Aktuální výsledky mapování rezistence k rodenticidům u myši domácí v zemědělských skladech ČR

24. 11. 2025 RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 550x

Hlodavci, zejména myši a potkani, představují na farmách dlouhodobě závažný problém, který nelze podceňovat. Jejich přítomnost způsobuje nejen přímé ekonomické škody například kontaminací krmiva, poškozením izolací, kabeláže či stavebních prvků, ale zároveň představuje významné zdravotní riziko kvůli šíření patogenů, jako jsou leptospiry, salmonely či hantaviry. Především v prostředí živočišné výroby může populace hlodavců velmi rychle narůst do obtížně zvládnutelné velikosti. A to i přes prováděná opatření, která však často nejsou založena na aktuálních znalostech o účinnosti přípravků a správných deratizačních metodických postupech.

Účinná kontrola hlodavců se neobejde bez informovaného a systematického přístupu, jehož součástí je i správné a promyšlené využití rodenticidních nástrah. Právě jejich spolehlivá účinnost je klíčová - pokud hlodavci nástrahu nepřijímají nebo si vůči ní vytvoří rezistenci, dochází k selhávání kontroly, přemnožení a dalším škodám. V posledních letech navíc v několika regionech ČR přibývají případy problémů s účinností aplikovaných nástrah. To může souviset jak s nevhodnými aplikačními postupy, tak i s výběrem přípravků, vůči nimž se začíná objevovat rezistence, a to i proti některým běžně používaným účinným látkám.

Tento článek se proto věnuje aktuálním poznatkům o rezistenci myší k rodenticidům, s důrazem na praktické dopady v prostředí zemědělských farem. Porozumění mechanizmům rezistence a jejímu výskytu je nezbytné pro volbu správné strategie hubení a zajištění dlouhodobě účinné ochrany hospodářských objektů.

Rizika antikoagulantů

Pro regulaci početnosti populací hlodavců jsou v praxi nejčastěji využívány rodenticidní přípravky na bázi antikoagulantů, jejichž mechanizmus účinku spočívá v narušení procesu srážlivosti krve. Po konzumaci nástrahy dochází po několika dnech k vnitřnímu krvácení a následnému úhynu zasaženého jedince (obvykle po 3–12 dnech). Přestože tyto přípravky tvoří základní nástroj deratizační praxe, jejich použití je spojeno s řadou problémů.

Jedním z klíčových omezení je výskyt rezistence u cílových druhů hlodavců. Snížená citlivost, případně úplná rezistence proti některým antikoagulačním účinným látkám, byla popsána již v relativně krátké době po jejich plošném zavedení do praxe, tedy od 60. let 20. století. Tento jev vedl následně k vývoji nových typů, či tzv. „generací“, antikoagulantů. Vedle antikoagulantů 1. generace (např. warfarin, chlorofacinon), které vykazují relativně nižší toxicitu a vyžadují opakovaný příjem nástrahy, byly postupně vyvinuty antikoagulanty 2. generace (např. bromadiolon, brodifakum, difethialon atd.). Tyto látky mají výrazně vyšší toxicitu, často postačí jednorázová konzumace, a rozdělují se dále na méně a více potentní sloučeniny.

Přestože mají antikoagulanty obou generací shodný mechanizmus účinku, liší se v míře toxicity a rychlosti odbourávání z organizmu. Zvláště antikoagulanty 2. generace se vyznačují tendencí k hromadění (bioakumulaci) v játrech hlodavců, což představuje další významné omezení. Jejich odbourávání může trvat několik týdnů až měsíců, což výrazně zvyšuje riziko sekundární otravy necílových organizmů, tj. predátorů přiotrávených hlodavců nebo mrchožroutů, kteří pozřou otráveného jedince. Rezidua antikoagulantů se tak následně hromadí i v játrech všech dalších obratlovců, kteří přiotráveného/otráveného hlodavce zkonzumují. Tímto způsobem se antikoagulanty přenášejí dále v potravním řetězci. Jelikož rezistentní hlodavci konzumují rodenticidní nástrahy po prodlouženou nebo dlouhou dobu, představují i vyšší riziko pro další živočichy.

Genetická podstata rezistence

Přestože je přítomnost geneticky podmíněné rezistence k antikoagulantům známa již od 60. let 20. století, její skutečné rozšíření v populacích synantropních hlodavců začalo být ve větší míře zjišťováno až po objevu její molekulární podstaty v roce 2005. K rezistenci hlodavců vůči některým účinným látkám dochází v důsledku mutace v genu VKORC1, který se podílí na dostupnosti vitamínu K, a je nezbytný právě v procesu srážení krve. U rezistentních jedinců nedochází po konzumaci standardní dávky nástrahy k úhynu, přežívají a dále se rozmnožují a předávají tak geneticky podmíněnou rezistenci svým potomkům. Tímto způsobem dochází k postupnému šíření rezistence v populaci.

Mutace genu VKORC1 se u jednotlivých jedinců mohou vyskytovat ve dvou formách:

• heterozygotní stav - pouze jedna kopie mutace, tzn. zděděna pouze od jednoho rodiče. Tito jedinci vykazují částečnou rezistenci a mohou mít potomky citlivé na antikoagulanty,
• homozygotní stav - dvě kopie mutace, tzn. zděděny od obou rodičů. Tito jedinci jsou více rezistentní, přičemž všichni jejich potomci pak rovněž nesou tuto mutaci a jsou tak v nějaké míře odolní. Vyšší výskyt homozygotních jedinců v populaci svědčí o vyšším rozšíření rezistence.

Dnes je rezistence vůči antikoagulantům v populacích synantropních hlodavců rozšířena celosvětově, a to zejména v oblastech s dlouhodobým a intenzivním používáním těchto přípravků. Díky rozvoji molekulárně-genetických metod dnes máme k dispozici rozsáhlá data o výskytu konkrétních mutací odpovědných za rezistenci v mnoha zemích. V rámci Evropy byly rezistentní populace hlodavců zdokumentovány například ve Velké Británii, Nizozemsku, Německu, Francii nebo Belgii.

U každého druhu syntropního hlodavce (myš, potkan, krysa) bylo doposud popsáno více různých mutací, a další průběžně přibývají, které způsobují rezistenci proti jedné nebo více účinným látkám. U každé zjištěné mutace je tedy důležité určit její specifický dopad na účinnost konkrétních účinných látek.

Rezistence je dnes známa u pěti z osmi účinných látek, které se používají v rodenticidních přípravcích v ČR a EU: warfarin, chlorofacinon, kumatetralyl, bromadiolon a difenakum. Naopak u zbývajících tří látek, tj. brodifakum, difethialon a flokumafen, nebyla dosud prokázána. Stále tedy existují antikoagulantní přípravky, které lze použít u rezistentních populací, kdy použití méně účinných přípravků selhává.

Rezistence v ČR

Přestože v průběhu minimálně poslední dekády přicházely z terénu opakované zprávy o snížené účinnosti některých deratizačních zásahů, informace o výskytu a rozšíření rezistence u hlodavců v ČR dlouhou dobu chyběly. První vědecky podložené údaje o existenci rezistence u hlodavců byly získány v letech 2019–21, a to týmem autorů tohoto článku. Na základě těchto zjištění byl v roce 2023 zahájen tříletý výzkumný projekt (2023–25), jehož cílem je mapování výskytu rezistence k antikoagulantům u myši domácí ve vybraných zemědělských a potravinářských provozech, se zvláštním zaměřením na sklady obilovin, krmiv a osiv. Projekt je financován Ministerstvem zemědělství v rámci plnění strategického dokumentu Národní akční plán k bezpečnému používání pesticidů (NAP). Tento plán je nástrojem, kterým členské státy EU naplňují cíle směřující ke snížení negativních dopadů pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí. Znalost výskytu a rozšíření rezistence vůči jednotlivým účinným rodenticidním látkám je klíčová pro tvorbu anti-rezistentní strategie a zajištění efektivního i dlouhodobě udržitelného používání těchto přípravků.

V dosavadní fázi výzkumu bylo analyzováno 140 jedinců myši domácí (obr. 1) z 82 lokalit po celé ČR. Výsledky ukázaly přítomnost mutace spojené s rezistencí u 114 jedinců (tj. 81,4 %), z toho 70 jedinců neslo mutaci v homozygotním a 44 v heterozygotním stavu.

U všech pozitivních vzorků byla potvrzena mutace zodpovědná za rezistenci vůči účinné látce bromadiolon (a současně i vůči antikoagulantům 1. generace). Tyto výsledky byly dále ověřeny laboratorními testy přímo na živých hlodavcích. Bromadiolon představuje jednu z nejčastěji používaných účinných látek v rodenticidních přípravcích, aplikovaných v ČR. Podle údajů z evropské databáze ECHA (2024) tvoří přípravky obsahující bromadiolon přibližně 40 % ze 126 antikoagulantních rodenticidů registrovaných pro použití v ČR.

Výsledky monitoringu jsou prezentovány ve formě mapy na Rostlinolékařském portálu Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), kde jsou veřejně dostupné (mapa 1). Z důvodu zachování anonymizace nejsou adresy konkrétních lokalit v mapě přímo dohledatelné na základě zeměpisných souřadnic. Tento přístup je nezbytný pro vzájemnou spolupráci s majiteli jednotlivých provozů a farem, kteří umožnují odchyt hlodavců v jejich skladech.

V rámci výzkumu bude v letošním roce pokračovat sběr vzorků na dalších lokalitách za účelem rozšíření mapy. Dále budou provedeny terénní/provozní experimenty, při kterých bude testována účinnost různých účinných látek u rezistentní populace myší při vlastním deratizačním zásahu.

Mapa 1: Výskyt rezistence vůči antikoagulantům u myši domácí v letech 2023–24 na území ČR (Rostlinolékařský portál ÚKZÚZ)

Obr. 1: Myš domácí

Deratizace a rezistence

Aplikace rodenticidních přípravků v populacích hlodavců s výskytem rezistentních jedinců vede nejen k výraznému snížení účinnosti zásahu, ale také k nežádoucímu nárůstu spotřeby těchto přípravků. Přítomnost rezistence v populaci často vyžaduje použití vysoce účinných (a tedy i více toxických) antikoagulantních látek nebo naopak častější aplikaci méně toxických přípravků, což vede ke zvýšenému zatížení životního prostředí a k růstu ekonomických nákladů na regulaci škůdců.

Jako možná alternativa se nabízí přechod na jiné dostupné metody kontroly, zejména použití ne-antikoagulantních rodenticidů nebo mechanických metod (např. pasti), které mohou v určitých podmínkách představovat vhodný doplněk k chemické kontrole.

Článek vznikl za podpory MZe v rámci NAP č. 678-2024-18111 a MZE-RO0425.

RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D.¹, Mgr. Zuzana Starostová, Ph.D.², Ing. Radek Aulický, Ph.D.¹, Doc. Ing. Václav Stejskal, Ph.D.^1
1Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha - Ruzyně
²Univerzita Karlova, Praha