosty opakovaně ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Lokálně byly zaznamenány výskyty abiotického vadnutí hroznů révy. V období počátku zrání vznikají na stopkách nebo na třapinách hroznů protáhlé šedé skvrny. Skvrny postupně obepnou napadenou část a nekrotizují. Hrozny nebo jejich části pod postiženým místem vadnou. Za vlhkého počasí postižené části osídluje plíseň šedá a hrozny padají. Jako příčina je nejčastěji uváděn nedostatek vápníku, případně hořčíku. Náchylné jsou především odrůdy Ryzlink vlašský, Tramín a Frankovka. Výskyt je možno omezit opakovaným ošetřením listovými hnojivy se zvýšeným obsahem vápníku.

Fe-deficientní chloróza listů révy - ohniskový výskyt