Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2025

03. 03. 2026 Ing. Petr Ackermann, CSc.; Ekovín Brno, o.s. Sady a vinice Zobrazeno 402x

Výskyt chorob i abiotikóz ovlivňuje především počasí. Významný vliv má také lokalita a stav porostu, geneticky daná i aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a množství zdrojů infekce.

Přehled počasí

Na úvod stručná charakteristika počasí v loňském roce. Zima byla mírná. Leden byl velmi teplý (odchylka od normálu 1,8 °C) a srážkově podprůměrný (73 % normálu). Velmi teplá byla 3. dekáda měsíce. Únor byl teplotně mírně nadprůměrný (odchylka od normálu 0,5 °C) a srážkově na celém území silně podnormální (30 % normálu). Méně dešťových srážek bylo ve východních Čechách a na Moravě (Olomoucký kraj 15 % normálu, Královéhradecký kraj 20 % normálu, Jihomoravský kraj 28 % normálu). Březen byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,9 °C) a srážkově podprůměrný (72 % normálu). Nejméně pršelo v Královéhradeckém (49 % normálu) a nejvíce v Jihomoravském kraji (117 % normálu). Duben byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,8 °C) a srážkově podnormální (79 % normálu). Více pršelo ve Středočeském kraji (106 % normálu) a v Královéhradeckém kraji (100 % normálu) a méně v Jihomoravském kraji (76 % normálu) a v Olomouckém kraji (67 % normálu). Květen byl teplotně silně podnormální (odchylka od normálu -1,9 °C) a srážkově podprůměrný (76 % normálu). Nejméně pršelo v Jihomoravském kraji (49 % normálu). Červen byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,6 °C) a srážkově podnormální (76 % normálu). Méně pršelo ve Středočeském kraji (69 % normálu) a v Olomouckém kraji (62 % normálu). Červenec byl teplotně mírně podnormální (odchylka od normálu -0,4 °C) a srážkově mírně nadprůměrný (107 % normálu). Více dešťových srážek bylo na Moravě (Jihomoravský kraj 138 % normálu, Olomoucký kraj 123 % normálu). Srpen byl teplotně blízký normálu (odchylka od normálu -0,2 °C) a srážkově silně podprůměrný (62 % normálu). Nejméně dešťových srážek bylo v Olomouckém kraji (53 % normálu) a v Jihomoravském kraji (61 % normálu). Září bylo teplotně mírně nadprůměrné (odchylka od normálu 0,9 °C) a srážkově na převážné části území silně nadprůměrné (148 % normálu). Nejvíce pršelo ve Středočeském kraji (183 % normálu) a v Jihomoravském kraji (159 % normálu), nejméně v Ústeckém kraji (90 % normálu).

Loňský rok byl opět teplý a srážkově převážně podprůměrný. Teplotně podnormální byl pouze jediný měsíc - květen. Srážkově byl na převážné části území nadprůměrný červenec a na celém území bylo silně nadprůměrné září. Časté byly lokální dešťové srážky. Variabilita dešťových srážek byla příčinou významných lokálních rozdílů ve výskytu houbových chorob, oomycetóz i abionóz.

Choroby ovocných dřevin

Jádroviny

Velmi rozdílné byly výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). K primárním (askosporovým) infekcím dochází za vhodných podmínek pro patogen, od počátku rašení do konce května–poloviny června. Rozhodující infekce zpravidla nastávají od fáze růžové poupě do dvou týdnů po odkvětu. Toto období trvalo podle lokalit a odrůd od 3. týdne dubna do poloviny května. V období, kdy nejčastěji dochází k 1. primárním infekcím (1. polovina dubna) byly jen málo vydatné dešťové srážky, které nezajistily potřebnou dobu ovlhčení. K primárním infekcím došlo až ve 3. a 4. týdnu dubna a ve 2. polovině května. Velmi příznivé podmínky pro infekce nastaly v 1. dekádě června, kdy byly na většině území vydatné a opakované dešťové srážky. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k významným primárním, a tam kde byly výskyty i k sekundárním infekcím. V loňském roce bylo zapotřebí chránit porosty proti primárním, a především proti sekundárním infekcím i v 1. polovině června. Významné napadení bylo zaznamenáno především tam, kde nebyla na počátku června zajištěna dostatečně intenzivní fungicidní ochrana.

Silnější byly opět výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha - obr. 1). Na počátku vegetace byly u náchylných odrůd početné primární výskyty (napadené letorosty, listové růžice a méně často i květní úbory, které vyrůstají z pupenů kolonizovaných patogenem). Primární výskyty představují počáteční zdroj šíření choroby. K sekundárním infekcím dochází, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, již 1–2 týdny před počátkem kvetení (v loňském roce 2. dekáda dubna). V tomto období byly převážně vyšší teploty a méně vydatné deště, což vytvořilo příznivé podmínky pro šíření choroby. Ve 3. dekádě dubna i na počátku května pokračovaly příznivé podmínky pro patogen a docházelo k dalšímu šíření choroby. Šíření omezily vydatné a opakované deště v 1. polovině června. Deště smývají konidie a poškozují konidiofory i mycelium patogenu, čímž omezují zdroje infekce. V červnu a v červenci již patogen osídluje pupeny, kde přetrvává.

Obr. 1: Padlí jabloně - primární napadení

Lokálně byly velmi časné a mimořádně silné výskyty diplokarponové skvrnitosti jabloně (Diplocarpon coronariae - obr. 2). Výskyty byly především ve výsadbách, které nebyly intenzivně ošetřovány proti strupovitosti a ve výsadbách odrůd rezistentních strupovitosti. Patogen napadá starší listy a za příznivých podmínek i plody. Příznaky na listech i plodech jsou velmi variabilní a liší se podle odrůd. Nejčastějším příznakem na listech jsou různě velké černé nepravidelné skvrny, které se paprskovitě rozrůstají po žilkách nižšího řádu nebo drobné hnědé–hnědočerné skvrny s členitým okrajem. Silně napadené listy jsou žlutozeleně skvrnité (mramorované), postupně žloutnou a opadávají. Předčasný opad nepříznivě ovlivňuje poslední fáze vývoje a vyzrávání plodů. Za příznivých podmínek pro patogen mohou být u náchylných odrůd napadeny také plody. Na plodech vznikají hnědé nebo šedohnědé skvrny s nepravidelným „ježatým“ okrajem nebo méně často okrouhlé skvrny s šedým středem a červenofialovým lemem. K prvním infekcím listů došlo již v průběhu června a k významným infekcím během opakovaných dešťů v červenci. První příznaky choroby na listech se projevily již v červenci. Další infekce nastaly v závěru srpna a za vydatných dešťů ve 2. dekádě září. V srpnu a v září byly napadeny i plody. Přetrvávají plodničky anamorfního stadia patogenu - acervuli, v nichž se na konidioforech vyvíjejí konidie. Zdrojem primárních i sekundárních infekcí jsou konidie. K infekci je zapotřebí delší doba ovlhčení a vyšší teplota (optimum 20–25 °C). U náchylných odrůd docházelo k opadu napadených listů již v závěru července a k významnému opadu v 1. polovině srpna. Na počátku září byly stromy náchylných odrůd téměř odlistěny. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Náchylné jsou odrůdy rezistentní ke strupovitosti (ze sledovaných odrůd např. Lipno, Sirius a Topaz) a z ostatních odrůd především Golden Delicious. Silnější napadení bývá v hustších výsadbách a uvnitř korun stromů. Častější napadení rezistentních odrůd je dáno nejen jejich vnímavostí, ale i tím, že jsou minimálně ošetřovány fungicidy. V současné době není proti diplokarponové skvrnitosti povolen žádný fungicid. Její výskyty ale tlumí fungicidy používané proti strupovitosti.

Obr. 2: Diplokarponová skvrnitost jabloně

Po opakovaných deštích v závěru srpna a vydatných deštích ve 2. dekádě září byly opět pozorovány silné výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena - obr. 3). Patogen na plodech způsobuje různě velké okrouhlé nebo nepravidelné šedočerné–černé sazovité skvrny. Za velmi příznivých podmínek pro patogen vytváří souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a při silném napadení mají horší skladovatelnost. Silněji byly napadeny rezistentní odrůdy, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti. Projev choroby byl výrazný především na odrůdách se zelenou a žlutou slupkou. Výsadby rezistentních odrůd, které nejsou ošetřovány proti strupovitosti bude zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami v srpnu a na počátku září cíleně ošetřit proti sazovitosti. Současně se sazovitostí se na plodech vyskytovala i mušinovitost jablek (Schizothirium pomi).

Obr. 3: Sazovitost jablek, současné napadení diplokarponovou skvrnitostí

Lokálně, především u náchylných odrůd, byly zaznamenány silnější výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). K napadení došlo převážně až po deštích v závěru srpna a ve 2. dekádě září. Výskyt byl častější u náchylných podzimních odrůd jabloně a hrušně. Napadeny byly především plody poškozené obalečem jablečným nebo dalším hmyzem.

Převážně slabší byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). Rez hrušňová je dvoubytná rez, jejími hlavními hostiteli jsou některé jalovce, především jalovec prostřední (Juniperus media), jalovec chvojka (J. sabina) nebo jalovec čínský (J. chinensis) a mezihostiteli hrušně. Patogen přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců. Koncem dubna, a především v květnu, vyrůstají na napadených větévkách hnědá sloupcovitá za vlhka rosolovitá telia, v nichž se diferencují dvoubuněčné teliospory. Za sucha jsou telia nízká, rzivě hnědá a prášivá. Buňky teliospor klíčí, na bazidiích se vyvíjejí bazidiospory, které vzdušné proudy přenášejí na hrušně, kde způsobují infekce. K infekcím dochází především za deštivého a teplejšího počasí v průběhu kvetení a krátce po odkvětu. Silnější výskyty byly jen tam, kde nastaly ve 3. a 4. týdnu dubna opakované dešťové srážky. Základem ochrany je izolace hostitelů. K významnému napadení dochází, pokud je vzdálenost mezi hostiteli menší než 150–200 m. Zejména ve smíšených ovocných a okrasných výsadbách je důležité omezovat zdroje infekce (odstraňovat napadené větve jalovců, případně silně napadené jalovce). Napadení sníží, pokud se v období ohrožení porostů použijí proti strupovitosti hrušně fungicidy se současnou nebo vedlejší účinností proti rzivostem (triazoly, strobiluriny).

Velmi silné byly opět výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri - obr. 4). K prvním infekcím došlo v loňském roce časně, již v průběhu 1. poloviny června, a především za deštivých period v červenci. Šíření pokračovalo i za dešťů v průběhu srpna a v září. První výskyty byly zaznamenány ve 2. polovině července a velmi silné výskyty v závěru srpna a v září.

Obr. 4: Šedá skvrnitost hrušně

Peckoviny

Převážně slabší byly výskyty kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Přetrvávají blastospory v korunách stromů. Po vyrašení dochází k redistribuci spor na mladé listy a k infekcím. Napadeny mohou být listy do velikosti 1–1,5 cm. Významné infekce nastávají při ovlhčení trvajícím déle než 12,5 hod., pokud se teploty v tomto období pohybují v rozmezí 5–16 °C. Nebezpečí infekce trvá od fáze zelené špičky listů (BBCH 09) do konce kvetení. Základní preventivní ošetření se provádí ve fázi nalévání pupenů. Tato fáze nastala v produkčních oblastech v 1. týdnu března. Vhodný termín pro ošetření se shoduje s obdobím dokvétání pozdně kvetoucích semenáčů nebo kultivarů lísky. Za nepříznivých podmínek pro patogen je možno ošetření oddálit a ošetřit až před předpověděným deštěm. Po převážnou část období hlavních infekcí trvaly méně příznivé podmínky pro patogen (delší periody bez nebo jen s málo vydatnými dešťovými srážkami). V loňském roce bylo optimální ošetřit na počátku března (před dešti ve 2. týdnu března) a ošetření opakovat na počátku kvetení. První ošetření je často prováděno předčasně. Časná ošetření zkracují dobu reziduální účinnosti použitého fungicidu. K základnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou vhodné měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovaným ošetřením v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. Po vyrašení by neměly být použity za rizikového počasí (vyšší teploty při vysoké vlhkosti vzduchu).

Lokálně byly silnější výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). Patogen přetrvává v infikovaných pupenech a v lézích na jednoletých větévkách. Vyloučit nelze přetrvání konidií. K infekcím pupenů dochází na podzim při i po opadu listů a také během teplých period v zimním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. K významným infekcím pupenů mohlo dojít během teplých period v lednu a v únoru. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se za deštivého počasí objevuje klejotok. Konidie, které se vyvíjejí na jaře v acervulích na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů peckovin) a mladé plody (skvrnitost broskví).

Silnější byly pozdní výskyty suché skvrnitosti listů peckovin (Stigmina carpophila). Nejčastěji byly napadeny třešně a slivoně. K významnému pozdnímu napadení došlo tam, kde byly v závěru srpna a ve 2. týdnu září vydatné dešťové srážky. Suchá skvrnitost se podílela na předčasném opadu listů peckovin.

Silné byly opět výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa - obr. 5). K napadení dochází, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Limitující je pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen silně sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a současně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny části květů. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. Kvetení meruněk započalo ve 3. týdnu března a trvalo až do konce 1. týdne dubna. V období kvetení byly chladné periody, které s ojedinělými dešti vytvořily vhodné podmínky pro patogen a infekce. Na mnoha stanovištích zavadla a zaschla převážná část jednoletých větévek i plodonošů a stromy znovu rašily. Velmi časté bylo pozdní napadení větévek, k němuž docházelo až do června. Příčinou byly nejen vhodné podmínky pro patogen, ale i stále narůstající zamoření výsadeb. Vzhledem k průběhu kvetení a době trvání infekcí bylo zapotřebí porosty proti moniliové spále ošetřit 2×. Optimálně na počátku kvetení a ošetření opakovat cca po týdnu.

Obr. 5: Moniliniová spála meruňky - pozdní napadení letorostů a větévek

Převážně slabší byly výskyty moniliniové spály višně (Monilinia laxa). Menší napadení bylo v teplejších oblastech, kde byly v době kvetení méně příznivé podmínky pro patogen (vyšší teploty a jen minimální dešťové srážky). Silnější napadení bylo jen tam, kde byly v době kvetení opakované dešťové srážky.

Lokálně byly silnější výskyty moniliniové hniloby meruněk a broskví (Monilinia laxa, M. fructigena -  obr. 6). O napadení rozhoduje vhodnost podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti plodů a citlivost odrůdy. Významnější napadení bylo na lokalitách, kde v době dozrávání byly vydatnější, a především opakované deště. Pokud jde o podíl obou původců hniloby, převládala u meruněk i broskví M. laxa. V návaznosti na opakované dešťové srážky v závěru srpna a u pozdních odrůd i ve 2. týdnu září byly lokálně zaznamenány také silnější výskyty moniliniové hniloby slivoní (M. fructigena).

Obr. 6: Moniliniová hniloba meruněk

Převážně slabší byl výskyt skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapi). Patogen přetrvává v pletivu napadených listů, kde se vyvíjejí plodnice teleomorfního stadia apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie. Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. Primární infekce nastaly již na počátku června, kdy byly vydatné a opakované deště. První výskyty choroby byly zaznamenány v závěru června a počátkem července. K dalšímu šíření došlo v závěru srpna a v 1. polovině září. Předčasný opad listů byl zaznamenán jen u náchylných odrůd višně.

Lokálně byly silné výskyty rzivosti slivoně (Transchelia discolor). Původce je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek, na kterých dvoubytná rez přetrvává. V našich podmínkách přetrvávají především urediospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Na líci napadených listu jsou zpočátku zlatožluté, později žlutohnědé drobné hranaté skvrny a na rubu listů hnědé kupky letních výtrusů uredia a černohnědé kupky zimních výtrusů telia. K významnému napadení došlo především tam, kde byly v závěru srpna a ve 2. týdnu září vydatné dešťové srážky. Rzivost slivoně byla spolu se suchou skvrnitostí příčinou předčasného opadu listů slivoní.

Obr. 7: Kadeřavost broskvoně

Obr. 8: Suchá skvrnitost listů třešně

Obr. 9: Rzivost slivoně

Abionózy ovocných dřevin

Slabší byly výskyty Ca - deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké, zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky tmavě zbarvené, hořce chutnající dužniny. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt ovlivňuje průběh počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K:Ca a Mg:Ca. Výskyt redukuje optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Výskyt je možno omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy s obsahem vápníku.

U meruněk a slivoní byly pozorovány na mnoha lokalitách silné výskyty horkostního hnědnutí vnitřní dužniny plodů (obr. 10). Pletiva v okolí pecky se zbarvují u meruněk hnědě a u slivoní hnědočerveně. Poškozená pletiva postupně měknou a mají nepříjemnou konzistenci a chuť. Příčinou vzniku poruchy byly extrémně vysoké teploty v období dozrávání plodů, u meruněk v průběhu července a u slivoní ve 2. týdnu srpna. Vysoké teploty zvyšují intenzitu dýchání, za přímou příčinu vzniku poruchy je považován nedostatek kyslíku.

Obr. 10: Horkostní hnědnutí vnitřní dužniny meruněk

Choroby révy

Výskyt plísně révy (Plasmopara viticola - obr. 11) byl pozdní a na většině lokalit slabý. Teplotní suma (SET_8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost přetrvávajících oospor patogenu byla splněna již v závěru dubna a na počátku května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod, průměrná denní teplota minimálně 10 °C a minimální denní teplota 8 °C) dojít k primárním infekcím. Podmínky pro ně byly poprvé splněny koncem května. K prvním primárním infekcím došlo lokálně až v 1. týdnu června a první výskyty choroby na listech byly zaznamenány ve 3. týdnu června. Další šíření bylo velmi rozdílné podle průběhu dešťových srážek. K významnému pozdnímu šíření choroby na listech došlo po opakovaných deštích v závěru srpna a pokračovalo po deštích ve 2. týdnu září. Napadeny byly především listy na vrcholech letorostů a zálistků. V loňském roce postačilo na většině lokalit zahájit ošetřování až před počátkem kvetení a další ošetření provést po odkvětu. Později bylo zapotřebí intenzitu ochrany přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly výskyty a v polovině srpna nastaly vydatné deště, bylo vhodné provést ošetření k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků. K pozdnímu ošetření jsou vhodné především měďnaté fungicidy, která velmi dobře chrání starší listy.

Obr. 11: Plíseň révy - pozdní napadení listu, „rosné infekce“

Převážně slabší byly výskyty padlí révy (Erysiphe necator - obr. 12). O šíření rozhoduje především teplota, důležitá je ale i vzdušná vlhkost. K významnému šíření dochází, pokud je minimálně 3 dny za sebou teplota alespoň 6 hod. v rozmezí 21–30 °C. Déle trvající příznivé teplotní podmínky pro patogen byly koncem května a v 1. týdnu června, bezprostředně před začátkem kvetení a pokračovaly po odkvětu. V období nejvyšší vnímavosti mladých hroznů k infekci (konec kvetení–bobule velikosti broku) byly méně příznivé podmínky pro patogen. V červenci šíření padlí omezovaly periody vysokých teplot (nad 30 °C) a časté vydatné lokální dešťové srážky. Vydatné deště smývají konidie a poškozují mycelium patogenu, tím dočasně omezují zdroje infekce. První výskyty choroby na listech byly zjištěny ve 3. týdnu června, a na hroznech v 1. týdnu července. K významnému šíření na hroznech došlo lokálně až ve 2. dekádě července. Rizikové porosty (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) se poprvé ošetřují, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, ve fázi 5.–6. listu, kdy nastávají první sekundární infekce. V tomto období (2. dekáda května) byly méně příznivé podmínky pro patogen. V loňském roce bylo vhodné zahájit ošetření rizikových porostů ve 4. týdnu května a ošetřit 2× před květem. Ošetření ostatních porostů postačilo zahájit až před květem, kdy nastoupila fáze zvýšené vnímavosti k napadení a nastaly vhodné podmínky pro patogen. Všechny ohrožené porosty bylo zapotřebí ošetřit po odkvětu. V dalším období měla být intenzita ochrany přizpůsobena ohrožení porostů. Významně napadeny byly jen porosty náchylných odrůd tam, kde nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana. Od konce července postupně podle odrůd a lokalit nastupovala fáze zrání, kdy končí vnímavost hroznů k napadení. Později se padlí šířilo na listech a letorostech.

Obr. 12: Padlí révy

Na mnoha lokalitách byly velmi silné výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea - obr. 13). Přetrvává mycelium patogenu v pletivu osídlených rostlinných částí a sklerocia. Ve vinicích jsou zdroje infekce trvale přítomny. K infekcím dochází především při ovlhčení, mohou však nastat i za vysoké vzdušné vlhkosti. Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání, ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání (2. a 3. týden června) byly lokálně vydatné deště, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci a osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na zbytcích květenství přetrvat uvnitř hroznů až do počátku zrání, kdy nastupuje zvýšená vnímavosti k napadení. Obdobná situace byla lokálně i ve fázi zapojování hroznů (1. polovina července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit především porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské a Svatovavřinecké). K ošetření se nejčastěji používají přípravky proti plísni révy nebo padlí révy (úč. l. folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.) se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu. Za základní je považováno ošetření ve fázi počátku zrání, kdy nastává období vysoké citlivosti hroznů k napadení. V loňském roce tato fáze nastupovala postupně podle odrůd a lokalit od konce července. V tomto období měly být ošetřeny porosty náchylných raných odrůd. Opakované ošetření bylo vhodné přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám. Ostatní ohrožené porosty měly být ošetřeny s přihlédnutím k dešťovým srážkám nejpozději před dešti v posledním týdnu srpna. Rozhodující období šíření choroby nastalo ve 2. týdnu a u pozdních odrůd i ve 4. týdnu září, kdy byly vydatné a opakované deště. Pokud nebyly porosty náchylných odrůd ošetřeny, došlo lokálně i k významnému napadení. Ve více případech byly významně napadeny také porosty, které byly standardně ošetřovány. Tato situace potvrdila skutečnost, že za velmi příznivých podmínek pro patogen nemusí být ani intenzivní fungicidní ochrana dostatečně účinná.

Obr. 13: Šedá hniloba hroznů révy

Lokálně byly velmi silné výskyty černé hniloby révy (obr. 14). Obdobné výskyty nebyly doposud zaznamenány. Původcem je vřeckovýtrusá houba Guagnardia bidwellii. Patogen napadá listy (obr. 15), úponky, letorosty, a především nezralé hrozny. Napadené bobule se zbarvují hnědě, postupně černají a mumifikují. Na napadených bobulích se vyvíjejí černé plodničky anamorfního stadia patogenu - pyknidy, v nichž se diferencují konidie. Zpravidla je napadena jen část bobulí, na hroznu se vyskytují napadené i zdravé bobule. K významnému napadení dochází v období od fáze bobule velikosti broku do fáze uzavírání hroznů. Přetrvávají plodnice teleomorfního stadia - apothecia i anamorfního stadia - pyknidy, v pletivu napadených listů a bobulí nebo v půdě. Zdrojem primárních infekcí jsou konidie i askospory, zdrojem sekundárního šíření konidie. V loňském roce byly hrozny napadeny ve dvou obdobích, bobule velikosti broku a bobule velikosti hrachu. Výskyt byl především na bílých odrůdách Chardonnay, Müller Thurgau, Neuburské, Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský a na modrých odrůdách Frankovka a Svatovavřinecké. Proti černé hnilobě se poprvé ošetřuje po odkvětu a ohrožené porosty je třeba chránit do fáze počátku uzavírání hroznů. U nás jsou proti černé hnilobě povoleny fungicidy na bázi triazolů Ambrilia, Belanty, Delan Pro, Dynali a Spirox D. Vedlejší účinnost mají přípravky obsahující folpan a strobiluriny. Měďnaté fungicidy jsou nedostatečně účinné.

Obr. 14: Černá hniloba révy

Obr. 15: Černá hniloba révy - napadený list

Převážně slabší byly výskyty octové hniloby. Octová hniloba je komplexní choroba, na které se podílejí octové bakterie rodu Acidovorax, divoké kvasinky rodů Candida, Hanseniaspora, Kloeckera, Pichia a dalších a octomilky, především octomilka japonská. Předpokladem výskytu octové hniloby je poranění a obsah cukru v bobulích. Bakterie a kvasinky osídlují poškozené bobule a způsobují jejich hnilobu. Kvasinky štěpí cukry a octové bakterie přeměňují vzniklý etanol na kyselinu octovou. Výskyt octové hniloby významně ovlivňují octomilky, především octomilka japonská, která při kladení poškozuje bobule a dospělci šíří původce na další hrozny. Základem ochrany proti octové hnilobě jsou opatření, která zabrání poškození hroznů. Významná je regulace výskytu octomilek, především octomilky japonské. Proti octomilce japonské jsou povoleny účinné látky cyantraniliprol (Affirm, Exirel) a spinosad (SpinTor). Výskyt octomilek významně omezují i prostředky na bázi kaolinu. U nás je dostupný Grape Guard, který je především antistresorem a současně omezuje výskyt octomilek. Antibotrytidové fungicidy jsou proti octové hnilobě neúčinné.

Velmi silné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca - obr. 16). Chorobu způsobuje více druhů vřeckovýtrusých, stopkovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva. Typickým projevem choroby je žloutnutí (bílé odrůdy) nebo červenání (modré odrůdy) a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Napadené keře chřadnou a obvykle v teplých letních periodách hynou. Časný a velmi silný výskyt choroby souvisel s průběhem počasí. Deště na počátku vegetace révy vytvořily příznivé podmínky pro kolonizaci a poškození vodivých pletiv patogeny a následné velmi teplé počasí s nedostatkem dešťových srážek způsobilo hynutí keřů. Častý byl i výskyt náhlého vadnutí a odumření keřů bez typických příznaků na listech (akutní forma choroby). Velmi náchylné jsou např. odrůdy Sauvignon, Cabernet Sauvignon, Pálava a Tramín červený, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při nízkých teplotách. V loňském roce mohly nastat nové infekce za teplého počasí v závěru ledna a v závěru února. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění a ošetřovat řezné rány. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce ve vinici a v okolí vinic, drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Obr. 16: Chřadnutí a odumírání révy - akutní projev choroby

Pozdější a slabší byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy - stolbur (Candidatus Phytoplasma solani - obr. 17). Čepele listů u bílých odrůd žloutnou, u modrých odrůd červenají a často se svinují. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Častý je parciální projev choroby. Z bílých odrůd je nejnáchylnější Chardonnay, náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský nebo Müller Thurgau a z modrých odrůd Zweigeltrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i u dalších odrůd včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Nejméně často je napadena odrůda Merlot. Hlavními duálními hostiteli (hostiteli patogenu i vektoru) jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá. V našich vinicích se vyskytuje především genotyp tuf b vázaný na svlačec. Napadené keře je možno vyklučit a provést podsadbu (především v mladých vinicích) nebo hluboce zmladit, případně spoléhat na spontánní zotavení keřů. Tato opatření redukují výskyt, ale neomezí šíření choroby. Ochranu je třeba zaměřit na snížení infekčního tlaku choroby, především na likvidaci duálních hostitelů, v našich vinicích svlačce rolního a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Obr. 17: Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy

V roce 2021 byl poprvé ve Vinařské oblasti Morava zjištěn výskyt fytoplazmového zlatého žloutnutí révy (Grapevine flavescence dorée phytoplasma). Patogen je karanténní škodlivý organizmus. Choroba má shodné příznaky s fytoplazmovým žloutnutím a červenáním listů révy. Podle příznaků nelze choroby rozlišit. To je možné pouze laboratorními diagnostickými technikami. Hlavním vektorem patogenu je křísek révový. Křísek révový žije a škodí na révě, čímž je dáno nebezpečí rychlého šíření choroby ve vinicích. V období 2021–23 byl patogen zjištěn na révě na 3 lokalitách, v létech 2024 a 2025 nebyl výskyt na révě zjištěn. K předpokládanému rychlému šíření choroby ve vinicích nedošlo. Výskyty byly zjištěny především na sekundárním hostiteli plaménku plotním. V roce 2024 proběhl cílený průzkum výskytu patogenu na plaménku. Výsledky překvapivě prokázaly plošné rozšíření i mimo vinohradnickou oblast. Plamének je na našem území častým hostitelem a představuje významný rezervoár patogenu. Na plaménku se u nás vyskytuje genotyp patogenu M1, a to jeho kmen, který nepřenáší křísek révový. To vysvětluje, proč k dalšímu šíření choroby ve vinicích (z révy na révu) nedochází. Chorobu z plaménků na révu náhodně přenáší několik sekundárních vektorů, především čelnatka řebříčková.

Abionózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku) byly velmi časné a silné výskyty Ca-deficitní vrcholové chlorózy révy. Výskyty ovlivnil nedostatek vláhy na počátku vegetace révy a chladné počasí v květnu. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, tím podpořit biologickou aktivitu půdy, zlepšit půdní strukturu i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin Na rizikových lokalitách je třeba volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno rizikové porosty ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Jen lokálně byly silnější výskyty abiotického vadnutí hroznů révy, které se projevuje především u odrůdy Zweigeltrebe. V období dozrávání se zastaví vyzrávání hroznů, bobule zavadají a scvrkávají se. Abiotické vadnutí hroznů révy je komplexní porucha vyvolaná nedostatky ve výživě a stresovými situacemi. Za rozhodující jsou považovány nedostatek draslíku a nevhodný poměr K:Mg. Postižené hrozny je třeba při sklizní nebo před kombajnovou sklizní odstranit. Na lokalitách s pravidelným výskytem je možno poruchu omezit včasnou a opakovanou aplikací draselných listových hnojiv.

V období dozrávání se lokálně projevil na hroznech sluneční úžeh révy (obr. 18). Sluneční úžeh způsobuje intenzivní tepelné infračervené záření (vysoké teploty). K poškození došlo za intenzivního slunečního svitu ve 2. dekádě srpna. Poškozeny byly hrozny na jižní a jihozápadní straně keřů, vystavené intenzivnímu odpolednímu oslunění. U poškozených částí hroznů se zastaví dozrávání, bobule vadnou a postupně scvrkávají. Častější výskyt byl u modrých odrůd, u nichž dochází k výraznějšímu přehřátí. Nebezpečí poškození zvyšuje odlistění hroznů za rizikového počasí.

Obr. 18: Sluneční úžeh révy