Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2021

28. 01. 2022 Ing. Petr Ackermann, CSc.; Ekovín Brno Sady a vinice Zobrazeno 2480x

Výskyt chorob i abiotikóz ovlivňuje především počasí. V důsledku proměnlivosti počasí se každoročně mění podmínky pro šíření i výskyt v porostech. Výskyt ovlivňují také charakter lokality a porostu, aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a množství zdrojů infekce.

Průběh počasí

Nejdříve stručná charakteristika počasí v loňském roce. Zima byla mírná. Leden byl teplotně mírně nadnormální (odchylka od normálu 0,9 °C) a srážkově nadnormální (125 % normálu). Teplejší byla 3. dekáda měsíce. Únor byl teplotně blízký normálu a srážkově mírně nadnormální. Chladnější byla 2. dekáda a vydatnější dešťové srážky byly v českých krajích. Březen byl teplotně mírně podnormální (odchylka od normálu -0,3 °C) a srážkově na celém území hluboce podnormální (58 % normálu). Duben byl velmi chladný (odchylka od normálu -2,5 °C) a srážkově podnormální (76 % normálu). V 1. dekádě dubna poklesly teploty pod bod mrazu a lokálně došlo k poškození časněji kvetoucích odrůd meruněk. Květen byl velmi chladný (odchylka od normálu -2,4 °C) a srážkově významně nadprůměrný (143 % normálu). Červen byl mimořádně teplý (odchylka od normálu 3,0 °C) a srážkově velmi variabilní. Vydatnější dešťové srážky byly v českých krajích. Červenec byl teplotně nadnormální (odchylka od normálu 1,0 °C) a srážkově převážně nadnormální (122 % normálu). Srpen byl teplotně hluboce podnormální (odchylka od normálu -1,3 °C) a srážkově výrazně nadnormální (133 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly v Jihomoravském kraji (186 % normálu). Září bylo velmi teplé (odchylka od normálu 1,3 °C) a srážkově hluboce podnormální (40 % normálu.). Říjen byl teplotně normální a srážkově hluboce podnormální (44 % normálu).

V loňském roce docházelo často ke střídání teplot, a pokud jde o dešťové srážky, byly významné rozdíly mezi regiony i v rámci regionů. Časté byly přívalové deště i krupobití. Velmi chladné počasí v dubnu a v květnu významně opozdilo nástup a počátek vegetace ovocných dřevin a révy i nástup výskytu většiny chorob. Na počátku vegetace byly méně příznivé podmínky pro původce houbových skvrnitostí a oomycety (v březnu a v dubnu nízké teploty a podnormální dešťové srážky, v květnu nízké teploty) i pro šíření padlí (v květnu nízké teploty a vydatné deště). Od června do srpna se střídaly příznivé a méně příznivé podmínky pro šíření houbových chorob i oomycetoz. Počasí v průběhu září významně omezilo pozdní výskyt listových skvrnitostí i hnilob.

Choroby ovocných dřevin

V loňském roce byly zaznamenány silnější výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). K primárním (askosporovým) infekcím zpravidla dochází od počátku rašení do konce května až poloviny června a k rozhodujícím infekcím, pokud jsou příznivé podmínky pro patogen, od fáze růžové poupě do 2 týdnů po odkvětu. Toto období trvalo od konce dubna do konce května. V průběhu dubna byly méně příznivé podmínky pro patogen (minimální dešťové srážky, nízké teploty). Vhodné podmínky pro primární infekce nastaly až v 1. týdnu a v závěru 2. týdne května. Druhá polovina května a počátek června byly pro šíření strupovitosti méně příznivé. Významné primární infekce mohly v loňském roce výjimečně nastat i za opakovaných a vydatných dešťů ve 2. polovině června. Tam, kde byly výskyty, docházelo již od poloviny května k sekundárním infekcím. První výskyty strupovitosti byly zaznamenány ve 2. týdnu května (infekce z počátku měsíce) a významné výskyty především ve 2. polovině června a na počátku července. Vzhledem k průběhu počasí postačilo v loňském roce zahájit ošetřování proti strupovitosti až v závěru dubna ve fázi růžové poupě časně kvetoucích odrůd (před dešti na počátku května). Na druhé straně bylo zapotřebí intenzivně ošetřovat proti primárním infekcím i v průběhu června. Škodlivé výskyty byly ve výsadbách, kde nebyla v květnu a v červnu zajištěna dostatečně intenzivní fungicidní ochrana.

Velmi variabilní a převážně slabší byly výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). Na počátku vegetace byly zaznamenány u náchylných odrůd početné primární výskyty choroby. Primárně napadené letorosty vyrůstající z pupenů kolonizovaných patogenem jsou zdrojem dalšího šíření choroby. K sekundárním infekcím dochází za vhodných podmínek pro patogen již 1–2 týdny před počátkem kvetení (v loňském roce 3. týden dubna). V tomto období bylo chladné počasí méně příznivé pro šíření padlí. Šíření choroby později omezovaly také chladné a deštivé periody v průběhu května i období vysokých teplot v červnu. K významnějšímu sekundárnímu šíření došlo převážně až na počátku července, kdy převládalo počasí příznivější pro patogen. V tomto období již docházelo k osídlení nových pupenů patogenem.

Především na jižní Moravě byly zaznamenány v 1. polovině září silnější výskyty diplokarponové skvrnitosti listů jabloně (Diplocarpon mali, anam. Marssonina coronariae). Podmínky pro neobvyklý výskyt vytvořilo deštivé a pro patogen teplotně příznivé počasí v průběhu srpna. U velmi náchylných odrůd došlo k významnému opadu listů již na počátku září. Patogen vytváří na starších listech zpočátku drobné, převážně nepravidelné šedočerné skvrny, které mohou být ohraničeny červenofialovým okrajem. Skvrny se často stromečkovitě rozrůstají až postupně vznikají větší černohnědé plochy. Silněji napadené listy žloutnou a předčasně opadávají. K opadu listů za vhodných podmínek může docházet již 2 týdny po infekci. Předčasný opad nepříznivě ovlivňuje poslední fáze vývoje a vyzrávání plodů. Výjimečně mohou být napadeny i plody. Na plodech vznikají okrouhlé šedé tmavě ohraničené skvrny. Přetrvávají plodničky acervuli v pletivu napadených opadlých listů, z nichž se na jaře uvolňují konidie. V oblastech původního výskytu choroby se na napadených listech vyvíjejí také plodnice teleomorfního stadia apothecia s vřecky a askosporami. Tam, kde se vytvářejí apothecia, jsou zdrojem primárních infekcí konidie i askospory. Během vegetace se patogen šíří konidiemi, které se diferencují v acervulích na napadených listech. K významnému napadení dochází, pokud je v průběhu srpna deštivé a teplejší počasí. K infekcím je nezbytná delší doba ovlhčení a vyšší teploty (optimum 20–25 °C). Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Náchylné jsou především některé odrůdy rezistentní vůči strupovitosti (velmi náchylná je odrůda Lipno, náchylné jsou např. odrůdy Sirius a Topaz). Kromě vyšší vnímavosti je významná skutečnost, že tyto odrůdy nejsou ošetřovány fungicidy proti strupovitosti. Ošetření proti strupovitosti tlumí i výskyty diplokarponové skvrnitosti listů. Vzhledem k náchylnosti významných rezistentních odrůd by bylo vhodné řešit povolení vhodných fungicidů proti této chorobě.

Ve stejném období na listech jabloní vyskytovala i drobná skvrnitost listů jabloně (Phyllosticta mali). Patogen vytváří na listech zpočátku drobné okrouhlé skvrny. Napadená místa od středu šednou a nekrotizují, postupně vznikají šedé skvrny zpravidla olemované tmavým okrajem. V odumřelém pletivu skvrn se vyvíjejí drobné černé plodničky pyknidy, v nichž se diferencují jednobuněčné konidie.

Po vydatných deštích v závěru srpna byly zaznamenány silné výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena). Patogen na plodech způsobuje různě velké obvykle okrouhlé šedočerné až černé sazovité skvrny. Při silném napadení vznikají souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a po silném napadení mají horší skladovatelnost. Silněji byly napadeny rezistentní odrůdy, které nejsou ošetřovány proti strupovitosti. Napadení je nápadné především na odrůdách se žlutou slupkou (např. Sirius). Rezistentní odrůdy, které nejsou ošetřovány proti strupovitosti, bude zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami v srpnu, případně i a na počátku září, cíleně ošetřovat proti sazovitosti. Výskyt sazovitosti omezuje vzdušnost lokality, výsadby a koruny stromů.

Silnější byly také výskyty mušinovitosti jablek (Schyzothyrium pomi).

Lokálně byly zaznamenány silnější výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek a později i kdoulí (Monilinia fructigena). První výskyty byly zjištěny na ranějších odrůdách jabloně a hrušně již po deštích v polovině srpna. K významnému šíření došlo po opakovaných deštích v závěru srpna (27.–31. 8.). Silnější výskyty byly především u ranějších náchylných odrůd jabloně (např. Elstar, Rubín, Bohemia) a na kdoulích. Napadeny byly především plody poškozené obalečem jablečným, slupkovými obaleči nebo dalším hmyzem. Teplé počasí jen s ojedinělými dešťovými srážkami v průběhu září další šíření moniliniové hniloby významně omezilo.

Padlí jabloně - primárně napadený letorost

Diplokarponová skvrnitost listů jabloně

Diplokarponová skvrnitost listů jabloně - napadený plod

Drobná skvrnitost listů jabloně

Sazovitost jablek (cv. Sirius)

Moliliniová hniloba kdoulí

Na mnoha lokalitách byly mimořádně silné výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). Rez hrušňová je dvoubytná rez, jejímiž hostiteli jsou některé jalovce, především jalovec prostřední (Juniperus media), jalovec chvojka (J. sabina) a jalovec čínský (J. chinensis). Z běžně pěstovaných jalovců nejsou hostiteli rzi hrušňové např. jalovec obecný (J. communis), jalovec poléhavý (J. horizontalis) a jalovec šupinatý (J. squamata). Hostitelem rzi hrušňové nejsou zerav (Thuja), zeravec (Platycladus) a cypřišek (Chamaecyparis). Patogen přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců. Koncem dubna, a především v květnu vyrůstají na napadených částech hnědá sloupcovitá za vlhka rosolovitá telia, v nichž se diferencují dvoubuněčné teliospory. Za sucha jsou telia nízká, rzivě hnědá a prášivá. Buňky teliospor klíčí, na bazidiích se vyvíjejí bazidiospory, které jsou vzdušnými proudy zaneseny na hrušně a způsobují infekci. K tvorbě bazidiospor a k infekcím dochází především za deštivého a teplejšího počasí. Na teplotu nemá patogen vyhraněné požadavky. Bazidiospory klíčí a k infekcím může docházet v rozmezí teplot 5–25 °C (optimum 20 °C). Infekce listů, případně dalších vnímavých částí nastávají již v době kvetení, a především po odkvětu (2. polovina května). V tomto období byly v minulém roce teplotně i srážkově velmi příznivé podmínky pro patogen. Aktivní telia s teliosporami byla na hostitelských jalovcích až do počátku června. Výskyt choroby je vázán na přítomnost obou hostitelů na stanovišti. Základem ochrany je izolace hostitelů. Čím blíže jsou oba hostitelé, tím větší je riziko napadení. K významnému napadení dochází především, pokud jsou hostitelé blíže než 150–200 m. Napadení omezí, pokud se v období ohrožení ošetřují hrušně proti strupovitosti fungicidy se současnou nebo vedlejší účinností proti rzivosti (triazoly, strobiruliny).

Časné a v závěru vegetace i velmi silné byly výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri). První výskyty byly zaznamenány již koncem června. Významné šíření choroby nastalo především za deštivých period v průběhu srpna. U náchylných odrůd došlo k předčasnému zasýchání a opadu silně napadených listů. Výjimečně byly napadený také plody.

Rzivost hrušně - uprostřed skvrn černá spermogonia

Šedá skvrnitost listů hrušně - silné pozdní napadení

Převážně pozdní, ale lokálně i silné byly výskyty kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Optimální termín pro základní ošetření ve fázi nalévání pupenů byl v produkční oblasti až v posledním týdnu března. Téměř po celé období hlavních infekcí (počátek rašení až konec kvetení) trvaly méně příznivé podmínky pro patogen (minimální dešťové srážky), takže k významnému napadení porostů nedošlo. Změna nastala až ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu, kdy byly opakované dešťové srážky i vhodné teploty pro infekce. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k pozdnímu napadení listů a mimořádně i k častějšímu napadení plodů. V období po odkvětu, kdy již dozněla účinnost základního ošetření, bylo zapotřebí ošetření opakovat. K základnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovanému ošetření v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. Pro pozdní ošetření budou pěstitelé významně postrádat přípravky na bázi mancozebu. V současné době zůstává jedinou možností pro pozdní ošetření „citlivé“ použití měďnatých fungicidů (nižší dávka, neošetřovat za rizikového počasí, které představují především vyšší teploty při vysoké vlhkosti vzduchu).

Na mnoha lokalitách byly silné výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). K infekcím pupenů dochází především na podzim při a po opadu listů, mohou však nastat i v zimním nebo v jarním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. V předchozím roce byly v době opadu listů velmi příznivé podmínky pro sporulaci patogenu i infekce. K infekcím pupenů mohlo dojít nejen na podzim, ale i za teplých period v průběhu ledna (3. dekáda) a února (4. týden). Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se později za deštivého počasí objevuje silný klejotok. Lokálně, u náchylných odrůd (např. Redhaven, Envoy) byla napadena a nevyrašila většina pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů „peckovin“) a mladé plody (skvrnitost broskví).

Lokálně byly zaznamenány také silnější výskyty suché skvrnitosti listů broskvoně a skvrnitosti broskví (Stigmina carpophila). Výskyt souvisel s početnými zdroji infekce (silný výskyt odumírání pupenů) a vydatnými dešťovými srážkami především v průběhu května a v červenci. Další významné infekce listů nastaly za deštivého počasí v průběhu srpna.

Výskyty suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila) byly zaznamenány také u ostatních peckovin. K významnému šíření došlo především za deštivého počasí v polovině a v závěru srpna. Suchá skvrnitost se významně podílela na předčasném opadu listů.

Lokálně byly zjištěny také silnější výskyty strupovitosti broskvoně a meruňky (Venturia carpophila). Patogen přetrvává v lézích na jednoletých větévkách, kde se 2–4 týdny po odkvětu vyvíjejí na konidioforech konidie, které jsou zdrojem infekcí. První infekce nastaly již v průběhu května. K významnému dalšímu šíření choroby došlo především za vydatných dešťových srážek v průběhu července a u pozdních odrůd broskvoní i na počátku srpna.

Rozdílné a jen lokálně silné byly výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen bohatě sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a významně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny květní části. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. V průběhu kvetení meruněk bylo převážně chladné počasí jen s minimálními dešťovými srážkami, méně vhodné pro patogen. O napadení rozhodovaly lokální dešťové srážky při opakovaném krátkodobém oteplení v průběhu kvetení a dokvétání. Napadení významně ovlivnily i nízké teploty, které prodloužily období kvetení.

Odlišná byla situace, pokud jde o výskyt moniliniové spály višně (Monilinia laxa). Višně kvetly později, pozdní odrůdy až na počátku května. V tomto období byly opakované dešťové srážky a teploty vhodné pro infekce. Lokálně došlo i k významnému napadení především náchylných pozdních odrůd (např. Morela pozdní).

Lokálně byly zaznamenány silnější byly výskyty moniliniové hniloby meruněk a broskví (Monilinia laxa, M. fructigena). Napadení bylo rozdílné podle vhodnosti podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti jednotlivých druhů a odrůd i citlivosti odrůd.

V návaznosti na vydatné dešťové srážky v průběhu srpna byly zaznamenány také silnější výskyty moniliniové hniloby slivoní (M. fructigena). Napadeny byly především ranější odrůdy zrající v průběhu srpna a na počátku září.

V loňském roce byly silnější především pozdní výskyty skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapii). Patogen přetrvává na napadených listech, kde se vyvíjejí plodnice apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie. Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. První primární infekce nastaly za deštivého počasí v závěru května (3–4 týdny po odkvětu). Ojedinělé výskyty choroby byly zaznamenány již v průběhu června. Významné šíření choroby nastalo za deštivého počasí v průběhu srpna. K silnějšímu předčasnému opadu listů došlo převážně až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.

Lokálně byly opět zaznamenány silnější výskyty rzivosti slivoně (Tranzschelia discolor). Původce je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především uredospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Významný výskyt choroby byl zaznamenán především na lokalitách, kde byly ve 2. polovině července a na počátku srpna vydatnější dešťové srážky.

Kadeřavost broskvoně - silné pozdní napadení

Suchá skvrnitost listů broskvoně - počáteční projev napadení

Suchá skvrnitost listů třešně - pozdní napadení

Skvrnitost listů třešně - pozdní napadení

Strupovitost broskvoně

Rzivost slivoně - žluté hranaté skvrny na listech

Časné a silné byly výskyty antraknózy ořešáku (Ophiognomonia leptostyla). Lokálně došlo i k významnému napadení plodů. Patogen přetrvává v pletivu napadených opadlých listů, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky perithecia a v nich ve vřeckách askospory. První askospory jsou zpravidla zralé ve druhé dekádě května. Postupně dozrávají a uvolňují se po dobu 4–5 týdnů (květen–červen). Později se choroba šíří konidiemi, které se vyvíjejí v acervulích, v odumřelém pletivu skvrn na listech. K primárním infekcím došlo v obdobích vydatných dešťů v květnu a v červnu a k dalšímu významnému šíření choroby především v průběhu srpna.

Abiotikózy ovocných dřevin

Na náchylných odrůdách byly opět zaznamenány výskyty Ca-deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického tmavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt ovlivňuje průběh počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K : Ca a Mg : Ca. Výskyt redukuje optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Aktuálně lze výskyt omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy se zvýšeným obsahem vápníku.

Tam, kde po odkvětu jabloní poklesly teploty pod bod mrazu, došlo k poškození mladých plodů mrazem. Poškození se následně projevilo neobvyklou širokou mrazovou pásovou rzivostí slupky. V důsledku poškození rozsáhlých částí slupky došlo k deformacím a výjimečně i k praskání plodů. Při poškození kutikuly mrazem dochází v pod-pokožkové vrstvě k aktivaci felogenu (korkového kambia) a tvoří se korek. Následně se korové buňky tlačí k povrchu, kutikula se odlupuje a korek se v poškozené části stává ochranným pletivem. Nejsilnější poškození bylo zaznamenáno u odrůd skupiny Jonagold.

Na lokalitách, kde byly v období zrání a zralosti ranějších odrůd slivoní (např. Zelená renklóda) vydatné dešťové srážky, došlo k silnému poškození plodů vlhkostní praskavostí. Vlhkostní praskavost je způsobena dlouhodobým ovlhčením, kdy voda projde osmózou přes epidermis do dužnaté části plodu, mezokarpu. V důsledku příjmu vody se buňky dužniny rychle zvětšují, což způsobuje napětí epidermis. Pokud toto napětí přesáhne limit pružnosti epidermis, plody praskají.

Mrazová pásová rzivost jablek - rzivost, deformace a praskání plodu

Vlhkostní praskavost slivoně (cv. Zelená reklóda)

Choroby révy

Pokud jde o plíseň révy (Plasmopara viticola), byly pro loňský rok opět typické pozdní nástup a významné pozdní šíření choroby. Teplotní suma (SET 8 °C = 170 DS) nezbytná pro zralost přetrvávajících oospor patogenu byla splněna pozdě, až v průběhu 3. týdne května. Pro porovnání v předchozím roce byla splněna již v 1. týdnu května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod., průměrná denní teplota minimálně 10 °C, a minimální denní teplota 8 °C) docházet k primárním infekcím. Nástup i průběh primárních infekcí byly významně ovlivněny počasím. Nedostatek dešťových srážek v březnu, a především v dubnu, nepříznivě ovlivnil vývoj a vyzrávání oospor a chladné květnové počasí limitovalo splnění podmínek pro klíčení oospor a infekce. Přestože v květnu byly srážkové podmínky pro primární infekci splněny i 2×, k infekcím nedošlo. Důvodem byla skutečnost, že se teplota v období dešťů vždy pohybovala pod nebo v blízkosti hraniční teploty pro klíčení oospor a infekci. K splnění podmínek pro primární infekci došlo lokálně v průběhu 2. týdne a na celém území opakovaně ve 4. týdnu června (21.–26. června), v období kvetení až dokvétání révy. První výskyty choroby byly zjištěny ojediněle v období kvetení ve 4. týdnu června. V závěru června a v červenci se choroba vyskytovala jen tam, kde byly vydatnější dešťové srážky a nebyla prováděna dostatečně intenzivní ochrana. Změna nastala po vydatných a opakovaných dešťových srážkách v 1. dekádě srpna. V tomto období došlo lokálně k významnému šíření choroby na vrcholech letorostů a na zálistcích. V loňském roce postačilo zahájit ošetřování až v polovině června (obligátní ošetření před květem) a v dalším období intenzitu přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly výskyty a na počátku srpna nastaly vydatnější deště, bylo zapotřebí provést pozdní ošetření, k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků. K tomuto ošetření jsou vhodné především měďnaté fungicidy, která nejlépe chrání starší listy.

Pozdní a jen lokálně významné byly výskyty padlí révy (Erysiphe necator). V loňském roce byl opět předpoklad pozdějšího a pozvolného nástupu choroby v důsledku omezených primárních zdrojů infekce (primárně napadené letorosty). Ošetřování rizikových porostů se zpravidla zahajuje, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen ve fázi 5.–6. listu, kdy dochází za příznivých podmínek k prvním sekundárním infekcím. V tomto období (květen) bylo chladné a deštivé počasí nepříznivé pro patogen. Ošetření ostatních porostů postačí zahájit krátce před květem, kdy nastupuje fáze zvýšené vnímavosti k napadení. Příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí nastaly v období kvetení, a především krátce po odkvětu (4. týden června, počátek července), kdy bylo delší období s optimálními teplotami a po deštích i vysoká vlhkost vzdušná. K významnému šíření padlí dochází, pokud jsou minimálně 3 dny za sebou teploty alespoň 6 hod. v rozmezí 21–30 °C. První výskyty choroby převážně na listech byly zjištěny v období kvetení révy. V loňském roce postačilo i proti padlí zahájit ošetřování až v období před počátkem kvetení. Velmi příznivé podmínky pro šíření padlí byly v závěru června a na počátku července. Pokud nebyla v tomto období zajištěna dostatečně intenzivní ochrana, došlo i ke škodlivému napadení porostů především náchylných odrůd (Chardonnay, Frankovka a Modrý Portugal). V loňském roce se opět setkaly vhodné podmínky pro patogen s obdobím nejvyšší vnímavosti hroznů k infekci (konec kvetení až bobule velikosti broku). Od 2. týdne srpna postupně (dle odrůd a lokalit) nastupovala fáze počátku zrání, kdy končí vnímavost hroznů k napadení. Později se padlí dále šířilo na listech a mladých letorostech.

V důsledku chladného a deštivého počasí v průběhu 3. týdne května byly lokálně zaznamenány u náchylných odrůd silnější výskyty botrytiové hniloby květenství (Botrytis cinerea). Chladné počasí významně zvyšuje vnímavost květenství k napadení. Napadená květenství nebo jejich části tmavnou, postupně dochází k hnilobnému rozkladu napadených pletiv, odumírají a za teplého počasí zasychají. Nápadné je vodnaté a ostré ohraničení napadených a nenapadených částí květenství. Zaschlé části lze na rozdíl od poškození plísní révy lehce oddělit od zdravých a záhy opadávají.

Lokálně byly také silnější výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea). Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání, ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu (konec června a počátek července) byly vydatné a opakované deště, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci a následné osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na osídlených zbytcích květenství uvnitř hroznů přetrvat až do počátku zrání, kdy nastupuje období vysoké vnímavosti hroznů k infekci. Obdobná situace byla i ve fázi zapojování hroznů (2. a 3. týden července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské, Svatovavřinecké) i proti šedé hnilobě. K ošetření se používají především přípravky proti plísni révy nebo padlí révy se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu (folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.). Základní ošetření se provádí ve fázi počátku zrání, kdy začíná období vysoké citlivosti hroznů k napadení. V loňském roce tato fáze nastupovala opožděně a velmi rozdílně podle odrůd i lokalit. Tuto skutečnost, a především lokální dešťové srážky, bylo zapotřebí zohlednit při stanovení termínů ošetření. K šíření šedé hniloby v průběhu srpna došlo jen lokálně u náchylných ranějších odrůd. Vzhledem k průběhu počasí bylo zapotřebí ošetření opakovat. V první polovině září byly méně příznivé podmínky pro šíření choroby. Vhodné podmínky nastaly a k významnému šíření šedé hniloby došlo především v závěru 4. týdne září, kdy byly lokálně vydatné a opakované dešťové srážky, které vytvořily vhodné podmínky pro patogen. V průběhu krátkého období došlo i k významnému napadení náchylnějších odrůd. Další šíření choroby omezil deficit dešťových srážek v průběhu října.

Lokálně byly také silnější výskyty octové hniloby. Původci octové hniloby jsou bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Clockeria, Pichia a dalších. Výskyty byly především u raných aromatických odrůd a u odrůdy Svatovavřinecké. Bakterie a kvasinky osídlují přednostně poškozené hrozny (vosy, včely, octomilky, škvoři aj.) a způsobují jejich hnilobu. Typická je octová vůně napadených hroznů. Ochrana proti octové hnilobě spočívá v opatřeních, která zabrání poškození hroznů. Antibotrytidové fungicidy s výjimkou biopreparátu Serenade ASO jsou proti octové hnilobě zcela neúčinné.

Plíseň révy - pozdní napadení listu, ohraničené skvrny a nekróza v okolí hlavních žilek

Padlí révy - napadený hrozen

Šedá hniloba hroznů révy

Významné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca). V loňském roce byly zpočátku méně časté výskyty akutní formy choroby, kdy keře náhle hynou bez typických příznaků na listech. Chorobu způsobuje více druhů vřeckovýtrusých, stopkovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva včetně cév. Typickým příznakem choroby je změna zbarvení a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Napadené keře náhle, obvykle za teplých letních období, hynou. Velmi náchylné jsou odrůdy Sauvignon a Cabernet Sauvignon, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při velmi nízkých teplotách. Pokud jde o nové infekce, byly rizikové 3. dekáda ledna a 4. týden února loňského roku. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, řezné rány ošetřit. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Časté byly také výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy - „stolbur“ - (Candidatus Phytoplasma solani). Na několika sledovaných lokalitách bylo v loňském roce pozorováno určité snížení výskytu. Ve vinařské oblasti Morava se choroba postupně stala hlavním fytopatologickým problémem vinic. Ve vinařské oblasti Čechy jsou výskyty jen ojedinělé. Choroba se vyskytuje i ve velmi mladých výsadbách (2. rok po výsadbě), silné výskyty jsou ve vinicích od 4–5 let. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Z bílých odrůd je velmi náchylná odrůda Chardonnay, náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau a z červených odrůd Zweigelrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i na dalších odrůdách včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Nejméně často je napadána odrůda Merlot. Hlavním přenašečem původce choroby je křís žilnatka vironosná. Patogen má velmi široký hostitelský okruh. Hlavními duálními hostiteli jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá, které jsou hostiteli patogenu i vektoru. Doposud jsou napadené keře klučeny a prováděna podsadba nebo jsou hluboce zmlazovány, případně je spoléháno na spontánní zotavení keřů. Tato opatření neomezují šíření choroby. Ochranná opatření je třeba zaměřit na snížení infekčního tlaku choroby, na likvidaci duálních hostitelů (v našich vinicích především svlačec rolní) a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Chřadnutí a odumírání révy - náhle odumřelý keř

Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy - zavadání a zasychání hroznů

Abiotikózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku) byly velmi časné a lokálně i silné výskyty Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy. Výskyt podpořily nedostatek vláhy v dubnu i chladné a deštivé počasí v květnu a deštivé počasí v červnu. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, aby byla podpořena biologická aktivita půdy, zlepšena půdní struktura i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin. Na rizikových lokalitách volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno postižené porosty opakovaně ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Na více lokalitách byly zjištěny v závěru vegetace silnější výskyty Mg-deficientní mezi žilkové chlorózy listů révy. Na listech se nedostatek hořčíku projevuje žlutým (bílé odrůdy) nebo červeným (modré odrůdy) zbarvením pletiva mezi hlavními žilkami. Žilky a jejich okolí zůstává zelené. Typické je klínovité zúžení zeleného pruhu v okolí žilek směřující k okraji čepelí listů (stromeček, rybí kost). Příznaky se na rozdíl od Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy projevují později a vždy nejdříve na nejstarších listech. Silně poškozené listy od okrajů zasýchají a mohou předčasně opadávat. Příznaky nedostatku hořčíku se nejčastěji vyskytují na kyselých písčitých půdách. Nejcitlivější odrůdou je Ryzlink vlašský. Pří silnějším výskytu je zapotřebí odebrat půdní vzorky a podle výsledků rozboru přihnojit hořečnatým hnojivem. Při slabším výskytu může být dostačující povápnění půdy, které upraví půdní reakci, a tak zvýší přijatelnost hořčíku.

Jen lokální a převážně slabší byl výskyt komplexního abiotického vadnutí hroznů, které se vyskytuje především u odrůdy Zweigeltrebe. V období počátku zrání se zastaví vývoj a vyzrávání hroznů, bobule zavadají a scvrkávají se. Abiotické vadnutí hroznů je komplexní poruchou, která je způsobena nedostatky ve výživě a stresovými situacemi. Rozhodující jsou nedostatek draslíku a nevhodný poměr K : Mg.

Abiotické vadnutí hroznů révy