Biologická ochrana (15): Škodliví roztoči versus entomopatogenní houby a hlístice

10. 11. 2025 Ing. Jiří Nermuť, Ph.D.; Biologické centrum AV ČR, v.v.i. Škůdci Zobrazeno 782x

Roztoči jsou velmi častí a obtížní škůdci zemědělských plodin, ovoce, zeleniny i okrasných rostlin. V našich končinách se s nimi setkáváme především na nadzemních orgánech, kde způsobují škody sáním na listech a vzrostných vrcholech, které se různě deformují, žloutnou a odumírají. Škodit mohou ale i přenosem některých rostlinných virů. Celá řada roztočů pak také žije v půdě. Takový kořenohub dokáže bez větších obtíží zničit rostliny cibule nebo česneku a mnoho jiných. V neposlední řadě se pak roztoči vyskytují i jako skladištní škůdci, kterým se však v našem dnešním článku věnovat nebudeme, neboť houby ani hlístice vůči nim nejsou moc platné.

Listoví roztoči

Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) nám může posloužit jako modelový příklad, jak na listové roztoče biologickou cestou. Samozřejmě každý trochu znalý pěstitel vypálí od boku roztoče Phytoseiulus persimilis, který je vhodný do skleníků nebo domácností. Sadaři pak zase budou vysazovat roztoče Typhlodromus pyri. Proti tomu asi nelze nic namítat, jistě jsou to plně funkční modely. Existuje ale i jiná cesta? Ano, překvapivě je možné proti roztočům používat entomopatogenní houby, které by podle svého názvu měly napadat hmyz. Nejedna studie ukázala docela přesvědčivé výsledky aplikací hub na list, kdy bylo dosaženo vysoké mortality a signifikantního snížení škod.

Jednou z těchto hub je například Hirsutella thompsoni, která napadá velmi široké spektrum roztočů, k nimž patří nejen svilušky, ale třeba i roztoč Aceria guerreronis. Ten způsobuje závažné škody na kokosových palmách, což sice není v našich končinách plodina číslo jedna, ale aplikace houby se v tomto případě ukázala jako velice účinná. Svilušky, které jsou běžnou součástí naší fauny pak dovede hubit celkem spolehlivě. Má však jednu nevýhodu, není na našem trhu dostupná.

Podobně zajímavý efekt na svilušky má i houba Lecanicillium lecani. Ta dokáže napadat kromě nich i další obrovské množství různých hmyzích škůdců, jako jsou například mšice nebo molice. Ale v Čechách se k ní opět běžný smrtelník nedostane, tedy ne ve správné formulaci. Věru to nezní příliš optimisticky.

Tuto část ale přece jen zakončíme v pozitivním duchu, a to houbou Beauveria bassiana. Naše stará známá a nesmírně univerzální houba si poradí s kdejakou housenkou, mandelinkou, vrtulí či lalokonoscem a zvládne s přehledem i svilušku chmelovou. Dokonce je potvrzeno, že aplikací přípravku Naturalis, který tuto houbu obsahuje, lze docílit mortality a redukce škůdce o neuvěřitelných 97 %, a to už jistě stojí za zvážení. Naturalis je v ČR registrován pouze pro profesionální použití, je totiž třeba si uvědomit, že se jedná o živé agens, reagující citlivě na podmínky panující v okolí. Na poli bychom s ním asi moc velké štěstí neudělali, ovšem v sadu nebo sklenících je úspěch skoro zaručen.

Poměrně zajímavý přístup nabízí i moření osiva houbami. Beauveria bassiana nebo Metarhizium robertsii totiž dovedou žít v rostlině endofyticky, kromě toho jsou samozřejmě i patogeny hmyzu. Rostliny vypěstované z osiv mořených sporami těchto hub jsou houbou kolonizovány a jak ukazují některé studie poškození způsobené škůdci, jsou škody u těchto rostlin významně nižší. Platí to i pro svilušku chmelovou, která se na rostlinách vypěstovaných z osiva mořeného B. bassiana vyskytuje významně méně, hůře se množí a způsobuje menší poškození. Tyto přístupy se dosud v praxi příliš nepoužívají pro nevyrovnané výsledky, způsobené například specificitou různých kmenů hub k různým druhům škůdce, avšak do budoucna toto nespíš bude poměrně častá technika. Navíc touto technikou dochází k inokulaci půdy sporami, a tedy i k potlačování půdních škůdců.

Půdní roztoči

Abychom se ale nevěnovali celou dobu jen sviluškám na nadzemních částech rostlin, měli bychom se vypravit také na jejich opačný konec, tj. pod povrch půdy. I tam totiž můžeme najít obrovské množství roztočů. Různé zdroje uvádějí, že se na 1 m² půdy mírného pásma vyskytuje v průměru asi 70 000 roztočů, v příznivých podmínkách dokonce až 400 000. Většina z nich nijak neškodí, ba často spíše pomáhá například rozkladem organické hmoty nebo regulací škůdců. Někteří z nich si ale vybrali jako svoji životní cestu život na kořenech a jiných podzemních orgánech rostlin, kde mohou významně škodit. Patří mezi ně i kořenohubové (Rhizoglyphus spp.), kupříkladu kořenohub Robinův (Rhizoglyphus robini) je poměrně častý a velmi úporný škůdce cibulovin. Napadá cibuli, česnek ale také lilie a desítky dalších rostlin. Nedostatek či absence půdních přípravků samozřejmě z těchto roztočů dělá mimořádně významné škůdce, podobně jako se tomu stalo například s drátovci.

Kořenohub Rhizoglyphus robini je závažným škůdcem cibulovin

Samice kořenuhuba napadená hlísticemi rodu Heterorhabditis po infekci zčervená

I tady nám však mohou pomoci mikrobiální agens, původně určená a registrovaná pro použití proti hmyzím škůdcům. I ti jsou totiž přirozenými nepřáteli půdních fytofágních roztočů. Specialistou na půdní roztoče je především houba Hirusutella kirchneri, která se ale bohužel nikdy ani nepřiblížila využití v praxi.

Opět by se mohla nabízet houba univerzál - Beauveria bassiana. Je poměrně častá, v ČR registrovaná, a tudíž snadno dostupná, ale nejde to. V našich vlastních pokusech se ukázalo, že Beauveria si s roztoči v půdě nerozumí. Dva testované kmeny, původně izolované v ČR a v Izraeli, dosáhli mortality kořenohubů jen 5 a 25 %, což je z pohledu ochrany žalostně málo. Ovšem našly se i větší borci, například v naší laboratoři oblíbená houba Cordyceps fumosorosea (dříve Isaria fumosorosea), která je součástí v ČR dostupného půdního preparátu Supresil Duo. Tady už byla zaznamenána mortalita roztočů 40 %, což sice stále není dost na 100% ochranu, ale už se pohybujeme v rovině poměrně významného omezení populace škůdce. Na druhý stupínek pro stříbrnou medaili si došlo izraelské Metarhizium indigotum s mortalitou úžasných 98,3 %. Váháte, jestli může být první příčka ještě lepší? Věřte tomu, že může. Vůbec nejlepších výsledků jsme v regulaci půdních roztočů, konkrétně kořenohubů, dosáhli s jedním z českých izolátů Metarhizium brunneum (graf 1) Průměrná dosažená mortalita škůdce po aplikaci této houby činila těžko uvěřitelných 99,3 %. V ČR si ji sice zatím nekoupíte, ale vězte, že i na tom již pracujeme a tento přeborník se během velmi krátké doby na trhu objeví. Ostatně o M. brunneum si budeme povídat přinejmenším ještě jednou v samostatném článku, věnovaném dalším hodně nepříjemným škůdcům - drátovcům.

Graf 1: Účinnost jednotlivých kmenů houby Metarhizium brunneum na úmrtnost kořenohuba Robinova

Houby rodu Metarhizium na tělech kořenohubů

S regulací roztočů nám kromě jiných druhů dravých roztočů a hmyzu může pomoci ještě jeden hmyzí patogen. Jsou to entomopatogenní hlístice. Překvapivě i ty dovedou napadnout roztoče, a nemusí se jednat jen o mimořádně velké druhy, jako jsou klíšťata. Pravda, svilušku nebo hálčivce či vlnovníka určitě nenapadnou. Jednak proto že jsou tyto druhy příliš malé, a hlavně, vyskytují se na listech, kde půdní hlístice nedovede přežít. Ovšem půdní roztoč, jako je již zmiňovaný kořenohub, může být docela přijatelným hostitelem. Je dostatečně velký a invazní larva, zvláště menších druhů, může tělesnými otvory do těla roztoče snadno proniknout.

V našich výzkumech zaznamenaný rekord je 30 hlístic druhu Steinernema taysearae v těle jednoho roztoče o velikost cca 2 mm. Navzdory nepatrné velikosti hostitele, jsou hlístice schopné se i rozmnožit a vytvořit nové invazní larvy. Největšími zabijáky roztočů mezi hlísticemi jsou exotické druhy Steinernema huense z Vietnamu, Heterorhabditis amazonensis z Venezuely a H. bacteriophora z Keni. Tyto tři druhy jsou dostatečně malé, aby se v kořenohubovi mohli uplatnit. Poslední jmenovaný druh hlístice je pak i součástí naší fauny.

Ostatní v našich končinách žijící entomopatogenní hlístice jsou příliš velké. Nicméně i když jsme si vyjmenovali tři největší zabijáky, zase tak žhavé to s redukcí škůdců tímto způsobem není. Hlístice dovedou zahubit asi jen cca 30 % populace roztoče a zbývajících 70 % si může vesele bez omezení zaškodit. Aplikovat hlístice s cílem hubit půdní roztoče tak nemá valný smysl, nicméně je jasné, že jejich použití proti jiným škůdcům má prokazatelné vedlejší účinky na další škodlivé organismy. Může tak ve spolupráci s jinými opatřeními přispívat ke zmírnění škodlivého působení těchto organismů.

Závěr

V dnešním článku jsme si ukázali, jak se dají regulovat škodliví roztoči jinak než pomocí hmyzích a roztočích predátorů. Jako velmi dobrá, až vynikající, se nabízí především alternativa v podobě dvou entomopatogenních hub. Zatímco B. bassiana dovede celkem dobře hubit svilušky na listech, M. brunneum naopak výborně hubí roztoče v půdě. Jednu z uvedených hub si můžeme koupit již nyní, směle ji aplikovat a těšit se z příjemného vedlejšího efektu na svilušky, alespoň ve skleních či sadech. Na druhou si budeme muset ještě pár měsíců počkat, ale pak s její pomocí dokážeme vyřešit nejen kořenohuba, ale i drátovce a spoustu jiných půdních škůdců.

Tento článek byl vytvořen s finanční podporou programu Interreg Bavorsko - Česko v rámci projektu BYCZ01-039 AIIC.