BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2022

13. 01. 2023 Ing. Petr Ackermann, CSc.; Ekovín Brno Sady a vinice Zobrazeno 1289x

Výskyt chorob i abiotikóz ovlivňuje především počasí. Charakter napadení porostů se každoročně mění a odpovídá vhodnosti podmínek pro jednotlivé patogeny nebo poruchy během vegetačního období. Výskyt ovlivňují také lokalita a stav porostu, geneticky daná i aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů infekce.

Proseeds

Počasí

Nejdříve stručná charakteristika počasí na území ČR a ve vybraných pěstebních oblastech. Zima byla velmi mírná. Leden byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 2,0 °C) a srážkově převážně blízký normálu. Nejteplejší byl 1. týden měsíce. Nejnižší srážky byly na jižní Moravě (59 % normálu). Únor byl velmi teplý (odchylka od normálu 3,2 °C) a srážkově převážně blízky normálu. Velmi teplá byla 2. dekáda měsíce. Nadprůměrné srážky byly především v severních Čechách a hluboce podprůměrné na jižní Moravě (48 % normálu). Březen byl teplotně mírně podprůměrný (odchylka od normálu 0,1 °C) a srážkově hluboce podprůměrný (35 % normálu). Nejnižší srážky byly v severních Čechách (29 % normálu) a na jižní Moravě (31 % normálu). Na počátku 4. týdne března poklesly teploty pod bod mrazu (na jižní Moravě např. Oblekovice -6,7 °C, Lednice -7,7 °C) a lokálně došlo k poškození květů meruněk. Duben byl velmi chladný (odchylka od normálu 2,1 °C) a srážkově velmi variabilní (severní Čechy 145 % normálu, jižní Morava 64 % normálu). V 1. i ve 2. týdnu dubna poklesly opět teploty pod bod mrazu a místně došlo k poškození květů nebo mladých plodů ovocných dřevin. Květen byl teplý (odchylka od normálu 1,2 °C) a srážkově podprůměrný (71 % normálu). Červen byl velmi teplý (odchylka od normálu 2,2 °C) a srážkově nadprůměrný (123 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly ve středních Čechách (171 % normálu) a nejnižší na střední Moravě (87 % normálu). Červenec byl teplotně blízký normálu (odchylka od normálu 0,3 °C) a srážkově podprůměrný (71 % normálu). Nejnižší srážky byly v severních Čechách (40 % normálu). Srpen byl teplotně nadnormální (odchylka od normálu 1,2 °C) a srážkově nadprůměrný (117 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly na jižní Moravě (141 % normálu) a nejnižší v severních Čechách (78 % normálu). Září bylo teplotně podprůměrné (odchylka od normálu 1,0 °C) a srážkově vysoce nadprůměrné (135 % normálu.). Vydatnější dešťové srážky byly v Čechách a nejnižší na jižní Moravě (88 % normálu). Říjen byl mimořádně teplý (odchylka od normálu 2,5 °C) a srážkově hluboce podprůměrný (47 % normálu).

Na počátku vegetace byly na většině území méně příznivé podmínky pro původce houbových chorob i oomycety. V dalším průběhu vegetace se střídala období méně příznivá a příznivá pro šíření a výskyt chorob i projev poruch. Rozhodující vliv na výskyt měly dešťové srážky, u kterých byly významné rozdíly mezi regiony i lokalitami. Změny a rozdíly ve vhodnosti pro výskyt bylo zapotřebí zohlednit v systémech ochranných opatření.

Choroby ovocných dřevin

V loňském roce byly na mnoha lokalitách silnější výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). Charakter výskytu ovlivnily především dešťové srážky ve druhé polovině dubna a v červnu. K primárním (askosporovým) infekcím dochází, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, od počátku rašení do konce května až poloviny června a k rozhodujícím infekcím od fáze růžové poupě do dvou týdnů po odkvětu. Toto období trvalo v loňském roce od poloviny dubna do 2. poloviny května. V dubnu byly převážně méně příznivé podmínky pro patogen (minimální dešťové srážky, nízké teploty). Příznivé podmínky pro primární infekce nastaly na většině lokalit až v 1. týdnu a především ve 2. polovině května. Zejména v závěru května a v 1. polovině června byly vydatné a opakované dešťové srážky a došlo k pozdním primárním infekcím i k sekundárnímu šíření choroby. První výskyty strupovitosti byly zaznamenány v květnu a významné výskyty především ve 2. polovině června. Vzhledem k průběhu počasí postačilo na většině území zahájit ošetřování proti strupovitosti až v období před počátkem kvetení. Na druhé straně bylo zapotřebí intenzivně ošetřovat proti primárním infekcím déle i v průběhu června. Škodlivé výskyty byly především ve výsadbách, kde nebyla v 2. polovině května a v 1. polovině června zajištěna dostatečně intenzivní fungicidní ochrana.

Velmi variabilní a převážně silnější byly výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). Na počátku vegetace byly zaznamenány především u náchylných odrůd početné primární výskyty (napadené letorosty, listové růžice a méně často i květní úbory, které vyrůstají z pupenů kolonizovaných patogenem). Primární výskyty jsou počátečním zdrojem šíření choroby. K prvním sekundárním infekcím dochází, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen již 1–2 týdny před počátkem kvetení (v loňském roce v 1. polovině dubna). V dubnu bylo chladné počasí méně příznivé pro šíření choroby. K významnému šíření došlo až za teplých period v průběhu května, a především v červnu. Šíření omezovaly vysoké teploty ve 4. týdnu června a později i ve 4. týdnu července. V červnu a v červenci již patogen osídluje pupeny, kde přetrvává. Vhodné podmínky pro patogen v tomto období vytvořily předpoklad početných primárních výskytů v příštím roce. Pozdní šíření choroby na listech omezovaly vydatné deště v průběhu srpna.

Padlí jabloně
Padlí jabloně

Především na jižní Moravě byly již od konce srpna zaznamenány na náchylných odrůdách výskyty diplokarponové skvrnitosti jabloně (Diplocarpon mali, anam. Marssonina coronariae). Patogen napadá starší listy a plody. Příznaky na listech i plodech jsou velmi variabilní a liší se podle odrůd. Časté jsou malé okrouhlé hnědé až hnědočerné skvrny s členitým okrajem nebo různě velké černé nepravidelné skvrny, které se paprskovitě rozrůstají po žilkách nižšího řádu. Méně časté jsou okrouhlé skvrny s šedým středem a hnědým okrajem ohraničené červenofialovým lemem. Na žloutnoucích listech mohou mít skvrny zelený lem. Silně napadené listy jsou žlutozeleně skvrnité (mramorované) postupně žloutnou a opadávají. Předčasný opad nepříznivě ovlivňuje poslední fáze vývoje a vyzrávání plodů. U náchylných, především ke strupovitosti rezistentních odrůd byly významně napadeny také plody. Na plodech vznikají nejčastěji okrouhlé hnědé až šedohnědé skvrny s nepravidelným (ježatým) okrajem nebo méně často okrouhlé skvrny s šedým středem a červenofialovým lemem. V pletivu skvrn se na líci listů vyvíjejí plodničky anamorfního stadia acervuli, v nichž se diferencují na konidioforech konidie. Přetrvávají acervuli v pletivu napadených opadlých listů, z nichž se na jaře uvolňují konidie, které jsou zdrojem primárních infekcí. V oblastech pravidelných škodlivých výskytů choroby (především jihovýchodní Asie) se na napadených listech vyvíjejí také plodnice teleomorfního stadia apothecia s vřecky a askosporami. Tam, kde se vytvářejí apothecia jsou zdrojem primárních infekcí konidie i askospory. V našich podmínkách nebyla apothecia na přezimovaných napadených listech doposud zjištěna. Během vegetace se patogen rozšiřuje konidiemi z acervulí na napadených listech. U náchylných odrůd došlo k částečnému opadu listů i k napadení plodů již na počátku září. Podmínky pro časný a silnější výskyt vytvořilo deštivé a pro patogen teplotně příznivé počasí v průběhu srpna. K infekcím je nezbytná delší doba ovlhčení a vyšší teploty (optimum 20–25 °C). Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Náchylné jsou odrůdy rezistentní vůči strupovitosti (velmi náchylné jsou např. odrůdy Lipno, Sirius a Topaz) a z ostatních odrůd především Golden Delicious. Silnější napadení bývá v zahuštěných výsadbách a uvnitř korun stromů. Vedle vyšší vnímavosti rezistentních odrůd je významné i to, že se neošetřují proti strupovitosti. Ošetření fungicidy proti strupovitosti tlumí současně i výskyty diplokarponové skvrnitosti. Vzhledem k vysoké náchylnosti rezistentních odrůd, je zapotřebí zvážit potřebu povolení vhodných fungicidů proti této chorobě.

Diplokarponová skvrnitost jabloně - hnědé skvrny s nepravidelným okrajem na listech a plodech jabloně (cv. Sirius)
Diplokarponová skvrnitost jabloně - hnědé skvrny s nepravidelným okrajem na listech a plodech jabloně (cv. Sirius)

Diplokarponová skvrnitost jabloně - černé paprskovitě se rozrůstající skvrny na listu jabloně (cv. Golden Delicious)
Diplokarponová skvrnitost jabloně - černé paprskovitě se rozrůstající skvrny na listu jabloně (cv. Golden Delicious)

Po vydatných deštích ve 2. polovině srpna byly zaznamenány silné výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena). Patogen na plodech způsobuje různě velké obvykle okrouhlé šedočerné až černé sazovité skvrny. Při silném napadení vznikají souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a při silném napadení mají horší skladovatelnost. Silně napadeny byly především rezistentní odrůdy, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti. Projev choroby je nápadnější na odrůdách se žlutou slupkou (např. Sirius). Rezistentní odrůdy, které se neošetřují proti strupovitosti, bude zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami v srpnu, případně i a na počátku září cíleně ošetřovat proti sazovitosti.

Sazovitost jablek
Sazovitost jablek

Lokálně byly zaznamenány silnější výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). K významnému šíření moniliniové hniloby došlo především po vydatných deštích ve 3. dekádě srpna. Silnější výskyty byly zejména na časněji zrajících náchylných odrůdách jabloně (např. Elstar, Rubín, Bohemia) a na podzimních odrůdách hrušně. Napadeny byly především plody poškozené obalečem jablečným, slupkovými obaleči nebo dalším hmyzem.

Moniliniová hniloba jablek
Moniliniová hniloba jablek

Převážně slabé byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). Rez hrušňová je dvoubytná rez, jejími hlavními hostiteli jsou některé jalovce, především jalovec prostřední (Juniperus media), jalovec chvojka (J. sabina) a jalovec čínský (J. chinensis) a mezihostiteli hrušně. Hostiteli rzi hrušňové nejsou zerav (Thuja), zeravec (Platycladus) a cypřišek (Chamaecyparis). Patogen přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců. Koncem dubna, a především v květnu vyrůstají na napadených částech hnědá sloupcovitá za vlhka rosolovitá telia, v nichž se diferencují dvoubuněčné teliospory. Za sucha jsou telia nízká, rzivě hnědá a prášivá. Buňky teliospor vyklíčí, na bazidiích se vyvíjejí bazidiospory, které vzdušné proudy zanášejí na hrušně a způsobují infekci. K tvorbě bazidiospor a k infekcím dochází především za deštivého a teplejšího počasí. Infekce listů, případně dalších vnímavých částí nastávají již v době kvetení, a především po odkvětu. V tomto období (3. dekáda dubna, 1. polovina května) byly v minulém roce srážkově méně příznivé podmínky pro patogen. Základem ochrany je izolace hostitelů. K významnému napadení dochází nejčastěji, pokud je vzdálenost mezi hostiteli menší než 150–200 m. Zejména ve smíšených výsadbách je významné omezovat také zdroje infekce (odstraňovat napadené větve jalovců, případně likvidovat silně napadené jalovce). Napadení omezí, pokud se v období ohrožení porostů použijí proti strupovitosti hrušně fungicidy se současnou nebo vedlejší účinností proti rzivostem (triazoly, strobiruliny).

Rzivost hrušně/rzivost jalovce - zduření a drsnost kůry napadených částí větví, jizvy po opadu telií
Rzivost hrušně/rzivost jalovce - zduření a drsnost kůry napadených částí větví, jizvy po opadu telií

Časné a v závěru vegetace i velmi silné byly výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri). První výskyty byly zaznamenány již koncem června a významné šíření choroby nastalo především za vydatných dešťů v závěru července a v průběhu srpna. U náchylných odrůd došlo k předčasnému zasýchání a opadu silně napadených listů. Výjimečně byly napadený také plody.

Šedá skvrnitost hrušně
Šedá skvrnitost hrušně

Převážně slabé a pozdní byly výskyty kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Základní preventivní ošetření se provádí v období nalévání pupenů. Tato fáze nastala v produkčních oblastech velmi časně, již v závěru února. Vhodný termín k ošetření se shoduje s obdobím dokvétání pozdně kvetoucích semenáčů nebo kultivarů lísky. Po celé období, kdy dochází k rozhodujícím infekcím (počátek rašení až konec kvetení) trvaly nepříznivé podmínky pro patogen (dva týdny bez dešťových srážek a velmi nízké teploty, v dalším období jen minimální dešťové srážky). Změna nastala až po odkvětu, kdy byly opakované dešťové srážky i vhodné teploty pro infekce. V tomto období došlo lokálně k pozdnímu napadení porostů. V loňském roce bylo na většině lokalit dostačující základní preventivní ošetření ve fázi nalévání pupenů. K základnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovanému ošetření v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. Pro pozdní ošetření pěstitelé postrádají fungicid, který by nahradil dříve používaný mankozeb. V současné době zůstává jedinou možností pro pozdní ošetření „citlivé“ použití měďnatých fungicidů (nižší dávka, neošetřovat za rizikového počasí, které představují především vyšší teploty při vysoké vlhkosti vzduchu).

Lokálně byly opět silnější výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). Patogen přetrvává v infikovaných pupenech a v lézích na jednoletých větévkách. K infekcím pupenů dochází již na podzim při a po opadu listů, mohou však nastat i v zimním nebo v jarním období. Ke sporulaci a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. K infekcím pupenů mohlo dojít na podzim i za teplých period v průběhu ledna a především února. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se za deštivého počasí objevuje klejotok. Lokálně, u náchylných odrůd (např. Redhaven, Envoy), byla napadena a nevyrašila většina pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů „peckovin“) a mladé plody (skvrnitost broskví).

Odumírání pupenů broskvoně - klejotok v okolí odumřelých oček
Odumírání pupenů broskvoně - klejotok v okolí odumřelých oček

Lokálně byly zaznamenány také silnější výskyty suché skvrnitosti listů broskvoně a skvrnitosti broskví (Stigmina carpophila). Škodlivé napadení souviselo s početnými zdroji infekce (silný výskyt odumírání pupenů) a vydatnými dešťovými srážkami především v průběhu června. Významné infekce listů nastaly i za deštivého počasí v průběhu srpna.

Suchá skvrnitost listů broskvoně
Suchá skvrnitost listů broskvoně

Silnější výskyty suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila) byly zaznamenány také u ostatních peckovin. K významnému šíření došlo především za deštivého počasí v polovině a v závěru srpna. Suchá skvrnitost se významně podílela na předčasném opadu listů všech peckovin.

Lokálně byly zjištěny silnější výskyty strupovitosti broskvoně a meruňky (Venturia carpophila). Patogen přetrvává v lézích na jednoletých větévkách, kde se 2–4 týdny po odkvětu vyvíjejí na konidioforech konidie, které jsou zdrojem infekcí. K významnému šíření choroby došlo především za vydatných dešťových srážek v průběhu června a u pozdních odrůd broskvoní i na konci července a na počátku srpna.

Rozdílné a převážně slabé byly výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a významně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny části květů. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. V období hlavního kvetení (4. týden března) a po odkvětu byly převážně nepříznivé podmínky pro patogen (vyšší teploty, následně výrazné ochlazení, jen lokální málo vydatné dešťové srážky). V loňském roce postačilo ošetřit 1× v období počátku kvetení.

Odlišná situace byla, pokud jde o výskyty moniliniové spály višně (Monilinia laxa). V období kvetení višní (3. a 4. týden dubna) nastaly opakované dešťové srážky a byly převážně příznivé teploty pro sporulaci patogenu a pro infekce. Lokálně došlo i významnému napadení porostů.

Lokálně byly silnější výskyty moniliniové hniloby meruněk a broskví (Monilinia laxa, M. fructigena). Napadení bylo rozdílné podle vhodnosti podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti jednotlivých druhů a odrůd i citlivosti odrůd.

V návaznosti na vydatné dešťové srážky v 2. dekádě srpna byly zaznamenány také silnější výskyty moniliniové hniloby slivoní (M. fructigena). Napadeny byly především odrůdy zrající v průběhu srpna a na počátku září.

V loňském roce byly silnější pozdní výskyty skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapii). Patogen přetrvává v pletivu napadených listů, kde se vyvíjejí plodnice apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie. Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. První primární infekce nastaly za vydatných dešťů v závěru května (3–4 týdny po odkvětu) a první ojedinělé výskyty choroby byly zaznamenány v průběhu června. Významné šíření choroby nastalo za deštivého počasí ve 2. polovině srpna. K silnějšímu předčasnému opadu listů došlo až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.

Skvrnitost listů višně
Skvrnitost listů višně

Lokálně byly opět zaznamenány velmi silné výskyty rzivosti slivoně (Tranzschelia discolor). Původce je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především uredospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou uredospory. Na líci napadených listu jsou typické zpočátku žluté, později žlutohnědé drobné hranaté skvrny a na rubu listů hnědé kupky letních výtrusů uredia a černohnědé kupky zimních výtrusů telia. Významný výskyt choroby byl především na lokalitách, kde byly v závěru července a v 1. polovině srpna vydatné dešťové srážky. Rzivost slivoně byla spolu se suchou skvrnitostí příčinou předčasné opadu listů slivoní.

Rzivost slivoně - hranaté žluté skvrny na listech
Rzivost slivoně - hranaté žluté skvrny na listech

Časné a silnější byly výskyty antraknózy ořešáku (Ophiognomonia leptostyla). Lokálně došlo i k napadení plodů. Patogen přetrvává v pletivu napadených opadlých listů, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky perithecia a v nich ve vřeckách askospory. První askospory jsou zpravidla zralé ve druhé dekádě května. Postupně dozrávají a uvolňují se po dobu 4–5 týdnů (květen–červen). Později se choroba šíří konidiemi, které se vyvíjejí v acervulích v odumřelém pletivu skvrn na listech. K primárním infekcím došlo především v obdobích vydatných dešťů v 2. polovině května a v červnu a k dalšímu významnému sekundárnímu šíření choroby v průběhu srpna.

Abiotikózy ovocných dřevin

Na náchylných odrůdách byly opět zaznamenány výskyty Ca-deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického tmavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt ovlivňuje průběh počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K:Ca a Mg:Ca. Výskyt redukuje optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Aktuálně lze výskyt omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy s vyšším obsahem vápníku.

Ca-deficientní hořká skvrnitost jablek
Ca-deficientní hořká skvrnitost jablek

Na lokalitách, kde byly v období zrání a zralosti meruněk (především 4. týden července) a ranějších odrůd slivoní (přelom 2. a 3. dekády srpna) vydatné dešťové srážky, byl silný výskyt vlhkostní praskavosti. Porucha je způsobena dlouhodobým ovlhčením, kdy voda projde osmózou přes epidermis do dužnaté části plodu, mezokarpu. V důsledku příjmu vody se buňky dužniny rychle zvětšují, což způsobuje napětí epidermis. Pokud toto napětí přesáhne limit pružnosti epidermis, plody praskají. U meruněk byly poškozeny především apikální a u slivoní stopkové části plodů. Otevřené plody meruněk byly často kolonizovaly škvory a následně napadeny moniliniovou hnilobou.

Vlhkostní praskavost meruněk - následně moniliniová hniloba, současné napadení plodů strupovitostí meruňky
Vlhkostní praskavost meruněk - následně moniliniová hniloba, současné napadení plodů strupovitostí meruňky

Choroby révy

Pro výskyt plísně révy (Plasmopara viticola) byly charakteristické pozdní nástup a významné pozdní šíření. Teplotní suma (SET8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost přetrvávajících oospor patogenu byla splněna v průběhu 2. týdne května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod, průměrná denní teplota minimálně 10 °C, a minimální denní teplota 8 °C) docházet k infekcím. Počátek i průběh primárních infekcí byly významně ovlivněny počasím. Nedostatek dešťových srážek v březnu a na jižní Moravě i v dubnu nepříznivě ovlivnil vývoj a vyzrávání oospor a méně vydatné dešťové srážky v průběhu května limitovaly splnění podmínek pro klíčení oospor a infekce. Ke splnění podmínek primární infekce došlo lokálně až v závěru května a opakovaně v průběhu června. Celkem byly podmínky primární infekce splněny podle lokalit 2–4×. První výskyty choroby byly zjištěny ojediněle v období kvetení ve 2. týdnu června. V závěru června a v červenci se choroba vyskytovala jen tam, kde byly vydatnější dešťové srážky a nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana. Změna nastala po vydatných a opakovaných dešťových srážkách v závěru července a v průběhu srpna. V tomto období se na mnoha lokalitách plíseň révy šířila na vrcholech letorostů a na zálistcích. V loňském roce postačilo zahájit ošetřování až v období před začátkem kvetení (obligátní ošetření) a v dalším období intenzitu přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly výskyty a koncem července a v 1. polovině srpna nastaly vydatnější deště, bylo zapotřebí provést pozdní ošetření, k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků. K tomuto ošetření jsou vhodné především měďnaté fungicidy, která nejlépe chrání starší listy.

Plíseň révy - pozdní napadení starších listů
Plíseň révy - pozdní napadení starších listů

Lokálně významné byly výskyty padlí révy (Erysiphe necator). V loňském roce byly v důsledku omezených primárních zdrojů infekce (primárně napadené letorosty) předpoklady pro pozdější a pozvolný nástup choroby. O šíření padlí rozhoduje především teplota, důležitá je i vlhkost vzdušná. K významnému šíření padlí dochází, pokud je minimálně 3 dny za sebou teplota alespoň 6 hod v rozmezí 21–30 °C. Příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí nastaly již ve 2. dekádě května a opakovaně v červnu i v červenci. V loňském roce se setkaly vhodné podmínky pro patogen s obdobím vysoké vnímavosti mladých hroznů k infekci (konec kvetení až bobule velikosti broku). Šíření padlí omezovaly vysoké teploty v závěru června a ve 3. dekádě července, kdy teploty přesáhly 30 °C. První výskyty choroby převážně na listech byly zjištěny v období kvetení révy. Rizikové porosty (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) se poprvé ošetřují, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen ve fázi 5.–6. listu, kdy dochází k prvním sekundárním infekcím. V tomto období (2. dekáda května) byly příznivé podmínky pro patogen. V loňském roce (na rozdíl od předchozích let) bylo zapotřebí zahájit ošetření rizikových porostů (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) již v polovině května a ošetřit 2× před květem. Ošetření ostatních porostů postačilo zahájit až krátce před květem, kdy nastupuje fáze zvýšené vnímavosti k napadení. Tam, kde nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana došlo k významnému napadení náchylných odrůd (Chardonnay, Frankovka, Modrý Portugal). Od počátku srpna postupně (dle odrůd a lokalit) nastupovala fáze zrání, kdy končila vnímavost hroznů k napadení. V dalším období se padlí dále šířilo na listech a mladých letorostech.

Padlí révy - silně poškozený hrozen
Padlí révy - silně poškozený hrozen

U náchylných odrůd byly zaznamenány silnější výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea). Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání, ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu (2. týden června) byly opakované deště, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci a osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na zbytcích květenství uvnitř hroznů přetrvat až do počátku zrání, kdy nastupuje období zvýšené vnímavosti k infekci. Obdobná situace byla lokálně i ve fázi zapojování hroznů (2. a 3. týden července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské a Svatovavřinecké). K ošetření se nejčastěji používají přípravky proti plísni révy nebo padlí révy (folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.) se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu. Základní ošetření proti šedé hnilobě se provádí ve fázi počátku zrání, kdy začíná období vysoké citlivosti hroznů k napadení. V loňském roce tato fáze nastupovala postupně podle odrůd a lokalit od konce července. Vzhledem k průběhu počasí bylo zapotřebí ošetření cca po 10–14 dnech opakovat. K významnému šíření šedé hniloby došlo především po vydatných opakovaných deštích ve 3. a 4. týdnu srpna. Na počátku září byly méně příznivé podmínky pro patogen. K dalšímu šíření došlo především tam, kde byly ve 2. a 3. týdnu září vydatné a opakované dešťové srážky, které vytvořily vhodné podmínky pro patogen. Lokálně došlo během krátkého období k významnému napadení náchylných odrůd. Další šíření choroby omezilo teplé počasí s minimálními dešťovými srážkami v průběhu 1. a 2. týdne října.

Šedá hniloba hroznů révy
Šedá hniloba hroznů révy

Lokálně u náchylných odrůd (rané aromatické odrůdy, Svatovavřinecké), byly zaznamenány významné výskyty octové hniloby. Původci octové hniloby jsou bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Clockeria, Pichia a dalších. Bakterie a kvasinky osídlují především poškozené hrozny (vosy, včely, octomilky aj.) a způsobují jejich hnilobu. Typická je octová vůně napadených hroznů. Ochrana proti octové hnilobě spočívá v opatřeních, která zabrání poškození hroznů. Antibotrytidové fungicidy s výjimkou biopreparátu Serenade ASO jsou proti octové hnilobě zcela neúčinné.

Octová hniloba hroznů révy
Octová hniloba hroznů révy

Významné byly opět výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca). Chorobu způsobuje více druhů vřeckovýtrusých, stopkovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva. Typickým projevem choroby je změna zbarvení (u bílých odrůd žloutnutí, u modrých odrůd červenání) a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Napadené keře chřadnou a obvykle za teplých letních období hynou. Méně časté je náhlé vadnutí a odumření keřů bez příznaků na listech. Velmi náchylné jsou odrůdy Sauvignon a Cabernet Sauvignon, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při nízkých teplotách. V loňském roce mohly nastat infekce za teplých period v lednu i v únoru. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, řezné rány ošetřit. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Chřadnutí a odumírání révy (esca) - zavadlý a odumírající keř bez předchozích příznaků na listech (akutní projev choroby)
Chřadnutí a odumírání révy (esca) - zavadlý a odumírající keř bez předchozích příznaků na listech (akutní projev choroby)

Pozdější a lokálně i méně početné byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy /„stolbur“/ (Candidatus Phytoplasma solani). Ve vinařské oblasti Morava je choroba významným fytopatologickým problémem vinic. Ve vinařské oblasti Čechy jsou výskyty jen ojedinělé. Choroba se vyskytuje i ve velmi mladých výsadbách (2. rok po výsadbě), silné výskyty jsou ve vinicích od 4–5 let. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Z bílých odrůd je velmi náchylná odrůda Chardonnay, náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau a z červených odrůd Zweigeltrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i u dalších odrůd včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Nejméně často je napadena odrůda Merlot. Hlavním přenašečem původce choroby je křís žilnatka vironosná. Patogen má velmi široký hostitelský okruh. Hlavními duálními hostiteli (hostiteli patogenu i vektoru) jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá. Napadené keře je možno vyklučit a provést podsadbu (především v mladých vinicích) nebo hluboce zmladit, případně spoléhat na spontánní zotavení keřů. Tato opatření neomezují šíření choroby. Ochrana by měla být zaměřena na snížení infekčního tlaku choroby, především na likvidaci duálních hostitelů (v našich vinicích svlačce rolního) a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Fytoplazmové žloutnutí a červenání révy - žluté silně svinuté listy u bílé odrůdy
Fytoplazmové žloutnutí a červenání révy - žluté silně svinuté listy u bílé odrůdy

Abiotikózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku byly pozdější, ale lokálně silné výskyty Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy. Výskyt podpořilo deštivé počasí v červnu. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, aby byla podpořena biologická aktivita půdy, zlepšena půdní struktura i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin. Na rizikových lokalitách volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno postižené porosty opakovaně ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Časté byly také výskyty Mg-deficientní mezižilkové chlorózy listů révy. Na listech se nedostatek hořčíku projevuje žlutým (bílé odrůdy) nebo červeným (modré odrůdy) zbarvením pletiva mezi hlavními žilkami. Žilky a jejich okolí zůstává zelené. Typické je klínovité zúžení zeleného pruhu v okolí žilek směřující k okraji čepele listů (stromeček, rybí kost). Příznaky se na rozdíl od Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy projevují později a vždy nejdříve na nejstarších listech. Silně poškozené listy od okrajů zasýchají a mohou předčasně opadávat. Příznaky nedostatku hořčíku se nejčastěji vyskytují na kyselých písčitých půdách. Nejcitlivější odrůdou je Ryzlink vlašský. Pří silnějším výskytu je zapotřebí odebrat půdní vzorky a podle výsledků rozboru přihnojit hořečnatým hnojivem. Při slabším výskytu může být dostačující povápnění půdy, které upraví půdní reakci, a umožní lepší příjem hořčíku.

Mg-deficientní mezižilková chloróza listů révy
Mg-deficientní mezižilková chloróza listů révy

Lokálně byly zaznamenány silnější výskyty K-deficientního hnědnutí a okrajové nekrózy listů révy. Porucha se projevuje především v období zrání, kdy je draslík transportován z listů do hroznů hnědnutím a zasýcháním okrajů starších listů. Hlavní žilky zůstávají často zelené. Silněji bývají poškozeny listy vystavené intenzivnímu oslunění. Porucha je způsobena nedostatkem draslíku, který může souviset s nízkou zásobou v půdě nebo zhoršeným příjmem za sucha. Příznaky se vyskytovaly především u citlivých odrůd (Müller Thurgau, Pálava). Na lokalitách, kde byl zaznamenán opakovaný nebo silnější výskyt je zapotřebí provést agrochemický rozbor půdy a v případě nedostatku draslíku provést hloubkové přihnojení porostu.

K-deficientní hnědnutí a okrajová nekróza listů révy
K-deficientní hnědnutí a okrajová nekróza listů révy

Na více lokalitách byly silnější výskyty abiotického vadnutí hroznů révy, které se projevují především u odrůdy Zweigeltrebe. V období dozrávání se zastaví vyzrávání hroznů, bobule zavadají a scvrkávají se. Abiotické vadnutí hroznů révy je komplexní porucha vyvolaná nedostatky ve výživě a stresovými situacemi. Za rozhodující jsou považovány nedostatek draslíku a nevhodný poměr K:Mg. Aktuálně je možno výskyt poruchy omezit včasnou a opakovanou aplikací draselných hnojiv na list.

Diplokarponová skvrnitost jabloně - hnědé skvrny s nepravidelným okrajem na listech a plodech jabloně (cv. Sirius)

Související články

Ochrana ovocných sadů v březnu

24. 03. 2024 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; BIOCONT LABORATORY spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 252x

Ochrana sadů v zimním období a v předjaří

23. 03. 2024 Ing. Vladan Falta, Ph.D., BIOCONT LABORATORY spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 115x

Ochrana ovocných sadů v červenci a srpnu

17. 07. 2023 Ing. Vladan Falta, Ph.D., BIOCONT LABORATORY spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 909x

Integrovaná ochrana sadů v červnu

08. 06. 2023 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; BIOCONT LABORATORY spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 1085x

Integrovaná ochrana sadů v květnu

17. 05. 2023 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; BIOCONT LABORATORY spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 1317x

Další články v kategorii Sady a vinice

detail