Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2024
15. 01. 2025 Sady a vinice Zobrazeno 357x
Výskyt škodlivých činitelů ovlivňuje především počasí. V důsledku jeho proměnlivosti se mění i výskyt chorob a abiotikóz. Výskyt ovlivňují také lokalita a stav porostu, geneticky daná i aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů infekce.
Přehled počasí
Na úvod stručná charakteristika počasí ve vybraných pěstebních oblastech. Zima byla velmi mírná. Leden byl teplotně průměrný (odchylka od normálu 0,9 °C) a srážkově nadprůměrný (125 % normálu). Únor byl teplotně i srážkově silně nadprůměrný (teplota-odchylka od normálu 6,1 °C, srážky 154 % normálu). Velmi teplá byla 3. dekády měsíce. Vydatné dešťové srážky byly především v Čechách a na střední Moravě (Středočeský kraj 186 % normálu, Ústecký kraj 169 % normálu, Královéhradecký kraj 242 % normálu, Olomoucký kraj 182 % normálu).
Nejméně pršelo na jižní Moravě (Jihomoravský kraj 100 % normálu). Březen byl teplotně silně nadprůměrný (odchylka od normálu 3,8 °C) a srážkově silně podprůměrný (59 % normálu). Nejméně pršelo v Ústeckém kraji (32 % normálu) a ve Středočeském kraji (26 % normálu). Nadnormální dešťové srážky byly jen v Jihomoravském kraji (123 % normálu). Duben byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,5 °C) a srážkově převážně blízký normálu. Nejméně dešťových srážek bylo v Jihomoravském kraji (70 % normálu). Květen byl teplotně nadnormální (odchylka od normálu 1,4 °C) a srážkově nadprůměrný (131 % normálu).
Více pršelo v severních Čechách (Ústecký kraj 160 % normálu) a nejméně ve východních Čechách (Královéhradecký kraj 84 % normálu). Červen byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,4 °C) a srážkově normální (107 % normálu). Méně pršelo opět v Čechách (Středočeský kraj 70 % normálu, Ústecký kraj 85 % normálu) a více na Moravě (Jihomoravský kraj 177 % normálu, Olomoucký kraj 182 % normálu). Červenec byl teplotně nadnormální (odchylka od normálu 1,5 °C) a srážkově podprůměrný (80 % normálu). Více dešťových srážek bylo v českých krajích a méně na Moravě (Jihomoravský kraj 50 % normálu, Olomoucký kraj 57 % normálu). Srpen byl velmi teplý (odchylka od normálu 2,3 °C) a srážkově podprůměrný (86 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly ve východních Čechách (Královéhradecký kraj 127 % normálu) a nejnižší v Jihomoravském kraji (62 % normálu). Září bylo teplotně silně nadprůměrné (odchylka od normálu 2,0 °C) a srážkově na celém území nadnormální. Nejvíce pršelo ve Středočeském kraji (298 % normálu) a v Královéhradeckém kraji (277 % normálu) a nejméně v Ústeckém kraji (154 % normálu). Říjen byl teplý (odchylka od normálu 1,6 °C) a srážkově podprůměrný (73 % normálu).
Loňský rok byl velmi teplý (všechny měsíce byly teplotně nadprůměrné) a srážkově nevyrovnaný. Časté byly lokální deště. Teplý únor a březen uspíšily nástup vegetace ovocných druhů i révy o 3-4 týdny. Během března a dubna poklesly teploty opakovaně pod bod mrazu. Jarní mrazy na mnoha místech poškodily ovocné výsadby i vinice. Variabilita dešťových srážek zapříčinila významné lokální rozdíly ve výskytu houbových chorob, oomycetóz i abiotikóz.
Choroby ovocných dřevin
Jádroviny
V loňském roce byly na většině území významné výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis - obr. 1). O napadení rozhodly především dešťové srážky v 1. týdnu a ve 2. polovině května a na počátku června. K primárním (askosporovým) infekcím dochází za vhodných podmínek pro patogen, od počátku rašení do konce května až poloviny června. Rozhodující infekce zpravidla nastávají od fáze růžové poupě do dvou týdnů po odkvětu. Toto období nastoupilo neobvykle časně a trvalo podle lokalit a odrůd od 2. týdne dubna do poloviny května.
Ve 2. polovině března a v dubnu riziko napadení limitovaly méně vydatné deště a zpočátku i nízké teploty, které prodlužují dobu ovlhčení potřebnou pro infekce. Velmi příznivé podmínky pro infekce nastaly až ve 2. polovině května a v 1. týdnu června, kdy byly na většině území vydatné a opakované dešťové srážky. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k významným primárním, a pokud již byly ve výsadbách výskyty i k sekundárním, infekcím. K dalšímu šíření choroby došlo tam, kde byly vydatnější deště v polovině června. Významné napadení byly zaznamenáno v průběhu června.
V loňském roce bylo zapotřebí chránit porosty proti primárním, a především proti sekundárním infekcím i v 1. polovině června. Škodlivé výskyty byly převážně ve výsadbách, kde nebyla ve 2. polovině května a na počátku června zajištěna dostatečně intenzivní fungicidní ochrana.
Silnější byly také výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). Na počátku vegetace byly u náchylných odrůd zaznamenány mimořádně početné primární výskyty (napadené letorosty, listové růžice a méně často i květní úbory, které vyrůstají z pupenů kolonizovaných patogenem). Primární výskyty představují počáteční zdroj šíření choroby.
K prvním sekundárním infekcím dochází, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, již 1–2 týdny před počátkem kvetení (v loňském roce 3. dekáda března). V tomto období byly převážně nižší teploty méně příznivé pro patogen. V 1. polovině a v závětu dubna i v 1. polovině května trvaly velmi příznivé podmínky a došlo k významnému šíření padlí. Další šíření omezily vydatné a opakované deště ve 2. polovině května a lokálně i v 1. polovině června. Vydatné deště smývají konidie a poškozují konidiofory a mycelium patogenu, čímž omezují zdroje infekce. V červnu a v červenci již patogen osídluje pupeny, kde přetrvává.
Lokálně, především na jižní Moravě, byly velmi časné a mimořádně silné výskyty diplokarponové skvrnitosti jabloně (Diplocarpon coronariae - obr. 2). Výskyty byly především ve výsadbách, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti a ve výsadbách odrůd rezistentních vůči strupovitosti. Patogen napadá starší listy a za příznivých podmínek i plody. Příznaky na listech i plodech jsou velmi variabilní a liší se podle odrůd.
Nejčastějším příznakem na listech jsou různě velké, černé nepravidelné skvrny, které se paprskovitě rozrůstají po žilkách nižšího řádu nebo drobné hnědé až hnědočerné skvrny s členitým okrajem. Silně napadené listy jsou žlutozeleně skvrnité (mramorované), postupně žloutnou a opadávají. Předčasný opad nepříznivě ovlivňuje poslední fáze vývoje a vyzrávání plodů. Za příznivých podmínek pro patogen mohou být u náchylných odrůd napadeny také plody. Na plodech vznikají hnědé až šedohnědé skvrny s nepravidelným „ježatým“ okrajem nebo méně často okrouhlé skvrny s šedým středem a červenofialovým lemem.
K prvním infekcím listů došlo koncem června a v polovině července a první příznaky choroby se projevily koncem července. Další infekce nastaly ve 2. dekádě srpna a ve 2. dekádě září. V srpnu a v září byly napadeny nejen listy, ale i plody. Přetrvávají plodničky anamorfního stadia patogenu-acervuli, v nichž se na konidiforech vyvíjejí konidie. Zdrojem primárních i sekundárních infekcí jsou konidie. Infekce vyžadují delší dobu ovlhčení a vyšší teplotu (optimum 20–25 °C). U náchylných rezistentních odrůd došlo k opadu silně napadených listů již koncem července a k masivnímu opadu ve 2. polovině srpna. V polovině září byly stromy náchylných odrůd téměř odlistěny.
Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Náchylné jsou odrůdy rezistentní ke strupovitosti (ze sledovaných např. Lipno, Sirius a Topaz) a z ostatních především Golden Delicious. Silnější napadení bývá v hustších výsadbách a uvnitř korun stromů. Častější napadení rezistentních odrůd je dáno nejen jejich vnímavostí, ale i tím, že jsou minimálně ošetřovány fungicidy. V současné době není proti diplokarponové skvrnitosti povolen žádný fungicid. Fungicidy používané proti strupovitosti současně tlumí i výskyty diplokarponové skvrnitosti.
Po vydatných deštích ve 3. týdnu srpna, a u pozdních odrůd i v polovině září, byly zaznamenány silné výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena - obr. 3). Patogen na plodech způsobuje různě velké, obvykle okrouhlé šedočerné až černé sazovité skvrny. Při silném napadení vznikají souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a při silném napadení mají horší skladovatelnost. Silně napadeny byly především rezistentní odrůdy, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti. Projev choroby je výrazný zejména na odrůdách se zelenou a žlutou slupkou.
Výsadby rezistentních odrůd, které nejsou ošetřovány proti strupovitosti, je zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami v srpnu a počátku září cíleně ošetřit proti sazovitosti. Současně se sazovitostí se na plodech vyskytovala i mušinovitost jablek.
Jen lokálně byly silnější výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). K napadení došlo především v návaznosti na vydatné dešťové srážky ve 2. týdnu září. Výskyt byl především u časněji zrajících náchylných odrůd jabloně a podzimních odrůd hrušně. Napadeny byly převážně plody poškozené obalečem jablečným nebo dalším hmyzem.
Převážně slabé byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). Rez hrušňová je dvoubytná rez, jejími hlavními hostiteli jsou některé jalovce, především jalovec prostřední (Juniperus media), jalovec chvojka (J. sabina) nebo jalovec čínský (J. chinensis) a mezihostiteli hrušně. Patogen přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců.
Koncem dubna, a především v květnu, vyrůstají na napadených větévkách hnědá sloupcovitá, za vlhka rosolovitá telia, v nichž se diferencují dvoubuněčné teliospory. Za sucha jsou telia nízká, rzivě hnědá a prášivá. Buňky teliospor klíčí a na bazidiích se vyvíjejí bazidiospory, které vzdušné proudy přenášejí na hrušně, kde způsobují infekci. K infekcím dochází především za deštivého a teplejšího počasí v průběhu kvetení a po odkvětu. V tomto období (konec března, 1. polovina dubna) byly jen méně vydatné srážky a zpočátku i nižší teploty méně příznivé pro patogen.
Základem ochrany je izolace hostitelů. K významnému napadení dochází, pokud je vzdálenost mezi hostiteli menší než 150–200 m. Zejména ve smíšených ovocných a okrasných výsadbách je důležité omezovat zdroje infekce (odstraňovat napadené větve jalovců, případně silně napadené jalovce). Napadení omezí, pokud se v období ohrožení porostů použijí proti strupovitosti hrušně fungicidy se současnou nebo vedlejší účinností proti rzivostem (triazoly, strobiruliny).
Velmi silné byly výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri - obr.4). K prvním infekcím došlo v loňském roce velmi časně, již v průběhu 2. poloviny června a na počátku července. Další šíření nastalo za dešťů v 2. dekádě srpna a v září. První výskyty byly zaznamenány ve 2. polovině července a velmi silný výskyt v závěru srpna a v září. U náchylných odrůd (např. Boscova lahvice) došlo lokálně k předčasnému zasýchání a opadu silně napadených listů.
Obr. 2: Diplokarponová skvrnitost jabloně - napadený plod
Obr. 4: Šedá skvrnitost listu hrušně
Peckoviny
Pozdní a převážně slabé byly výskyty kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Přetrvávají blastospory v korunách stromů. Po vyrašení dochází k redistribuci spor na mladé listy a k infekcím. Napadeny mohou být listy do velikosti 1–1,5 cm. Významné infekce nastávají při ovlhčení trvajícím déle než 12,5 hod., pokud se teploty v tomto období pohybují v rozmezí 5–16 °C. Nebezpečí infekcí trvá od fáze zelené špičky listů (BBCH 09) do konce kvetení.
Základní preventivní ošetření se provádí ve fázi nalévání pupenů. Tato fáze nastala v produkčních oblastech velmi časně, již ve 3. dekádě února. Vhodný termín k ošetření se shoduje s obdobím dokvétání pozdně kvetoucích semenáčů nebo kultivarů lísky. Za nepříznivých podmínek pro patogen je možno ošetření oddálit a aplikaci provést až před signalizovanými dešti. Po převážnou část období hlavních infekcí s výjimkou několika dnů na počátku 2. dekády března trvaly méně příznivé podmínky pro patogen (delší periody bez nebo jen s málo vydatnými dešťovými srážkami, v období kvetení vysoké teploty nepříznivé pro patogen).
V loňském roce bylo optimální ošetřit v posledním týdnu února a ošeření opakovat před dešti na počátku 2. dekády března. První ošetření bylo často prováděno předčasně již od počátku února. Časná ošetření zkracují dobu reziduální účinnosti použitého fungicidu. K základnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovaným ošetřením v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. Po odkvětu by neměly být použity za rizikového počasí (vyšší teploty při vysoké vlhkosti vzduchu). Pro pozdní ošetření chybí fungicid, který by nahradil dříve povolené organické fungicidy, především mankozeb.
Lokálně byly silné výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila - obr. 5). Patogen přetrvává v infikovaných pupenech a v lézích na jednoletých větévkách. Vyloučit nelze přetrvání konidií. K infekcím pupenů dochází na podzim při i po opadu listů a za teplých period také v zimním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. K významným infekcím pupenů mohlo dojít za vysokých teplot na počátku a v závěru ledna, a především v průběhu února. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se za deštivého počasí objevuje klejotok. Lokálně, u náchylných odrůd (např. Redhaven), byla napadena a nevyrašila převážná část pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře v acervulích na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů peckovin) a mladé plody (skvrnitost broskví).
Silné byly pozdní výskyty suché skvrnitosti listů peckovin (Stigmina carpophila - obr. 6). Nejčastěji byly napadeny třešně a broskvoně. K významnému napadení došlo především tam, kde byly v srpnu a v září vydatnější dešťové srážky. Suchá skvrnitost se významně podílela na předčasném opadu listů peckovin.
Velmi silné byly výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen silně sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a současně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny části květů. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají.
Kvetení meruněk trvalo v důsledku opakovaných období nízkých teplot dlouho, podle odrůd a lokalit 3–4 týdny, v podstatě celý březen. Ve 2. a především ve 3. dekádě března byly v oblastech produkčního pěstování meruněk převážně příznivé podmínky pro patogen a lokálně došlo k silnému napadení porostů i solitérních stromů. Na mnoha stanovištích zaschla převážná část jednoletých větévek i plodonošů a stromy znovu rašily. Časté bylo i pozdní napadení větévek v období po odkvětu. Vzhledem k době trvání kvetení bylo zapotřebí porosty proti moniliové spále ošetřit v průběhu kvetení 2×. Optimálně na počátku kvetení a ošetření opakovat cca po týdnu.
Velmi variabilní byly výskyty moniliniové spály višně (Monilinia laxa). Slabší napadení bylo v teplejších oblastech, kde byly v době kvetení (převážně 2. týden dubna) méně příznivé podmínky pro patogen (vyšší teploty a jen minimální dešťové srážky). Silnější napadení bylo na lokalitách, kde byly v době kvetení nižší teploty a opakované deště.
Převážně slabé byly výskyty moniliniové hniloby broskví (Monilinia laxa, M. fructigena - obr. 7). O napadení rozhoduje vhodnost podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti plodů a citlivost odrůd. Významněji byly napadeny především odrůdy zrající ve 2. dekádě srpna, kdy se na většině území vyskytovaly vydatné a opakované deště. Další šíření moniliniové hniloby omezilo velmi teplé počasí bez dešťových srážek v průběhu 3. dekády srpna. Pokud jde o podíl obou původců hniloby, převládal výskyt druhu M. laxa.
V návaznosti na vydatné dešťové srážky ve 3. týdnu srpna byly zaznamenány také silnější výskyty moniliniové hniloby slivoní (M. fructigena - obr. 8). Napadeny byly především rané odrůdy zrající v závěru srpna.
Silnější byly pozdní výskyty skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapii). Patogen přetrvává v pletivu napadených listů, kde se vyvíjejí plodnice teleomorfního stadia-apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie. Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. První výskyty byly zaznamenány již v závěru června. K významnému napadení došlo tam, kde byly vydatnější dešťové srážky během srpna a září. Předčasný opad listů nastal až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.
Velmi silné byly výskyty rzivosti slivoně (Transchelia discolor - obr. 9). Původcem je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především urediospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Na líci napadených listů jsou zpočátku zlatožluté, později žlutohnědé, drobné hranaté skvrny a na rubu listů hnědé kupky letních výtrusů uredia a černohnědé kupky zimních výtrusů telia. K významnému napadení došlo především tam, kde byly v srpnu a ve 2. týdnu září vydatnější deště. Rzivost slivoně byla spolu se suchou skvrnitostí příčinou předčasného opadu listů slivoní.
Obr. 5: Odumírání pupenů broskvoně
Obr. 6: Suchá skvrnitost listů broskvoně
Obr. 7: Moniliniová hniloba broskví - současné napadení Monilina fructigena a M. laxa
Obr. 8: Moniliniová hniloba slivoní
Abiotikózy ovocných dřevin
Na náchylných odrůdách byly lokálně zaznamenány silnější výskyty Ca - deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké, zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického tmavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt ovlivňuje průběh počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K:Ca a Mg:Ca. Výskyt redukuje optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Výskyt je možno omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy s obsahem vápníku.
Tam, kde teploty během 4. týdne dubna klesly pod bod mrazu se vyskytovala mrazová pásová rzivost slupky jablek. Poškození se projevilo v závislosti na vývojové fázi, kdy došlo k poškození dvěma typy příznaků. U raně kvetoucích odrůd (např. Rubín) se rzivost projevila v širokém pásu okolo plodu a u později kvetoucích odrůd širokým podélným pásem. U tohoto typu poškození došlo často k výrazným deformacím i praskání plodů. Při poškození kutikuly mrazem dochází v podpokožkové vrstvě k aktivaci felogenu (korkové kambium) a tvoří se korek. Korkové buňky se tlačí na povrh, kutikula se odlupuje a korek se v poškozené části stává ochranným pletivem.
Choroby révy
Výskyt plísně révy (Plasmopara viticola - obr. 10) byl relativně pozdní a na většině lokalit slabý. Teplotní suma (SET8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost přetrvávajících oospor patogenu byla splněna mimořádně časně, již v závěru 2. a na počátku 3. týdne dubna. Obvyklý termín zralosti oospor je v 1. nebo ve 2. týdnu května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod., průměrná denní teplota minimálně 10 °C a minimální denní teplota 8 °C) dojít k primárním infekcím. Přesto, že v květnu byly splněny podmínky primární infekce opakovaně, k napadení porostů nedošlo. Příčinou byly relativně nízké noční teploty a charakter dešťových srážek.
K významným primárním infekcím došlo lokálně až v 1. týdnu června. První výskyty choroby byly na listech zaznamenány ve 2. týdnu června. Další šíření bylo velmi rozdílné podle průběhu dešťových srážek. Významné pozdní šíření choroby na listech nastalo po vydatných deštích ve 3. týdnu srpna a lokálně i po deštích ve 2. týdnu září. V tomto období byly napadeny především listy na vrcholech letorostů a zálistků. V loňském roce bylo optimální zahájit ošetřování ve 3. nebo 4. týdnu května a ošetřit 2× před počátkem kvetení. Ve fázi po odkvětu a později bylo zapotřebí intenzitu ochrany přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly výskyty, a v polovině srpna nastaly vydatné deště, bylo účelné provést pozdní ošetření k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků. K pozdnímu ošetření jsou vhodné především měďnaté fungicidy, která velmi dobře chrání starší listy.
Lokálně u náchylných odrůd byly silné výskyty (Erysiphe necator - obr. 11). O šíření padlí rozhoduje především teplota, důležitá je i vzdušná vlhkost. K významnému šíření padlí dochází, pokud je minimálně 3 dny za sebou teplota alespoň 6 hod. v rozmezí 21–30 °C. Příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí nastaly ve 4. týdnu května a v 1. týdnu června (začátek kvetení). Déle trvající příznivé podmínky pro patogen byly po odkvětu révy (15. 6.–27.6.) a v 1. a ve 4. týdnu července. V loňském roce se opět setkaly vhodné podmínky pro patogen s obdobím vysoké vnímavosti mladých hroznů k infekci (konec kvetení–bobule velikosti broku). V červenci šíření choroby omezovaly periody vysokých teplot (nad 30 °C) a nízká vzdušná vlhkost.
První výskyty choroby převážně na listech byly zjištěny v době kvetení révy. K významnému šíření na hroznech došlo v 1. dekádě července. Rizikové porosty (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) se poprvé ošetřují, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, ve fázi 5.–6. listu, kdy dochází k prvním sekundárním infekcím. V tomto období (2. dekáda května) byly méně příznivé podmínky pro patogen.
V loňském roce bylo zapotřebí zahájit ošetření rizikových porostů (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) na počátku 3. dekády května a ošetřit 2× před květem. Ošetření ostatních porostů postačilo zahájit až krátce před květem, kdy nastupuje fáze vysoké vnímavosti k napadení. Pokud nebyla zajištěna v červnu a v 1. dekádě července dostatečně intenzivní ochrana došlo i k významnému napadení porostů náchylných odrůd (Chardonnay, Frankovka a Modrý Portugal). Od počátku srpna postupně (podle odrůd a lokalit) nastupovala fáze zrání, kdy končí vnímavost hroznů k napadení. Později se padlí šířilo na listech a letorostech.
Silnější výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea - obr. 12) byly zaznamenány jen lokálně u náchylných odrůd. Přetrvává mycelium patogenu v pletivu osídlených rostlinných částí a sklerocia. Ve vinicích jsou zdroje infekce přítomny trvale. K infekcím dochází především při ovlhčení, mohou však nastat i za vysoké vzdušné vlhkosti.
Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání, ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu (2. týden června) byly lokálně vydatné deště, které vytvořily vhodné podmínky pro osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na zbytcích květenství uvnitř hroznů přetrvat až do počátku zrání, kdy nastupuje zvýšená vnímavosti k napadení. Obdobná situace byla lokálně i ve fázi zapojování hroznů (1. pol. července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit především porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské a Svatovavřinecké). K ošetření se nejčastěji používají přípravky proti plísni révy nebo padlí révy (folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.) se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu. Za základní je považováno ošetření ve fázi počátku zrání, kdy nastává období vysoké citlivosti hroznů k napadení.
V loňském roce tato fáze nastupovala postupně podle odrůd a lokalit od konce července. V tomto období bylo zapotřebí ošetřit porosty náchylných raných odrůd a ošetření cca po 10–14 dnech opakovat. Ostatní ohrožené porosty měly být ošetřeny nejpozději před dešti ve 3. týdnu srpna. Pokud nebyly ošetřeny došlo lokálně i k významnému napadení porostů náchylných odrůd. V 1. týdnu září byly nepříznivé podmínky pro patogen (absence dešťových srážek, vysoké teploty). Ke změně došlo ve 2. týdnu září, kdy byly vydatné dešťové srážky. V tomto období již byla sklizena podstatná část porostů, další významná část porostů byla sklizena po těchto deštích. Další šíření choroby omezilo teplé počasí s minimálními dešťovými srážkami v průběhu října.
Lokálně především na Břeclavsku byl silný výskyt černé hniloby révy. Původcem je vřeckovýtrusá houba Guagnardia bidwellii. Výskyt obdobného rozsahu nebyl doposud ve vinařské oblasti Morava zaznamenán. Patogen napadá listy, úponky, letorosty, a především nezralé hrozny. Napadené bobule se zbarvují hnědě, postupně černají a mumifikují. Na napadených bobulích se vyvíjejí černé, plodničky anamorfního stadia patogenu-pyknidy, v nichž se diferencují konidie. Zpravidla je napadena jen část bobulí, na hroznu se vyskytují napadené i zdravé bobule. K významnému napadení dochází především v období od fáze bobule velikosti hrachu do fáze zapojování hroznů. Bobule mohou být napadeny až do počátku zrání (do 5 % cukernatosti). Výskyt byl především na bílých odrůdách Chardonnay, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau a na modrých odrůdách Frankovka a Svatovavřinecké. Přetrvávají plodnice teleomorfního stadia - apothecia i anamorfního stadia - pyknidy v pletivu napadených listů a bobulí nebo v půdě. Zdrojem primárních infekcí jsou konidie i askospory, zdrojem sekundárního šíření konidie. Proti černé hnilobě révy jsou účinné folpan, dithianon a srobiruliny. Měďnaté fungicidy jsou nedostatečně účinné.
Převážně slabší byly výskyty octové hniloby. Na vzniku octové hniloby se podílejí octové bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Kloeckera, Pichia a dalších. Předpokladem výskytu octové hniloby je poranění a obsah cukru v bobulích. Bakterie a kvasinky osídlují poškozené bobule (octomilky, vosy, včely aj.) a způsobují jejich hnilobu. Kvasinky štěpí cukry na etanol, který octové bakterie přeměňují na kyselinu octovou. Octová vůně je typická pro bílou hnilobu. Výskyt octové hniloby významně ovlivňují octomilky především octomilka japonská, která při kladení poškozuje bobule a dospělci šíří původce ve vinicích. Základem ochrany proti octové hnilobě jsou opatření, která zabrání poškození hroznů. Významná je regulace výskytu octomilek, především octomilky japonské. Proti ní jsou povoleny inekticidy cyantraniliprol (Affirm, Exirel) a spinosad (SpinTor). Výskyt octomilek významně omezují i prostředky na bázi kaolinu. U nás je dostupný Grape Guard, který je především antistresorem a současně omezuje výskyt octomilek. Antibotrytidové fungicidy jsou proti octové hnilobě neúčinné.
Časné a velmi silné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca - obr. 13). Chorobu způsobuje více druhů vřeckovýtrusých, stopkovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva. Typickým projevem choroby je žloutnutí (bílé odrůdy) nebo červenání (modré odrůdy) a nekróza mezižilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Napadené keře chřadnou a obvykle v teplých letních periodách hynou. Časný a velmi silný výskyt choroby souvisel s průběhem počasí. Deště v první polovině vegetace révy vytvořily příznivé podmínky pro kolonizaci a poškození vodivých svazků patogeny a následné velmi teplé počasí s nedostatkem dešťových srážek způsobilo hynutí keřů. Častý byl i výskyt náhlého vadnutí a odumření keřů bez typických příznaků na listech (akutní forma choroby). Velmi náchylné jsou především odrůdy Sauvignon, Cabernet Sauvignon, Pálava a Tramín červený, nejodolnější je odrůda Merlot.
K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při nízkých teplotách. V loňském roce mohly nastat nové infekce za teplého počasí v lednu i v únoru. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy.
Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, ošetřovat řezné rány, odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo a starší dřevo vynést z vinice a spálit.
Pozdější a slabší byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy (stolbur - obr. 14) (Candidatus Phytoplasma solani). Ve Vinařské oblasti Morava je choroba významným problémem, ve Vinařské oblasti Čechy jsou výskyty ojedinělé. Listy napadených keřů bílých odrůd žloutnou, listy modrých odrůd červenají. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Častý je parciální projev choroby. Z bílých odrůd je velmi náchylná odrůda Chardonnay, náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau. Z modrých odrůd pak Zweigeltrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i u dalších odrůd včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Nejméně často je napadena odrůda Merlot. Hlavními duálními hostiteli (hostiteli patogenu i vektoru) jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá. V našich vinicích se vyskytuje především genotyp tuf b vázaný na svlačec. Napadené keře je možno vyklučit a provést podsadbu (především v mladých vinicích) nebo hluboce zmladit, případně spoléhat na spontánní zotavení keřů. Tato opatření redukují výskyt, ale neomezí šíření choroby. Ochranu je třeba zaměřit na snížení infekčního tlaku choroby, především na likvidaci duálních hostitelů. V našich vinicích především svlačce rolního a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.
V roce 2021 byl poprvé ve Vinařské oblasti Morava zjištěn výskyt fytoplazmového zlatého žloutnutí révy (Grapevine flavescence dorée phytopasma, navržený název patogenu Candidatus Phytoplasma vitis). Patogen je karanténní škodlivý organizmus. Choroba má shodné příznaky s fytoplazmovým žloutnutím a červenáním listů révy (stolbur). Podle příznaků nelze choroby rozlišit. Rozlišení je možné pouze laboratorními diagnostickými technikami.
Hlavním vektorem patogenu je křísek révový. Křísek révový žije a škodí na révě, tím je dáno nebezpečí rychlého šíření choroby ve vinicích. V roce 2021 byl patogen zjištěn na 3 lokalitách. V následujících létech probíhal intenzivní průzkum výskytu. K předpokládanému rychlému šíření choroby ve vinicích nedošlo. Výskyty byly zjištěny především na alternativním hostiteli plaménku plotním. V roce 2024 proběhl cílený průzkum výskytu patogenu na plaménku v Čechách. Výsledky překvapivě prokázaly plošné rozšíření patogenu na plaménku, i mimo vinohradnickou oblast. Plamének je na našem území častým hostitelem a představuje významný rezervoár patogenu. Na plaménku se vyskytuje genotyp patogenu M1, který nepřenáší křísek révový. To vysvětluje, proč k dalšímu šíření choroby ve vinicích (z révy na révu) nedochází. Chorobu z plaménků na révu náhodně přenáší některý z alternativních vektorů, především čelnatka řebříčková.
Obr. 10: Plíseň révy - pozdní napadení vrcholu letorostu
Obr. 11: Padlí révy – primárně napadený letorost včetně květenství
Obr. 12: Šedá hniloba hroznů révy
Obr. 13: Chřadnutí a odumírání révy (Esca) - tygrovitost listů
Obr. 14: Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy (stolbur)
Abiotikózy révy
Na více lokalitách byly mimořádně silné výskyty abiotického vadnutí hroznů révy (obr. 15), které se vyskytuje především u odrůdy Zweigeltrebe. V období dozrávání se zastaví vyzrávání hroznů, bobule zavadají a scvrkávají se. Abiotické vadnutí hroznů révy je komplexní porucha vyvolaná nedostatky ve výživě a stresovými situacemi. Za rozhodující jsou považovány nedostatek draslíku a nevhodný poměr K:Mg. Postižené hrozny je třeba při sklizní nebo před kombajnovou sklizní odstranit. Na lokalitách s pravidelným výskytem je možno poruchu omezit včasnou a opakovanou aplikací draselných listových hnojiv.
V období dozrávání se na mnoha lokalitách projevil na hroznech sluneční úžeh révy (obr. 16). Sluneční úžeh způsobuje intenzivní tepelné infračervené záření (vysoké teploty). K poškození došlo především za vysokých teplot a intenzivního slunečního svitu v závěru srpna a na počátku září. Poškozeny byly hrozny na jižní a jihozápadní straně keřů vystavené intenzivnímu odpolednímu oslunění. U poškozených částí hroznů se zastaví dozrávání, bobule vadnou a postupně scvrkávají. Častější výskyt byl u modrých odrůd, u nichž dochází k výraznějšímu přehřátí. Nebezpečí poškození zvyšuje odlistění hroznů před příchodem nebo za rizikového počasí.
Další články v kategorii Sady a vinice